Čtyřicátý den - 1.6.98
Šílená myšlenka zachvátila našeho prezidenta: katolický kněz a teolog Halík na prezidentský stolec. Havel je přesvědčen o tom, že jen jeho nápady jsou ty pravé, vyžívá se ve své spasitelské roli. Doufejme, že si od svého vstřícného postoje ke katolické církvi neslibuje, že by se mohl jednou stát blahoslaveným, posléze i svatým Václavem.
Havel se totiž obává, ze v současné době "prudkého partajničení" se jeho nástupcem může stát buďto člověk, za kterým bude stát hodně silná strana, anebo naopak neškodný vědec bez politické autority. V Rozhovorech v Lánech se svěřil svému hostu katolickému knězi Tomáši Halíkovi, že by ho sice rád v budoucnu viděl jako prezidenta, jeho zvolení však v českých politických poměrech označil za nereálné. Prezident dodal, že Halík není jeho jediným favoritem a že zná nejméně dalších sedm lidí, kteří by mohli být podobně skvělými prezidenty. Stejně jako u Halíka by se ale podle Havla ani u nich nenašel k jejich zvolení dostatek politické vůle. Asi má na mysli nějaké "neškodné vědce", kteří nejsou schopni prudkého partajničení.
Takže podle jeho proroctví dopadneme s volbou prezidenta stejně blbě, jako Slováci. Zkusme si ale představit razantní změnu ústavy:
Zrušit funkci předsedy vlády a veškerou moc předat do rukou prezidenta. Když to funguje v USA, proč by to mělo dělat problémy u nás. Stejně mám někdy při studiu našich nejnovějších dějin pocit, že se funkce prezidenta a předsedy vlády dostaly do ústavy naší První republiky proto, že Masaryk odmítal řídit stát a špinit si ruce praktickou politikou, ale měl nehynoucí zásluhu za vznik státu, takže jej mohl z výše koňského sedla reprezentovat. A tak vzniklo to co máme dodnes. Boj dvou politiků o moc ve státě v případě, kdy předseda vlády neposlouchá hlas přicházející z Hradu. S jedním malým rozdílem: pan Havel nejezdí na koni (kůň nemá volant ani řadicí páku) a nenosí kšiltovku-masaryčku.