NATO útočí na mobilní cíle.
Severoatlantická aliance poprvé od začátků vzdušných úderů proti postavením jugoslávské armády zaútočila na srbské mobilní ozbrojené jednotky. Jak dnes v bruselském ústředí NATO informoval britský letecký generál David Wilby, spojenecké letouny s úspěchem napadly mimo jiné kolonu sedmi až 12 vozidel.

Poprvé tak podal přesnější údaje o operaci z noci na dnešek, kdy bylo provedeno téměř 440 vzletů do 28 lokalit. Alianční letadla byla ohrožena dvěma raketami protiletecké obrany bez vážnějších následků. Tři jugoslávské migy byly zničeny na zemi, další dva ustoupily bez boje při jednom z náletů spojenecké letky nad Kosovem.

Exodus pokračuje. "Byl jsem svědkem scén, které jsem znal pouze z filmů. Jedním z nich je možná Schindlerův seznam. Smutné však na tom bylo to, že jsem mezi Srby ani jednoho Schindlera nepotkal.", prohlásil na tiskové konferenci v Londýně kosovský televizní novinář Midjen Kelmendi, kterého Srbové z Kosova deportovali.

Britský ministr zahraničí Robin Cook na tiskové konferenci řekl, že podle nepotvrzených zpráv provedli Srbové 24 hodin před vyhlášením příměří šest masakrů. K masovým vraždám došlo u obce Patric na jihozápadě Kosova a 35 civilistů bylo popraveno vnedalekém Sopi.

Cook dnes také vyzval Miloševiče, aby Srbům řekl, jaký majetek si nashromáždil během své vlády. "Řekni jim, kolik máš v zahraničních bankách...Ukaž lidem fotografie vil, které společně se svou rodinou vlastníš v Aténách, na Korfu a na Krétě. Ať si prohlídnou luxusní jachtu, kterou si vydržuješ v Řecku, zatímco oni mají co dělat, aby vyšli s výplatou," řekl Cook. Uvedl rovněž, že Miloševičův syn se uchýlil do své vily v Řecku, aby se vyhnul vojenské službě.

Sládek podle policie nekradl. Policii se během rok trvajícího vyšetřování nepodařilo prokázat, že by se vedoucí funkcionáři SPR-RSČ dopustili v souvislosti s financováním své strany trestného činu. Vyšetřovatel Ivan Holub dnes ČTK řekl, že se proto v úterý rozhodl případ odložit.

Policie prověřovala podezření, která se na jaře loňského roku objevila v médiích. Někteří bývalí členové této strany tehdy veřejně obvinili šéfa republikánů Miroslava Sládka a tajemníka SPR-RSČ Jana Vika, že využívají státní příspěvek určený na provoz strany pro své soukromé potřeby, jako je stavba rodinné vily či koupě luxusních automobilů.

Šéfové republikánů měli podle tehdejších mediálních informací nutit asistenty svých poslanců, aby jim odevzdávali část svého platu. Po kandidátech na poslanecká křesla údajně požadovali podepsání směnek v hodnotě jednoho miliónu korun. Ty pak měly stranickým vůdcům sloužit jako pojistka, aby jejich poslanci nepřestoupili do jiné strany.

"Z podnětu státního zástupce jsem prověřoval informace o podepisování směnek či prázdných papírů. Dále jsem prověřoval, zda poslanci a asistenti poslanců odevzdávali část svého platu na jakési nespecifikované účely a jak vedení strany nakládalo se státními dotacemi", potvrdil vyšetřovatel. Dodal, že ani v jednom z těchto případů se mu nepodařilo prokázat, že by šlo o trestný čin. Podle něj neexistují důkazy ani o tom, že vily republikánských šéfů byly postaveny z peněz ze stranické pokladny.

A je to v suchu. Zase jeden skandál se rozplynul do ztracena. Není pochyb o tom, že osobní dary odevzdávali jeho nohsledi do jeho pokladny dobrovolně a s nadšením. Nějakou tu vilu a pořádný bourák si pan Sládek a Vik jistě pořídili jen ze svých poctivě vydělaných peněz. Doufám jen, že je většině tohoto národa jasné, že Sládek a jeho kumpanie s penězi nakládala tak, jak pravili jeho někteří bývalí soukmenovci a že se snad proboha nenajde v příštích volbách dostatek idiotů, kteří by tuto stranu protlačili do sněmovny.

Nenechte si ujít!!! Třicet hodin přímého přenosu ze svého stranického sjezdu má v plánu zpřístupnit na Internetu vládní Česká strana sociálně demokratická. V pátek v poledne, kdy sjezd začíná, se na internetových stránkách ČSSD na adrese http://www.cssd.cz objeví odkaz na přímý přenos ve formátu RealVideo se dvěma zvukovými stopami v češtině a angličtině, aby byl záznam přístupný i pro zahraniční návštěvníky stránek. Na stránkách sociální demokracie budou podle Kuciána zpřístupněny i přepsané materiály ze sjezdu a záznamy tiskových konferencí.

