Translate this page...

Anders Behring Breivik (* 13. února 1979) je norský občan obviněný ze spáchání teroristických útoků v Norsku 22. července 2011. Podle norských zákonů mu hrozí trest odnětí svobody ve výši maximálně 21 let, ale díky možnosti uložit mu poté tzv. "opatření" (forvaring), které lze opakovaně prodlužovat, je možné, že již z vězení nevyjde. (Videa na iDNES.cz).

Vystudoval obchodní školu v Oslu a krátce vlastní zemědělskou firmu Breivik Geofarm v městečku Rena, což mu podle norské televize umožnilo jednoduchý přístup k průmyslovému hnojivu, které lze použít k výrobě bomby. Podle agentury Reuters Breivikova firma v květnu zakoupila 6 tun hnojiva.

Podle policie jeho internetové příspěvky nasvědčují jeho extrémně pravicové orientaci a protimuslimským názorům. Ve svém jediném tweetu na twitteru parafrázoval Johna Stuarta Milla, když uvedl, že hodnota jednoho člověka s vírou je 100 000krát větší než hodnota lidí, kteří "jen mají pouhé zájmy." Podle norských médií má Breivik legálně registrováno několik střelných zbraní. V době, kdy na ostrově Utoya převlečen do policejní uniformy postřílel přes 80 mladých lidí, použil pravděpodobně samopal nebo kulovnici. Na ostrově bylo v době útoku přes 560 mladých sociálních demokratů, z nichž mnozí si přijeli poslechnout projev norské političky a diplomatky Gro Harlem Brundtlandové.

Breivik byl svobodným zednářem. Policie ho označila za křesťanského fundamentalistu. Sám se označil za protestanta přiklánějícího se ke konzervativním duchovním a znovupřipojení ke katolické církvi. Mezi Breivikovy postoje patří také obhajoba gayů a Izraele.

Breivik také napsal pod pseudonymem "Andrew Berwick" zhruba 1 500 stránek dlouhý manifest nazvaný 2083 – A European Declaration of Independence. V tomto dokumentu popisuje rozšíření kulturního marxismu v Evropě a její islamizaci a jeho politické postoje k řešení těchto problémů. V úvodu zmiňuje, že psaní tohoto kompendia věnoval devět let života, z toho tři roky na něm pracoval na plný úvazek. Breivik podrobně rozebírá přípravy na teroristický útok – opatření zbraní, výrobu výbušnin z hnojiva a svůj mentální stav ve dnech před útokem. V posledním zápisu se autor loučí a uvádí jako čas zápisu pátek 22. července 2011, 12:51 – několik hodin před explozí.

Breivik píše, že je nutné bojovat za žido-křesťanskou Evropu, vítá odmítání protižidovských postojů v Evropě a tvrdí, že Nová pravice se rychle vyvíjí směrem k proizraelské, proti-džihádské alianci. Podporuje Izrael a považuje ho za oběť údajných kulturních marxistů, kteří vidí Izrael jako rasistický stát. Podle manifestu pobýval Breivik roku 2010 několik dní v Praze za účelem koupě zbraní. Překvapilo jej však, jak je Praha bezpečná, a po pěti dnech odjel zpět do Norska. Obhajuje dokonce i tzv. Benešovy dekrety s tím, že západní země by měly s muslimy udělat to samé, co Československo udělalo se sudetskými Němci. (Pramen).

Obviněný Anders Behring Breivik vypověděl, že za útoky v Norsku stojí sám. K oběma incidentům se doznal. Počet obětí vzrostl na 93, dalších 97 lidí bylo zraněno. Policie mezitím zahájila ozbrojenou akci, při níž zadržela v norské metropoli Oslo několik lidí. Krátce poté ale zadržené osoby propustila.

Ve svém manifestu napsaném v angličtině doslova říká:"Multikulturalismus (kulturní marxismus / politická korektnost), je, jak možná víte, hlavní příčinou pokračující islamizace Evropy, která vyústila v probíhající islámskou kolonizaci Evropy prostřednictvím demografické války (usnadněné vlastními vůdci). Tento dokument představuje cestu k řešení a vysvětluje, co přesně je třeba, aby každý z nás v příštích desetiletích dělal. Každý může a měl by přispět nějakým způsobem, je to jen otázka vůle. Čas je rozhodujícím faktorem. Máme jen pár desítek let ke konsolidaci poměrů prostřednictvím dostatečné úrovně odporu dříve, než budou naše hlavní města demograficky zcela zahlcena muslimy."

V dalším textu poukazuje na změny, ke kterým v Evropě během několika desetiletí došlo:"Většina Evropanů vzpomíná na dobu kolem roku 1950 jako na dobré časy. Naše domovy byly tak bezpečné, že se mnoho lidí ani neobtěžovalo zamknout dveře. Veřejné školy byly vynikající a jejich jediným problémem bylo mluvení ve třídě a běhání dětí na chodbách.

