Čestný maršál trampů je na tom špatně.

Ladislav "Frank" Nykl z Chodova na Sokolovsku patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Nejlepší léta má tramping asi už za sebou. Přesto podle Ladislava "Franka" Nykla z Chodova na Sokolovsku, dokud bude existovat kamarádství, romantika Divokého západu přetrvá. Ví, o čem mluví, Frank Nykl patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Za svou činnost ho ocenilo i muzeum Buffalo Billa v americkém městě Cody, které Buffalo Bill založil.

Trampování provází Franka Nykla už od mlada. Začátky ale byly spíš drsné. "Byli jsme tehdy hloupá parta kluků. Napůl skauting, napůl tramping, prostě od všeho něco. Jenže pak kluci vykradli nějakou chatu a vzali dvě konzervy a tepláky a pak před mlékárnou pár lahví mléka. Udělali z nás organizovanou skupinu a odsoudili nás. Seděl jsem tři roky," popsal své začátky Nykl. (Pramen Náš tramp, celý článek zde).

Jak se mu dnes žije? Píše o tom v časopise Čechoaustralan:
"V roce 1991 mne rehabilitovali a to tak, že mi nabídli znovu práci v nemocnici a tam jsem zjistil, že mi kolegy i nadřízené dělají ti samí, co mě před lety vyhazovali. V tomto prostředí se nedalo pracovat a tak jsem nemocnici nakonec sám opustil. Pak jsem k tomu dostal anginu pectoris a tak jsem musel kvůli svému zdravotnímu stavu dělat na vrátnici ve fabrice Liaz Vintířov, kde jsem dělal 8 let, a proto mám teď malý důchod. Po veškerém „zvýšení“ mám dnes celých 6.800 Kč, zatímco příslušníci STB a všichni ti, co mi, jak sami říkali „znechucovali život“ dostávali vysoké platy a pak i mnohatisícové odstupné a důchody. Nikdy jsem nic od nikoho nechtěl a nedělal jsem to z falešného hrdinství. Jen jsem stál za svým slovem a rval se za svobodu člověka. Před nedávnem jsem požádal Sociální úřad v Sokolově o příspěvek na bydlení, protože jakmile zaplatím 2.400 Kč nájem, 1.200 Kč elektřinu, pak plyn, popelnice, televizi, telefon, internet atd. zbude mi tak 500 Kč na měsíc. To je přibližně 35 Kč (slovy třicet pět korun) na stravu na den. Je jasné, že si nic nekoupím a jím jen suchý chleba a polívky. Ten příspěvek jsem nakonec dostal, ale díky neustálému zdražování jsem i přesto skoro žebrákem. To se mi nestalo ani za hluboké totality, tam jsem i přes všechno měl co jíst. Nepodepisoval jsem ani nerozšiřoval Chartu 77 kvůli nějakým výhodám a penězům, jen chci mít ke stáru co jíst a koupit si třeba novou košili. Svoboda je krásná věc, ale když nemáte z čeho žít, tak je iluzorní. Byl jsem jen pěšákem ve velké politické hře a tak jsem na to doplatil. Jestli mi někdo poradí, jak mám vegetovat za mých pár korun na den, budu rád. Nikdy jsem neuměl krást, ani podvádět a tak nic nemám. Celý život jsem musel pracovat (jinak by mě zavřeli za příživnictví) a musel platit daně. My nemocní důchodci už těžko chodíme a tak nekřičíme s transparenty v ulicích. Asi proto nás nikdo neposlouchá, ale vy taky budete jednou staří." (Celý Frankův článek čtěte zde.)

Frank Nykl se dopustil po vítězné "revoluci" zásadní chyby: kdyby se jakýmkoliv způsobem vetřel do přízně zakladatelů "nového demokratického" ministerstva školství a péče o mládež, nebo si by si našel nové kamarády na ministerstvu kultůry či vnitra, mohl se i dnes osobně účastnit na financích tekoucích do řady "neziskových" organizací a opatřit si pro svoje vlastní občanské združení řadu donátorů českých i zahraničních. Nejlépe by bylo založit museum českého trampingu, které dodnes nevzniklo a stát se jeho placeným ředitelem. Místo toho musel v roce 2006 pro nedostatek peněz ukončit vydávání tištěného trampského časopisu Stopař. Ten dnes existuje jen na internetu a Frank v něm má svůj blog. Jak sám říká, na spolupráci s bývalými estébáky, svazáky a komunisty neměl žaludek a proto na sklonku života obrací s hořkostí v srdci v dlani každou korunu.
12.12.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.