Pamětník
počátků
dějin
počítačů
a internetu
komentuje
nejméně
jednou
týdně
aktuální
události
kolem nás

HOME ARCHIV GALERIE VYKOPÁVKY OBLÍBENÉ  PDA/TEXT RSS
Ahaswebovy vykopávky

Rubrika je zasvěcena nálezům nejrůznějšího druhu v nedávné i velmi dávné minulosti.

1939: Výnos Vůdce a říšského kancléře.

Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava
publikovaný pod č. 75/1939 Sb.

Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru - jako již jednou v minulosti - vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organisovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Tím však prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu.

Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly.

Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů sídlících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu všech, nařizuji tudíž jménem Německé říše jako základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí toto:

Čl.1

(1) Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako "Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu.

(2) Pokud obrana Říše toho vyžaduje, učiní Vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou.

Čl.2

(1) Obyvatelé protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935 (Říš. Zák. I., str. 1146) říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

(2) Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.

Čl.3

(1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

(2) Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.

(3) Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.

Čl.4

Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře.

Čl.5

(1) Jako zastánce říšských zájmů jmenuje Vůdce a říšský kancléř "Říšského protektora v Čechách a na Moravě". Jeho úřední sídlo jest Praha.

(2) Říšský protektor jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře.

(3) Členové vlády protektorátu jsou potvrzováni říšským protektorem. Potvrzení může býti odvoláno.

(4) Říšský protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi Říši, a je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení nutná ve společném zájmu.

(5) Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li říšský protektor námitky.

Čl.6

(1) Zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.

(2) Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením "vyslanec".

Čl.7

(1) Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.

(2) Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje Říše v protektorátu posádky a vojenská zařízení.

(3) Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zříditi vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.

Čl.8

Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace.

Čl.9

Protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá její celní výsosti.

Čl.10

(1) Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna.

(2) Poměr obou měn navzájem určí říšská vláda.

Čl.11

(1) Říše může vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem.

(2) Pokud je dána společná potřeba, může Říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi k tomu potřebné vlastní říšské úřady.

(3) Říšská vláda může učiniti opatření potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.

Čl.12

Právo platné nyní v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší.

Čl.13

Říšský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry právní a správní předpisy potřebné k provedení a doplnění tohoto výnosu.

V Praze dne 16. března 1939.

Vůdce a říšský kancléř:
Adolf Hitler v. r.

Říšský ministr vnitra:
Dr. Frick v. r.

Říšský ministr zahraničí:
Ribbentrop v. r.

Říšský ministr a přednosta říšské kanceláře:
Dr. Lammers v. r


Top

2003: Vesmírní lidé píší prezidentovi Klausovi.

Následující dopis byl zaslán od zástupců Vesmírných lidí našemu novému prezidentovi v den jeho zvolení. Doufám, že jeho poněkud opožděným zveřejněním nevyvolám masovou paniku a nebudu obviněn pro šíření poplašné zprávy. Stojí to za přečtení i v souvislosti s tragickou smrtí upáleného Zdeňka Adamce, který se o této skupině zmínil ve svém dopisu na rozloučenou. Text jsem nijak neupravoval, jsou tedy zachovány i různé překlepy:

