Prohlášení prezidenta Václava Havla k dostavbě elektrárny Temelín
(plný text) PRAHA 12. května 2000 (ČTK) - Prohlášení prezidenta Václava Havlak dostavbě jaderné elektrárny Temelín na Českobudějovicku, kterédnes odpoledne přednesl před novináři v Královské zahraděPražského hradu: Dámy a pánové, jak víte, dneska v půl osmé má vláda Českérepubliky rozhodovat a pravděpodobně definitivně rozhodnout otom, zda se bude či nebude pokračovat ve výstavbě jadernéelektrárny Temelín. Já jsem k této věci dlouho mlčel. Dlouho jsem se domníval, žejde o téma do té míry odborné, složité, že by mělo zůstat v rukouodborníků a v rukou vlády, která na základě mínění odborníkůrozhodne. Během let jsem ale dospěl k názoru, že k této věcinemohu nadále mlčet, že nemohu dělat mrtvého brouka. Nebudu radit vládě, jak má rozhodnout. Pouze bych ji rádveřejně, to znamená před vámi, požádal, aby přihlédla k několikarozmanitým souvislostem, které toto rozhodnutí má. Je to možnánejzávažnější rozhodnutí, jaké tato vláda bude po dobu svédosavadní existence dělat. Dovolíte-li, nejprve vám přečtu úryvky z jednoho textu a pakvám teprve řeknu, co to je za text. "Současná vláda pokračuje ve smělém budovatelském dílestarého režimu a trvá na dostavbě jaderné elektrárny Temelín.Přitom její členové dlouho odmítali myšlenku, že je výstavba veznačném skluzu a že se tedy podstatně prodraží. Až opožděněmuseli uznat zpoždění výstavby o celý rok a z toho vyplývajícírůst ceny elektrické energie v této elektrárně vyrobené." Další odstavce nebudu číst, přečtu třeba větu: "Jde o stavbu svým způsobem osudového významu. Proto ježádoucí doplnit úřední rozhodovací procedury rovněž vhodnýmiformami části laické i odborné veřejnosti na zásadníchrozhodnutích. Jde ostatně i o zkoušku demokratičnosti politickéhosystému této země. Právě v takových případech, jako jekontroverzní dostavba jaderné elektrárny, je ve vyspělých zemíchvyužíváno institutu referenda, jehož existenci ostatně českáÚstava rovněž předpokládá. Je třeba rozhodovat za účastiveřejnosti odborné i laické a tohoto posuzování využít knastolení otázky, zda a jak pokračovat v rozvoji jadernéenergetiky v České republice. Je třeba vypracovat a schválit zaúčasti veřejnosti státní energetickou politiku. Je třeba volitvhodné formy občanského protestu, jako je symbolická blokádastaveniště jaderné elektrárny ekologickými aktivisty a dalšímiobčany." Já jsem vám, prosím pěkně, nečetl manifest nějakého bojovnéhoekologického sdružení mladých lidí, ale četl jsem vám oficiálnístanovisko České strany sociálně demokratické z roku 1995. Proč jsem vám ho četl? Proto, že bych rád apeloval na dnešnívládu, vládu sociálně demokratickou, aby se rozpomněla na některésvé a z mého hlediska nesmírně sympatické politické cíle, aby serozpomněla na svůj program, aby se rozpomněla na své předvolebnísliby. Co k tomu všemu patřilo: Důraz na tvorbu občanskéspolečnosti. Respekt k hlasu veřejnosti, k hlasu občanskýchiniciativ, odborných kruhů, vědeckých pracovišť, veřejnosti.Patřil k tomu důraz na potřebu dlouhodobých vizí, na tvorbuurčitých nadějí pro společnost, na tvorbu jakýchsi základníchodpovědí na základní otázky. To znamená, na určitou koncepčnost,která se týká různých oblastí našeho života. Naše země, jak jsem ostatně řekl už mnohokrát, se ocitla nahistorické křižovatce