Čtyřicátý třetí den - 11.6.98
Rozhlasové stanice v soukromých rukou nejsou většinou nic jiného než hudební kolovrátky spojené pevně s reklamou, hudbou na přání a debilní soutěže posluchačů spojené opět s reklamou. Ona se často taková "rozhlasová stanice" skládá ze tří, čtyř lidí a hracího automatu na cédéčka.
Nepopírám, že jsem v pubertálním věku měl tendenci kdekoliv a kdykoliv poslouchat rozhlas, tehdy především "rejdio laxmberk", pokud jsem ho ovšem na naše stařičké rádio chytil. Mám pocit, že to bylo někde dole na středních vlnách, protože krátké vlny byly v našem přístroji ještě za okupace na příkaz gestapa naším opravářem rádií panem Hasmanem vystřiženy. Rozčiloval jsem se na rodiče, že nechápou moji potřebu hudební kulisy při studiu dějepisu nebo jiné záživné látky o vítězství pracujícího lidu. Dnes vím, že chtěli mít jen trochu klidu.
A tak jak šel čas, měl jsem čím dál tím více snahu vyhledávat na vlnách rozhlasu relace, kde jsem měl šanci se dozvědět něco co ještě nevím o světě: pořady Hanzelky a Zikmunda o jejich cestování po cizokrajných zemích, paní Hostomské o klasické hudbě. A také rozhlasové adaptace klasických dramat: Shakespeare a ti ostatní. A podobné pořady se snažím nacházet i dnes. Ale je toho pomálu. Připadá mě poněkud neuvážená strategie některých firem, kterí vynakládají peníze za reklamu a snaží se tak nabízet své služby a výrobky uprostřed proudu posledních fláků vetšinou zpívaných anglicky. Tyhle stanice přece dozajista neposlouchá ta část obyvatelstva, která ony služby a výrobky nakupuje. Teenager přece chodí do obchodů zcela vyjímečně, nákupy pro rodinu, kde se točí nejvíce peněz realizuje nepochybně jeho matka ve věku spíše mezi 30 - 45 lety. A otec ? Otcové většinou rodinné peníze  z výjimkou nákupu auta a benzinu neutrácejí. Takže je to celé jaksi mimo. A co chybí zcela, je humor. Nemyslím tím rádoby happy chování odvázaných   moderátorů podobné tragické veselosti jejich kolegů z televize Nova. Myslím tím humor Werichův, Horníčkův, nikoliv "humor" pana Soboty prezentovaný zejména v poslední době.

Katolická církev s.r.o. pana Vlka se snaží usilovně vyvexlovat chrám Svatého Víta za komerčně využitelné budovy na Hradě. Chrám, jehož majitelem nikdy nebyla. Zřejmě jim chybí možnost někde prodávat odpustky. To byly za středověku časy. Ale kdo by to dnes kupoval. Ledaže by byly vlastnoručně podepsány samotným papežem. Peníze nesmrdí a takový kolos, jako je katolická církev jich potřebuje spoustu. Ty, které dostává od daňových poplatníků ze státního rozpočtu nestačí.
Nemám rád církve, protože se snaží svým ovečkám ve stádě vnutit ten jediný, správný způsob chápání božího slova, snaží se stádo organizovat, vyžadují slepou poslušnost a cpou do oveček tu svoji ideologii. Naše české stádo ovcí vede kdo jiný, než Vlk. To jsou paradoxy, řekněme si s protagonistou opileckého dramatu pana Havla.
Stejně to dělali komunisti. Konec konců, celý ten systém moci okopírovali právě od katolické církve: papež=generální tajemník ÚV KSS, kardinál=generální tajemník KSČ, biskup=krajský tajemník, farář=místní tajemník. Kostel=kulturní dům, duchovní literatura=politická literatura, vyučování náboženství ve školách=politická(občanská) výchova, polní kurát=politruk, procesí=průvody, svatí=Marx, Engels, Lenin, Stalin, Gottwald.
Mělo to samozřejmě mnoho vad zaviněných krátkou existencí komunizmu. Kulturní domy byly barabizny špatných architektů, ve výzdobě převládala nepříjemná rudá barva krve, vynechaly se modlitby, faráři zpívají lépe než tajemníci, písně byly blbé a zejména chyběla kniha jako bible, dějiny KSSS to nevytrhly. Také se vynechaly zpovědnice pro získávání důležitých důvěrných informací nutných pro lepší ovládání stáda. Kdo chtěl něco prásknout, musel na STB a pěkně podepsat spolupráci. Praktiky inkvizice se ovšem vyšetřovatelům hodily. Závadné knihy se sice nespalovaly veřejně na náměstí ale dávaly se do sběru. Tajemníci ovšem nemuseli dodržovat celibát a bylo mezi nimi jistě více alkoholiků než mezi kněžími. VUML se nemohl rovnat systému výchovy knězů a jezdit do Říma bylo zábavnější než do Moskvy. Ono se prostě za 70 let nedá zvládnou všechno stejně dobře jako za více než 1000 let.
Nepopírám, že někteří lidé církev nebo sektu či nějaký spolek nepotřebují. Ale vždycky je lepší menší spolek nebo nadace s nějakým jasným bohulibým cílem než celosvětově řízená ideologizovaná organizace. Tam hrozí otupení mozku, ztráta vlastní osobnosti. V existenci něčeho nadlidského je dobré věřit nejlépe ve vlastní duši, pomodlit se za odpuštění hříchů je možné o samotě třeba v chrámu lesa.