Vzkaz prezidentovi (Aštar Šeran, 28.02.2003 14:54)
Kancelář prezidenta republiky
119 08 Praha 1
Věc: Informování o stavu společnosti
Vážení pracovníci “hradu” !
Předem vás zdravím. Tímto vás žádám, abyste tento DOPIS PŘEDALI panu prezidentovi. Jedná se o mimořádně důležité záležitosti, které se týkají VŠECH lidí nejen v tomto státě.
Předem děkuji a jsem s se srdečným pozdravem.
Vážený pane prezidente !
Předem Vás co nejsrdečněji zdravím a přeji hezký den.
Píši Vám ve velice naléhavé záležitosti mimořádné důležitosti, jelikož mi NENÍ LHOSTEJNÉ, co se děje s planetou Zemí a celou naší civilizací, která kráčí vstříc záhubě.
NENÍ MI JEDNO a jsem velice znepokojen, že lidé nejsou informováni OFICIÁLNÍ cestou, tedy přes sdělovací prostředky od politiků (kteří mají za občany odpovědnost) o důležitých informacích pro každého člověka.
Jsou to informace o Vesmírných lidech Sil světla, o problémech planety Země i nás, lidí a o Ovládacích programech Sil temna (které ZATÍM bohužel fungují “na každém kroku”, a díky kterým média mlčí). LIDÉ přece MAJÍ PRÁVO ÝT INFORMOVÁNI, aby měli MOŽNOST se správně – JAKKOLIV – DLE SVÉ SVOODNÉ VŮLE ROZHODNOUT, jakou cestu si ZVOLÍ ve svém dalším vývoji. Milý pane prezidente ! Maximální měrou na Vás apeluji, prosím a naléhavě Vás žádám, vystupte na veřejnosti a informujte celou ČR o Vesmírných lidech Sil světla !!! Tisíce lidí v naší nádherné vlasti je nespokojeno s tímto stavem a doufají, stejně jako já, že někdo z oficiálních politických míst vystoupí oficiálně s důležitým projevem k národu. Pochopitelně i naši milí vesmírní přátelé, kteří nám s láskou pomáhají, toto loutkové divadlo sledují se smutkem v očích a věří, že Vy nezaváháte podobně, jako v roce 1949 prezidenti Truman a Stalin a v roce 1954 Eisenhower. Rád Vám připomínám, že vesmírní přátelé nám neustále NEZIŠTNĚ s LÁSKOU pomáhají (mj. Období bojů Sil světla s temna – srpen – září 1999 a následně fyzické vypuzení negativních entit, “zacelování” ozónové díry, čištění vodstva i ovzduší, zabránění několika vzniků 3. Světové války, atd., atd.) a při těchto nebezpečných činnostech někteří i utrpěli úraz a někteří i zahynuli ! A to vše dělají s láskou pro planetu Zemi a všechny lidi naší planety. Díky nim je ještě tato civilizace takto uměle udržována při životě a je ještě životaschopná. Vy jste prezident, Vy máte zodpovědnost za všechny lidi v České republice. A tento čas není neomezený. Ani pan ing. Ivo A. enda, který plní své obtížné poslání, a který vykonal obrovský kus práce pro lidi, ani já, nemáme možnost vystoupit v médiích a globálně informovat lidi v ČR. Prosím jednejte a stále neváhejte !!! Moc dobře vím, že to není běžná záležitost a chce to kus odvahy. Ale Vy moc dobře o Vesmírných lidech a o problémech planety Země a nás, lidí a masovém ovládání Silami temna. Tak přece není možné pořád mlčet. Vy máte pravomoci a s nimi několik možností řešení této záležitosti. Můžete se spojit sám s bytostmi Sil světla po splnění podmínek kontaktu. Můžete se kontaktovat telefonicky s panem Ing. Ivo A. endou, domluvit si s ním schůzku a poradit se s ním nebo přes něho např. s Aštarem Šeranem o všech dalších konkrétních krocích. Můžete se setkat např. se slovenským prezidentem panem Šusterem a po té oba vystoupit s projevem k národu v televizi. Můžete zařídit přípravu některé z letišť k 1. Oficiální návštěvě Vesmírných lidí Sil světla v české republice. Všechny možnosti jdou zrealizovat, ale Vy máte tuto jedinečnou příležitost. Nikdo jiný v tomto státě !!! MÁTE JEDINEČNOU HISTORICKOU ŠANCI A PŘÍLEŽITOST NESMÍRNÉHO DOSAHU !!! Neobávejte se ničeho, Vesmírní lidé Vám s láskou pomohou, ale je třeba se rozhodnout a konat ! Vězte, že já i tisíce lidí ČR a milióny Vesmírných civilizací budou přešťastný, až se rozhodnete spolupracovat a KONAT ve věci informování veřejnosti. Pevně věřím, že v listopadu 1989 a v následné době jsem Vás nevolil marně. Ještě jednou na Vás apeluji maximální měrou a prosím a žádám Vás, nepropásněte tuto jedinečnou šanci a jednejte už !!! Přeji Vám hodně sil a vůle a těším se na Váš případný projev. Děkuji Vám za pozornost, loučím se s láskou a pokorou a přeji hezký zbytek dne. Občan České republiky M.W. P.S.: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí !!!

Z textu se zdá vyplývat, že byla tato výzva určena původně odstupujícímu prezidentovi a autor či autoři si nedali tu práci, aby jej zaktualizovali. Ale nevadí, předpokládám, že jej Václav Klaus četl a tak se ptám: postavil se k tomuto vážnému problému čelem a kontaktoval se s panem Ing. Ivo A. endou? Udělal něco pro zahájení přípravy letiště nutného pro uskutečnění tak důležitého mezigalaktického kontaktu? Vypadá to, že zatímco se handrkuje s ministrem zahraničí o tom, kdo zná lépe EU, nechává stranou řešení vážnějších problémů, než je náš vstup do tohoto komického a hlavně nepatrného a bezvýznamného uskupení států. IMHO (pro negramoty: podle mého skromného názoru) by pro vyřízení této žádosti a navázání kontaktu se Silami světla postačilo dát k dispozici staré ruzyňské letiště určené pro státní návštěvy. Konečně bychom mohli světu dokázat, že nejsme až tak bezvýznamná zemička kdesi nedaleko Balkánu.


Top

1849: W.Hunt, vynálezce zavíracího špendlíku.

Zavírací špendlík je ještě stále užitečnou a někdy nezbytnou rekvizitou či součástí našeho oblečení. Vynalezl je a k patentování ve Spojených státech si jej zaregistroval pod číslem patentu US00006281 v roce 1849 - jen rok po revolučním roce 1848 - jakýsi pan W.Hunt po názvem The Safety Pin. Což se do českého jazyka v doslovném překladu dostalo jako "krásné" české slovo sichrhajcka (nejsem si zcela jist pravopisem). Správnější opravdu český název je spíše zavírací špendlík. Pan Hunt tímto vynálezem potvrdil pravdu skrytou v úsloví, že v jednoduchosti je síla. Je tomu již 162 let, co jeho vynález zachraňuje kde se co dá. Budiž mu sláva - zasloužil se jako málokdo o lidstvo. [19.12.2001]


Top

1939: Jak viděl soudruh A.I.Mikojan soudruha Stalina.

