Cikrt detektivem a za komunistů bylo líp.

Tomáš Cikrt se rozhodl být soukromým detektivem. Ve svém článku Je za zmizením profesora firma Diag Human? přichází z řešením této záhady: "Policie pohřešuje profesora Květoslava Růžičku, děkana plzeňské právnické fakulty. Nevěřím, že to má souvislost s jeho akademickou funkcí. Obávám se, že jde o kauzu Diag Human. Kéž by bylo nalezeno nějaké jiné, zázračné vysvětlení.V kauze se totiž pan profesor zapletl příliš nešťastně na to, aby se z ní mohl bezpečně vyvléci." V závěru přináší několik variant, ve kterých se domnívá, že pan profesor Růžička už může být po smrti.

Aktualizace 21.11.2011 17:00hod: Pátrání po prvním muži plzeňské právnické fakulty Květoslavu Růžičkovi skončilo. Pětašedesátiletého děkana objevil v lese u severočeského Varnsdorfu kolemjdoucí a upozornil policii, která po Růžičkovi pátrala od soboty. Podle informací MF DNES letos nezmizel poprvé. Podobná situace se stala už v polovině roku.

Třetině Čechů prý bylo za komunistů líp, vyplynulo z průzkumu společnosti SC&C pro Českou televizi. Bohužel bylo dotázáno je 623 lidí věku nad 18 lety, sociální zařazení tázaných nebylo zveřejněno. "Celkem 28 procent lidí uvedlo, že se před listopadem měli lépe. Naopak 23 procent dotázaných řeklo, že se jim lépe žije teď. Podle 17 procent Čechů a Češek je situace pořád stejná. Zbývající dotázaní nedokázali odpovědět. Před 22 lety nebyli ještě na světě nebo byli malí. Minulý režim jako lepší hodnotí 31 procent dospělých. Zhruba stejný podíl lidí - 32 procent - považuje za lepší současný systém. Pětina dotázaných si myslí, že je to vlastně stejné," uvádějí Lidové noviny. Jako pamětník těchto starých časů vlády komunistů k tomu mohu dodat: ano, nikdo se nemusel bát o práci, protože byla povinná a nejspíše nikdo neumíral hlady. Bylo snad i méně spáchaných zločinů, protože vězení nebyla žádná rekreační zařízení jako je tomu dnes, tvrdě pracovat museli i vězňové. Skoro nic se nedalo sehnat - tenkrát se nenakupovalo, ale shánělo. Byly to krásné časy, protože jsme byli mladí, krásní a zdraví. Teď máme sklerózu a moc si nepamatujeme. Když, tak ty lepší zážitky. Dřepěli jsme v Československu za železnou oponou, byli oblbováni či spíše otravováni komunistickou propagandou a to i na pracovišti, ti, co režim provokovali byli i v base. Ovšem v práci se nikdo nepředřel, na stavbách se začínalo v osm, v deset se šlo do kantýny, v poledne na oběd tamtéž, někteří si to rovnou spojili dohromady. V kancelářích strávili hlavně úřednice hodnou část dne nakupováním, tedy sháněním, aby mohly domů dotáhnout alespoň něco k snědku. Na auto se stály několikadenní fronty, na silnicích a hlavně ve městech se ale dalo jezdit bez zácpy, protože automobil neměla ani náhodou každá rodina. I když ke konci před převratem to bylo o něco lepší. Jedním slovem, rozdělená bída. Což by se pochopitelně i dnes jisté nemalé části obyvatelstva líbilo, zejména těm, kteří si to nezažili na vlastní kůži a jaksi se jim v tom dnešním kapitalizmu nedaří.
21.11.2011 11:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.