Přenos z videokamery umístěné v jednacím sále na pražském Výstavišti bude zakódován do digitální podoby a předán do centra Cesnetu v Dejvicích, odkud bude poskytnut do celosvětové počítačové sítě Internet.

Pět dvouletých buvolů kaferských , narozených ve východočeské zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem, vypravili dnes na cestu za svobodou v přírodní rezervaci Pafos v Jihoafrické republice pracovníci zoo. Od roku 1984 zahrada vypravila do jižní Afriky celkem 57 bůvolů, sdělila ČTK ředitelka zoo Dana Holečková.

Samce Roba a Cimbála a samice Erotiku, Natašu a Hasku čeká nyní cesta kamiónem na letiště ve Frankfurtu, odkud poletí do jižní Afriky a po dalším pozemním transportu a nezbytné karanténě se dostanou do volné přírody. "Ten první transport v roce 1984 byl lodí a trvalo to pět náročných týdnů, takže teď, pokud chce někdo naše bůvoly, požadujeme leteckou dopravu," pravila ředitelka zoo. Zájem o bůvoly z Dvora Králové je ve světě velký a i když je zoo v jejich množení velmi úspěšná, zdaleka nestačí vyhovět všem žádostem.

Dodala, že vzhledem k velké vzdálenosti mezi Amerikou a Afrikou je pravděpodobné, že ani žádná americká zoologická zahrada nedodala do jihoafrické přírody více buvolů kaferských.

Nic proti bůvolům. Obávám se jen jedné věci: že bůvoli budou v Africe sežráni místním hladovým obyvatelstvem a že by tedy bylo účelnější zaslat tam nějaké obilí pro osetí polí, semena zeleniny a podobně, nejlépe i s motykami a návodem k pěstování od Přemka Podlahy. Obilí ale doporučuji pořádně ošetřit jedovatým postřikem a opatřit názornými obrázky, jak po jejich požití následuje rychlá smrt. Protože jinak se setba stane potravou a úroda nebude žádná.

Jsou to prostě paradoxy: náš cestovatel Holub se v nemalé míře zasloužil o to, že necivilizovaná Afrika byla dobyta civilizovanými Evropany a že v kole důsledků došlo i k vyhubení předmětných bůvolů. Je tedy nepochybně naší svatou povinností nyní ty vystřílené bůvoly vypěstovat nejlépe za pomoci nejmodernějších metod klonovacích a dodávat je zpět do země jejich původu.

Je to ušlechtilé a bohumilé jednání, které nám bude jistě na věčnosti započteno. Těžko ovšem odhadnout, co si o tom myslí ti bůvoli. Doufejme jen, že nezapomenou na svá česká jména a že až jednou někde v buši uslyší "Hele mámo, to je ale kráva!", vzpomenou si se slzou v oku na svou rodnou zem a přijdou si pro něco na zub.

Malá hlubokomyslná úvaha na staré téma.
Vybrali jste si správnou životní filozofii? V dnešní zmatené době hledají lidé často pocit životní jistoty v následování určité ideologie, návodu, jak žít. Když začne člověk rozum brát, snaží se objevit odpovědi na řadu otázek: kdo jsem, kam jdu, s kým půjdu, jaký má smysl můj život. Co budu dělat, čím se budu živit, s kým budu žít, kde budu bydlet. Trápí ho řada nejistot: jaké mám vlastně získat vzdělání, co mě baví a bude mě to bavit ještě zítra? Dostane se do krize rozhodování již před volbou, na jakou střední školu jít. Nebo se raději vyučit nějaké řemeslo? Je to volba, která zásadně ovlivní další běh života. Nakonec sehrají rozhodující roli rodiče: budeš pokračovat v rodinné tradici. Nebo: nejvíc vynáší profese automechanik nebo právník či lékař. Po střední škole je ještě kolejiště možností rozvětvené a názor maturanta se bere více v rodinné radě do úvahy.

Už na střední škole dochází i k volbě životního stylu: volí se mezi rolí samotáře nebo zapadnutím do nějaké party, hospodské společnosti nebo dokonce politické strany. Názory rodičů a jejich způsob života jsou podrobeny tvrdé kritice a jsou většinou prohlášeni za neschopné radit, co se životem. Zejména ve velkém městě jsou lákavé náhražky: subkultura, underground se staví na žebříček hodnot nejvýše, výše než cokoliv oficiálního. Neexistuje autorita, která by obstála před sžíravou kritickou ironií a přehlížením všeho, co předchozí generace nahromadily jako návod na život, životní styl. Předmětem opovržení je "dělání peněz", od toho jsou přece rodiče. Někdy se na rodičovské rady dá, musí být ale podávány jako možné alternativy, něco co je jen okamžitým nápadem. Žádné přesvědčování. Třeba se to ujme, nesmí se ale pak nadhazovat "no, to byl přece můj nápad.."

