Dvacátý třetí den
Volby se nezadržitelně blíží. Kdo bude koho volit? Zkusme si přirovnat volby k nakupování v obchodě. Je to podobná záležitost: zboží kupujeme aby nám sloužilo, voliče volíme, aby pro nás pracovali a sloužili nám. Chcete-li koupit videorekordér nebo něco přiměřeně dražšího, není dnes problém získat docela exaktní podklady pro vaše rozhodování. Například známý měsíčník ještě známější doktorky Rozové vám nezávisle poradí. Je to skutečně nezávislý zdroj objektivních informací, neuveřejňuje žádné reklamy ani nepřijímá dary od sponzorů. Žije jen ze státní dotace a z předplatného.
Zkuste ale získat takový zdroj informací pro vaše předvolební rozhodování. Žádné nezávislé noviny ani televize neexistují, všichni podléhají komerčním nebo politickým vlivům, každý redaktor nebo komentátor je v zajetí vlastních názorů a postojů. Takže volič se rozhoduje nakonec sám, částečně nebo zcela pod vlivem médií, otce, dědečka, který je v KSČM nebo někde jinde. Takový volič, který je v současné společnosti neúspěšný, nekvalifikovaný, pomalý, neprůbojný, ublížený, třeba i právě nezaměstnaný, ztratil třeba "úřad" získaný neoprávněně v minulém režimu, ten bude volit někde v levé části politického spektra. Čím více neúspěšný, tím více vlevo (nejvíce vlevo počítám republikány).
Úspěšný, dynamický, samostatný a dravý bude hledat pravicovou liberální stranu: z jejího volebního programu mu budou dobře znít slova o svobodném podnikání.
Koho bude volit líný, otylý, poněkud jednodušší divák akčních soutěžních pořadů televize Nova? Nejspíše nepůjde k volbám vůbec a raději bude v hospodě probírat úspěchy či prohry svého oblíbeného sportovního klubu. K tomu, aby šel volit by ho snad přesvědčil jedině známý sportovec nebo popová hvězda střední či starší generace na kandidátce některé strany.
Občan jako volič je ve svém výběru naprostým amatérem: většinou hrají největší roli takové vlastnosti kandidáta, které nemají vůbec žádný vliv na kvalitu jeho výkonu jako politika: velikost poprsí oblíbené poslankyně, rozkošné kecy, kterým novináři vznešeně označují jako bonmoty, nevinný výraz poslance vypadajícího tak nějak lehce přiblble nebo inteligentní výraz na tváři předsedy strany chovajícího na klíně velikonočního zajíčka. Výsledky práce takto vybraného týmu jsou pak nepochybně tristní. Možná, že to je právě to, co voliči chtějí: aby pak měli na koho nadávat.
Má tedy volič právo volit? Je politicky svéprávný? Má zajem o informace jak se řídí stát? Dovede posoudit kvalifikaci kandidátů? Prohlédne populistické triky předvolební agitace? Nevolí jen podle mediální popularity? Je volitelnější více žena přiměřeně pohledná s malým dítětem než bývalý předseda vlády? Existují jiné seriozní nezávislé zdroje kromě médií, která sledují především svoje obchodní cíle: prodat co nejvíce výtisků a získat tak více peněz za inzerci a reklamu? Je toto politická nezávislost tisku či televize?
Pokud přirovnáme řízení státu k řízení jakékoliv firmy, pak by možná bylo lepším východiskem založit podnik Česká republika s.r.o., vybrat vedoucí pracovníky za pomoci nezávislé zahraniční firmy. A platit je za řízení státu podle toho, jakých výsledků by dosahovali...