A.I.MIKOJAN: O výběru kádrů a o kontrole plnění usnesení.
Z projevu na 18.sjezdu VKS(b) (Všesvazové komunistické strany bolševiků) dne 13.dubna 1939

Za dosažení vítězství socialismu v SSSR vděčíme důstojnému Leninovu následovníku - velkému Stalinovi, který nad Leninovou rakví jménem strany a všeho sovětského lidu složil svatou přísahu, že bude vysoko držet slavný prapor komunismu, že zůstane navždy věren leninskému odkazu a neustále bude pokračovat v díle, které začal Lenin.
(Potlesk.)
Je nutno přímo říci, že soudruh Stalin v čele celé strany svatě a neochvějně plní danou přísahu !
(Potlesk.)
Nesmírně velikou zásluhou soudruha Stalina je, že rozvinul a doplnil Leninovo učení v epoše výstavby socialistické společnosti tak, jako i Lenin rozvinul a doplnil Marxovo učení v epoše proletářských revolucí. Soudruh Stalin vědecky zdůvodnil možnost vítězného vybudování socialismu v jedné zemi, vytvořil učení o vybudování socialistické společnosti, učení o socialistickém státě a socialistické inteligenci. Právem je u nás pokládáno učení komunismu za učení Marxe - Engelse - Lenina - Stalina.
(Potlesk.)
Avšak nejen to. Soudruh Stalin také zajistil praktické vyřešení nejtěžšího úkolu ruské revoluce úkolu socialistického přebudování zemědělství a získání stamilionového rolnictva, pro kolchozní zřízení. Dosáhnout v nejkratší době takového světodějného vítězství, o němž se ani nesnilo nejlepším duchům lidstva, dosáhnout toho, že naše rolnictvo, které žilo po věky isolovaně, začalo žit socialisticky, bylo možné jen proto, že nás vedl vpřed věrný a důstojný Leninův žák, geniální Stalin.
(Potlesk.)
Soudruh Stalin je, stejně jako Lenin, vůdcem vyššího typu. Je horským orlem, který nezná bázně v boji a odvážně vede vpřed stranu bolševiků a sovětský lid po neprobádaných cestách k úplnému vítězství komunismu. Ať žije nepřemožitelná strana Leninova-Stalinova ! Sláva velkému Stalinovi !
(Bouře potlesku. Delegáti ve stoje dlouho zdraví soudruha Stalina provolávánim "Velkému Stalinovi sláva!")


Top

1968: Proč nejsou devizy na knihy.

Cituji z Literárních Novin ročník XVII., 27.ledna 1968:

PROČ NEJSOU DEVIZY NA KNIHY
Chce-li občan Československé republiky objednat knihy ze zahraničí, může se obrátit na dvě instituce, a to na Podniky zahraniční literatury,n.p., které vznikly z bývalých prodejen Sovětské knihy, nebo, a to zejména soukromník, měl možnost objednat si a koupit knihu z tzv. stálé výstavy zahraniční a vědecké literatury. Tato výstava byla svěřena SNTL v Praze, na Slovensku SNTL v Bratislavě. Stát uvolnil na tyto účely dost velkou částku v dolarech s tím, že obrat se realizuje v čs.měně, pravda s jistým násobkem. Za peníze byly zakoupeny knihy bez ohledu na riziko a nečekalo se na přání konkrétního zájemce. Kromě toho se promeškaly remitendní termíny, takže obrat v čs. korunách není takový, jak se očekávalo a dolary přeměněné v ležáky leží na skladě. Za takových okolností nechce ministerstvo financí přidělit další prostředky. Potrestáni jsou tím zejména mimopražští zájemci. Objednávky z Bratislavy, které jdou prostřednictvím vydavatelství technické literatury Alfa, trčí už od září v Praze a bratislavská stálá výstava vůbec další objednávky nepřijímá a tím spíš nedokáže zaručit objednávku ani s roční lhůtou, ba dokonce bratislavské výstavě neposlali ani formuláře. Uvědomíme-li si, že bratislavská objednávka musí do SNTL v Praze a ze SNTL dále do Artie, která jediná může knihu objednat, je to až zarážející, jak se u nás vinou nepružnosti zachází s časem, pracovními silami a konečně s trpělivostí zákazníka. Kdo je za to odpovědným je psáno ve hvězdách, jenže hvězdný rukopis se těžko dešifruje. Nebylo by jednodušší vyčlenit vydavatelství Alfa v Bratislavě jistou částku, aby se věci nekomplikovaly, a cestu zahraniční knihy k objednateli časově a procedurálně zkrátit? Myšlenka stálé výstavy není špatná, ale je zapotřebí respektovat přání čtenáře a nevyčerpat všechny prostředky na rizikový sortiment, o který není zájem. R.FÁBRY

Připadá vám to jako nějaké naprosté šílenství? Nedovedete si představit, že si takovým děsivým způsobem opatřovali občané Československé socialistické republiky zahraniční literaturu? A to jen takovou, která byla odsouhlasena dohledem pracovníků StB? Tento článek není výňatkem z nějakého fantastického románu, ale realitou ilustrující poměry ve společnosti řízené komunisty. Zdá se, že těch údajných současných 15 procent sympatizantů s KSČM nejspíše žádnou zahraniční literaturu nikdy nečetlo. Pokud vůbec něco kdy četli...


Top

2001: Egon Bondy, žijící zombie-marxista

Egon Bondy [*20.1.1930], vlastním jménem Zbyněk Fišer.

