Šedesátý den - 12.7.98
Svět je založen na protikladech: žena a muž, anděl a ďábel, chlad a teplo, dobro a zlo, poražený a vítěz, radost a smutek, štěstí a neštěstí, nehybnost a pohyb, ticho a hluk, souhlas a nesouhlas, ano a ne, přítel a nepřítel, být či nebýt, zrození a smrt.
Politický svět v rozvinutých demokraciích tento duální model kopíruje docela věrně. Proto jsou ve Spojených státech jen dvě rozhodující politické strany: demokraté a republikáni, ve Velké Británii liberálové a konzervativci. A tyto dvě strany se střídají u státního kormidla podle toho, jak rozhodnou voliči. Ostatní evropské země nemají politické spektrum takto jasné a proto dochází častěji k politickým krizím, které se projevují často jako pády vlád a nekonečné pokusy je znovu postavit na křehkých základech vyjednávání a dohod řady politických stran včetně bezvýznamných trpaslíků.
Klaus se Zemanem se pokoušejí cestou dohod urychlit vývoj, který by jinak přirozenou cestou dospěl k obdobě anglosaské duality politických stran možná až za 30 či 50 let. Pokud se jim to podaří, mohla by být naše cesta od jednobarevné rudé totality k funkční a výkonné demokracii výrazně kratší. Možná, že bychom pak měli změnit i naši státní vlajku, protože jak jistě víte, modrý trojúhelník na ní symbolizuje Slovensko. Takže by na vlajce mohly být dva pruhy symbolizující vodu a oheň: modrá a červená. Odpadlo by tak i majetkové vyrovnání, které požaduje Mečiar za naše nedovolené používání státní vlajky bývalého Československa. Shodou okolností má sice Lichtenštejnsko také takovou vlajku, ale se zlatou královskou korunkou v modrém poli. My bychom si do modrého pole mohli dát českého lva. Třeba by to pomohlo zmírnit naše majetkové spory právě s Lichtenštejnskem.
Ale zpátky k dnešku. Průzkum názorů voličů ODS a ČSSD ukázal, že polovina s nastoupenou cestou souhlasí (zase dualita). Při tom čím vyšší vzdělání, tím větší míra souhlasu. Ono totiž myšlení spustu lidí bolí a přemýšlet o politice také vyžaduje kromě vzdělání i značnou dávku vědomostí nejen o naší současnosti, ale i o minulosti, o světě. Pokud ale alespoň polovina národa je přiměřeně vzdělaná a nejde k volbám pod vlivem okamžité nálady, nevolí některou stranu jen podle poprsí kandidátky, ale pečlivě si vybírá vlastní pozici voliče, pak to není špatné východisko pro budoucnost. Nejhorší volič je takový, který podlehne momentální blbé náladě a bez rozmyslu se nechá strhnout až k nepřátelství k těm z druhého tábora. Zeman a Klaus se pokoušejí z dřívějšího vzájemného osočování ze špatných úmyslů i činů přejít k respektování názorů toho druhého. Výsledkem by měl být výběr těch nejlepších myšlenek a záměrů včetně jejich realizace. Zdali se jim to podaří, to ukáží následující čtyři roky.
Je proto smutné, že takový myslitel jako je Havel naprosto nechápe, jaká nová etapa je před námi. Je to důsledek toho, že se snaží dělat nepolitickou politiku ale nikdy přitom výkonným politikem podílejícím se na řízení státu nebyl. I v disentu byl vždycky jen dvorním ideologem a praktické zkušenosti má jen s bojem proti něčemu a ne s vytvářením něčeho nového, pozitivního. Pokud je svoboda vybojována, musí válečníci ustoupit stavitelům, kteří sice nebojovali v první linii, ale dovedou obnovit zříceniny a postarají se o chléb i hry.
To, že Havel ztrácí již delší dobu smysl pro realitu a tak i smysl svojí existence potvrzuje fakt, že se bojí vrátit se ke své původní profesi, ve které by skutečně vynikající: k práci dramatika. Bojí se napsat hru o tomto našem českém světě, protože je pro něj nečitelný a trpí nejistotou, zda by jej vystihl správně. Bojí se nést kůži na trh, bojí se i možnosti případné prohry.
A tak vydává stále nové a nové sbírky svých "Havlových spisů" sestávajících už jen a jen z projevů, z nichž většina je natolik obecnými proklamacemi, že nepřinášejí nic, co by nám pomohlo v další cestě. Raději se schází k "přátelským" debatám se světovými hvězdami rocku, protože někde v hloubi duše v sobě tají myšlenku, že on sám by býval byl nejraději také rockovým slavným hudebníkem - bubeníkem. Konec konců, bubnování na barely mu v minulosti šlo docela dobře. V žádném případě nemůže počítat s tím, že následující prezident naváže na jeho myšlenkový odkaz, protože ten nebude mít pro praktickou politiku žádný význam.