a ocitá-li se země na takovéto křižovatce,musí činit jakási základní rozhodnutí, musí se zamyslet nad svouidentitou, promyslet rozsah svých zdrojů, své perspektivy, svégeografické postavení a na pozadí toho všeho učinit některázákladní rozhodnutí. Jedno z nejdůležitějších je energetická politika státu. O tése mluví deset let. Já osobně po ní deset let volám, pojednoduché, jasné a srozumitelné státní energetické politice,která bude obecně známým, veřejnosti dostupným a veřejnostípřijatým dokumentem a kterou se budou řídit pochopitelně různévlády, které, jak to v demokracii bývá, se střídají. Máme takovouenergetickou koncepci? Můžeme o osudu této gigantické stavbyrozhodovat, aniž máme takovouto koncepci? To jsou otázky, které kladu a které kladla v minulých letechi Česká strana sociálně demokratická. Tato strana se zavázalapoměrně nedávno, že bude vycházet při svém rozhodování o Temelínuz odborné expertizy, kterou zadala. Ta expertiza stála mnohomiliónů, vy ji pravděpodobně znáte a víte, jak vyznívá. Apeluji na vládu, aby opravdu prozkoumala tuto expertizu apřihlédla k jejím výsledkům, poznatkům a doporučením. Tato vládamá možná poslední příležitost rozhodnout svobodně. Ona nenísvázaná prestižními ohledy na svá dřívější rozhodnutí. Ona oTemelínu dosud nikdy žádné rozhodnutí neudělala. Je svobodná aměla by této svobody využít ke svobodnému a odvážnému rozhodnutí.Vrátí-li se na její stůl téma Temelína za dva roky, nebude otomto tématu rozhodovat už svobodně, protože bude vázaná svýmidřívějšími rozhodnutími. My jsme nebo mnozí z nás desítiletí bojovali tak či onakproti totalitnímu systému, proti centralizaci veškeré moci. Já sinemyslím, že jsme proti komunistické vládě bojovali proto, abybyla nahrazena jakousi podivnou, skrytější, nenápadnějšídiktaturou firmy jedné jediné, byť tak úctyhodné, jako je ČEZ. Jási nemyslím, že tvorba, výroba, přesněji řečeno, a distribuceenergie ve státě má být a může být v jedněch jediných rukách. Toje centralistický přístup, který má nepochybně neblahéspolečenské, politické i občanské důsledky. Jsem a vždycky jsembyl pro decentralizaci energetických zdrojů, pro liberalizaci cenenergie, pro oddělení energetických rozvodných sítí odenergetických zdrojů, pro pluralitu těchto zdrojů a hlavně prostátní podporu formou daňových úlev či jinými způsoby těchzdrojů, které jsou ekologicky čisté. ČEZ nás devětkrát obelhal. Devětkrát uvedl jinou cenu, nežjaká se ukázala odpovídat skutečnosti, a jiný termín uvedení tétoelektrárny do provozu. Dnes říká ČEZ, že do elektrárny byloinvestováno zhruba 74 miliard a že celkově bude stát kolem 100miliard. Nemám sebemenší důvod věřit ČEZu. Byl jsem devětkrátoklamán, nevím, proč po desáté mám věřit. Já se vážně obávám, že ta elektrárna, bude-li vůbecdostavěna, bude stát 140 miliard. Obávám se, že bude uvedena doprovozu o rok nebo o dva později, než je nám slibováno. Aleobávám se i mnoha dalších věcí. Obávám se, že naši vnuci nebudoumít nevyhnutelných 90 miliard na likvidaci této elektrárnykontaminované po té době, kdy skončí její působení, jejíúčinnost. Obávám se, že nebudeme mít kam prodávat energii, kteroutato elektrárna vyrobí, bude-li dostavěna a bude-li energiivyrábět. Obávám se, že tady hraje roli ono, často mnou kritizované,nepatřičné vlastenectví. Často slyšíme názor: musíme