Napadli ruskou "marťanskou" sondu mimozemšťané?

Podle článku v časopisu Respekt, dosavadní pokusy Evropské kosmické agentury pomoci Rusům navázat spojení se sondou Fobos-Grunt, jíž se nepodařilo odstartovat z oběžné dráhy Země, zatím nepřinesly výsledek. Sonda na rádiových vlnách "cosi drmolí", na Zemi tomu ale nikdo nerozumí. Šance, že se podaří zachránit unikátní misi k marsovskému měsíci Phobos, se tak pomalu blíží nule.

Nejpravděpodobnější příčinou je selhání softwaru. Kvůli nefunkčnímu software sonda například nemusela najít hvězdy, podle nichž by se v kosmu zorientovala.

Potíž je také v neobvyklém způsobu, jímž se sonda dostávala do vesmíru. Měla to zvládnout zcela autonomně, bez komunikace s řídícím střediskem. Vůbec se nepočítalo s tím, že by v této fázi letu měla sonda se Zemí „hovořit“. I proto je nyní tak obtížné navázat s ní spojení. Vysílání sondy se sice podařilo zachytit, nelze z něj ale poznat, co se stalo a proč motor nezačal pracovat. Pokud se nepodaří problémy odstranit v nejbližších dnech, kosmický automat se definitivně odmlčí a nakonec shoří v atmosféře.

Pokud bychom si chtěli trochu zafantazírovat o mimozemském původu Phobosu, můžeme začít u spisovatele Jonathana Swifta, který ve svých Guliverových cestách popisuje objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa. Swiftův satirický román přitom vyšel poprvé v roce 1726, tedy půldruhého století před skutečným objevem Phobosu a Deimosu a žádný tehdejší hvězdářský dalekohled nebyl dostatečně výkonný, aby mohl skutečné měsíce odhalit.

Obrovský "kráter" Stickney o průměru deseti kilometrů by mohl být ve skutečnosti parabolou mimozemského radaru. Nedaleko od něj stojí Phoboský monolit, o kterém astronaut a druhý muž na Měsíci Buzz Aldrin řekl: "Musíme navštívit měsíce Marsu, v první řadě Phobos. Je na něm »Monolit« – velmi zvláštní stavba, která na takhle malé »bramboře« o průměru něco přes 20 kilometrů nemá co dělat. Jeho autorem je vesmír nebo Bůh, chcete-li…". Monolit je na měsíční straně přivrácené k Marsu a vědci jeho výšku odhadují na 76 metrů.

Další zvláštností je fakt, že rotace měsíce je vázaná, to znamená, že k Marsu přivrací stále jednu tvář. Je přitom orientován tak, že nejdelší osa jeho tělesa směřuje do středu Marsu. Porovnejte si tuto "náhodu" s chováním měsíce Země, který se chová naprosto stejně: ukazuje nám stále jen jednu tvář, tu odvrácenou viděli je američtí astronauté.

Velmi zvláštní je zcela mimořádně nízká hustota Phobosu. Jako vysvětlení se nabízí možnost, že je Phobos dutý. Phobos sice nemá žádnou měřitelnou atmosféru, ale sovětská kosmická sonda Fobos 2 zjistila, že z povrchu měsíce unikají plyny, ale jejich přesné složení nestačila zjistit. Předpokládá se, že jde převážně o vodní páru. Koncem 50. let 20. století ruský astrofyzik Josif Samuilovič Šklovskij přišel s domněnkou o umělém původu Phobosu. Podle něj by při průměru asi 16 km tloušťka ocelové stěny činila asi 6 cm. Podobné teorie a umělém původu Phobosu vyslovili i poradce prezidenta D. D: Eisenhowera Siegfried F. Singer (v roce 1960) a později též matematik Raymond H. Wilson, Jr. z NASA (v roce 1963).

Neúspěch ruské mise na Phobos by tedy podle některých dohadů mohl být zaviněn zásahem mimozemšťanů, kteří netouží po kontaktu s námi. Bylo by to od nich logické, protože kontakt s mnohem pokročilejší mimozemskou civilizací by pravděpodobně nepřinesl pro lidstvo nic pozitivního. Stačí, když se zamyslíme nad tím, jakou zkázu původních kultur a starých civilizací způsobili evropští cestovatelé a dobyvatelé například v Africe nebo v Jižní i Severní Americe.
29.11.2011 13:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.