Osmdesátý šestý den - 20.8.98, čtvrtek

21.srpen 1968 byl jeden z nejhorších dnů mého života. Zažil jsem ještě něco horšího jen v roce 1945, kdy jsem se jako čtyřletý hošík ztratil rodičům při bombardování Vinohrad americkými perutěmi pomsty. Nebudu obsáhle rozebírat pražské Jaro, Léto, Podzim či Zimu 1968. Byl to pokus zreformovat něco, co se reformovat nedalo, jedni komunisti to chtěli přebrat druhým a národ si myslel, že nás v tom západ nenechá. Ale oni nás v tom nechali stejně jako v roce 1939 nebo v roce 1948. Patřili jsme do nárazníkové zóny sovětské armády a Američani nehodlali vyvolávat válečný konflikt. Opravdu to dění nebudu komentovat, uvedu jen jednu historku z hospody, protože tam se opravdu odehrávaly nejdůležitější debaty českého národa o tom, co bude a jak by to mělo být: když jsem jednou poznamenal, že mě svátost národa Dubček připadá jako naivní chlapec, který neví kam ten vlak jede, tak jsem dostal málem přes hubu.
Když nám s mojí ženou a ročním synem ráno ještě za tmy začaly přistávat těsně nad hlavou obří vojenské transportéry s tanky a jinou technikou, mysleli jsme na to, že možná začala třetí světová válka. Sice jsem podobný pocit zažil v roce 1961(?) za kubánské krize, kdy nám, postpétépákům rozdali samonabíjecí pušky vzor 52 se zásobníkem nábojů a spali jsme oblečení s tou mařenou po boku hlídáni poddůstojníky, kteří se třásli strachy. Většina z nás to do té flinty ani neuměla nabít, ale bylo mezi námi pár borců: bývalý poručík americké armády (42 let), seržant kanadské jízdní policie a desátník (?) cizinecké legie.
Takže na ten rok 1968 nemám žádné dobré vzpomínky. Ráno 21.srpna jsem vzal kolo a jel k rozhlasu. Přijel jsem tam až bylo po všem, ale ten tank byl ještě rozžhavený. Sundali jsme nějaké ty cedule z nároží, to aby Rusové bloudili, pak jsme si přečetli poselství spřátelených armád, že nás přišli osvobodit od kontrarevoluce, dozvěděli jsme se že "KOLDER JE ZRÁDCE!" a řadu jiných věcí. No vidíte, a nedávno se nechal slyšet pan Gorbačev, že jsme to zkazili, že kdyby jsme se nebouřili, tak ta jeho glásnosť mohla začít o 10 let dříve. A pak se v tom vyznejte.

Zemanova vláda získala podle všech předpokladů důvěru tím, že si jí odhlasovali socdemáci sami sobě a komunisti se zdrželi. Všichni z ODS jako jeden muž odešli nebo zůstali někde na pivu. Pan Klaus jasně hraje na strunu: tak tady máte voliči co jste chtěli, pěkně si to užijte. Noví ministři se začínají průběžně zesměšňovat, nabírají si zasloužilé členy či členky KSČ do aparátu, dohazují kšefty svým kamarádům. Prostě všechno probíhá tak, jak si každý trochu reálně myslící člověk mohl představit. Ono když je po ruce nablýskané koryto, tak neodolá prakticky nikdo.
Zaměstnanost může zvýšit nová vláda třeba i tím, že se nabere více lidí za peníze daňových poplatníků do ochranky, kterou má nyní každý ministr povinně. Čeho se ti hoši bojí, to není příliš jasné. Že by se na ně chystali mezinárodní teroristi? Nebo nezaplatili něco ruské mafii? To se ukáže časem, až se nám někdo pokusí nějakého toho ministra sejmout.