Převážná část nastupující generace má jeden hlavní zájem: pořádně si užít, zařádit si. Zbabělejší se spojují do různých tlup a gangů, které jim poskytují pocit větší síly, sounáležitosti a opory. Jiní se dávají na "kulturu", studují často kuriózní autory, aniž by se zajímali, jak dopadl skutečný život těchto kazatelů pravděpodobně vedený podle popisované ideologie. Rádi by vynikli, mají často nereálné představy o svých možnostech. Chtěli by získat slávu a také zcela mimoděk s tím spojené peníze. Odpor ke všemu starému v nich vyvolává revoluční nálady. Pokud vůbec sledují politické události, zjišťují, že naprostá většina politiků dělají politiku proto, aby ukojili svoji touhu po moci nad lidmi, po vlivu, po penězích. Vidí kolem sebe málo spravedlivých, nebo vůbec žádné.

Většina lidí pak prožívá celý svůj život v permanentní nespokojenosti: jejich práce je nebaví, šéfové jsou idioti, plat je malý, tchýně je bestie, s manželkou či manželem je nuda, auto je málo luxusní, byt malý, nábytek starý a otlučený, filmy a seriály blbé, sousedi idioti, kamarádi opilci a blbci. Někteří mají to štěstí, že se jim podaří z tohoto hodnotového systému uniknout: odstěhují se z města na venkovskou samotu, pěstují si brambory, obilí, slepice; melou si sami "živou" mouku, živí se stravou, kterou si sami vyprodukovali. Museli ale nějak dát dohromady nemalou částku na pořízení usedlosti a polí, pokud to nezdědili či nezískali v restituci. Ale nakonec unikli a zdánlivě žijí šťastný život se svými malými dětmi. Až budou větší, nastanou problémy: jak je dostat ze samoty do školy, nejsou pro ně žádní kamarádi nebo jsou daleko. Otázkou pak je, zda je jejich děti budou následovat, zda neuniknou zpátky do toho děsivého, ale tak lákavého velkoměsta.

Jiní se zapojili do křesťanského mezisvěta a snaží se stýkat jen s těmi, které mohou bez rozpaků nazývat bratry a sestrami. Okolní nepřátelský svět se snaží ignorovat. Ti z nich, které reálný svět nejvíce děsí, unikají do klauzury kláštera.

Další chtějí změnit svět revoluční cestou, protože dospěli k závěru, že evoluce zklamala a vede nás do záhuby. Obdivují revoluční mytologické osobnosti jako Che Guevaru či Trockého, stávají se z nich třeba anarchisté. Jdou tedy buď zcela nalevo, víc než komunisté nebo naopak úplně vpravo, až překonávají v názorech fašisty Hitlerovy třetí říše.

Je to totiž skvělý pocit, být obávaný extrémista. Objeví se snadno ovladatelné ženy jako obdivovatelky. Je to krása, stát se objektem zájmu sdělovacích prostředků, které touží po tom přinášet pro své nenasytné čtenáře v bačkorách samé atraktivní zprávy o nebezpečných extrémistech. Neznám lepší pocit nadřazenosti, než když si stoupnete před skupinu lidí a začnete do nich hustit své jedině správné názory na cokoliv. Je to dobrodružné, stát se předmětem sledování zvláštních útvarů pro boj s extremizmem, riskovat zatčení či dokonce věznění.

Žijete v komunistickém státě? Pak buďte pravicovým liberálem, obdivovatelem amerického stylu života, kažte o demokracii dvou stran. Žijete ve státě se standardní prozápadní demokracií? Pak studujte Marxe, Engelse, Lenina a Stalina. Nezapomínejte na Mao-Ce-Tunga a jeho kulturní revoluci. Navštěvujte čínské kulturní středisko, učte se korejštinu. Založte stranu mladých revolucionářů, kteří změní svět.

Považujete všechny kulturní hodnoty za smetí a odpad? Dejte se ke skinům a bijte Cikány. Perte se s policajty, demonstrujte, pořádejte soukromé oslavy narozenin spojené s hajlováním. Bijte také novináře a televizní reportéry, kteří se vás snaží poškodit zveřejňováním vašich akcí.

Jste trochu měkčí nátura? Dejte se k zeleným a buďte proti všem, kteří budují tuto nesmyslnou civilizaci. Přivazujte se řetězem k bráně do atomové elektrárny, pomalujte na zeleno auto nenáviděného ministra průmyslu. Tvrdě na tom pracujte, organizujte pochody ulicemi měst. Dokud jste se nedostali se svou organizací do výroční zprávy ministerstva vnitra o extremistických organizací, nic jste nedokázali.

Jste už v důchodu a můžete se na to všechno hemžení vykašlat? To by byla nuda: založte stranu důchodců za cokoliv a vzhůru do boje. Při nejhorším budete chroustat brouky, ale před televizními kamerami. Je to ale lepší, než hnít někde na zápraží nebo tiše blbnout v domově důchodců.

Nejste nic z toho? Pak se obraťte od celé prohnilé evropské kultury a odjeďte stopem do Tibetu. Staňte se mnichem, zřekněte se všeho, zanechte vší naděje.Není to totiž jednoduché, vybrat si osud, se kterým budete celý život spokojeni.

Nejste spokojeni s obsahem této úvahy? Nevadí, mějte klidně autora za blbce, alespoň si od jeho názorů můžete odpíchnout ty vlastní, které jsou pro vás ty nejlepší.
 

Home