Ahasweb hovoří sto šedesátý šestý den - 16.února 1999, úterý

Česká vlajkaNorth Atlantic Treaty Organization (NATO) byla dnes slavnostně vztyčena před hlavním vchodem do sídla politického ústředí Severoatlantické aliance v Bruselu za přítomnosti předsedy vlády Miloše Zemana, jehož doprovázel ministr obrany Vladimír Vetchý. Na stožáry vystoupaly posléze také vlajky Maďarska a Polska,zastoupených premiéry Jerzym Buzkem a Viktorem Orbánem. Slavnostní ceremonie trvala asi dvacet minut. Přihlíželi jí velvyslanci členských zemí NATO, členové delegací tří nových členských zemí, početní hosté, diplomaté a personál centrály Aliance.

Generální tajemník NATO Javier Solana a šéfové tří vlád nejprve v jarním slunci provedli přehlídku čestné stráže Vrchního velitelství ozbrojených sil NATO v Evropě (SHAPE); dvacet vojáků nastoupilo s vlajkami všech spojenců a zástavou Aliance. Poté se rozezněla česká hymna a vlajku ČR, upevněnou od rána u paty stožáru, pomalu vytáhli vojíni Lukáš Novotný a TomášJelínek z pražské posádky Čestné stráže Armády České republiky. Následovala maďarská hymna a vlajka, pak polská hymna a vlajka.

Ceremonie se stala symbolickou tečkou za přistupováním ČR,Maďarska a Polska k Alianci, které začalo pozváním na madridském summitu v létě 1997 a vyvrcholilo v pátek ve městě Independence v americkém státě Missouri odevzdáním listin potvrzujících ratifikaci Washingtonské smlouvy. Stožáry s prapory jsou uspořádány do elipsy - kvůli vstupu tří nových členů byl narušen původní kruh. Zástavy vlají vedle sebe v pořadí podle anglické abecedy, tedy česká mezi kanadskou a dánskou, maďarská mezi islandskou a řeckou, polská má za sousedy Norsko a Portugalsko. Až do příštího rozšíření se na tom nic nezmění - podle pořádku anglické abecedy zasedá takto v kruhu i Rada NATO a další orgány.
 


Jiný názor.
Na můj komentář týkající se předkládaného zákona o partnerství homosexuálně orientovaných osob, přišel následující mail:

"Vážený pane Bílku,
i když jsem přesvědčen, že nemám žádné homosexuální sklony a je mi také nepříjemný pohled na dvojici mužů, líbajících se na veřejnosti, nesdílím Váš názor na to, že by neměli vzájemně pobírat "vdovský" důchod. Představte si naprosto reálnou situaci, že jeden z dvojice je např. úspěšný manažer, pobírající každý měsíc např. 50 tisíc, ale trávících ve firmě drtivou většinu svého času, a druhý někde zaměstnán za výrazně méně, řekněmu 5 tisíc, ale protože má více času, stará se o společnou domácnost, tzn. za oba uklízí, pere, vaří apod.
No a jestliže se tato dvojice dožije zaslouženého důchodu, který je zcela v poměru k jejim předchozím příjmům, nepřipadá Vám spravedlivější, aby - v případě smrti toho "manažera", o kterého se vlastně jeho partner celý život "staral", za něj mohl alespoň pobírat "vdovský" důchod, protože ten jeho bude směšný?
Další polemická věc je, zda by homosexuální dvojice mohla vychovávat děti. Nevím, co je pro Vás nejtypičtější na soužití "normální" rodiny z pohledu dětí, ale hodně pochybuji, že to bude jejich pohled na sexuální hrátky rodičů. Daleko spíš to bude celková atmosféra v rodině - tzn. rozdělení rolí v péči o domácnost, ve výchově, v materiálním zabezpečení apod. A vzhledem k tomu, že dnes není žádnou výjimkou, že muž se stará o domácnost, zatímco žena vydělává, není ani na to žádná šablona. Pochybuji, že je lepší, když dítě vidí, jak se např. muž opíjí a dlouhodobě svou ženu týrá a ponižuje (rozhodně procentuálně větší případ, než je počet homosexuálů), než kdyby vyrůstalo ve spokojeném a harmonickém soužití dvou mužů či žen."
J.S.

Autor se podepsal celým jménem, ale rozhodl jsem se je neuveřejnit. K jeho dopisu dodávám: ten vdovský důchod byl dozajista vymyšlen proto, aby žena, která se tím, že se stará o děti, má menší možnosti se prosazovat na trhu práce a tedy i menší šanci na pořádný důchod, opuštěna svými dětmi nemusela jít po žebrotě. Když si někdo bohatý vydržuje celý život svého partnera (takových případů bude asi stejně málo, spíše ty parnery bude střídat), pak mu jistě může střádat slušnou částku jako jeho zajištění pro případ, že by odešel do večných lovišť dříve.

