Ahasweb hovoří sto dvacátý osmý den - 11.11.98, středa
Bojkot Telecomu:
48857 hlasujících proti zdražení telefonu 11.11.98 v 18.42 hod.


Dálnice je opět místem hrůzy a zděšení. Na několika místech dálnice D 1 v okrese Brno-venkov v důsledku mlhy 10.11.98 od pěti hodin ráno i během celého dopoledne docházelo k řetězovým haváriím. Na úseku u Chrlic 21 nehod. Srážek se zúčastnilo celkem 51 vozidel. Žádní mrtví, pět osob zraněno lehce. Celková škoda se odhaduje podle jihomoravské policejní mluvčí Dagmar Bartoníkové na 4,5 milionu korun. Policisté museli dopravu odklonit na vedlejší komunikace, na kterých se vytvářely mnohakilometrové kolony aut.
Provoz směrem na Prahu byl obnoven v jedenáct hodin, obousměrně byla dálnice otevřena na všech místech havárií až po jedné hodině odpoledne. Na hromadných srážkách má největší podíl snížená viditelnost za husté mlhy a následné nepřizpůsobení rychlosti jízdy zhoršeným podmínkám. Řidiči, kteří nedodrželi bezpečnou vzdálenost od aut před sebou, nestačili reagovat na již havarovaná auta na dálnici a bourali také, vysvětlila mluvčí.
K do jste to zažil, potvrdíte mě, že má taková hromadná bouračka za mlhy následující scénář: opatrný řidič vjede do mlhy, přestane vidět a náhle zabrzdí. Ti za ním to nestihnou a už to jede. Pokud to někdo na konci ustojí a nenabourá, nemá vyhráno, protože je téměř jisté, že to do něj někdo za chvíli napálí zezadu. Mluvit v takové situaci o dodržování bezpečné vzdálenosti je snahou označit jakéhokoliv viníka. Vlastně to zavinil ten první opatrný lekavec. Pokud by se mu podařilo zpomalovat plynuleji, třeba by to tak nedopadlo.
Jednoduché řešení neexistuje. Snad by pomohlo, kdyby v úsecích trpících notoricky na mlhu či náledí byl automatický systém, který by v řádném předstihu před takovým místem nahodil podle dálnice elektronické dopravní značky omezující postupně rychlost až na 20 km. Pokud by to bylo spojeno s jasným varováním, že se jedná o mlhu či náledí, mohlo by to výrazně snížit množství bouraček. A protože hromadné havárie vyvolávají i opravy vozovky, chtělo by to tento systém instalovat po celé délce dálnic. Pro začátek by nebyla k zahození policejní rozhlasová stanice, která by nepřetržitě hlásila, kde se co děje. Při špatném počasí by si ji každý rád pustil.
Nedojde-li k rychlému a razantnímu řešení, stane se dálniční síť jen místem pro dobrovolné sebevrahy.


