HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Zpráva o stavu lidských práv v ČR v roce 1998. Zprávu, která hodnotí úroveň a dodržování lidských práv v České republice v uplynulém roce, představí 22.4.99 veřejnosti Český helsinský výbor. Dokument, který má ČTK k dispozici, konstatuje, že česká společnost je stále především "společností většiny". "Ani v roce 1998 nezapočalo v ČR období, v němž by otázky právní kultury, občanské společnosti, úcty k lidem a přírodě alespoň vyvážily otázky hospodářství, materiální prosperity a bohatství," píše ve zprávě místopředseda výboru Ivan Gabal. Cituji ze Zprávy, která je v plném textu přístupná na http://www.helcom.cz/:

"Problémy, s nimiž se setkávají pracovníci Poradny pro uprchlíky při realizaci výše uvedených aktivit, lze přibližně shrnout do následujících, vzájemně provázaných oblastí:

• nepříznivý obraz cizinců a uprchlíků ve sdělovacích prostředcích a povědomí veřejnosti,
• různé formy diskriminace cizinců,
• nejasná legislativa,
• dramatický nárůst počtu žadatelů.

"České sdělovací prostředky a činitelé, kteří v nich vystupují, bohužel často podporují či dokonce vyvolávají v povědomí veřejnosti obraz cizinců a uprchlíků, který neodpovídá skutečnosti a je nadsazeně nepříznivý. Občas se například v televizi objevují zcela nepravdivé zmínky o nárůstu kriminality v oblastech uprchlických táborů, dochází k ničím nepodloženým spekulacím o zločinnosti uprchlíků a cizinců obecně, jež má být údajně vyšší než mezi českým obyvatelstvem. Údaje prezentované některými oficiálními činiteli jsou nepřesné, odrážejí neznalost situace, a dochází i k případům, kdy jsou podávány pejorativním způsobem."

"V rámci boje proti xenofobii a za lidská práva vystupují pracovníci poradny často na veřejnosti, ať už prostřednictvím televize, rozhlasu, novin a časopisů, nebo na různých setkáních a konferencích, například na mezinárodní konferenci "Xenofobie a média" (organizované Syndikátem novinářů České republiky, Nadací pro svobodu slova, Českým helsinským výborem a Českým rozhlasem), na konferenci Středoevropského fóra "Populační migrace v Evropě: mýty a skutečnosti", či na "Fóru občanské společnosti k 80. výročí moderní české státnosti"."

Z kapitoly Postavení uprchlíků
Autoři: Anna Grušová, David Komínek, Poradna pro uprchlíky ČHV

Je to krása, řečnit na všelijakých konferencích a horovat za to, aby se konečně naši občané začali k uprchlíkům chovat alespoň slušně, ne-li je vítat na nádražích či letištích s prapory.

S uprchlíky je u nás ale jeden hlavní problém, který ztěžuje, ba většinou téměř znemožňuje jejich začlenění do naší společnosti: každý kousek naší země někomu patří, byl mnohokrát obdělán, utvářen i ničen rukama mnoho generací. Nejsou zde žádné volné rozsáhlé prostory vhodné k osidlování, tak jako je tomu třeba v Americe, Kanadě, Austrálii nebo jižní Americe. Je zde nedostatek bytů pro domácí obyvatelstvo, vzrůstá nezaměstnanost. Těžko je v takových podmínkách vyčítat lidem, že se staví k přesidlování obyvatel jiných zemí na naše území negativně, odmítavě.

Někteří autoři to rádi označují jako rasismus, v lehčím případě za xenofobii. I v dávných minulých dobách každý kmen tvrdě hájil svůj životní prostor před přistěhovalci a každá větší migrace obyvatelstva se neobešla bez kmenových až světových válek. Také naši předkové, když táhli odněkud z Indie směrem k Řípu si toto území museli tvrdě dobývat nebo se s místními kmeny dohodnout. Jak to bylo doopravdy už dnes nikdo neví. Ale bez krve se to jistě neobešlo. Jenomže to bylo někdy kolem roku 600 - 800 po Kristu a od té doby po několika válkách menšího či většího rozsahu tohle máme za sebou a snažíme se tady žít v klidu.

Takže pokud chce dnes někdo vyčítat našemu obyvatelstvu xenofobii, odpor proti zakládání uprchlických táborů tu či onde, měl by nejdříve uvážit, kam s nimi ne na chvíli, ale kde je usídlit natrvalo, pokud budou vůbec schopni se asimilovat do naší občanské společnosti bez výrazných rysů náboženské ale i politické orientace.

