Sedmdesátý druhý den - 31.7.98, pátek

Odhalení totožnosti AHASWEBA se koná na přání čtenářů. Z anonymity vystupuje AHASWEB První. Každý redaktor a vydavatel tohoto téměř deníku se bude vždy jmenovat AHASWEB. Pravé jméno AHASWEBA Prvního je tedy Jan Bílek, další redaktor, který by převzal vydávání bude AHASWEB Druhý atd. Protože byly pochybnosti, zda se jedná o tak prastarého pamětníka vzniku počítačů, vězte, že AHASWEB První je stár 57 let, zrozen ve válečném roce 1941.

Havel byl v super prostředí vojenské nemocnice infikován, naštěstí jen vlastními bakteriemi, které si každý nosí na vlastním těle. Infekce se mu dostala do těla vyživovací kanylou (odporná jehla vražená nelítostnými doktory do žíly pod záminkou výživy pacienta). Taková umělá výživa není žádná zábava. Když jsem byl kdysi léčen v nemocnici kterou nebudu jmenovat (co kdybych tam zase musel), byl jsem podroben rovněž umělému vyživování. Sice jsem nebyl infikován, ale vyživovali mě tak dlouho a takovými specialitami, až jsem z toho dostal zuřivý třes a nemohl jsem dechu popadnout. Přivolaný personál se rozhodl mě poskytnout kyslík, který byl rozveden potrubím ke každé posteli. Narazily na kohoutek hadici, nasadily mě dýchací masku na obličej a otevřely kohoutek naplno. V tu chvíli jsem zmodral a začal se dusit. Sestry s tím evidentně neměly žádnou praxi a tak do mě pustily záhadný obsah dávno nevětraných trubek. Teprve po jisté době z centrální bomby dorazil opravdový kyslík. Pokud byste se dostali do podobné situace, požadujte nejprve odpuštění smrtelné dávky z potrubí, nebo žádejte vyzkoušení kyslíkového koktejlu na personálu nemocnice. Budete-li ovšem při vědomí...
Celá ta historka vypadá jako z nějaké veselohry, ale vězte, že mě do smíchu vůbec nebylo. Ostatní dva pacienti na pokoji byli k smrti vyděšeni, domnívajíce se, že už končím. Mám ostatně na pobyt v nemocnicích nedobré vzpomínky, kdysi ještě dávněji jsem v jiné nejmenované nemocnici málem přišel o život. Po úspěšné záchraně života po otravě z hub jsem v nestřeženém okamžiku povstal z postele a prošel skleněnými dveřmi. Když na mě pan doktor z chirurgie klečel a sešíval mi při místním umrtvení (abych si to trochu užil) hlavu, pravil:"Ještě kousek a už bych vás sešít nemohl, pěkně byste si podříznul krk.". Dávejte si tedy pozor, váš život je nejvíce ohrožen právě v nemocnici.