Hypermarket, který na Borských Polích v Plzni postavila francouzská společnost Carrefour, otevírá 11.11.98. Anarchisté se na to dívají takhle: nadnárodní řetězce hypermarketů ničí drobné obchodníky a nutí lidi cestovat za nákupy auty.
Plzeňský hypermarket je svou velikostí první v tomto koutě Česka a městu přinesl 370 nových pracovních míst. Po dostavbě celého komplexu se zde zaměstná až 700 lidí. Ze současných zaměstnanců je osm Francouzů. Nákupní plocha hypermarketu dosahuje téměř devíti tisíc metrů čtverečních, po celkovém dokončení tam lidé najdou 37 různých obchodů a restaurací. Investice dosáhla zatím částky 700 milionů korun, po dokončení všech obchodů a parkovišť se to vytáhne na 1,5 miliardy korun.
Názor anarchistů je možné sdílet, ale těžko lze tvrdit, že jsou lidé nuceni cestovat za nákupy auty. Pokud takový hypermarket navštívíte, zjistíte, že si tam nikdo nepřipadá, že to místo navštívil z donucení. Dokonce si troufám tvrdit, že pro jistou část obyvatel se jedná o oblíbený způsob nákupu. Zejména ti, kteří jsou nadšeni hromadami zboží a mají pocit, že se na tom bohatství osobně podílí. Kolem vidíte rozzářené tváře, mánie naládovat do nákupního košíku co se dá propuká naplno.
Druhá skupina návštěvníků má spíše vytřeštěný zrak bezradně těkající kolem a odcházejí buď s malým nebo žádným nákupem. Není to ani tím, že by neměli peníze, vždyť sem přijeli autem, protože jinak to ani nejde. Prostě jim ten způsob prodeje jaksi nevyhovuje, postrádají lidský kontakt s prodavačem. Nemají doma jeden či více mrazáků, které by naplnili jednou týdně a pak se živili mrazeninami včetně rohlíků, knedlíků a nevím čeho všeho.
Přiznám se, že patřím k této druhé, vyděšené skupině. Souhlasím ale s tím, že každý má právo nakupovat tam, kde se cítí šťastný. Demonstrace anarchistů vnímám jen jako pokus o zviditelnění a zábavný střet s ochrankami a policií. Vzhledem k jejich mládí je jisté, že se doma velká část z nich živí potravinami, nakoupenými jejich "odpornými" rodiči v super či hypermarketech. Tak už to chodí a jiné to nebude.


Žebráci jevící se jako neslyšící přijíždějí z balkánských zemí a ze států bývalého Sovětského svazu. Většinou hluchoněmé prosebníky z Východu potkáte při cestě vlakem nebo v pražských, plzeňských či olomouckých restauracích. Zdrojem jejich obživy se staly prapodivné suvenýry, za které si nechají zaplatit více než dvojnásobek jejich původní ceny - bezceny. Jakmile si vás vyberou jako svou oběť, položí před vás přívěsek slůněte či medvídka a letáček s česky psaným textem: "Já jsem hluchý člověk, který ví, že žít ve světě zvuků je veliké štěstí... Cena: 50 Kč. Přeji vám mnoho štěstí! "
Tlumočnice Svazu neslyšících a nedoslýchavých paní Eva Březinová se domnívá, že celou skupinku cizinců řídí nějaký Čech: "Musí mezi nimi být i nějaký slyšící, který je upozorní, pokud se děje něco, co by žebrání mohlo překazit. Bez dohledu slyšícího nemohou handicapovaní pracovat prakticky nikde." Svaz neslyšících a nedoslýchavých soudí, že takovéto žebrání poškozuje handicapované a klame zdravé. "Chtěli bychom na žebráky upozornit, aby jim nikdo nedával peníze. I cizinci se sluchovým postižením si u nás mohou najít běžnou práci, pokud ovšem mají povolení k pobytu," tvrdí Březinová, která státní příslušnost žebráků zjišťovala.
Zajímavé je, že mají na letáčku upozornění, že jsou hluší. Spíše bych očekával, že si takový úplně zdravý balkánský podnikatel na ten kus papundeklu nechá od svého řídícího českého orgánu napsat "Jsem úplně němý člověk, který vás nemůže požádat o malý příspěvek na papír a tužku, abych se mohl domluvit." Když se ale nad tím zamyslíte, je to s tou hluchotou lepší nápad, protože ať mu budete horem dolem vykládat, že mu nic nedáte a že by měl pracovat, on vás přece neuslyší a tak taková agitace nemá smysl a nejlépe jak se ho zbavíte je, když ho budete sponzorovat finančně.
Divím se té paní Březinové, jak je tak důvěřivá, že věří té jejich hluchotě. Doporučil bych jí poplašňák, třeba by se podivila, jak by úplně hluchý žebrák z východu nadskočil po výstřelu u jeho ucha.

TopZpět