Nedávno se dával v ČT film o Egonu Bondy. Nejvíce mě fascinoval jeho projev na V.sjezdu KSČM z prosince 1999. Musím se sám sebe ptát, zda tohle není právě propagace komunizmu, který byl v našem státě prohlášen za nebezpečnou ideologii. Z televizního dokumentu bylo totiž zřejmé, jak někteří mladí rádobyintelektuálové jsou Bondym a hlavně jeho revolučními názory nadšení. Chystají snad pro nás budoucnost podle jeho receptů na světovou revoluci? Nebo jsou to jen bláboly šíleného, nikoliv dementního marxisty? Je něco jako prorok třetího tisíciletí nebo jen neškodný exhibicionista? Posuďte sami. Zde je jeho projev na V. sjezdu KSČM věnovaný především, jak jinak, globalizaci:

Egon BONDY - host

Projev na VI. sjezdu KSČM, rok 2000

V první řadě mne zajímá otázka globalizace. Vůbec používání tohoto termínu je zásadní chyba. Někde to zbuzuje dojem, že globalizace je cosi jako jiný název pro internacionální dělbu práce, což je absolutní omyl, protože globalizace je pravým opakem internacionální dělby práce, kterou vždycky chtěli marxisté a komunisté. Dnes vládne světu finanční oligarchie a nikoli klasická kapitalistická třída. Dochází k tomu, co Marx předvídal - jestliže zklame první pokus (což obvykle zklamává) o uskutečnění proletářské socialistické revoluce, která má vést ke komunismu, musíme si uvědomit, že to je situace do určité míry bezprecedentní; ačkoliv v historii podobné analogické situace vznikly, že na místo vládnoucí třídy nastoupila už jen úzká finanční oligarchie.

V posledních staletích Římské říše se procento vládnoucích zúžilo na méně než 1 % populace, dnes je americkými sociology odhadováno na méně než půl procenta populace. Tato oligarchie nadnárodních monopolů je reprezentována čtyřiceti tisíci fyzickými osobami oproti šesti miliardám lidí, když připočtu příslušníky rodin do pátého pokolení, tak to není víc než milión. To už není třída. To znamená, že jsme v situaci úplně nové a naše strategie musí také nová být. Koketovat v této situaci vůbec se samým pojmem globalizace a chtít hledat na ní nějaké výhody, nebo ji transformovat, modifikovat či usměrňovat, je nejen zásadní omyl, ale nesmysl a zrada na základních revolučních cílech našeho hnutí. A absolutní opuštění marxistické platformy.

Je nutno si uvědomit, že nejde jenom o otázku frazeologickou. Jde o to, že plány globalizátorů jsou dělány v jejich prospěch. Strategickým cílem je globální genocida. Lidí je příliš mnoho. Marx hovořil o tom, že demokratickým zákonem kapitalismu je výroba přebytečných lidí, aby měli rezervní armádu nezaměstnaných. Dnes už nepotřebují ani nezaměstnané jako rezervní armádu, protože vůbec nechtějí pracovní síly. Dokonce ani nechtějí rozšiřovat trhy.

Rozlišují mezi politikou latinoamerikanizace, kterou podporují tím, že investují, protože to je slepice, která snáší zlatá vejce, kolem 20 % amerického státního rozpočtu je kryto z úroků stále se zvyšujících půjček - a afrikanizace, kam se nedá dát vůbec nic, protože to nevynáší. Americká delegátka na mezinárodní konferenci letos prohlásila, že jakákoliv humanitární pomoc včetně léků a lékařů do Afriky je ekonomický zločin. Protože se to nevyplácí. Na jiné konferenci pod záštitou OSN jiná americká delegátka se dala slyšet, že AIDS nás zklamalo. Protože se šíří velmi pomalu. Ale upozornili ji na to, že v laboratořích Pentagonu jsou vyrobeny viry, a to ne jeden, které mají rozlišovací genetickou schopnost tak vyvinutou, že rozlišují podle barvy pleti a rozlišují dokonce etnika mezi Finy a Švédy, takže virus oné nové, neznámé nemoci nakazí jedno etnikum, aby vymřelo a druhé zachovalo. Podle jakého klíče bude tato politika dělána? Chudí nejsou pro ně lidi a barevní taky ne. Ale stejně tak bylo již řečeno v americkém Kongresu, že my, to jest my Američané, stojíme dnes proti jednotné frontě islámsko-konfuciánské, to jest proti rasové frontě, a tu musíme zničit.

Jestliže třídní boj je tvrdý, rasový boj se stává skutečně jen genocidou. To nám předvedl Hitler. A to je strategickým plánem globalizátorů pro 21. století. Tedy vůbec jen koketovat s těmito termíny je, jak říkám, zrada na marxismu. My chceme internacionální spolupráci a dělbu práce.

Chceme vyrovnání všech pracovních možností ve všech regionech světa a pro všechna etnika, která nebudou diskriminována. Už jenom proto, že je třeba zachovat pestrost a bohatost lidského genofondu, nesmíme omezovat pod záminkou, že to jsou chudé země, nerozvinuté země, nebo málo početná etnika, jejich rozvoj, naopak ho preferovat. To je politika, kterou jedině může marxista schvalovat.

V programu globalizace si můžeme udělat obraz i o EU. Stanovisko každého marxisty o EU musí být přinejmenším maximálně opatrné. V praxi to znamená odmítnout účast v EU tak, jak dnes EU vypadá a tak, jakou politiku dnes provádí a provádět chce. Uvědomme si, že jestliže by komunistická strana ztratila svůj revoluční program, ztratí budoucí pokolení, ztratí vliv na mládež, ztratí důvěru voličů.

