Čtyřicátý čtvrtý den - 12.6.98

Proč milujeme legendy?Je trochu zvláštní, že mládež s nadšením chodí na koncerty hudebních legend, kdy na podiu dovádí zpěváci a hudebníci ve věku jejich dědečků. Říkám dědečků proto, že babičky jsou spíše vyjímkou: Tina Turnerová, Cher. Dědečkové jsou prostě ve velké převaze. Přitom jim to často už moc nezpívá, málokdy metají na scéně dvojitá salta a zpívají většinou hity staré dvacet i více let.
V každém z nás je přece jenom ukryta touha po obdivu něčeho vyššího, lepšího než jsme my sami. Někoho, kdo něco v životě dokázal, prostě je to třída, pašák hodný obdivu. V starodávných časech byli takto obdivování kmenoví náčelníci, rada starších zkušených a moudrých mužů. Historka o moudrosti Šalamouna přetrvala věky, pokud pravdivá, byl to opravdu mudrc, pokud ne, tak tím mudrcem byl ten, který ji vymyslel.
Dnes jsou ale obdivované hodnoty poněkud někde jinde. Slavný je spíše ten, který dokáže pobavit stadion naplněný desítkami tisíc lidí a může to být třeba i jenom fotbalista. A protože je slavný, je i bohatý a to je také hodno obdivu. Protože téměř každý touží po tom být neomezeně bohatý. Domníváme se, že boháči mohou být také neomezeně šťastní. I když v nás hlodají některé pochybnosti: někteří bohatí mají zřejmě se svým bohatstvím problémy.
Příliš často se rozvádějí, mají příliš mnoho milenek či milenců, častěji umírají v rychlých vozech nebo střelou někoho, komu se nelíbí, že právě on není tím šťastným. Upadají do alkoholizmu, napájejí štěstím vyčerpaný organizmus drogami. Neustále někam cestují aby se dostali tam, kde dosud nebyli nebo si již nepamatují, že tam byli, mají domov všude a nikde. Často končí život kdesi v ústraní zcela zapomenuti, obklopeni jen svými osobními strážci, v horším případě jen svými psy nebo kočkami.
Jak to tak vypadá z našich předvolebních průzkumů, většina národa bere volby jako akci směřující k zajištění jejich lepší budoucnosti: více a lepší potravu, krásnější a dražší šaty, vily pro každého, drahý chlast, rychlá luxusní auta, co nejméně práce, vysoké důchody, perfektní lékařská péče, zahraniční dovolené a nízké daně. Většinu z toho, po čem touží voliči ale žádní politici nemohou v žádné zemi na světě zajistit a ani to nemají v úmyslu.
Mohou jen přehazovat hromadu či hromádku peněz vybraných od voličů v daních z jedné strany na druhou, mohou vymyslet lepší nebo horší zákony a snažit se zařídit, aby se podle nich národ řídil. Ale oni se podle nich stejně řídí jen ti, kteří je ani nečtou a ti, co je mají dobře seštudované je právě s nadšením překračují nebo kličkují mezi paragrafy. A vždycky se najde někdo chytřejší nebo ten, který si nakradl peníze a má na chytré advokáty. Jsou prostě vždy o krok vpředu než ten podivný spolek zástupců lidu, které jsme si zvolili ve svobodných volbách. Poslanecká sněmovna (o senátu nemluvě) je pokud jde o řízení státu z větší části složena z amatérů, z lidí více či méně ujetých, z chytráků i podvodníků.
Takže znovu a znovu čekáme na spasitele, na mesiáše, který by svou nadlidskou genialitou překonal všechny naše slabosti, silou své tajemné síly by nás přesvědčil, že je lepší být chudý ale zdravý, který by nás naučil radovat se z mála, nebažit po penězích a moci, nezávidět, nelhat a nekrást. Ale on nepřichází a nikdy nepřijde. Musíme jen vybrat  z těch zel to nejmenší, snažit se, aby ti vyvolení byli takoví, kteří budou co nejméně škodit a překážet, možná nám i pomáhat v naší drobné snaze o obyčejný klidný život, na který si stejně musíme vydělat prací vlastních rukou. Kdo jste ale průbojnější, chytřejší, schopnější, geniálnější, rychlejší, staňte se třeba i nemocnými ale hlavně bohatými.