Sedmdesátý sedmý den - 7.8.98, pátek

Dobrá zpráva: prezident Havel se cítí lépe, zánět v plicích ustupuje a srdíčko už zlobí jen málo. Jeho dvorní chirurg odjíždí zpátky domů.
Další dobrá zpráva: policie ve spolupráci s Nizozemskými kolegy zlikvidovala po pětiletém úsilí rozsáhlou zločineckou organizaci, která do Nizozemí dodala za posledních pět let desítky kilogramů extáze, amfetaminu a metafentaminu a dále několik tun surovin, ze kterých se drogy vyrábějí. U nás byl zatčen český chemik, uznávaný odborník v oblast organických syntéz a další Čech, ostatních patnáct pachatelů bylo zatčeno v Nizozemí.
Špatná zpráva: kabelový televizní kanál Max1 odvysílal pořad tvářící se velmi vědecky. Marihuana byla zde prezentována jako v podstatě neškodná droga. Padala zde taková tvrzení, že "...závislost na marihuaně je možné léčit snadněji než závislost na tabáku nebo alkoholu..." nebo že "kouření marihuany nevyvolává tendenci přecházet na tvrdší drogy." Sice ukázali, jak člověk po kouření marihuany postupně blbne, práce jeho mozku se zpomaluje, ale "...stačí přestat a všechno se vrátí do starých kolejí." Čekám jen, kdy se tento nebo podobný pořad dostane na odpolední vysílání pro mládež na ČT1 nebo ČT2. Možná, že klub Nova bude zanedlouho rozesílat marjánku svým členům se slevou. Každý, kdo kouří marjánku to dělá proto, aby se uvolnil, dostal z té blbé nálady do dobré, nejlépe výborné. Aby mu bylo veselo, aby zmizely alespoň na chvíli všechny starosti. Ten problém je právě v tom "na chvíli". O to horší je pak ten větší zbytek života, s kterým si psychicky slabší jedinec jaksi neví rady, nebaví ho život, nebaví ho pracovat. Nechci tady kázat, ale smysl života nejspíše není v tom, jaksi odmakat těch hnusných pět dnů práce a pak si dva dny "užívat".
Policajtům se prý nedaří špatně: mají průměrný plat 16 000 Kč. Ze zprávy není jasné, zda je to plat hrubý či čistý. Další otázka je, kolik berou ti úplně dole: pochůzkáři, vyšetřovatelé, ti, kteří dělají tu vlastní nejdůležitější práci. Asi o dost méně než ti, co sedí v často luxusně vybavených kancelářích, jak je možné vidět například v Praze 4. Slovo "průměr" je velmi ošidné. Často jsem si při podobných zprávách představoval "průměrného Čecha": středně velký, středního věku, s mírnou nadváhou, s blbou náladou, kterou si zlepšuje v hospodě u půlitru, s autem průměrně 7 let starým, s manželkou a dvěma dětmi s průměrným prospěchem, bydlícím v chátrajícím paneláku na sídlišti. Průměrný Čech má průměrně dvě nohy, dvě ruce a jednu hlavu, má průměrné vzdělání, dále vlastní průměrně 0,5 chaty. Zkrátka takové průměrné informace nemají žádný smysl.