Rudí, narudlí a církve.
Kdo jsou rudí snad chápete: třešničky mají dvě za uchem a socializmu plná ústa. Narudlí drží v zubech rudou růži, nejsou sice oblečeni v dámských šatech, ale mají k těm rudochům natolik blízko, že je často nic nerozděluje.

Předseda Svazu pomocných technických praporů Vladimír Lopaťuk chápe, že zástupci církví nechtějí zasednout ve vládní komisi pro vyjasnění vztahů mezi státem a církvemi (nemohu si vzpomenout na oficiální název té komise) spolu se zástupcem KSČM, tedy zástupcem oněch rudochů. Rozhodně si myslím, že vzhledem k ideologii a výsledkům, které ukázali, by komunisté v komisi zasedat neměli, uvedl předseda pétépáků. Kdo čtete Ahasweba pravidelně, jistě si vzpomenete, že jsem sloužil v letech 1959-60 u jednotek Vojenských staveb, krátce před tím ještě zvaných PTP (pomocné technické prapory naší lidově demokratické armády).

Příslušníky PTP byli v 50.letech především lidé nebezpeční či nepohodlní tehdejšímu komunistickému vedení státu. Černé výložky nosili také faráři, příslušníci církevních řádů a další duchovní hodnostáři. Po skončení "vojenské služby" většinou následovala diskriminace i v občanském životě.

Lopaťuk upozornil, že se komunistická strana nikdy nezřekla své minulosti. Pokračují v činnosti pouze s trošku pozměněným názvem, ale ideologii a teorii mají úplně stejnou, zdůraznil.

Podobně se ve čtvrtek vyjádřil pro ČTK mluvčí České biskupské konference Daniel Herman. Není možné jednat se stranou, která je ve své podstatě zločineckou organizací a nese plnou odpovědnost za jednu z nejbrutálnějších forem pronásledování církví a náboženských organizací v Evropě ve 20.století, prohlásil Herman.

Je to opravdu šílený nápad vlády soudruha Zemana, dát do podobné vládní komise komunistu. Jednak nejsou komunisté členy vlády, i když po tom touží převelice, a jednak v minulosti dokázali, že se se zástupci církví dovedou vypořádat jen silou. Je tedy tento krok vlády chápat jako další pokus zabránit jakémukoliv dialogu s církvemi. Tím naše milá vláda dokázala, jak nalevo si vlastně stojí.
 

Zemřel František Vláčil.
Filmový režisér a scenárista František Vláčil se již nedožil svých pětasedmdesátých narozenin a zemřel ve středu 27.ledna 1999. Odborná kritika jej označila za básníka a malíře stříbrného plátna. František Vláčil se do dějin českého filmu zapsal především svými historickými snímky natočenými podle předloh renomovaných autorů, jakými jsou například Ladislav Fuks, Vladimír Körner, Josef Čapek, Bohumil Říha či Zdeněk Mahler. K zařazení Františka Vláčila do panteonu nesmrtelných by však postačilo "pouhé" natočení monumentální filmové rapsodie Markéta Lazarová, adaptované podle stejnojmenného románu Vladimíra Vančury.

Do dějin československého filmu se zapsal natrvalo svými filmy: Marketa Lazarová (1965-66) režie, námět, scénář, Údolí včel (1967) režie, scénář. Adelheid (1969) režie, scénář. Pasáček z doliny (1983) režie. Mág (1987) režie. Zahrál si i ve filmech svých přátel: Slavnosti sněženek (1983) role: starý myslivec , Vesničko má středisková (1985) role: Ticháček. Podívejte se na http://cfn.vsb.cz/ruzne/cfta.html, kde naleznete jeho jméno a filmografii mezi členy České filmové a televizní akademie jako jejího prezidenta.

Radůz Činčera
Tento nepřekonatelný multimediální mág náhle zemřel ve věku pětasedmdesáti let v Praze. Režisér, dramaturg a scenárista dokumentárních filmů a autor mnoha audiovizuálních projektů, které na světových výstavách ohromovaly mezinárodní veřejnost.

Byl autorem programu The Sound Game Show na výstavě Člověk a jeho svět v roce 1971 v Montrealu a udivoval světové publikum audiovizuálními projekty i v Kobe a Vancouveru. Ne nadarmo se mu říkalo multimediální mág. Obrovský ohlas měla ve druhé polovině 80.let multimediální hudební inscenace rockové opery The Scroll v Kanadě.

Jakoby se ti dva domluvili, že si zajdou společně do toho lepšího nebeského lokálu, kde se celé dni promítají ty nejlepší filmy z celého světa. Tam, kde na ně čekají i bratři Lumiérové, kteří to všechno způsobili.