Šedesátý devátý den - 27.7.98

Mlynář mele novou mouku. Pokouší se přes odpor svých bratří z US kormidlovat unii doleva směrem k ČSSD. Závidí Klausovi opoziční dohodu a doufá, že se s Luxem mohou znovu pokusit proniknout do Strakovky. Prohlásil tuto unikátní větu:"Unie se musí rozhodnout, zda má pro ni pravicová politika nějaký obsah, nebo je důležitější, že je proti Zemanovi." Tomu se říká politický loping a zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu svého zapíraného otce. Prostě některé rodiny jsou trvale někam nahnuté a ta Mlynářovic byla vždycky směrem k právě vládnoucí moci, tam, kde se jevil nejvýhodnější profit. Tak si počkáme na ty "spravedlivé" kolem Rumla, co na to. Jsou to nepochybně vnitřní rozpory, které mohou snadno skončit rozpuštěním Unie svobody podobně jako to proběhlo u ODA. I když Kalvoda to prý nevzdává a chystá se znovu do politické scény s čerstvě nacpanou fajfkou. Otázka zní, jaký to tabáček do ní nacpal. Zdali to není právě Taras Bulba nebo něco podobně východně zapáchajícího.

Mandela zaplatil za svou novou manželku Graču Machelovou 60 krav. Ať se svět řítí kamkoliv, jistá území si zachovávají svoje tradice. Něco na tom, je: u nás si takový neopeřený mladík sbalí kdesi dívku, dohodnou se na společné cestě životem a bez koruny bosi začnou život. Mladík nemusí nejprve tvrdě pracovat, aby naspořil majetek potřebný na zakoupení nevěsty. Navíc ani nezná její reálnou cenu na trhu, která jistě v jiných zemích vyjadřuje její schopnosti starat se o domácnost, rodit kopu dětí, její vzdělanost případně i scestovalost, kolik má věna atp. Možná fakt, že se u nás nevěsty neprodávají na trhu, jak se ještě děje v Rumunsku, je právě příčinou tak malé stability manželství v našem civilizovaném státě. Příliš mnoho svobody a demokracie, už tu jen chybí aby stačilo k ukončení manželství nastolit zákony dovolující například třikrát prohlásit "Nechci tě vidět!" a manželka by musela odejít jen s tím, co má na sobě. Takže zkusme to, třeba by platba za nevěstu v kravách pomohla oživit naše zemědělství.

Zavraždit tetu a sestřenici své bývalé dívky dokázal bez smilování mladík z chorvatského města Virovitica poté, co mu místní věštkyně prozradila, že vinu za rozpad jeho milostného vztahu nese někdo z úzkého rodinného kruhu jeho milované. Vzápětí si šel na trh (kam jinam) koupit samopal a okamžitě obě ženy zastřelil. Těžce při tom zranil i strýce své bývalé dívky. Pak se šel přihlásit na polici.
Z toho zůstává našinci rozum stát, ale vypovídá to mnoho o tom, jací lidé to na tom Balkáně vlastně žijí. Pro ně platí krevní msta, lidský život nemá valnou cenu, čest a hrdost je nade vše. Kde si u nás dáme přes hubu, tam se hned střílí. Takže, když se tuhle v televizi pokoušel poněkud zmateně Rajko Doleček (snad je to ten dietetář, který se dal na politiku) vysvětlit nic nechápající komentátorce, že celý problém Jugoslávie, Kosova a spol je v tom, že je tam moc samopalů a munice a že by je tam měl okolní svět přestat dodávat, měl pravdu. Obyvatelstvu, které žije v kmenovém uspořádání kdesi sto let zpátky se nesmějí dávat takové nebezpečné hračky do ruky. Kdyby měl ten mládenec jen tradiční předovku, stačil by sejmout nanejvýš jednu oběť a možná že ani ne smrtelně a ten strýček by ho vzápětí pacifikoval bambitkou. Příště si takoví chlapci donesou bednu granátů a odnese to najednou celá vesnice. Mrazí mě v zádech, když vidím na televizních záběrech, s jakým nadšením si ti vlastenečtí domorodci včetně bojovných matek pakují do kapes munici, ověšují se kulomety a hrají si na lupiče a četníky. Je v tom jeden háček: končí to mrtvolami. Takže by to chtělo totální embargo na dovoz zbraní a ne je tam dovážet z USA jen proto, aby se síly vyrovnaly. O to totiž nejde, jde o ten profit z prodeje zbraní.