Dvacátý osmý den
Zabloudil jsem po delší době na server naší milé vlády www.vlada.cz. Doufal jsem, že tam objevím něco pozitivního a ejhle: mají tu rubriku Nabidka zamestnani (neumi césky). Tak si říkám, to by nebylo špatné, být ve vládě. Podrobnější průzkum přinesl následující objev: nedostatek topičů trvá, vláda momentálně shání "topice nizkotlake plynove kotelny" (co kdyby to vzal Ruml, má na to praxi a právě je bez zaměstnání, při přechodu do vlády po volbách by to neměl daleko, případně by to mohl dělat jako vedlejšák). Další nabídka už tolik nenadchla: "lakyrnik" (třeba potřebují něco lakovat na růžovo), "nocni vratny a stehovak". Ten poslední zřejmě souvisí s brzkým odchodem vládních činitelů.
Suma sumárum, pro sebe jsem nic pořádného nenalezl, třeba to ale bude někoho z vás inspirovat ke změně zaměstnání.
Prezidentovi je snad lépe, sice nemluví díky tracheostomii (nic odpornějšího než dýchání trubkou zaraženou v krku si nedovedu představit, tak ho moc lituju) ale neverbálně komunikuje s Dášou a doktory. Nakonec, má v tom praxi, už si to jednou užil. Opět začaly debaty o tom, kdo potom, to každého potěší, zvláště když má na kahánku. Mě by potěšilo, kdyby se mu to zdraví konečně trochu vylepšilo, aby mohl oslavit náš vstup do NATO. Co potom, to ponechejme na něm samotném, já na jeho místě bych to doklepal do konce volebního období a pak odešel na zasloužený odpočinek. Ale když si představím, kdo na jeho místo, tak kde nic tu nic. Staří jsou moc staří nebo packalové, mladí jsou mladí nebo telecí mozky. Chybí tu střední generace ještě neopotřebovaná, již zkušená, nehrabivá. Snad to nedopadne tak jako za první republiky, kdy po Masarykovi přišel Beneš. V každém případě je přes všechny výhrady laťka tak vysoko, že ji bude těžké přeskočit.