Ahasweb hovoří sto desátý den - 9.10.98, pátek

Kaskadér naší ekonomiky pan Mertlík si zajel do Spojených států pro požehnání návrhu státního rozpočtu na rok 1999. Jistě tam byli hoši ze Strakovky i z jiných důvodů, hlavně se představit, ale legrační na tom je, když se socani vypraví do Washingtonu pro požehnání k demokratům. Zřejmě aplikují komunistické zkušenosti, které jim praví, že než se něco rozhodne, je třeba se vypravit za "načálnikem".
Dostalo se jim ujištění, že rozpočtová politika naší vlády je v souladu se zásadami Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Když si ti hodní pánové přepočítali těch necelých třicet miliard rozpočtového schodku na dolary, tak jim vyšla na jejich poměry a měřítka uvažování směšná částka. Mají jiné starosti s dluhy Ruska, které budou muset odepsat, asi přijdou o prezidenta a o svoje posty, a tak zabývat se rozpočtovými šarvátkami v jakési zemičce kdesi v Evropě nebude nejspíše jejich priorita.
V každém případě je to vlády pana Zemana legrační pokus o získání argumentů pro nadcházející hlasování o rozpočtu v poslanecké sněmovně. Zdali jim to pomůže se dá těžko odhadnout. Rozhádaná pravicová opozice, či vlastně dvě opozice, se nemohou dohodnout na tom, co doporučit vládě, jak by měl rozpočet vypadat. Takže to nakonec může dopadnout tak, že rozpočet po mírných tahanicích nakonec v parlamentě projde.


Svobodná Evropa se bude možná stěhovat do úplně jiného státu. Můj odhad je Maďarsko. Naše vláda zatím uvažuje o přestěhování redakce pro Irák někam jinam, kde by nebyla mateřská školka a vila pana prezidenta. Objevily se velmi šílené nápady: do prostoru po Sovětské armádě (to by bylo velmi symbolické, ale pro RFE zcela nepřijatelné) nebo dokonce do některého volného protiatomového krytu, kterých máme zřejmě dostatek na rozdávání (nápad nejoblíbenější české političky soudružky Buzkové).
Také se objevil návrh myslitele naší kultury pana Dostála, že by měla Svobodná Evropa konečně začít platit za nájem budovy bývalého federálního shromáždění pořádný balík místo symbolické jedné koruny ročně. To už je zřejmý útok na rozpočet Spojených států, protože Svobodnou Evropu financuje americký Kongres! Je vidět, koordinace názorů ministrů pana Zemana trvale neklape. Jeden jede na líbání rukou do Ameriky a druhý chce obrat americké poplatníky o nájemné.


Slováci dopadli špatně: do Anglie mohou jen na vízum. Největší ránu to samozřejmě zasadí jejich mezinárodnímu obchodování, protože získat včas víza pro všechny obchodní zástupce, řidiče a závozníky nebude vždy lehkou záležitostí. Doplatili na zvýšený zájem slovenských Rómu o azyl ve Velké Británii. O tomhle problému jsem psal již mnohokrát, ale zase to vypadá, že se i naše republika může dostat do podobné situace.
Britové se ale vlastně nechrání před přílivem emigrantů, kteří budou trvale v jejich zemi žít. Vždyť do své země pouštějí jen nepatrný zlomek těch, kteří přijedou a zažádají o azyl. Za poslední roky přijali například z České republiky jednu rodinu a dva mladé manžele romské národnosti. Ve skutečnosti je zavedení vízové povinnosti obranou proti neúnosným poměrům ve městech, kde čekatelé na udělení azylu setrvávají do doby svého vyhoštění, je to snaha o ušetření nemalých nákladů na tento jejich často několikaměsíční výlet. Zdá se, že by jim spíše pomohlo jiné řešení: kdo chce požádat o azyl, ať si o něj zažádá pěkně doma a když přijde kladné vyjádření, může vycestovat. Z anglických hranic přece jejich imigrační úředníci mohou s okamžitou účinností přece vykázat kohokoliv, kdo jim nejde pod fousy.


Pan Uhl to v televizní aréně dokonale projel se svou obranou práv menšin. Utkání se konalo v Ústí n/Labem v Městském divadle a bylo zcela vyprodáno. Aréna byla tentokrát opravdovou arénou. Vyhrocenou atmosféru vyvolával především pan Petr Uhl svým vystupováním podobným rozzuřenému býkovi, někdy poněkud otupělému a nechápajícímu, zatímco ústecký primátor Vladislav Hruška se debaty zhostil s elegancí toreadora. On pan primátor totiž velice přesně ví, oč tu běží a že základ je v postupných praktických krůčcích umravňování našich milých romských spoluobčanů.
Je potřeba je naučit si mýt ruce, aby nedostali žloutenku, naučit je uklízet po sobě odpadky, nedělat rámus celé noci, nekrást a hlavně, naučit je pracovat, aby si mohli zaplatit nájem, teplou vodu a elektřinu. Nabídnout jim tu práci je jednou z důležitých šancí, kterou musejí Romové dostat. To může být často i v možnostech místní správy. Pokud projeví zájem, nic nebrání tomu, aby získali základní lidskou důstojnost: postarat se o sebe a svoji rodinu a stát se tak rovnoceným občanem, kterému, když zaplatí, i v hospodě nalejou.

TopZpět