Většina mužů si vážila svých manželek a většina žen věnovala svůj čas a úsilí, aby vytvářely dobré domovy pro výchovu svých dětí a přispívaly do života jejich komunit prostřednictvím dobrovolnické práce. Děti vyrůstaly v domácnostech s oběma rodiči a dítě našlo doma matku, když přišlo ze školy domů. Zábava byla něco, na co se celá rodina společně mohla těšit.

Co se stalo?

Pokud by se člověk z roku 1950 náhle ocitl v západní Evropě po roce 2000, pak by stěží poznal, že je ve stejné zemi. Ocitl by se v bezprostředním nebezpečí přepadení a musel se naučit žít v neustálém strachu. Nevěděl by, že by neměl jít do některých částí města, že nestačí aby jeho auto bylo jen uzamčené, že musí být také vybavené alarmem a že se neodváží jít spát bez zablokování oken a dveří bezpečnostním zámkem a spuštěným elektronickým bezpečnostním systémem."

Breivik ve svém manifestu upozorňuje na možnost výcviku ve střelbě ze samopalu AK 47 nedaleko Prahy. Objednat se může kdokoliv na serveru PragueTouristGuide.com za 1600 korun na 4 hodiny. Není tedy vyloučeno, že se právě na této české střelnici Breivik zdokonaloval ve střelbě z AK 47, i když se mu jej nakonec u nás koupit nepodařilo. O svých "nákupech" píše:
"5. den v Praze. Propadám zoufalství. Jedná se o první zásadní překážku pro mě během mé výpravy. Jsem zklamaný. Teď si uvědomuji, že Praha je daleko od ideálního místa pro ty, kteří si chtějí koupit zbraně. Západoevropská města jsou pravděpodobně vhodnějším místem pro navázání kontaktu, protože jsou cílovými místy dodávek zbraní. Praha je spíše jen tranzitním místem, ale najít skutečné kurýry nebo prodejce se ukázalo jako těžký úkol."

Není vyloučené, že se najdou další Breivikovy následovníci, kteří by mohli příště zaútočit nejen proti politickým stranám a vládě, jak to provedl on, jejich útokem by se mohly stát městské čtvrti kterékoliv západoevropské země obydlené převážně přistěhovalci, případně i tábory žadatelů o azyl. V Česku mohou být ohroženi zejména Romové.

Můžeme jen doufat, že se nesplní Breivikovy plány směřující k vyvolání evropské občanské války s cílem zcela zastavit příliv legálních i ilegálních přistěhovalců zejména z muslimských zemí. Pravdou ale je, že představy některých politiků a aktivistů o tom, že se může Evropa stát jakýmsi ideálním multikulturním místem, se ukazují v poslední době jako nereálné. Například český filozof Václav Bělohradský označil koncept "multikulti" za příliš rozporný – nelze jej podle něj realizovat ve společnostech na různých vývojových stádiích, znehodnocuje kultury, oslabuje jejich potenciál klást meze ekonomickému růstu a znovu vyzdvihuje kategorie (např. rasa či sexuální orientace), jež se Evropa snažila neutralizovat (Bělohradský 2007, Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby. Praha: Sociologické nakladatelství. str. 206-211).

Multikulturalismus naprosto selhal, prohlásil nedávno britský premiér David Cameron na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Vedle německé kancléřky Angely Merkelové je tak dalším západním politikem zpochybňujícím soužití obyvatel různých kultur a národů na území jednoho státu.

Frank Ellis, bývalý profesor na katedře ruských a slovanských studií na University of Leeds ve Velké Británii ve svém článku "Multikulturalismus a marxismus" z roku 1999 píše:
"Žádná prosperující společnost nejeví samovolnou tendenci směřovat k multikulturalismu a multirasové společnosti. Úspěšné a stabilní společnosti vždy vykazují vysoký stupeň homogenity. Zastánci multikulturalismu o tom buď neví, nebo, což je více pravděpodobné, si uvědomují, že pokud chtějí transformovat západní společnosti do přísně regulovaných, rasově-feministických byrokratických systémů, tak musí tyto společnosti nejprve destabilizovat.
Tato transformace je stejně radikální a revoluční proces jako nastolení komunismu v Sovětském svazu. Tak jako každá oblast života musela být převedena pod politickou kontrolu podle rozkazů komisařů, aby odpovídala jejich představě společnosti, tak i multikulturalisté doufají, že budou kontrolovat a ovládat každou oblast našich životů. Oproti brutální sovětské tyranii je jejich tyranie měkčí, uhlazenější, avšak chtějí nás s ní spoutat stejně pevně jako vězně Gulagu. Dnešní “politická korektnost” je přímý následovník komunistického teroru a vymývání mozků."
25.7.2011 12:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.