Nakonec sama vláda dospěla k názoru, že bude vhodnější věnovat nemalé prostředky ze státního rozpočtu na budování uprchlických táborů mimo území našeho státu tam, odkud se po uklidnění balkánského požáru budou moci snad uprchlíci vrátit zpátky tam, kde naposledy žili. Pomoci jim s obnovou jejich zničených domovů a v začátku nového života.

Vždycky je lepší požár hasit, lokalizovat tak, aby se nerozšířil do okolí. S válkami je to stejné a s proudy uprchlíků rovněž. Nelze ovšem opomenout, že nemalé procento z nich by rádo navěky opustilo tu zem, kde je nikdo nechce, kde jsou již po generace předmětem útlaku a pronásledování, kde je bída. Chtěli by někam, kde by dostali pořádnou práci a mohli si žít tak, jako civilizovanější část světa.

Ale když se přesunou ve větším množství kamkoliv, dostanou se do role podřadnějších lidí, do role metařů a kopáčů, v podstatě do role moderních otroků, kteří jsou vykořisťováni mnohem více než domácí obyvatelstvo a nebudou stejně nikdy žít ve srovnatelných ekonomických podmínkách. Stačí se podívat, jak dopadli Turci či vlastně Kurdové v Německu, jak dopadají Ukrajinci v České republice. To přece není žádné řešení ani pro ně, ani pro domácí obyvatelstvo, které je bude vždycky vnímat jako přivandrovalce nižší kasty.

Západní civilizovaný a hospodářsky silnější svět by tedy měl věnovat maximální prostředky ze svých rezerv - jsou-li jaké - na hospodářskou obnovu těch částí Evropy, na kterých nám opravdu záleží, a které jsou možným zdrojem válečných konfliktů. Nakonec to může i přispět k ekonomickému růstu těch, kteří budou dávat. Vždyť ten, kterému pomůžeme k normálnímu životu a hlavně mu umožníme normálně pracovat, bude pak moci kupovat i naše výrobky a zboží.

Je tu ale jeden problém, se kterým se zatím mezinárodní politická scéna i vojenská síla nevypořádala: jak zlikvidovat sebranku, která v rizikových částech světa zabere moc pro sebe, postaví do čela takové ty Hitlery, Husajny a Miloševiče a začne řádit, vyvolávat konflikty, blbnout vlastní národ a štvát jej proti jiným.

Ano, konec druhé světové války spolu se smrtí Hitlera (?), a Norimberským procesem ukončil existenci jedné takové divoké smečky. Ale kolik zbytečných milionů lidských životů to stálo? Ani dnes nejsme schopni se s takovými lumpy vypořádat jejich vlastními metodami?

Slavná CIA je nedovede zlikvidovat pěkně nenápadně, bez lidských obětí? Je to sice pěkné, když bombardéry NATO ničí majetek Miloševiče včetně fabriky na cigarety jeho syna, ale to je přece nezastaví v jejich konání. Dál fanatizují národ a štvou jej proti všem pod nacionalistickými prapory. Tady se přece nedá spoléhat na nějaké demokratické hnutí mezi Srby, které by Miloševiče smetlo. Pohleďte, kolik úsilí to stálo Slováky a to nežijí na Balkáně a ještě nemají vyhráno.

Takže přeji spojeným tajným službám zemí NATO a speciálním oddílům, aby se konečně trefili do cíle, který stojí za to. Je to pěkné, že navádějí bombardéry na zajímavé cíle, ale proč nenavedou alespoň jeden Tomahawk přímo na soudruha Miloševiče. Sice by bylo NATO označeno za mezinárodní teroristickou organizaci, ale tento přívlastek už stejně má. Mnoho zdaru, pánové a jistou mušku.

Klaus vládne pomocí nastrčeného Zemana! Hlasování v senátu o povolení k přistávání vojenských letadel aliance na našich civilních a vojenských letištích poodhalilo dlouho usilovně skrývané tajemství: vláda, kterou vede naoko Zeman je ve skutečnosti řízena Klausem a jeho ODS. Všem jistě již dávno byla podezřelou ona záhadná a dosud nevídaná opoziční smlouva.

Ale poté, co proti vládnímu návrhu hlasovali v senátu všichni senátoři ČSSD, se jasně ukázalo, že jsou ve vládě jen nastrčení papaláši, které ve skutečnosti řídí z pozadi Klaus a spol. Jak jinak si takový fakt lze jenom vysvětlit? Vláda je přece socdem a její senátoři jdou proti ní!

