MIRÓ - pokračování 2.
V nově objeveném vesmíru se pohybuje Miró s lehkostí tvůrce, jemuž je cizí všechna filozofie metafyzické úzkosti, strachu a temnot. Zrození tohoto nového básníka-malíře, který "otvírá dveře halucinačním přáním a fantasmatům humoru" (Breton), pozdravili Miróovi přátelé s nadšením. André Breton tehdy napsal:"Bouřlivý vstup Miróův v roce 1924 znamenal důležité datum v dějinách surrealismu." Miróova výstava, uspořádaná o rok později v galerii Pierre, se stala pak skutečným triumfem a oficiálním manifestem hnutí. Miróův poměr k surrealismu nebyl jinak nikdy jednoznačný. Souhlasil na jedné straně s estetikou a orientací skupiny, na druhé straně vyjadřoval nesouhlas s některými stránkami její aktivity - zejména praktickou a politickou. Miró se také nikdy nepodřídil Bretonem požadovanému absolutnímu automatistickému přístupu k tvoření. Tvoří obrazy mechanických loutkových her zastavených uprostřed akce. Vše je převedeno do elementární geometrie. Miró o svých malbách z dvacátých let říká:"Obludní živočichové a živočichové andělští. Stromy s ušima a očima a venkovan v katalánské čepici, držící loveckou pušku a kouřící dýmku. Všechny malířské problémy rozhodnuty. Přesně vyjádřit všechny lesky zlata v naší duši." Lyrický duch této svobodné groteskní hry prostupuje nadále převážnou část dalšího Miróova díla. Neboť Miró se především baví. Jeho humor je něžný i krutý, dětsky naivní, zlomyslný, skřípavý, absurdní, černý. pozemský i hvězdný, vtěluje se do tisíce grotesek, burlesek, šarád, pantomim, harlekynád, klaudiád, eskamotáží a absurdních divadel. Grotesknost jeho bytostí-automatů upomíná zřetelně na mechanické obrazy Duchampovy, Picabiovy a Ernstovy. V roce 1926 vzniká v Montroigu slavná řada poetických žánrů v čele s Králíkem, Psem štěkajícím na měsíc, Osobou házející kamenem po ptáku, Rukou, která chytila ptáka, Krajinou s hadem. Miróův narativní humor dosahuje v těchto podivuhodných, fantasijní logikou přetvořených motivech ze starých nizozemských obrazů vrcholu. Příkladem je i jeho obraz z roku 1928, nazvaný zcela netradičně Brambora. Záhadná oživlá brambora nadlidské velikosti je obletována neméně faktastickými tvory v imaginárním světě malířovy fantazie.

Volně podle J.Padrta: JOAN MIRÓ, Odeon 1967. Pokračování příště...