Hovořilo se tady o potřebě studia marxismu. K tomu novému čtení Marxe je potřeba Marxe znát. Komunistická strana vydá, protože třicet tisíc stránek Marxova díla nikdo pochopitelně číst nemůže, výbor filozofických tezí bez komentáře. Ať si každý může udělat obraz o tom, co Marx říká.

Na Západě se dnes tato práce vyžaduje všeobecně mezi všemi vzdělanými lidmi.

Kdo je to Bondy?

Český filosof, básník a prozaik, známý představitel undergroundu. Po maturitě (1957) studoval v l. 1957–61 dálkově filozofii a psychologii na FF UK. Kandidátem věd se stal v r. 1967. V l. 1957–62 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, 1962–67 jako bibliograf ve Státní knihovně. V r. 1967 odešel do invalidního důchodu. V l. 1993–96 přednášel na FF KU a na jiných vysokých školách v Bratislavě. Vedle filozofického díla má stejně rozsáhlé dílo básnické a prozaické, jež původně vycházelo jen v samizdatech a až od r. 1990 je postupně tištěno. Na konci 40. let byl činný v Surrealistické skupině. V r. 1950 založil (s J. Vodseďálkem) SI edici Půlnoc, v níž také vydával své práce. Od počátku 70. let byl jednou z vůdčích osobností českého undergroundu (některé jeho verše zhudebnila skupina Plastic People of the Universe).

Jeho první filozofická práce Otázky bytí a existence (1967) je nezměněnou verzí diplomové práce z r. 1961. R. 1967 vyšla v Nakladatelství ČSAV Útěcha z ontologie, napsaná v r. 1962, r. 1968 Buddha, monografie o zakladateli buddhismu. Další filozofické práce vycházely jen v samizdatu, nyní jsou postupně publikovány pod názvem Filozofické eseje (od r. 1993) v nakladatelství Dharma-Gaia v Praze. Poznámky k dějinám filozofie, které zahrnují evropskou i mimoevropskou filozofii od jejích počátků až po sklonek 18. století, vycházely v l. 1977–89; po r. 1990 je vydává nakladatelství Vokno. Nyní žije trvale v Bratislavě uprostřed komunity svých obdivovatelů.

Aktualizace: Básník a filozof Egon Bondy (vl.jménem Zbyněk Fišer) zemřel 9.4.2007 na následky popálenin třetího stupně. Podle slovenského týdeníku Plus 7 dní se mu patrně vymstil zvyk kouřit v posteli. Usnul a od hořící cigarety se mu vzňalo pyžamo. Hospitalizován byl 23. března, svým zraněním však podlehl. "Ukončil svou pozemskou pouť a je třeba říci, že to udělal poeticky, efektně až mysticky. Myslím, že by byl spokojen s tím, jak to bylo všechno zrežírováno," komentoval Bondyho smrt jeho mnohaletý přítel Laco Teren.

    Dílo:
  • Otázky bytí a existence (1967)
  • Útěcha z ontologie (1967)
  • Buddha (1968)
  • Příšerné příběhy (1975-1986)
  • Invalidní sourozenci (1981)
  • Naivita
  • Pražský život (1985)
  • Sklepní práce (1988)
  • Nesmrtelná dívka (1989)
  • Gottschalk – Kratés – Jao Li (1991)
  • Indická filosofie, 1991
  • Čínská filosofie, 1993
  • Filosofie sklonku antiky a kŕesťanského stŕedověku, 1993
  • Antická filosofie, 1994
  • Poznámky k dějinám filozofie (1991-1995)
  • Cesta Českem našich otců (1992)
  • Ples upírů (1995)
  • Leden na vsi (1995)
  • Hatto (1995)
  • Ožralá Praha (1992)
  • Básně 1988; Odplouvání

Odkazy:

O Bondym, ukázky z díla
E.Bondy: Ožralá Praha
Verše Egona Bondyho
Příšerné příběhy
Egon Bondy: Básně


Top

1921: Dr.Guth-Jarkovský, Cestujeme s TGM vlakem.

Náš první prezident Tomáš Garique Masaryk cestoval po vlastech českých zvláštním vlakem s celým svým průvodem. Dále již cituji z díla pana Dr.Guth-Jarkovského, Paměti - díl III: NA DVOŘE REPUBLIKÁNSKÉM, 1919-1925, svazek 1. OBŘADNICTVÍ:

Pro účastníky zájezdu resp. zvláštního vlaku byl vydán zvláštní řád, který tuto uvádím pro ilustraci dílem poměrů, dílem svého ceremonielu, jejž vždycky jsem pokládal jen za pořádek, dílem i obtíží prvních těch pokusů.
 
Řád pro pány účastníky zvláštního vlaku.
 
l. Vrchní správu výpravy vede kancelář presidenta republiky (min. r. Dr. Guth - Jarkovský a dr. Strnad), spolu s presidiem min. rady (odb. r. dr. Caha), správu vlakové domácnosti (stravování dozor na úklid atd. ) p. správce Kovanda. Odborné vedení vlaku přísluší úřednictvu ministerstva železnic. Řízení průvodů na místě p. správci Hanušovi. Vlakovou kuchyni vede šéf kuchyně páně presidentovy, p. Hubka.
 
