Osmdesátý třetí den - 16.8.98, neděle

Česká povaha. Diana Sternbergová, sídlem na Častolovicích vystihla jeden rys české povahy, když pravila: "Cítím se jako Češka, protože si pořád na něco stěžuju. Dělala jsem to i v Anglii. A je to typická česká vlastnost. Stěžovat si a tím se připravovat na něco, co bude naprostá hrůza, ale pak se ukáže, že to není tak špatné a život je tím lehčí." Je to reakce příslušníka malého národa, který byl v minulosti často napadán nebo okupován velkými sousedy, ať už to byli nepřátelé nebo internacionální soudruzi. Národ, který nikdy nevedl válku, pokud nepočítáme trestné (loupeživé?) výpravy husitů. Tento přístup k životu také připomíná židovskou mentalitu vyplývající z podobné situace.
První dáma české politiky je nepochybně soudružka Buzková. Toto označení zavedli páni novináři, kteří podobně jako různé sofresy-factumy rádi dělají žebříčky, aby měli o čem psát zajímavé rozbory, proč je někdo oblíben nebo naopak silně nenáviděn národem, za který se vydává vzorek obyvatelstva vybraný nepochybně vědeckými metodami. Zábavné je na tom i fakt, že máme první dámy dvě. Kromě té politické máme ještě první dámu bez dalšího označení, tedy manželku právě úřadujícího prezidenta a to bez ohledu, zda je skutečnou dámou nebo nikoliv.
Navrhuji, abychom dále zavedli označení pro prvního psa či čubičku, první automobil s číslem 001, první křeslo, případně první otoman.Články a úvahy o jejich významu by jistě přispěly k dalšímu oživení stránek našich novin a pořadů v televizi. Tato mánie se uchytila i v podnikatelské sféře. Máme První investiční, První českou jakoukoliv, První průmyslovou, První první... Je to tupé převzetí pojmu z USA, kde taková jména dostávaly firmy v dávných časech snad dokonce oprávněně, protože před nimi žádná jiná podobná firma neexistovala. V každém případě je použití podobného označení výrazem jisté duševní slabosti a současně nebývalé troufalosti. Přitom by řadě takových firem spíše seděl název První krachující...
Paradoxem je, že naše první dáma Dagmar byla v lidovém hlasování pořádaném Sofresem-Factumem zařazena mezi osoby "spíše škodící" spolu s Kavanem a Pilipem. Její osobní tajemník se ohradil jejím jménem proti jejímu zařazení mezi hodnocené osobnosti. Paní Havlová přece není politickou osobností. To sice není, ale vzpomeňme na její nedávný požadavek, aby se funkce první dámy stala oficiální s vlastním úřadem. Když to vzbudilo všeobecné pohoršení, urychleně z tohoto požadavku vycouvala. Jistě by reagovala jinak, kdyby byla naopak zařazena mezi miláčky davu.
V každém případě by bylo vhodnější od podobných nesmyslných žebříčků upustit. Zejména před volbami je to neregulérní ovlivňování voličů, v případě firmy Sofres-Factum ovlivňování zahraniční firmou s nejasnými majiteli. Co když tuto firmu vlastní někdo disponující tajným zahraničním fondem?

Hašek je můj oblíbený autor. Zajímavé je, že ženám se Haškova literární tvorba jaksi vůbec nelíbí. Je to snad tím, že ženy mají málo smyslu pro sebeironii? Nebo je to faktem, že Hašek byl nepochybně závislý na alkoholu, opustil ženu a syna a stal se dokonce bigamistou? Jistě může být i důvodem také to, že si ve svém veledíle Šťastný domov Hašek velmi utahuje z žen. Podívejme se ale s ohledem na blížící se komunální volby na několik ukázek z Haškovy povídky Obecní volby, kterou napsal po svém návratu z Ruska kolem roku 1920.