mít přecesvou českou energii. Není to názor zcela neobvyklý, ale vyskytujese i v jiných zemích a dokonce ve stabilizovaných demokraciích.Ale měli bychom si uvědomit, že vstupujeme do 21. století, dotřetího tisíciletí po Kristu, a že jsme povinni přemýšlet vdlouhodobých výhledech o všech ohroženích dnešní civilizace, žejsme povinni myslet v dlouhodobých výhledech a myslet i na to,kde vezmou naši vnuci a pravnuci na likvidaci této energie a kdevezmou peníze na nějaké rakety, které budou ten odpad vystřelovatdo vesmíru, nebo nevím přesně, co se s ním má dít. Souvisí to s dalšími otázkami. Souvisí to s předpokládanoutěžbou uranu, což je, jak víte, velmi sporná věc. Souvisí to alepředevším se samotnou koncepcí státu, se samotnou koncepcímoderního hospodářství. V naší zemi na jednotku hrubého domácíhoproduktu spotřebujeme dvou až třikrát větší množství energie nežve vyspělých západních demokraciích, mezi něž chceme brzy patřit. My spotřebováváme naštěstí energie méně, než jsme tušili apředpokládali. Až jednou budou liberalizovány ceny, až jednoupřijme vláda všechny programy jak šetřit s energií a jakpodporovat ty, kdo s ní šetří, a jak podporovat ty, kdo vyrábějísystémy, které šetří energií při spotřebě jak v domácnostech, takv průmyslu, tak bude zřejmé, že ta energie předpokládaná, kteroumá vyrábět tato naše česká babylonská věž, že opravdu přebývá, žeopravdu my chceme vyrábět energii v situaci, kdy bychom naopakměli energií šetřit, tak ji chceme vyrábět víc a víc. Ta energiepřitom, jak různé propočty říkají, by měla být podstatně dražšínež z jiných zdrojů, ať už tuzemských či evropských. Já bych nerad zacházel do detailů a proto mé vystoupení sebude chýlit ke konci. Na závěr bych rád zopakoval hlavní smyslmého vystoupení. To není dohadování o miliardách, to je poukaz naobecné, společenské, politické, civilizační a filozofickédůsledky rozhodnutí, před nímž vláda dneska bude stát. V březnu roku 93 stála před takovýmto osudovým rozhodnutímvláda Václava Klause. Tehdy bylo prostavěno 28 miliard, tehdy sepředpokládalo, že ta stavba bude stát 69 miliard, tehdy sepředpokládalo, že elektrárna bude uvedena v provoz roku 1995.Stála už daleko víc, v roce 95 do provozu uvedena nebyla. Já bych nerad s odstupem času kritizoval Klausovu vládu zajejí tehdejší rozhodnutí a nerad bych byl generálem po bitvě.Mimo jiné i proto, že jsem tehdy nepozvedl svůj hlas, nemám právoho tedy pozvedávat dodatečně. Já jsem ho nepozvedl z různýchdůvodů. Mezi jinými jsem nechtěl vytvářet konfliktní politickousituaci v naší zemi, protože to bylo v době, kdy vlastně náš státprožíval první měsíce své existence. Dnes ale je situace jiná. A já prosím a žádám touto cestoučeskou vládu, aby měla odvahu zvážit všechny širší souvislostisvého dnešního rozhodnutí, aby nepřihlížela pouze k těm všemčíslům z těch různých expertiz, která jsou nepochybně důležitá akterá se ostatně liší, každé ministerstvo pracuje na základějiných jakýchsi údajů, aby přihlížela i k oněm širším globálnímcivilizačním souvislostem, aby myslela na to, že rozhoduje nadlouhá desítiletí o budoucnosti tohoto státu, o jeho charakteru.Možná myslet na toto všechno a odvážně se chovat znamenánesklidit okamžitý potlesk. Ale mně se zdá, že vstupujeme do éry,kdy jsou politici povinni nemyslet na okamžitý potlesk. Děkuji vám.