2. páni účastníci zvláštního vlaku i dámy račte dbáti, aby každý kus vašich zavazadel byl opatřen stále zřetelným jménem (nejlépe v koženém pouzdře) . Vrchní dozor nad přesným dodáním zavazadel do ubikací má pan správce Hanuš, vyjma zavazadla páně presidentova a jeho užšího průvodu (osob umístěných v salonech), jež obstará pan správce, Kovanda. Řeci a odpovědi pana presidenta má v evidenci p.odb.r.dr. Caha a p. taj.dr.Kučera.
 
3. páni účastníci zvláštního vlaku i dámy neračte vystupovati za zastávek vlakových, leč úředně jakožto průvod pana presidenta. Žádným způsobem nevystupuje nikdo tam, kde nevystupuje pan president, leč by úřední nebo jiná nutnost (na př: zásobování neb obsluha) toho žádala.
 
4. Do salonů vůbec, presidentského zejména, mají přístup jen osoby tam povolané neb úředně tam zaměstnané.
 
5. Před vystoupením račte se dobře informovati u správy vlaku o pořadu výstupu, o pořadu aut neb o případném ubytování, při vstupu do vlaku račte dbáti, aby zavazadla byla na místě včas a v pořádku, tak by vše odbylo se pokud možno hladce. Račte uposlechnouti dotyčných pokynů, aby byl všude a vždy zachován pořádek. Pro správu vlaku budou vyhražena dvě sousední kupé v lůžkovém voze zvlášť vyznačená.
 
6. Přenocovati možno po celou cestu ve vlaku. Jen dlužno oznámiti to včas správě vlaku. Je toho třeba zvláště pro opatření snídaní a večeří, což dlužno pak ohlásiti panu správci Kovandovi.
 
7. Je nezbytně nutno, aby vezdy při vstupu do vlaku (vyjma na nádraží v Brusce 16. září, kdy pan president přijede z Lán vlakem samým, všichni účastníci, kteří nejsou v přímém průvodu páně presidentovu, byli shromážděni ve vlaku již před příchodem pana presidenta. Vlak na nikoho nečeká, leč na pana presidenta.
 
8. Eventuelní přání račte oznámiti správě vlaku, po možnosti bude jim jistě vyhověno. Stížnosti račte oznámiti tamže za jízdy, aby v klidu mohly býti vyřízeny.
 
Praha, 15. září 1921.

Vidíte, že cestovat s TGM po zemích českých nebyla žádná legrace. Bylo by zajímavé zjistit, zda soudruh Šlouf sestavil něco podobného pro Zemana při jejich cestách s autobusem Zemákem. Za pozornost stojí i úřední čeština tohoto drobného dílka pana Gutha-Jarkovského. Pro ty mladší snad dodávám, že slůvko vezdy znamená vždy, místo slova dlužno dnes spíše použijeme je třeba.


Top

1921: Josif Visarionovič Stalin, Jak si má počínat proletariát...

"Jak si má počínat proletariát, jakou cestu musí nastoupit, aby uvědoměle uskutečnil svůj program, aby svrhl kapitalismus a vybudoval socialismus ? Odpověď je jasná: proletariát nemůže dosáhnout socialismu smírem s buržoasií - musí nastoupit cestu boje, musí to být boj třídní, boj všeho proletariátu proti celé buržoasii. Buď buržoasie a její kapitalismus, anebo proletariát a jeho socialismus ! To musí být základem postupu proletariátu, jeho třídního boje.
 
Třídní boj proletariátu má však rozmanité formy. Třídním bojem je na příklad stávka - ať je to stávka dílčí nebo všeobecná. Třídním bojem je nesporně bojkot, sabotáž. Třídním bojem jsou též manifestace, demonstrace, účast v zastupitelských orgánech a j. - ať je to již parlament, nebe orgány místní samosprávy. To vše jsou různé formy jednoho a téhož třídního boje. Nebudeme se zde zabývat tím, která z těchto forem má větší význam pro proletariát v jeho třídním boji. Je možno říci, že podle doby a okolností proletariát může nepochybně použít každé z nich jako prostředku, nutného k povznesení svého uvědomění a organisovanosti. A uvědomění a organisovanosti je proletariátu zapotřebí jako v vzduchu.
 
Nutno však také říci, že pro proletariát jsou všechny tyto formy boje pouze přípravnými prostředky, že žádná z těchto forem, sama o sobě, není rozhodujícím prostředkem, kterým proletariát může zničit kapitalismus. Kapitalismus nelze zničit pouze všeobecnou stávkou: všeobecná stávka může jen připravit určité podmínky pro zničení kapitalismu. Je a1e nemyslitelné, aby proletariát mohl svrhnout kapitalismus jen svou účastí v parlamentě: s pomocí parlamentarismu mohou být pouze připraveny některé podmínky pro svržení kapitalismu.
 
Jaký je tedy rozhodující prostředek, jímž proletariát svrhne kapitalistický řád ? Tímto prostředkem je socialistická revoluce. Stávky, bojkot, parlamentarismus, manifestace, demonstrace - všechny tyto formy boje jsou dobré jako prostředky, jež proletariát připravují k boji a organisují jej. Avšak žádný z těchto prostředků není s to odstranit dnešní nerovnost. Je nutno, aby všechny tyto prostředky vyústily v jeden hlavní a rozhodující prostředek, je nutno, aby se proletariát pozvedl a provedl rozhodný útok na buržoasii, aby do základů zničil kapitalismus. Takovým hlavním a rozhodujícím prostředkem je právě socialistická revoluce.
 