A nepřipadá mi jako rozumné, aby dorůstající děti měli před sebou jako vzor pro svoji budoucí rodinu dvojici mužů, kteří si spolu rozumějí po všech stránkách, netýrají se a neponižují. Je naprosto vhodné, aby měli jako vzor otce a matku, kteří je zplodili a vychovali, netýrají se a neponižují navzájem, ani netýrají svoje děti. Teprve až muži začnou rodit či se klonovat, ženy nebudou též potřebovat muže k tomu, aby porodily, pak se tento "zastaralý" model rodiny nepochybně zhroutí. Pochybuji ovšem, že to bude pro budoucnost a přetrvání lidstva na této zkoušené planetě k něčemu dobré.

V současné době je velkou módou být tolerantní k čemukoliv, je tedy dobré být tolerantní i k odmítavému názoru na předkládaný zákon. Domnívám se, že v této zemi jsou v současné době vážnější problémy k řešení v parlamentě, než právě takové zákony. Stávající právní úprava dostatečně chrání homosexuály před diskriminací a speciální zákon řešící právě jen jejich problémy nic nezmění na tom, že je bude jistá nemalá část obyvatelstva chápat i nadále jako něco nepatřičného.  


Korupce nejen u nás?
V souvislosti s dnešní demisí Evropské komise (EK), výkonného orgánu Evropské unie (EU), přináší ČTK přehled nesrovnalostí kolem komise, které se týkaly zejména hospodaření humanitární agentury ECHO, správy vzdělávacích programů (Leonardo) či rozdělování peněz z programů určeným zemím středomoří (MED) a východním zemím (Phare, Tacis):
 

1990 - První případy zpronevěry na "ministerstvu turistiky" EU při organizaci Evropského roku turistiky.
říjen 1995 - Objevily se zprávy o nesrovnalostech při rozdělování peněz do programu pro středomoří MED. Odpovědný komisař Španěl Manuel Marín ihned nařídil pozastavení programu.
červen 1996 - První informace o nepravostech kolem hospodaření humanitární agentury EU (ECHO).
listopad 1996 - EK nařídila vyšetřování nesrovnalostí při financování všech turistických programů od roku 1990.
říjen 1997 - Evropská komise se rozhodla vyšetřit veškeré podezření spojené s hospodařením humanitární agentury EU (ECHO).
březen 1998 - EK nařídila obnovení programu pro středomoří (MED). I přes různé nepravosti v programu, vyšetřování komise neprokázalo odpovědnost žádného funkcionáře z korupce.
31.března 1998 - Evropský parlament (EP) odložil do prosince 1999 schválení rozpočtu EK za rok 1996 s poukazem na řadu případů podvodů a zpronevěr, zejména při udělování humanitární pomoci zagentury ECHO.
17.dubna 1998 - Předseda EK Jacques Santer představil program reforem institucí s titulem "Komise budoucnosti".
10.července 1998 - Komise postoupila soudním orgánům případ kolem zpronevěr v humanitárním programu ECHO a rozhodla se odvolat odpovědného pracovníka, Francouze Huberta Onidiho.
21.září 1998 - EP požadoval vznik nezávislé komise pro vyšetření zpronevěr, protože EK údajně neprováděla vyšetřováníefektivně.
15.listopadu 1998 - Pravidelná zpráva evropského Účetního dvora o hospodaření EU v roce 1997 kritizovala EK. Ačkoli neodhalila žádné případy úmyslných podvodů a zpronevěr, zejména v oblasti pomoci zemím střední a východní Evropy, bývalého SSSR a Středomoří, kritizovala ostře nedostatky v koncepci a řízení vedoucí k mnohdy slabé účinnosti, ba nesmyslnosti financovaných projektů. Zpráva též kritizovala tápání, nedostatek dynamiky a strategie v dosavadní pomoci EU pro zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren v zemích střední a východní Evropy.
2.prosince 1998 - Evropská komise schválila návrh na zřízení Nezávislého úřadu pro vyšetřování podvodů.
14.prosince 1998 - Nizozemský úředník komise Paul van Buitenen zveřejnil u Soudního dvora v Lucemburku materiál o nesrovnalostech v práci EK.
17.prosince 1998 - EP odmítl schválit závěry hospodaření Evropské komise v rozpočtovém roce 1996. Předsedkyně socialistické skupiny v EP Pauline Greenová oznámila, že navrhne hlasování o důvěře Evropské komisi.
5.ledna 1999 - Evropská komise zahájila disciplinární řízení proti svému úředníkovi Paulovi van Buitenenovi, který v prosinci 1998 ve zprávě pro poslance EP pranýřoval případy nepravostí a podvodů v komisi, které už byly tou dobou předmětem policejního šetření a tudíž podle komise ohrozil jejich došetření.
14.ledna 1999 - Poslanci EP zamítli (239:232) návrh na vyslovení nedůvěry Evropské komisi kvůli podezření ze zpronevěr a špatného hospodaření s prostředky EU (čtvrté hlasování o důvěře EK od roku 1979). Vyslovili se také proti rezoluci požadující demisi komisařů Edith Cressonové a Manuela Marína, nejčastěji uváděných v souvislosti s těmito nepravostmi.
27.ledna 1999 - Evropský parlament jmenoval pět osobností, které vytvořily "výbor nezávislých expertů" pro vyšetřování nepořádků v EK. Výbor tvoří švédská generální auditorka Inga- Britt Ahleniusová, bývalý španělský člen Evropského soudu pro lidská práva Juan Antonio Carrillo Salcedo, bývalí předsedové Evropského účetního dvora Francouz Pierre Lelong a Nizozemec André Middelhoek a někdejší generální advokát při Evropském soudním dvoru Walter van Gerven z Belgie.
15.března 1999 - "Výbor nezávislých expertů" ve zprávě obvinil z nepravostí nejen jednotlivé členy Evropské komise, ale celé dvacetičlenné kolegium komisařů jako kolektivní orgán.
16.března 1999 - Evropská komise podala demisi.

