Rozsáhlá vietnamská komunita
žijící na území České republiky podle prezidenta Václava Havla obohacuje českou společnost a je přislibem pro posílení vztahu mezi ČR a Vietnamem. Prezident to řekl na schůzce s vietnamským ministrem zahraniči Nguyenem Manh Camem, který byl minulý týden na oficiální návštěvě České republiky..

Zatimco ostatní Nguyenovy schůzky s českými politiky v Praze se týkaly především posílení hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi, s prezidentem probíral především možnosti kulturních styků.

Je to zajímavá myšlenka, jak nás vietnamská komunita obohacuje. Možná by se dalo s úspěchem tvrdit, že obohacuje české občany zejména prodejem laciného textilního zboží, hodinek a spotřební elektroniky na nejrůznějších tržištích po celé České republice. Ano, ty ceny vypadají lákavě a pro řadu našich občanů je to příležitost zdánlivě uspořit nějakou tu korunu z rodinného rozpočtu.

Maličkým problémem je, že je toto zboží do naší země buď pašováno bez zaplacení cla nebo je na hranicích deklarována tak nízká cena, že se o proclení nedá hovořit. Velká část těchto výrobků je označována značkami firem, s nimiž opravdu nemají nic společného. Něco, co se v Evropské unii netrpí, protože je to docela sprostý zločin.

Ještě jedna maličkost by mohla pana prezidenta trápit: o prodeji zboží neexistují žádné doklady, falšují se faktury, zisk je nezdaněn a státní, lépe řečeno společná občanská pokladna je tak okrádána o spoustu peněz. Inu, a když v pokladně budou peníze chybět, a o tom není pochyb, pak naši milí politici přistoupí ke zvýšení nějaké daně u vybraného zboží, jako je benzin, alkohol nebo cigarety. Nemusí se to ale týkat právě takových škodlivých výrobků, může jít i o topný olej, dovážené automobily a podobně.

Přiznám se, že i já jsem podlehl a zakoupil u "našeho" Vietnamce sandály na doma, které mám právě teď na nohou. Stály pouhých šedesát korun a mají dokonce zapínání na suchý zip. Dopustil jsem se tak nepochybně spoluviny při trestném činu pašování a krácení daní. Navíc jsem podpořil Vietnamce v domněnce, že se ten jejich trh u nás snad ještě nezhroutí, že se nebudou muset stěhovat někam dál na východ. Ale o tom jsem už jednou psal, jak jednoho dne někdy v příštím tisíciletí dojdou tito nomádští obchodníci po své cestě na východ zpět do své původní vlasti, na kterou si již ani nebudou pamatovat ani jejich otcové. Možná, že zapomenou i svůj rodný jazyk a budou mluvit česky, ukrajinsky, rusky.

V předvolebních slibech, které zazněly v mém bydlišti se objevil i jeden, hovořící o zvelebení tržiště na našem sídlišti, které okupují právě naši milí vietnamci. Nebylo tam samozřejmě nic o tom, že je potřeba je odtud vyhnat a vrátit tam zpět naše zeleninářské handlíře či textilní kramáře. Mluvilo se jen a jen o zvelebení. A divte se, už to začalo: minulý týden byly přes noc dřevěné stánky pryč. Rozřezány skončily nepochybně na některém smetišti. Objevily se zde nové dřevěné masivní a ohavné boudy, ještě o něco horší, než můžete spatřit třeba na Staroměstském náměstí.

To byl imponující začátek onoho zvelebování. Říkal jsem si, to je konec Vietnamců v Čechách, nebo alespoň na našem sídlišti, konec nekonečného bordelu, špíny a odpadků, které po sobě neuklízeli. Raději hráli mezi stánky fotbal, aby se trochu zahřáli a pobavili. Jiná země, jiný mrav, co s tím naděláte. Ale ouha! Druhý den povstalo tržiště z popela, Vietnamci odkudsi vyhrabali prapodivné železné konstrukce, hromady beden a vystavili opět své zboží v touze po zbohatnutí. Dokonce okupovali ony dřevěné boudy a použili je jako skladiště. Nic jim nevadí, že na jejich textil, boty, hodinky a nevím co ještě padá sníh, prodávají vesele dál. Možná, že jim ještě z radnice pošlou nové stánky zaplacené z obecní pokladny, do které nepřispívají vůbec nebo jen symbolicky.

V každém případě musím považovat slova pana prezidenta Havla jen a jen za plácání mezi dvěma politiky, kteréžto řeči jsou ostatně většinou mimo realitu. Nebo si možná představuje naši občanskou společnost v těsném soužití s těmito dnes již mezinárodními kramáři, kteří o své zemi nechtějí už ani slyšet, snaží se pomocí podvodných sňatků získat zde státní občanství a dostat sem z Vietnamu své rodinné příslušníky v co největším počtu.