Špidla hledá korunku ke korunce. Vláda Miloše Zemana přijde do Poslanecké sněmovny znovu s návrhem na zvýšení sociálního pojištění. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla tento návrh hodlá předložit jako součást plánu penzijní reformy, kterou si od něho sněmovna vyžádala. Pokud budou mít poslanci na stole návrh na zvýšení pojistného v rámci celé reformy, mohl by Špidla na svou stranu získat i lidovce. Ti by spolu s hlasy sociálních demokratů a komunistů, kteří vyšší pojistné podpořili už před týdnem, dali dohromady potřebnou většinu. Špidla chce poslancům předložit verzi, ve které sazba pojistného stoupne ze současných 36 aspoň na 38 procent. "Dvě procenta jsou minimum k tomu, aby se stát dokázal zbavit deficitu na důchodo vém účtu. Bez toho nelze spustit reformu penzijního systému," říká ministr práce. To, že lidovci dávají návrhu na zvýšení sociálního pojištění naději na úspěch, potvrdil Miroslav Kalousek, ekonomický expert KDU-ČSL:"V rámci politických jednání o tom, jak bude nový penzijní systém vypadat, jsme skutečně připraveni bavit se o pohybu pojistného. Ale musí to být dohoda nad celým modelem, a ne nad tím, že někomu chybějí peníze ve státním rozpočtu." Přistoupit na kompromis s vládou jsou lidovci ochotni i u dalších dvou klíčových návrhů - deficitního rozpočtu a zvýšení spotřebních daní.
To znamená, že se nám tu začíná jasně rýsovat nová koalice:Komunisti, lidovci a vládnoucí socani! Dalo se to ostatně čekat už dříve, ale pan Lux to v čele strany nechtěl udělat tak nápadně hned po volbách, i když by mu to přineslo jistě opět jeho ministerské křeslo. Jeho následovníci ale tento pravolevý veletoč na politické hrazdě provedou bez velkých rozpaků, protože jim o to jde, dostat se do vlády.
A tak bychom mohli v příštích volbách dopadnout tak jako v Itálii, kde se dnes formuje jejich tisícátápátá poválečná vláda v čele s kryptokomunisty. Naši lidovci totiž nic jiného nejsou, je to přece strana, která byla součástí Národní fronty za totality, která se jistou dobu chytře kryla pravicovým pláštíkem jen proto, aby si udržela moc. Jak dobře to dělali například v zemědělství můžeme vidět právě nyní, kdy zemědělci vyhrožují sabotážemi dopravy a hnojem před vraty vládních budov. Proč na to nenalezli čas a sílu, když je tak skvěle řídili lidovci? Tehdy se přece zakládala ta zemědělská politika, kterou tak vehementně kritizují.
Takže si račte uvědomit, vy bláhoví, kteří se chystáte volit lidovecké kandidáty ze soucitu s nezáviděníhodným osudem jejich bývalého vůdce: budete volit rudochy, kariéristy, kteří bez ohledu na voliče půjdou za mocí s kýmkoliv. Unie svobody spěje do propadliště dějin za ODA zcela nezadržitelně a na tomto místě prorokuji, že soudruh Mlynář se po jejím rozpadu rozeběhne k Lidovcům nebo třeba i do lůna Sociální demokracie. Tam by mu po vzoru jeho komunistického otce, kterého tak ostantativně zavrhuje, bylo nejlépe. Mohl by například dělat vrchního ideologa a táborového řečníka, má na to nadání. Zdali ale strhne masy doleva, o tom upřímně pochybuji a doufám, že se tak nestane. Na závěr jeden jeho památný zcela aktuální výrok:"Unie se musí rozhodnout, zda je pro ni důležitější nálepka pravicová, nebo zda najde pro tento pojem nový obsah," popsal svou filozofii Mlynář. Co myslí novým obsahem je jasné: zahnout co nejdříve doleva.

Dálnice se stává místem hrůzy. Dva vrtulníky a několik záchranných vozů odvážely zraněné ze včerejší hromadné nehody na dálnici mezi Prahou a Brnem u Střechova nad Sázavou na Benešovsku. Krátce před desátou hodinou dopoledne tu nezvládl řízení nákladního automobilu slovenský řidič a postupně způsobil havárii dvanácti vozidel. Jeden zraněný zápasí v pražské nemocnici o život. "Vypadalo to dost hrozně. Jedenáct zraněných jsme postupně přepravili do dvou nemocnic.Dva z nich jsou Španělé," prohlásil lékař vlašimské záchranné služby .
Slovenský řidič narazil v devadesátikilometrové rychlosti v místech, kde dálnice přechází kvůli opravě v jeden pruh, do posledního automobilu ve stometrové koloně vozidel. Kolona stála kvůli menší kolizi dvou automobilů. Automobil poté před sebou tlačil osmdesát metrů, a postupně tak poničil dvanáct vozidel. "Není divu, že nemohl zastavit. Nákladní automobil byl naložen dvaadvaceti tunami písku," prohlásil Miloš Podlipný ze středočeské dopravní policie.
Můžete-li jet jinudy, udělejte to! Přijedete o něco později, ale živí. Když už tam musíte, dívejte se dozadu stejně často jako dopředu. Nejezděte za nákladním autem nebo dokonce mezi dvěma náklaďáky. Ten zadní vás při podobné příležitosti napasuje pod korbu toho vpředu.
Zachovejte si dobrou mysl, nehádejte se s nikým, a už vůbec ne ve voze, nestojí to za to. Nekuřte, nezpíjete se do němoty, pak nevíte, co jste dělali a kde jste vlastně byli. Pozvěte manželku-manžela na oběd do restaurace, my půjdeme v neděli ke Koni v Klokočné, tak se tam můžeme vidět.