MUS: Jak se dají vytáhnout peníze odjinud než z vlastní kapsy.

Odpověď je jednoduchá: snadno, když víte, jak na to. Zaujalo mě to slovíčko "vytáhnout" v souvislosti ze způsobem, jakým proběhla privatizace polostátní společnosti Mostecká uhelná a.s. (MUS). Pokusme se stručně rekapitulovat, co se vlastně stalo tak hrozného, že se tím zabývají nejen švýcarští policisté a soudy, ale dokonce i náš milý premiér Nečas, který se sám od sebe rozhodl, že nám, tedy daňovým poplatníkům a bývalým spolumajitelům Mostecké uhelné a.s., vznikla škoda. Dospěl k tomuto názoru poté, co se dlouhou dobu nedokázalo ministerstvo financí v čele s panem Kalouskem a vrchní státní zástupce pan Rampula (nyní již snad zbavený funkce) na základě důkazů předaných švýcarskými žalobci dohodnout, zda byl český stát okraden či nikoliv.

Zmíněné doly ovládli jejich najatí manažeři v čele s Antonínem Koláčkem poté, co skoupili 49 procent akcií firmy a to tak, že k nákupu akcií přitom použili více než 2 miliardy korun, které vytáhli ze samotné firmy. Slovem vytáhnout se v řeči politické a mediální ve skutečnosti myslí obyčejná krádež.

Čilí a zřejmě neúplatní švýcarští vyšetřovatelé však zmapovali i další pohyby peněz. Zločinní manažeři po ovládnutí polovičního podílu v dolech z firmy vytáhli další 4,5 miliardy korun a tím poškodili stát, protože byl stále téměř polovičním vlastníkem. "Část této sumy použili navrácení peněz z první zpronevěry,“ uvádí Respekt s odkazem na třísetstránkovou obžalobu. To už je lepší formulace, místo "vytažení" peněz se mluví o zpronevěře. Manažeři pokračovali ve svém díle: za další část těchto ukradených peněz, 650 milionů korun, pak manažeři od státu odkoupili i jeho zbylý 47procentní balík akcií. Skutečná hodnota těchto akcií přitom byla podle švýcarských vyšetřovatelů 4,1 miliardy korun. "Škoda vzniklá českému státu je dána součtem tří a půl miliard korun, tedy sumou, o niž prodala Zemanova vláda státní akcie levněji, a zpronevěřených čtyř a půl miliardy korun," napsal Respekt s odkazem na švýcarskou obžalobu.

Přiznám se, že mě ty procentní a miliardové počty nějak nehrajou, ale miliarda sem, miliarda tam, při stanovení trestu zlodějům by to nemělo hrát roli. Otázka ale zní: skutečně to byli jen zmínění manažeři, kteří okradli stát? Nepatří za mříže také ti politici a státní úředníci, kteří jim prodali akcie o tři a půl miliardy "levněji"? Tedy pravděpodobně požadovali za jednu akcii méně, než byla jejich právě aktuální cena na burze.

A právě v tom je zakopaný pes, proč tak pan Kalousek a pan Rampula otáleli a proč naše orgány v minulých letech usoudily, že k žádnému zločinu nedošlo. Ti, kteří takto lacino prodávali, byli členové vlády Miloše Zemana (od 22.07.1998 do 12.07.2002), zejména tedy Miroslav Grégr - ministr průmyslu a obchodu a Pavel Mertlík - ministr financí (21. 7. 1999 - 12. 4. 2001). Vláda se na tomto "výhodném" odprodeji akcií MUS usnesla dne 28. července 1999. Poněkud zábavné je, že Usnesení č. 819 podepsal za Zemana v zastoupení Vladimír Špidla, tehdejší 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí (od 22. 7. 1998 do 12. 7. 2002). Když se v srpnu 1999 Česká televize ptala tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly, proč vláda rozhodla o privatizaci MUS do rukou Appian tak rychle, dostalo se jí typicky špidlovské odpovědi: "Nerozhodli jsme se rychle, rozhodli jsme po zralé úvaze."

Jak uvedl Respekt, Pět milionů dolarů, uložených na kontech manažery MUS pro lidi z okolí špiček české vlády, mohlo být použito jako všimné pro vlivné politiky a úředníky, kteří mohli posunout státní prodej akcií tím správným směrem. Do této věty by se daly shrnout složité právní formulace z žaloby. Finance, které skončily na účtech Grossových přátel, byly podle Švýcarů použity na korupci českých státních úředníků, v žalobě se ovšem popisuje převod pouhých osmdesáti pěti tisíc dolarů – a to na účty tehdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory, tedy vrcholného úředníka instituce, která měla na starosti prodej státních akcií.

V souvislosti s nedávnou střelbou v areálu letecké továrny Aircraft Industries v Kunovicích a sebevraždou Karla Musely, bratra Pavla Musely, je zřejmé, že celá aféra kolem MUS má i další velmi temné a nebezpečné pozadí. Jak napsal v roce 2008 týdeník Euro, "Přítel Stanislava Grosse, zbrojař Pavel Musela, by si mohl nechat změnit pravopis svého jména. Vzhledem k informacím z prolomených bankovních tajemství v několika švýcarských bankách by mnohem přiléhavěji vypadalo jméno Pavel MUSela. Právě on totiž byl jednou z osob, které zřejmě ovlivňovaly privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS) a jejichž angažmá ukazuje, že výnos z privatizace mohl být pro stát mnohem vyšší. Dle dokumentH švýcarské prokuratury dostal Pavel Musela společně s Foulquesem de Quatrebarbesem v souvislosti s privatizací MUS honorář ve výši pěti milionH dolarH. Společnost Investenergy SA, kterou kontrolovali tehdejší manažeři MUS v čele s Antonínem Koláčkem, nakoupila 19. srpna 1999 od Fondu národního majetku (FNM) 46 procent akcií Mostecké uhelné společnosti za 650 milionů korun. Necelé dva týdny poté poslala Investenergy SA dalších pět milionů dolarů (v té době 174 milionH korun) na účet firmy Torrence Trading a platbu označila jako "success-fee". Peníze od Torrence Trading inkasovali Pavel Musela a Foulques de Quatrebarbes."

Aby bylo ještě veseleji, tak tento čtvrtek podal oznámení na neznámého pachatele v kauze MUS šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. "Je zcela nepochybné, že odpovědné orgány našeho státu na opakované podněty švýcarské strany adekvátně nezareagovaly. Nevím proč tomu tak bylo, ale zcela jistě se jedná o trestuhodný postup, a proto jsem splnil svou zákonnou povinnost a podal jsem trestní oznámení na neznámého pachatele," uvedl Bělobrádek. Loučím se dnes s hornickým pozdravem Zdař Bůh!
25.11.2011 11:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.