To nejsou nijak povzbudivé zprávy z organizace, do které bychom rádi vstoupili co nejdřive po vstupu do NATO. Potvrzuje to zcela jednoznačně jeden fakt: kdekoliv se shromáždí na jednom místě peníze vybrané od jednotlivců či organizací a mají se účelně vynaložit pro veřejné blaho, vždy se byť demokraticky zvolení zástupci lidu snaží z těchto peněz něco uhrát pro sebe či svoje blízké. Ať už formou přímé zpronevěry peněz nebo vhodným nasměrováním jejich toku spřízněným firmám či institucím.

Podívejme se ale ještě k nám domů, kde se naše drahá vláda a strana snaží proti korupci vehementně bojovat. Pustila se do toho na vědeckém základě a nechala vypracovat Zprávu o korupci v ČR a možnostech účinného postupu proti tomuto negativnímu společenskému jevu. Maličko z té zprávy zacituji, je to místy až zábavné počteníčko. Nejprve k samotné definici korupce. Co to vlastně korupce je? K tomu zpráva praví:

Korupce jako společenský fenomén existovala již ve starověku jako jedna z nejhorších a zároveň nejrozšířenějších forem chování, které poškozuje správu věcí veřejných, pokud se ho dopouštějí státní úředníci a jiní veřejní zaměstnanci. Přestože s korupcí bojovala již společnost staré Mezopotámie (Chammurabiho zákoník :)) či starého Říma (leges ambituues :))), nedá se konstatovat, že by někdy tento boj byl definitivně úspěšný. Snaha o korupční formy jednání v zájmu snazšího dosahování cílů bez nutnosti dodržování pravidel je přirozenou součástí lidské povahy.
 
Podle sociologické literatury pojem korupce v "širším slova smyslu zahrnuje veškeré chování veřejných osob, které se odchyluje od formálně stanovených povinností za účelem dosažení soukromého finančního nebo statusového zisku. Pojem korupce obecně zahrnuje jak úplatkářství, tak nepotismus a klientelismus (zvýhodňování na základě příbuzenských a přátelských vztahů, místo na základě zásluh)".
 
Dle návrhu Konvence OSN o postupu proti korupci se za korupční jednání považuje "nabídka, slib nebo předání jakékoli výhody v něčí prospěch jako nepřiměřené pohnutky pro výkon nebo nevykonání jeho povinností, a vyjednávání, požadavek, přijetí jakékoli takové výhody jako nepřiměřené pohnutky pro výkon nebo nevykonání povinností." Stejně definuje korupci také Rada OECD v doporučeních týkajících se podplácení při mezinárodních obchodních transakcích z roku 1994.
 
IX. kongres OSN v Káhiře v roce 1995 definoval korupci jako "úplatkářství nebo jiné chování ve vztahu k osobám, jimž byla svěřena odpovědnost, které porušuje jejich povinnosti vyplývající z jejich postavení a směřuje k získání nepatřičných výhod jakéhokoli druhu pro ně samé nebo pro jiné".
 
Korupce tedy není jen úplatkářství a netýká se pouze veřejných činitelů nebo jiných držitelů veřejné moci či veřejného postavení.

Za pozornost stojí další dva významné postřehy autorů této zprávy:

Základním definičním znakem korupce, který by neměl být opomíjen, je v tom, že se někdo zachová nepoctivě při plnění svěřených úkolů vyplývajících z jeho postavení. Podstatou této nepoctivosti je obvykle to, že někdo z nečestných pohnutek tam, kde má jednat nestranně, takto nejedná.
 
Dalším charakterizačním znakem korupce je, že při ní obvykle není personifikovaná oběť. Obětí je ve většině případů společnost jako taková. Absence oběti pak samozřejmě hraje roli při obtížném odhalování tohoto jevu.

Náš klasik demokracie sice vyzývá národ, abychom se nebáli a nekradli, ovšem je jisté, že se spíše řada našich občanů nebojí a krade. A to i občanů na významných místech. Přesto se naše ministerstvo vnitra snaží s tím něco udělat. Pro podrobnosti si zajděte na jeho stránky o korupci.

Na hlavní stránce ministerského webu naleznete i řadu jiných zajímavých dokumentů, časopis Policista nebo jiný pěkný časopis Kriminalistika. .

 

TopZpět