Na našich sídlištích pořádají střelecká utkání se samopaly, což je něco, na co jsme jaksi nebyli zvyklí. Pravda je, že se zatím likvidují jen mezi sebou, případně do toho přiberou nějakého toho Číňana. V každém případě vietnamská komunita naši společnost nijak neobohacuje, spíše se snaží obohatit sama sebe. A právě v jejich přístupu k životu a způsobu podnikání je možné hledat kořeny rostoucího odporu domácího obyvatelstva, kterému pak ochránci lidských práv říkají xenofobie a rasismus.

Internet po kabelu je tady!

Moje předpovědi o alternativním přístupu k internetu s vyloučením proklínaného monopolisty Telecomu se pomalu, ale jistě naplňují. Ostatně se nejednalo o pusté teorie, sondoval jsem tuto možnost již nejméně před rokem u společnosti Dattel a vida, už je to tady.

Tato společnost, zabývající se dosud kabelovou televizí, začala v malé části Prahy 1 a 2 poskytovat připojení na internet prostřednictvím sítě kabelové televize rychlostí až 10 Mbit/s. Od ledna začně tyto služby poskytovat i dceřiná společnost Dattel Kabel, která obsluhuje cca 40 000 pražských uživatelů. S plným provozem se počítá od jara příštího roku. Internetovou konektivitu bude mít na starost další dceřiná společnost - NetForce.

Ceny začínají od 990,-Kč měsíčně za 64 Kbit/s ve sdíleném kanálu. 100 MB stažených dat je v ceně, za každý další 1 MB zaplatíte 4,90 Kč. Nesdílený kanál se zaručenou rychlostí nejméně 256 Kbit/s bude stát 69 990,-Kč bez omezení při stahování dat. Instalace přijde na 3 390,-Kč, 6 600,-Kč zaplatíte za speciální modem (ještě před rokem byla jeho cena 50 000).

Je to začátek a určitě mnohem lepší cesta než komutované spojení. Závisí to kromě jiného i na tom, zda kabelové společnosti při pokládání kabeláže počítali i se zpětnými linkami. Mnoho zdaru v podnikání firmě Dattel Kabel! A kdo jste odmítnul některé kabelové společnosti nechat se připojit, rychle to napravte, má to budoucnost.

Opravdu to nebere žádný rozumný konec. Je to ale vděčný námět v rámci našeho obecného vypořádávání se s komunistickou minulostí. Pan Zilk přijede dnes do Prahy navštívít prezidenta Havla v jeho soukromé vile. O čem povedou reč není příliš jasné: že by se mu pan Havel omlouval prý nepřipadá do úvahy, když někomu chcete dát metál a pak si to rozmyslíte, nebudete se mu přece omlouvat. Na metál přece nemá nikdo žádný právní nárok. Takže metál nebude a opravdu netuším, co pan Zilk v Praze hledá. Očištěn od nálepky agenta StB nebude, jak prohlasili někteří čeští politici, očistit jej může jen nezávislý soud. Takže se jen a jen bude zviditelňovat s morální autoritou Evropy.

Omluvit by se prý měl starý bojovník za svobodu národa, pan Benda, který to všechno zavinil. Ale on si trvá na svém, i když to pokaždé breptá poněkud jinak, prostě trvá na tom, že pan Zilk nemá v této věci čisté svědomí.

Právě včera se k mediálnímu kolotoči připojil rakouský politický týdeník Format. Ve svém pondělním čísle přináší obsáhlé informace ze složky, kterou o bývalém vídeňském starostovi vedla Československá státní bezpečnost. Materiál údajně prokazuje, že Zilk sice nebyl placeným agentem ani nebyl úkolován (hezký termín: znamená to, že mu jeho řídící pracovník nezadával konkrétní úkoly. Možná ani žádného řídícího neměl).

Byl ale "vytěžován jako kooperativní kontakt" a v této rovině "poskytl pražským agentům zjevně mnohonásobně více informací, než se dosud předpokládalo." Jedním slovem: Zilk "vykecal" agentům ve Vídni všechno, co o československém disentu věděl, aniž si před tím ověřil, s kým má vlastně tu čest.

Je to člověk milující publicitu a rozhovory s pracovníky československého velvyslanectví ve Vídni mu přinášely nepochybně pro něj důležitý pocit vlastní důležitosti. Netušil, že každý takový pracovník československého diplomatického sboru byl v těch dobách spolupracovníkem StB. Tento fakt byl u nás doma zřejmý každému, kdo měl IQ jen o něco lepší než 60.

Zilk je tedy důvěřivý nezodpovědný tlachal, který má nadevše rád zájem o svou osobu. Vše pro svoji popularitu a neschopnost držet jazyk za zuby o nebezpečných věcech. Záznamy o všem, co z něj agenti StB "vytěžili" existují a Benda má pravdu. Nerozhoduje totiž, zda někdo spolupracoval s StB vědomě či v naprostém bezvědomí, čili z čiré hlouposti. Zilk je stejným případem, jako náš pan ministr Kavan. A tady platí jedno zlaté české přísloví: za blbost se platí. V jistých případech, kdy někdo z hlouposti ohrožuje osudy nebo dokonce životy jiných, by měl být takový projev hloupé ukecané důvěřivosti trestný.

;