Zabrání Pehe a spol. lidové revoluci?

Petiční výbor občanů vedený Janem Šternem, Jiřím Pehe, Hanou Marvanovou, Táňou Fischerovou, Ivanem Gabalem a dalšími sepsal něco jako revoluční manifest, ve kterém podepsaní vyhlásili válku korupci a všem politikům, kteří proti ní nebojují nebo se jí dokonce dopouštějí. Je poněkud zvláštní sbírat na internetu podpisy občanů, kteří nesouhlasí s korupcí, protože těch je přece i bez nějakého náročného sčítání nepochybně většina, zbytek jsou právě ti zločinní korupčníci stojíci proti zákonu. Válka vyhlášená tímto manifestem se pravděpodobně povede na stránkách novin a blogů a zejména při volební kampani, k čemuž ostatně autoři manifestu vyzývají. Možná, že se pokusí autoři manifestu založit nějakou politickou stranu. Doporučuji jim název Strana poslední záchrany.

Při čtení seznamu signatářů manifestu mě napadla otázka, které skupiny obyvatel jsou nejvíce proti korupci a navíc jsou ochotni se podepsat. Podařilo se mi celkem snadno zjistit, že k datu 7.6.2011, 10:00 hod SEČ podepsalo manifest:
490 důchodců, 419 studentů, 323 učitelů, 185 OSVČ, 165 techniků, 153 lékařů, 140 manažerů, 120 podnikatelů, 61 státních zaměstnanců a úředníků, 32 poradců, 32 analytiků, 84 vědců, 33 hudebníků, 12 umělců, 52 programátorů, 61 IT specialistů, 21 historiků, 61 obchodníků, 11 starostů, 24 publicistů, 45 psychologů, 28 inženýrů, 53 překladatelů, 28 zdravotních sester, 55 referentů, 50 živnostníků, 32 invalidů, 58 účetních, 7 soudců, 39 ředitelů, 23 spisovatelů, 2 veterináři, 13 malířů, 26 nezaměstnaných, 14 hasičů, 17 policistů, 5 pojišťováků, 4 emeritní profesoři, 11 prodavačů, 39 ředitelů, 43 redaktorů, 2 poslanci, 41 právníků, 4 archeologové a 1 homeopat.

Seznam není úplný, snažil jsem se postihnout ty nejzastoupenější nebo nejzajímavější profese. Nedal jsem si ani práci se sestavením žebříčku procentního zastoupení, ale jednoznačně na špici nespokojenosti jsou důchodci následováni studenty, učiteli, OSVČ, techniky, lékaři, manažery a podnikateli. Být předsedou politické strany, tak se zaměřím v příštích volbách právě na tyto skupiny obyvatelstva zejména s líbivými hesly o odstranění korupce ve státní správě.

Bohužel petiční výbor je složen z občanů, kteří se sami dnes nehodlají angažovat v politice a píší něco jen o jakémsi lobování odpovědných politiků, zejména mají nepochybně na mysli zákonodárce plovoucí v rybníku zvaném parlament. Není mi také jasná jejich politická orientace: pan profesor a publicista Jiří Pehe nemá rád ODS a Klause a proto podporuje ČSSD i když jen tehdy, když se mu to hodí, scénárista a dramaturg Jan Štern podporuje vyšší platy pro lékaře, miluje sociální stát a nenávidí liberální demokracii s utahováním opasků občanům. Je snad tedy pro tzv. "řeckou cestu"? Bývalá disidentka a současná advokátka Hana Marvanová prošla dlouhou cestou od Občanského fóra přes ODS až k dnes zaniklé Unii svobody, Táňa Fischerová se zabývá zejména duchovním rozměrem lidské existence a regionální politikou v Liberci. Na svém webu skončila s aktivitou v roce 2008. To pan Ivan Gabal je jiný kalibr, podniká úspěšně se svojí firmou GAC spol s r.o. v oblasti výzkumu veřejného mínění, strukturálních fondů EU, imigrace a sociálně vyloučených skupin obyvatel, zejména pak romských ghet.

Takže i když je mi myšlenka nátlaku na právě fungující politiky blízká, téhle partě manifest nepodepíšu. Není mi totiž jasné, jakými praktickými a úspěšnými kroky lze splnit body uvedené v manifestu. Jak se zdá, ani když podobný spolek "nepolitiků" založil politickou stranu Věci veřejné, stejně to nikam nevede. Jako malý český člověk už nedoufám, že cesta ke zlepšení života v této společnosti vede přes tolik vzývanou demokracii, kdy se po mě chce, abych každé čtyři roky dával hlas lidem, kteří se rozhodli živit se politikou. Není mi jasné, zda mám podporovat život na dluh (ČSSD+KSČM) nebo si raději dnes utáhnout opasek (ostatní partaje), abych měl zítra alespoň pitnou vodu a suchý chleba.

Jdu proto raději zalít do skleníku okurky, protože ty "evropské" jsme si dávno v rodině zakázali stejně tak jako eurorajčata. Moji rodiče prožili smysluplný život se sezónním ovocem a zeleninou a necítili to jako nějakou újmu, jedině snad tehdy, když jim ani to komunistický režim nebyl často schopen poskytnout. Což ovšem platí i pro dnešek, protože českou zeleninu a ovoce snad najdete jen na jakýchsi "farmářských" trzích nebo přímo na farmách, které si musíte najít sami.

V diskuzi k "okurkovému" článku mě jeden čtenář na iDNES napadl, že když si zalívám okurky pitnou vodou z vodovodu, v pohraničí nemají lidé v čem vyprat prádlo. Pro informaci: vodu mám nezávadnou ve vlastní studni s laboratorně ověřeným nulovým výskytem Escherichia coli. A na zalití okurek pro jednu rodinu postačí deset litrů vody denně. Přeji věrným i novým čtenářům hezký den.
8.6.2011 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.