Abychom byli ke kočkám spravedliví.

Netušil jsem, že můj minulý článek o hasičích a kočkách vyvolá takovou odezvu u přátel koček. V zájmu koček si se souhlasem autora proto dovoluji nabídnout milý dopis čtenáře J.R., který má na rozdíl ode mne mnohem větší zkušenosti s kočkami a s uveřejněním svého dopisu souhlasil:

Vážený pane Bílku,
tuším, že asi nejste novinář a tudíž nevíte všechno (novinář ano). Dovolím si tedy Vaše (kočičí) obzory rozšířit.

Je pravda, že kočka si poradí (skoro) vždycky. Měli jsme kdysi kotě, bílého kocourka. Byl to blbec, jak má vypadat. Vydržel hodiny číhat u 6/4" trubky, která ležela na zahradě - asi čekal na myš. Vylezl na půldruhametrový zákrsek a neuměl slézt dolů, strachy se podělal. Vylezl na dřevěný sloup el. vedení, usadil se na samém vršku a dva dny se tam vydržel bát než jsme sehnali dlouhý žebřík a sundali ho. Nakonec se od nás zaplať pámbu odstěhoval. Ovšem volat hasiče, to by mne tedy nenapadlo.

Za ta léta, co tady bydlíme, se u nás vystřídalo tak 50 až 60 koček. Co se ptáků týče - chytají je. Ale myslíte, že se zdravý pták nechá od kočky chytit? Ani náhodou. A někteří ptáci umějí vést s kočkami docela boj. Jeden z našich dávných kocourů se rád vyhříval na plotovém sloupku. Asi dva metry od něj v koruně nízkého "pouličního" javoru vyvedli kosové mladé. A kocour se jim krutě nelíbil. Takže oba dva začali na kocoura opakovaně v kruhu nalétávat a vydávali u toho příšerný řev. Asi viděli někde ve filmu bitevní letadla, útočící na pozemní cíl. Ke cti kocoura budiž řečeno, že neutekl, nýbrž líně vstal, prohlásil, že už má přeležené nohy a důstojně odkráčel. Ale dokud mladí z hnízda nevyletěli, tak na sloupek nelezl.

Chytání myší je asi pověra. V životě jsme neměli v baráku tolik myší, jako od doby, co máme kočky.

O vzájemném soužití koček a psů by se dala napsat kniha, stejně tak o tom, co všechno tato zvířata podle vědeckých poznatků nemají umět a přitom to umějí. Snad někdy jindy.
Srdečně zdravím Ing. J.R.

K tématu kočky a hasiči dorazil ještě jeden dopis, tentokrát o hasičích. Požádal jsem autora o svolení k jeho uveřejnění a tak pokud jej získám, můžete se třeba už zítra těšit na další názor jednoho z mých čtenářů, kteří nelitují svého času čtením mých někdy dosti chabých článků.

Při pohledu z okna vám dnes nemohu slíbit počasí vhodné pro nezdravé opalování a zdravé koupání, ale na rozdíl od některých nešťastníků jsem noční bouřku a vodní příval přivítal s nadšením. Konečně se trochu doplnily zásoby spodní vody, které se začaly v poslední době dramaticky krátit. Máme štěstí, že kolem naší chaty zemědělci obdělávají pole tak, že se z nich při prvním deštíku nevalí spousty vody do okolních zahrad, domů a sklepů. Dokonce přestali pěstovat kukuřici a místo ní zaseli nikoliv "ekologickou" řepku, ale starodávnou českou plodinu, která se jmenuje pšenka. A vy z těch zatopených domů: vezměte do ruky pořádnou hůl a vypravte se za těmi idioty, kteří kolem vaší obce obdělávají tak zhůvěřile pole. Jinak vaše trable asi neskončí.
11.7.2011 10:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.