Sedmý den - náš kmen vítězí!
Proč jistá část národa přímo šílela nad vítězstvím hokejistů v Naganu a zbytek národa to přijímal minimálně jako něco pozitivního? Protože člověk jako bytost se za posledních 50 000 let nijak zásadně nezměnil. Členové kmenu vždy šíleli nadšením, když byl nepřítel poražen. Téměř každý se totiž cítí jako bůh, když je vítězem nebo alespoň příslušníkem kmene, který zvítězil. Dokonce ti, kteří se o vítězství nijak nezasloužili, jásají nejvíce.
Od těch dávných časů jsme pokročili alespoň v jedné věci: válečníci našeho kmene své soupeře nezabíjejí, pouze do něj mohou narážet, srážet je na led, naramplovat na hrazení a když se rozhodčí nedívá, je možné soupeře šikovně sejmout hokejkou.
A co jiné sporty? Běh na sto metrů nejspíše vznikl jako disciplína v okamžiku, kdy trénovaný barbar dokázal zachránit svůj život v římském cirku útěkem před útočícím hladovým lvem. Jak vznikl marathon vlastně víme naprosto přesně: šlo o hromadu mrtvol jako produkt vítězství jednoho kmene nad druhým a jako mrtvola ostatně skončil i první vítěz. V každém případě bych politikům poradil: lid chce stále především chléb a hry.
HZDS připomnělo Havlovi, že Slovensko již není "česká kolonie". To opravdu naštěstí již není. Jenom není jasné, kdo je vlastně šťastnější...