Socialistickou revoluci nemůžeme považovat za nenadálý a bleskový úder, je to dlouhodobý boj proletářských mas, které zasazují buržoasii porážky a zmocňují se jejích posic. A protože vítězství proletariátu bude současně znamenat vládu proletariátu nad poraženou buržoasií, protože v okamžiku srážky tříd porážka jedné třídy znamená panství druhé - prvním stupněm socialistické revoluce bude politické panství proletariátu nad buržoasií. Socialistická diktatura proletariátu, dobytí moci proletariátem - tím musí začít socialistická revoluce. A to znamená, že dokud buržoasie není úplně poražena, dokud její bohatství nebude zkonfiskováno, musí mít proletariát nutně k disposici vojenskou moc, musí mít nutně svou "proletářskou gardu", s jejíž pomocí odrazí kontrarevoluční útoky skomírající buržoasie, jak tomu bylo u pařížského proletariátu v době Komuny.
 
Socialistická diktatura proletariátu je nutná k tomu, aby proletariát s její pomocí mohl vyvlastnit buržoasii, aby mohl veškeré buržoasii konfiskovat půdu, lesy, továrny a závody, stroje, železnice atd. Vyvlastnění buržoasie - to musí být cílem socialistické revoluce. To je hlavní a rozhodující prostředek, s jehož pomocí proletariát svrhne současný kapitalistický řád. Proto Karel Marx již r.1847 říkal: "... Prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu . . . Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoasii veškerý kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou . . proletariátu zorganisovaného v panující třídu . " (viz "Komunistický manifest") . To je cesta, kterou musí jít proletariát, chce-li uskutečnit socialismus. Z této všeobecné zásady vyplývají též všechny ostatní názory o taktice. Stávky, bojkot, demonstrace a parlamentarismus mají význam jen potud, pokud posilují organisaci proletariátu, pokud podporují upevnění a rozšíření jeho organisace k provedení socialistické revoluce."

Co tomu říkáte? Hlavně vy mladší revolucionáři, konečně máte něco, co byste mohli na svých shromážděních předčítat ze svých umolousaných papírků. Jedno je jisté: tudy cesta nevede, to už jsme zkusili - někteří dobrovolně a s nadšením, většina nedobrovolně.


Top

1920: Jaroslav Hašek - Obecní volby.

Jsou určité věci, události, příhody a zjevení, které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou složkou lidské radosti. Bez nich by byl lidský život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto si lidstvo vymyslelo obecní volby.
Představme si tedy okresní město, kde jsou tyto politické strany:
  • Strana spasitelů lidu
  • Strana národního pokrokového obzoru
  • Lidoví minimalisti
  • Národní maximalisti
  • Demokratická strana svobodomyslných
  • Svobodomyslná strana pokrokových demokratů
  • Sociální lidoví pokrokáři
  • Strana realistických, sociálně založených agrárníků
  • Strana venkovských demokratů
  • Vencelídesovci

Pokud se týče poslední strany, byla zplozena v nepříčetném stavu místním občanem Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže, stolní společnost Bouli.
Pan Augustin Vencelídes patřil původně ke straně spasitelů lidu, kam patřil též pan Chaura, který ničemně však zradil jednotu strany tím, že zčistajasna počal prodávat metr širtynku o třicet haléřů laciněji než pan Vencelídes.
Obyvatelstvo města pamatuje si velice dobře, že se potom počaly objevovat na záchodech hostinců nápisy:"Chaura je zloděj!"
Pan Vencelídec nedal si ani tu práci, aby alespoň trochu změnil svůj rukopis, pro kterouž neopatrnost byl potrestán soudem pro urážku na cti a vyloučen jako trestaný lotr z obecního zastupitelstva, a stal se odštěpencem.Z odštěpence není již daleko k založení vlastní strany. To je genesis vencelídesovců.
Obecní volby byly v tom městě vypsány na základě rezignace starosty, který byl pohlavárem strany národního pokrokového obzoru. Nešťastný muž provozoval demagogii a zašantročil městu parní pluh, který patřil k městskému hospodářství. Kromě toho byl obviněn z toho, že v době kontumace opatřil náhubek svému psu na útraty města, zapsav náhubek do položky "poštovné". S ním padli nejen ti členové obecního zastupitelstva, kteří byli členy národního pokrokového obzoru, nýbrž i souručenský blok demokratické strany svobodomyslných, lidových minimalistů, národních maximalistů, jejichž členové vzdali se svých mandátů po hrozném obvinění sociálních lidových pokrokářů, že ten blok, uspořádav výlet k obecnímu rybníku, vychytal všechny cejny a sežral i celou násadu pořízenou do obecního rybníka na útraty poplatnictva. To bylo také dokumentováno tím, že se vůdce národních maximalistů udávil narychlo zhltnutým násadovým smaženým kapříkem.
Koalice se zhroutila. Rezignace padaly jedna za druhou jako jehnědy z topolu. Smrdělo to na všech stranách...
Kandidátní listiny. Porady politických stran mezi sebou. Facky v měsíční záři, za nocí, kdy měsíc leje své bledé světlo a kdy někoho tam škrtí, poněvadž přívrženec strany realistických, socialisticky založených agrárníků řekl straně spasitelů lidu, že jem jde o koryto...
To byla je jakási předmluva, když se objevily na ulicích úřední plakáty o vypsání nových voleb. Potom každá strana vydala jakési své prosté vstupní oznámení ke svým přívržencům a nalepila je na rohy; v těchto oznámeních zcela obyčejnými frázemi zdůrazňovala, že znovu přikročuje k obecním volbám zdejší obce, že si každý musí uvědomit, že to musí vyhrát...
Jedna věc byla typická. Všechny strany na svých plakátech nazývaly své kandidáty známými a osvědčenými pracovníky, jichž volbou poslouží se nejen městu, ale i sobě, když se budou volit do zastupitelstva takové osoby, jimž se jedná o blaho obce, a ne o ukájení ctižádosti...
Nevím, jak obecní volby dopadnou, ale právě přišel jeden občan a říkal, že ve městě, když šel na nádraží, lepili nové plakáty, že bývalý ředitel městských důchodů je perverzní individuum a udržuje milostný poměr se sekretářem své politické strany...


