Dvacátý čtvrtý den
Přes všechny výhrady, které mám k panu Havlovi, držím palce, aby mu dobře dopadl jeho další boj o život v rukou lékařů. Zajímavá je agenturní zpráva, která mimo jiné praví:"Chirurgické oddělení innsbrucké univerzitní kliniky patří k nejrenomovanějším v Rakousku. Profesora Ernsta Bodnera, který prezidenta operoval a je Havlovým ošetřujícím lékařem, provází pověst jednoho z nejpovolanějších odborníků v zemi. Odděleni provedlo jako první v Rakousku transplantace orgánů a je o něm známo, že jeho péči vyhledávají například nejlepší sportovci. Podle jednoho z rakouských novinářů měl Havel při vší smůle štěstí, že se dostal právě do této nemocnice."
Je to tak: není lékař jako lékař a pokud se dostanete nedej bože do rukou packalovi, pošlou vás z operačního stolu rovnou do futrálu. Někteří velmi bohatí jedinci mají svého osobního lékaře, případně vlastní soukromou nemocnici. To už ale jsou opravdu dolaroví miliardáři. My ostatní s pevným platem v omezené výši jsme odkázáni tak jako pan Havel na náhodu, že se dostaneme pod nůž a to ještě včas, skutečnému odborníkovi. Ještě jednou mu přeji, aby tento již druhý útok na své zdraví přežil bez úhony. Nutně potřebujeme jeho podpis na ratifikaci našeho vstupu do Severoatlantické aliance.

Vstup do NATO dnes 15.dubna 1998 schválila poslanecká sněmovna. Všimněte si: opět ta osudová osmička v řadě našich osudových letopočtů: 1918, 1938, 1948, 1968, 1998. Socani teď mohou mávat argumentem, že nebýt jich, do NATO nepůjdem. Přistoupení země podpořilo celkem 154 poslanců, jen 38 jich bylo proti: především komunisté a republikáni. Hlasovalo se pěkně jmenovitě, na serveru parlamentu to snad někdy v druhém pololetí bude k mání (vyřazuji jej ze svých oblíbených, je veden zcela neaktuálně). Zbývá senát a prezident. Národ by měl vyjít do ulic a bouřlivě jásat nejméně tak, jako když dorazili hokejisté z Nagana. Asi k tomu nedojde, pak alespoň zvolejme na internetu: