Podpořte Kadáfího nebo jej nahraďte protektorátem OSN.

Jinak to dopadne jako v Iráku. Obyvatelstvo Lybie nemá žádnou reálnou představu ani schopnosti vybudovat demokracii západního střihu a navíc v ní ještě žít. S demokracií by se navíc z Lybie stala otevřená brána do Evropy, kterou by začaly proudit ještě větší davy přistěhovalců, než je tomu dosud. Vojenský zásah by dopadl stejně jako v Iráku nebo v Aghanistánu: občanská válka a nutnost vojenské okupace navždy. Jinak nebudou pro Evropu ani pro USA k dispozici zdroje nafty. Americká zahraniční politika realizovaná ponejvíce prostřednictvím tajných akcí CIA je v podstatě primitivní, vycházející z přesvědčení, že je třeba instalovat a podporovat místního vládce, nechat ho v klidu krást a dodávat mu zbraně. To je pro jisté "rozvojové" země sice jediná možná praxe, pokud ovšem dbáte na "upgrade" a ve vhodné době vyměníte již příliš zpovykaného diktátora za jiného, stejně ochotného ke spolupráci.

Je to moderní neokolonismus bez nutnosti vojenské přítomnosti. Proto by bylo možná nejvhodnější Kaddáfího nechat potlačit vzbouřence, kteří nemají s demokracií nic společného a jsou jen obyčejnými rebely deroucími se k moci, k penězům. Možná je tajně podporuje například Čína nebo Írán. Čína proto, že se chce dostat k dalšímu zdroji nafty a Írán by rád převzal hlavní roli mezi státy, které nejsou okupovány nebo protektorovány západním světem. Bahrajn je správnou ukázkou, jak je třeba takové místní revolty řešit: zuřivé rebely postřílet, vyhlásit výjimečný stav a ostatní zahnat zpátky do práce. To vše za pomoci okolních arabských států. Bahrajnské minikrálovství s obří americkou námořní flotilou totiž funguje jako určitá hradba proti sousednímu šíity ovládanému Íránu. Velitelství V. americké námořní flotily v Juffairare (asi deset kilometrů od metropole Manámy) dohlíží na blízkovýchodní a středoasjiské vody. Američané tak kontrolují zhruba 2,5 milionu kilometrů čtverečních vodní plochy, včetně Perského zálivu, Rudého moře, Ománského zálivu a části Indického oceánu. V zóně flotily je Afghánistán, Bahrajn, Egypt, Írán, Irák, Jordánsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Libanon, Omán, Pákistán, Katar, Saúdská Arábie, Sýrie, Tádžikistán, Turkmenistán, Spojené arabské emiráty, Uzbekistán a Jemen.

Jestliže se Lybie propadne do chaosu občanské války, stane se z této země dokořán otevřená brána pro africké imigranty proudící bez kontroly do Evropy. Musíme jen doufat, že politici a vojenští odborníci USA, Anglie a Francie vědí, co dělají a že mají připravené náhradní poslušné lýbijské vůdce a politiky, kteří nahradi nepohodlného Kaddáfího.

Proč se od připravovaného zavedení bezletové zóny distancuje Německo, není příliš jasné. Merkelová se chystá do voleb a po zkušenostech z Afghánistánu se nechce zaplést do další neokoloniální války na předměstí Evropy. Tím vzniká značný rozkol uvnitř Evropské unie, což je ovšem tradiční neschopnost států EU se v podobných situacích dohodnout na jednotném postupu. Jen to potvrzuje fakt, že rádoby zahraniční politika EU neexistuje a "prezident" i "ministryně zahraničí" EU jsou jen prázdné loutky.

Postoj Itálie je logický: dá ráda k dispozici svá letiště pro letadla "spojenců", která budou prvním sledem při obsazení Lybie pod záminkou ochrany lidských práv lýbijských "rebelů". Má k tomu i své historické důvody: v letech 1911–1943 byla Lybie italskou kolonií. V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska dokonce staly integrální součástí Itálie. A pozor! Lybie vytěží denně zhruba 1,6 milionu barelů ropy, z toho jde 1,1 milionu na vývoz a většinu ropy odebírá právě Itálie.

Podle hesla "qui bono" musíme i předpokládat, že jsou lýbijští "bojovníci za svobodu lidu" placeni a řízeni specialisty na tajné zahraniční operace některé západní země. Bohužel právě některé západní státy (naposledy v roce 2007 Francie) vyzbrojily Kaddáfího letadly, minomety a děly, které dnes tento lehce šílený diktátor použije i proti případným "mírovým sborům". Tanky, letadla a raketomety získal v osmdesátých letech z Československa. Stejný scénář známe z Afghánistánu a jedinou výhodou pro expediční vojenské síly pod vlajkou OSN bude neexistence vysokých hor, které v Afghánistánu představují nedobytný úkryt pro "rebely", "teroristy", "vzbouřence" či "bojovníky za svobodu" - vyberte si co chcete.

Úkol vojenské mise do Lybie je jasný: udržet bránu do Evropy pro běžence z Afriky zavřenou na devět zámků. Jinak nastane naprosto nekontrolovatelný exodus, jehož počáteční krůčky již dnes způsobují Evropě neřešitelné problémy. Jen ne proboha žádnou lidskoprávní demokracii v Lýbii! Postačil by docela obyčejný vojenský protektorát pod vlajkou OSN.
18.3.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.