Dvacátý pátý den
Prezident to zdá se přežije. Ukázalo se ovšem, že se páni doktoři již celý rok chystali na prohlídku střeva jeho výsosti, avšak nedostatečně jej postrašili a tak pan Havel tuto trapnou prohlídku neustále odsouval. Nejspíše by se celé události předešlo připravenou operací bez rizika infekce. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že největší problémy mají lékaři s diagnózou. Měl jsem jakési podobné problémy s bolestmi na pravé straně a po několika konzultacích jsem sám navrhnul vyoperování slepého střeva, i když se pohledem shora ani pohledem zdola do mého organizmu nedalo dojít k objektivnímu závěru. Rozhodl jsem se na základě výroku gastroenteroložky, která pravila:"Pokud budete odjíždět někam do zahraničí, třeba do Afriky, tak vás na likvidaci slepého střeva pošlu bez váhání." A tak jsem neváhal a nechal si udělat parádní laparoskopickou operaci včetně vizuální kontroly útrob.
Ale dost chirurgie: ve snaze neztratit stopu pokud jde o moderní výtvarné umění jsem navštívil jakousi přehlídku v Městské knihovně pražské. A vida, řadu impozantních obrazů zde vystavených by bylo možné snadno označit za názorné pomůcky pro adepty chirurgie. Perfektní vivisekce dovolovala zvídavému a dostatečně psychicky odolnému divákovi pohled do útrob nádherné sexy ženy. Bylo k vidění i jezirko s tekoucí krví, přímo škopek krve a jiné podobné výtvory včetně videosoulože prostitutky s plastikou.
Má být umění krásné? Pravda je, že i v dřívějších dobách umělci nešetřili krví, zejména na obrazech či sochách s církevními náměty. Pokud to ale dobře chápu, tak taková díla sloužila jednak jako výstraha před pácháním zla (poslední soud) nebo jako připomenutí reálného utrpení Krista (ukřižování). Není mi ale jasné, k čemu slouží podobné náměty dnes. Spíše to vypadá na totální krizi námětu: všechno už bylo namalováno, nikoho nic nenapadá a tak se páni umělci snaží vnutit do pera kritiků a získat si tak slávu a peníze za každou cenu. Otázka ale zní: kdo si taková díla vlastně koupí? Konec konců má výtvarné umění sloužit ke zkrášlení architektury, ať už interiéru nebo fasády. Jistě, může také skončit někde v galerii zakoupeno za peníze daňových poplatníků nebo jako nejistá investice nějakého náhlého zbohatlíka. V galerii ale skončí v depozitáři a soukromý majitel se s tím bude chlubit zřídka kdy (17.4.98).