Clinton je naprostý břídil. Shodla se na tom naše celá rodina. Konečně jsme ukázali Americe, kde je skutečná svoboda. Místopředseda české vlády sociálně demokratické udělal (jak my v Čechách říkáme) sekretářce Lidového domu dítě a hrdě se k tomu přiznal celému národu v zábavném televizním pořadu "S politiky netančím". Kdo by to do toho mírného medvídka Bašty řekl. Je to pašák, řekli si zírající mužové. Je to gentleman, dojatě zamáčkly slzu zírající ženy. Je to nová vlna v české politice, říkám já.. Trumfnul i předsedu své strany a vlády, který si pouze pořídil novou mladou manželku a pak teprve počal.(?). V každém případě ukázal Bašta všem těm Clintonům a Mackům, jak se to dělá. Žádné utajované sexuální hrátky s nějakými stážistkami nebo obdivovatelkami. Žádné trapné soudní procesy a zatloukání. Nejlepší důkaz opravdové svobody konání a svobody projevu je otevřené přiznání v přímém přenosu před zraky celého národa. Ať všichni vidí, jaký je Bašta pašák.
Překvapený divák tohoto erotického divadla si položí zásadní otázku: proč proboha ta sekretářka Baštu nežaluje? Proč z něj nevyrazí nějaký ten milion za poskvrněnou čest a možná i oděv? Odpověď je jednoduchá: v našem národě panuje docela jiná atmosféra mezi šéfy a sekretářkami. Sekretářka se cítí potěšena, když jí pan šéf poplácá po zadnici. Je to pro ni jasný důkaz, že je skutečně stále žádoucí ženou, že je tou fascinující bohyní, před kterou poklekne i místopředseda vlády. Konec konců i pan prezident není bezpohlavní monstrum.
Odpověď má ještě jednu polovinu. Čeští právníci jsou spolek neschopných diletantů, kteří se spokojují jen s malými statisícovými měsíčními příjmy. To američtí právníci vědí jak na to. I z obyčejného sexuálního harašení je možné vyrazit spoustu peněz pro klientku ale hlavně pro sebe. Nesmí to ovšem být spor s bezdomovcem. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak snadno zbohatnout. Je to ukázka nelítostné a neviditelné ruky trhu, která je doširoka otevřená. Která americká žena by zaváhala, když stačí rozevřít klín a pak ruku. Pokud se proces rozpumpuje i přes masmédia a výpověď se osolí zajímavými podrobnostmi o zvrhlých praktikách obžalovaného, je tu i šance na vydání pamětí s pohádkovým honorářem. Novináři si také užijí, je o čem psát a diváci mají zase nějakou senzaci v té bedně.
Má to jednu vadu: američtí muži se tak čím dál více stávají bezpohlavními neurotickými bytostmi obávajícími se na ženu jen pohlédnout, natož se jí dotknout a něco si s ní začít. To v české kotlině víme jak na to, jak příjemně trávit odpoledne ve stranickém sekretariátu nebo v ústraní kanceláře. My z toho prostě neděláme byznys jako ti odporní Američané, respektive Američanky se svými advokáty. U nás, když to dva popadne, je přece přirozené a krásné, když si užijí a navíc, když je z toho krásné dítě, to je to oč tu běží. Musíme přece jako malý národ přežít. Američané v té své velikosti ztratili pud sebezáchovy a určitě se jim to krutě vymstí. Pak si k nám mohou přijít pro radu, jak na to.
|
Rusko je na tom špatně. Některé gubernie už vyhlásili mimořádný stav, obyvatelstvo nakupuje sůl, mouku, cukr a olej, kdo má nějaké peníze, pokouší se je vyměnit za dolary. Začíná to tam vypadat jako v roce 1917, těsně před říjnovou revolucí. Mužici na vesnici jsou za vodou. Vypěstovali si brambory a řepu, nasolili ryby. Ve městech ale hrozí hladomor, minimálně zásobovací chaos a následné zavedení lístkového systému na nákup potravin. Zrovna tuhle jsem zjistil, že ta mladá generace vůbec netuší, co to lístkové hospodářství ve válečném a poválečném Československu bylo. Chtělo by to nějaký film do televize, ale pochybuji, že se něco v té době natočilo. O tom, že si kuřáci měnili lístky na maso za lístky na cigarety a že toho masa bylo na měsíc málo, maloučko. A kdo to sežral prvního, tak utřel do konce měsíce hubu.
Zavzpomínal jsem na historku, která se přihodila mému otci, když pomáhal ve sněhu na cestě z venkova panu Válkovi táhnout těžký kufr na vlak a pak se druhý den dočetl v novinách, že toho padoucha Válka chytla policie s kufrem plným falešných potravinových lístků. A ještě jsem si upamatoval starší historku z války, tedy té druhé, první nepamatuju, kdy naše celá rodina jela na venkov vyměnit zděděné jezdecké holínky za sádlo.
V každém případě to Rusům ani ostatním východním národům nezávidím. Jako vždy se na takové situaci obohatí spekulanti a doplatí na to obyčejní lidé. Cesta ke společnosti, jakou máme my jim bude trvat mnohem déle, než se naivně domnívali. Žádné peníze z venku to nespraví, budou se muset nejdříve naučit pracovat, samostatně myslet a vláda bude muset zatnout tipec mafii. Nás se to snad příliš nedotkne, protože jsme se z asijského a hlavně ruského trhu po listopadu 89 instinktivně stáhli.
Což ale neznamená, že bychom se tam neměli vrátit, protože naše zboží mělo na ruském trhu vždycky úspěch. Je ale otázka, zda se u nás za nějakou dobu, řekněme za 5 let, ještě najdou obchodníci a specialisti, kteří budou umět dobře rusky. V současné době se ruština na školách prakticky pustila k vodě a to určitě není v pořádku. Takže vy z mládeže, kdo chcete prorazit a udělat pěknou ránu, tedy vydělat pořádný peníz, začněte se honem učit rusky. Ony se i ty bukvy dají zvládnout a uvidíte, že se bude lépe obchodovat, když budete umět víc než "zdrávstvujtě" a "dasvidáňja".
|
Zpět