Třicátý sedmý den-26.5.98
Co zůstane po naší civilizaci ? Snaha o zachování architektonických památek je vlastně projevem strachu z toho, že všechno, co po nás zůstává, by mohlo být zcela ztraceno a nezůstala by žádná stopa po tom, že tady někde žili lidé. Naše stavby jsou pomíjivé, bouráme je často ještě za života jejich stavitelů. Zkuste se zamyslet, co zůstane po každém z vás: strom, který jste zasadili? Dům, který jste postavili? Kniha, kterou jste napsali? Strom může žít třeba i 1000 let pokud dobře vyberete druh a nikdo jej neporazí, ale kdo si vzpomene, že jste jej sázeli právě vy? Dům by mohl vydržet možná i 500 let, ale spíše bude zničen mnohem dříve. Kniha by mohla vytrvat věčně, pokud za to bude stát a další generace jí budou znovu vydávat. Také dobrá hudba má šanci přežít zapsaná v notách. Hůře jsou na tom obrazy. Ty musí přežít ve své originální podobě, budou procházet rukama restaurátorů, kteří mohou změnit jejich podobu.
V době internetu má možná největší šanci na přežití slovo. Pokud ovšem bude existovat elektronická civilizace; ale jen tehdy, pokud bude zpráva, román, text stát někomu za to, aby jej znovu a znovu zkopíroval na nové médium, do nového místa kdekoliv ve světě. Takže ono biblické "na počátku bylo slovo" možná znamená také to, že i na konci bude jen slovo.