Národ se baví opět na účet prezidentského manželského páru. Vynalézaví televizní redaktoři objevili zábavný pořad s nezapomenutelným výstupem Dagmar Veškrnové z dob jejích kabaretních čísel. Tentokrát se jim povedla zvláště pěkná trefa. Dáša v roli velice milé pouliční poběhlice zpívá neodolatelným způsobem verše:

Já jsem holka nóbl stavěná, nechtěj to se mnou zkusit, pane? Půjdou-li se mnou nahoru, dostanou co se jim zamane, nechtěj to se mnou zkusit, pane? Mám pěknou postýlku a nad ní andělíčka, co už v tý postýlce stalo se a co se ještě stane, nechtěj to se mnou zkusit, pane? Mám pěkná jablíčka k nakousnutí, ještě teď mě buší srdíčko, ... nechtěj to se mnou zkusit, pane?

Neručím za přesnou interpretaci veršů dávného autora nejspíše ze Žižkova, něco jsem nejspíš nestačil zaznamenat. Dáša byla skutečně k nakousnutí a nedivím se, že po ní pan Havel hodil očkem. Problém je, co s tím. Jistě to nepřispívá k větší důstojnosti "první dámy". Je to bohužel hlavně ta důstojnost, kterou lid obecný očekává od manželky toho nejvyššího představitele národa. Zdá se, že přece jenom nežijeme v Argentině, kde Evita měla ještě mnohem pohnutější minulost.

Asi se s tím nedá dělat vůbec nic a musíme se smířit s Dášou takovou, jaká byla a jaká je. Role královny ve Vinohradském divadle ji v žádném případě nemohla posunout z polohy, která se nám nakonec všem velice líbila, ještě když byla tou milou a škádlivou veseloherní herečkou. Televizní dramaturgové jsou zlomyslní a jistě jí i nám tyto její role budou připomínat i v budoucnosti. On je totiž naprostý nedostatek nových mladých ženských komických talentů. Jen by se paní prezidentová neměla tvářit tak vážně a důležitě, vždyť jí známe jako veselou a milou krasavici.

A taková se jistě líbila i panu prezidentovi, když si jí bral.
 

Závodníci Dakaru přepadeni.

51 závodníků ralye Granada-Dakar se stalo 13.1.1999 oběťmi přepadení. Dvacet ozbrojenců zastavilo 52 km před cílem etapy v Mauretánii posádky vozů a motocyklů a přinutilo posádky k vydání dokumentů a peněz. Zabavili několik automobilů a motocyklů a ujeli. Konala se tak repriza přepadení, dokonce v jenom z lupičů byl poznán podle ukradeného oblečení jeden z loňských lapků.

Zdá se, že se jedná o tradiční počínání místních obyvatel, kteří konají stejně, jako Jánošík: bohatým ber a chudým (rozuměj hlavně sobě) dávej. Není třeba se nad podobným chováním pohoršovat. Když si představíte průběh onoho šíleného podniku, kdy se nejmodernější typy automobilů, tahačů a motocyklů prohánějí zcela bezuzdně z větší části pouštní krajinou, není na tom nic překvapujícího, že se stanou snadnou obětí místních loupežníků.

Pokud by toto přepadání mělo za následek zrušení nesmyslného závodu, bylo by jen dobře. Obávám se ale, že příští rok se závodníci ozbrojí samopaly a pokusí se v podobném případě vzdorovat. Pak nebude daleko k vzniku lokálního ozbrojeného konfliktu, který se může změnit v zabíjení obyčejných turistů.

Je jisté, že kamkoliv noha "civilizovaného" bělocha vkročí, sto let tráva neroste. Je převrácen systém tradičních hodnot, zaostalí (podle nás) domorodci počnou bažit po produktech bělošské civilizace, přestanou se živit tak jako dosud, začnou se zabíjet s větší efektivitou danou novými zbraněmi, začnou hladovět, očekávají pak pomoc shazovanou z letadel, rozjedou nějakou tu revoluci místo dřívějších kmenových válek. Vlády se ujmou v Evropě či Americe vycvičení domorodí generálové, kteří si založí účty ve švýcarských bankách.

Český jezdec Karel Loprais s vozem značky Tatra se popáté v kariéře stal vítězem prestižního etapového závodu kamiónu Rallye Granada-Dakar, když byl včera v senegalském Dakaru dekorován jako vítěz letošního 21. ročníku. Úspěch Lopraise podtrhl celkovým třetím místem další jezdec tatry Tomáš Tomeček.