Klaus tedy vládne tajně dál této zemi prostřednictvím svého dávného kamaráda a přítele Milouše Zemana. Oba tak oklamali rafinovaným způsobem pomocí dokonale utajeného komplotu, který upředli již dávno před listopadovou revolucí v prognostickém ústavu nejen naši, ale i mezinárodní veřejnost včetně věhlasých politologů. Oklamali tak i nezasvěcené domácí disidenty v čele s Havlem a Rumlem mladším. Opoziční smlouva je pak skvělým důkazem jejich politické geniality. Dopřáli voličům neuvěřitelnou možnost vybírat si ze dvou možností aniž přitom tušili, že volí stále jen jednu partu z prognosťáku! A ta je od počátku vede neomylně do lůna Evropy a samozřejmě i do NATO.

Ministr Kavan označovaný nezasvěcenými novináři a naivními disidenty za agenta StB se ukazuje jako tvrdý a nesmlouvavý vůdce na cestě na západ. Celou dobu totiž hrál roli trojitého agenta ve službách StB, KGB a CIA. Rafinovaně dokázal oklamat všechny, kteří stáli v cestě na západ. Oklamal i odpůrce našeho přijetí do NATO, kteří byli v nemalé míře zastoupeni v americkém Kongresu. A tak nám trojice Klaus, Zeman a Kavan předvádějí, jak se má dělat světová politika. Škoda, že se tato dokonalá hra poněkud předčasně prozradila. Ale nešť, už jsme přece v NATO a to chtěl také i další spolupracovník tajných služeb, sám Václav Havel. A navíc: většina českých občanů si to vůbec neuvědomuje či nepřipouští nebo tomu nikdo nevěří.

Takže k dalším volbám půjdeme s možností nezvolit Zemana, který se neosvědčil a zkusíme znovu zvolit Klause, na jehož hříchy se už dávno zapomělo. Byl to přece on, který rozjel náš trakař na cestě směrem na západ. Zdali ODS a ČSSD uzavřou zase po volbách novou koaliční smlouvu? Dozajista, protože se opravdu osvědčila, vyrazila kopí z rukou necvičených rumlů a luxů. Bude stačit jen prohodit názvy v jednotlivých kapitolách a znovu podepsat. Tím překonáváme i Spojené státy, které se ve volbách nesmyslně utápějí v bratrovražedném boji dvou v podstatě stejných politických stran.

Na závěr tohoto senzačního odhalení zpráva ČTK:

"PRAHA 22. dubna (ČTK) - Česká delegace vedená prezidentem Václavem Havlem dnes odlétá na třídenní vrcholnou schůzku Severoatlantické aliance do Washingtonu, která začne v pátek. Summit měl být původně oslavou padesáti let existence aliance, místo toho ale bude nyní již 19 členských zemí NATO především hledat cestu k míru a stabilitě na Balkáně. V historii aliance desátá schůzka nejvyšších představitelů členských států prvně uvítá Českou republiku, Maďarsko a Polsko. Českou delegaci povede prezident Havel provázený mimo jiné ministry zahraničí a obrany Janem Kavanem a Vladimírem Vetchým a náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým. Na seznamu účastníků ceremoniální části summitu je rovněž předseda české Poslanecké sněmovny Václav Klaus, jenž zaujal kritický přístup k operaci NATO na Balkánu. Pražský hrad však bedlivě dbá na to, aby při každé příležitosti zdůraznil, že Klaus není členem oficiální delegace České republiky. "

To je opravdový vrchol konspirace, který zamotá hlavu kdekomu. Pozvat tam Klause, ale jako opozičníka, což je jeho právě oblíbená parketa a přitom vůbec nepozvat Zemana, který se právě potuluje někde na území bývalého Sovětského svazu. Nenápadně se tak zdůrazňuje, že jsou v táboře našich politiků značné rozpory, ačkoliv všichni ve skutečnosti táhnou za jeden provaz.

Kam se na české politiky hrabou všichni ostatní. Ne náhodou je americkou ministryní zahraničí občanka Albrightová, původně Češka i když židovského původu částečně vyrostlá v Srbsku. Máme to pevně v rukou a tak světu konečně dokazujeme, co jsou to ve skutečnosti ony proslavené zlaté české ručičky.

Home