Na triumfu české posádky ve složení Loprais, Radomír Stachura, Josef Kalina a na průběžném vedení Francouzů Richarda Saincta na motocyklu BMW a jeho krajana Jeana Louise Schlessera na bugině Schlesser-Renault nic nezměnila ani poslední 16. etapa, která vedla ze Saint Louisu do Dakaru v Senegalu a měřila na rychlostních zkouškách pouze 20 kilometrů. Schlesser dosáhl svého vůbec prvního vítězství ve dvacetileté historii nejtěžšího závodu světa. Sainct vybojoval pro BMW pátý titul na Dakaru po dlouhých třinácti letech.

Karel Loprais měl před startem posledního dějství náskok na druhého v pořadí, Rusa Viktora Moskovskicha na kamazu, téměř třičtvrtě hodiny a průběh závěrečného dílu si po pohodové jízdě na jistotu doslova vychutnal. Cílem etapy projel na šestém místě se ztrátou 4:02 minuty na vítězného Rusa Firdause Kabirova, jenž dorazil do cíle svorně se svým krajanem Moskovskichem. Tomeček dokončil etapu na čtvrtém místě a v konečném hodnocení má na Lopraise ztrátu 2:27:05.

Když se podíváte na server Tatry a.s., uvidíte tam starou bačkoru. Žádné aktuální zpravodajství ve třech světových jazycích, žádné fotky vítězů. Takže tam chrápou jak za komunisty a není divu, že se jim přes takové sportovní úspěchy nedaří ty auťáky prodávat.

Ivan Langer , místopředseda ODS se domnívá, že není efektivní vyvlastňovat majetek vepřína v Letech u Pisku, kde byl za druhé světové války koncentrační tábor pro Romy. Jak uvedl v neděli v pořadu televize Nova, pomník, o jehož stavbě vláda uvažuje (už tam jeden stojí, asi to bude něco většího, jako v Lidicích...), by mohl stát mimo zmíněné místo. Langer navrhuje objekt ponechat vlastníkovi a peníze určené na likvidaci areálu vložit do vzdělávacích programů.

S tim ale nesouhlasí známý kotelník a šéf Unie svobody Jan Ruml. Podle něj jde o pietní místo, kde se tragedie odehrávaly, a proto bychom k němu měli mít úctu a postavit pomník přesně na tom místě, kde Češi páchali zločiny proti lidskosti.

Zdá se, že pan Langer čte Ahaswebovy noviny a nebo Ahasweb má tytéž rozumné názory, jako pan Langer. Víc se k této kauze už nedá dodat, jsou tu zajímavější a důležitější věci, kterým by se politici měli věnovat.

Tohle se stát kdekoliv ve Spojených státech, tak ten gauner zůstane na místě ležet s prostřelenou hlavou. A u nás by tomu tak mělo být nejinak. Napadení lahví totiž jen náhodou neskončilo proraženou lebkou či podříznutým hrdlem policisty. A je trapné, že podle našich zákonů z toho může tento zloděj vyjít jen se třemi roky basy. Policie se však bojí zasahovat tvrdě, doufám, že ale jen do té doby, co si některý z nich troufne ochránit důrazně svoje zdraví a život, odstřelí pachatele a příslušný soud mu dá plně za pravdu. Jinak nám budou za chvíli gauneři mlátit policisty a nás, obyčejné slušné lidi zřejmě na místě popravovat. Ale to už se vlastně teď děje...

Boris Jelcin, který byl v neděli dopoledne hospitalizován s žaludečním vředem, nebude operován. Oznámil to dnes kremelský mluvčíDmitrij Jakuškin. Podle jeho slov lékařské konzilium potvrdilo dnes původní diagnózu "akutní krvácející žaludeční vřed". Lékaři se přitom rozhodli, že budou prezidenta léčit pomocí léků, uvedl mluvčí.

Stav prezidenta je podle názoru lékařů "uspokojivý", řekl dále Jakuškin citovaný ruskými agenturami. "Konzilium stanovilo příčiny onemocnění prezidenta, upřesnilo způsob diagnostiky a léčby a také předběžnou dobu jeho hospitalizace", uvedl Jakuškin. Příčinu náhlého onemocnění však nesdělil. Lékaři se podle Jakuškina domnívají, že nemoc se podaří potlačit za dva až tři týdny pomocí léků bez chirurgického zásahu.

K tomu mohu dodat z vlastní zkušenosti tolik: nejméně tři dny bude Jelcin "mimo sebe", tedy o trochu víc, než je normálně. Má hadičku přímo do žaludku, který mu občas vypumpují. To je velice příjemné, snad mu dají prášky na lehký útlum. Další týden, jakmile ho přesunou z ára na normální pokoj, nebude mít náladu k ničemu jinému, než dýchat normálně, občas kyslík a nassávat kapačky. Za další tři týdny bude možná už schopen domácího léčení. Ale to on je vlastně pořád, takže to už bude jeho normální životní styl.

Musím ale dodat jednu věc, nejméně tři měsíce jsem ještě neměl po této události náladu řídit pár lidí, natož celé Rusko.