Top

1945 - 1951 : Jak se u nás přejmenovávaly ulice a náměstí

Jak je vidět z následující tabulky, naši otcové a dědové, matky a babičky pověření pojmenováváním ulic a náměstí matičky Prahy se snažili již po válce zalíbit našim osvoboditelům. Tento malý výběr malinko dokresluje, jak směřování ke komunizmu začalo nikoliv až v roce 1948, jak se často traduje, ale již v roce 1945 v poválečné euforii z osvobození nalinkovaného pro sovětskou armádu v Jaltě. Většina obyvatelstva nechápala oč jde, většina řečí o světlém zítřku se jim líbila a tak volby v roce 1946 dopadly vítězně pro komunisty a sociální demokraty !!! Ti se pak vzápětí i přes odpor části jejich vedení sloučili v jednu nepřemožitelnou stranu a únorovému vítězství v roce 1948 pak již nestálo nic v cestě. Takže pozor zítra a pozítří ve volbách, abychom nedopadli stejně.

Starý název Městská čtvrť Nový název-rok
Charl.Masarykové Hradčany Mickiewiczova-51
Jana Masaryka Vinohrady Makarenkova-51
Junácká Břevnov Olega Koševého-51
Belcrediho Dejvice Obránců míru-51
Kroftova Smíchov Rosy Luxemburkové-51
Mozartova Smíchov Liebknechtova-51
Náměstí pres.Dr.E.Beneše Dejvice Nám.Říjnové revoluce-51
Na Piavě Bubeneč J.M.Sverdlova-51
Palackého nábřeží Nové Město Bedřicha Engelse-45
Palackého Holešovice Partyzánská-45
Setniny Nazdar Bubeneč N.A.Někrasova-51
Smetanovo náměstí Staré Město Náměstí Krasnoarmějců-51
Štefánikovo náměstí Smíchov Sovětských tankistů-45
Švehlův sad Malá Strana Sad Julia Fučíka-51
Tusarova Holešovice Mladé gardy-45
Wilsonova třída Vinohrady Třída vítězného února-51

Top

1955 : Vykopávky z českého jazyka

Pro začátek jsem přichystal několik citátů ze sbírky diktátů a pravopisných cvičení z roku 1955:

PSANÍ VELKÝCH a malých PÍSMEN

Bassův Cirkus Humberto, kino Pohraniční stráže,
nábřeží Míru, bible Kralická, Uherské Hradiště,
Kunětická hora, Dvořákova Humoreska,
sady Julia Fučíka, kraj Gottwaldovský, kraj táborský.

rada okresního národního výboru, oblastní velitelství Sboru národní bezpečnosti,
zprávy Československé tiskové kanceláře, ředitelství Středomoravských tiskáren,
cesta Vlárským průsmykem, člen Komunistické strany Československa,
poslanec Národního shromáždění, kandidátka Svazu československých spisovatelů,
člen Národního divadla, oslava Velké říjnové revoluce.

můj letošní ježíšek, studium na vysokém učení technickém, výlet do Českého ráje,
největší lumírovec Jar. Vrchlický, návštěva Její Jasnosti vévodkyně Zaháňské,
na palubě parníku Družba národů, referent ministerstva školství,
student pražské univerzity, upálení mistra Jana Husi,
nádvoří pražského hradu, přijde děda Mráz.

Názvy spolků a institucí

Bratr je členem Svazu československo-sovětského přátelství a Revolučního odborového hnutí. K velmi známým pěveckým spolkům patří pražský Hlahol a Pěvecké sdružení moravských učitelů.Miroslav Tyrš byl jedním ze zakladatelů tělocvičné jednoty Sokol. Prázdninový výlet nám zorganisuje cestovní kancelář Turista. Spisovatelé a básníci se sdružují ve Svazu československých spisovatelů. V naší ulici je stanice Sboru národní bezpečnosti. Přihlásil jsem se do kursu Československého Červeného kříže.

Osobní a přivlastňovací zájmena

Milý Zdeňku,

když jsem dostal včera Tvůj dopis, byl jsem velmi potěšen, že už i ve vaší škole plníte plán sběru odpadových surovin. Vždyť by to byla hanba pro každého jednotlivce i pro vás všechny, kdyby vaše škola měla pokulhávat za jinými školami vaší vinou. Tak vidíš, jak pomohla výměna některých žáků v pionýrské organisaci i v žákovské samosprávě. Ale o jedné věci Tvůj dopis skromně mlčí. To jsem se dozvěděl až ze zápisu schůzky vašeho kroužku, že to byl právě Tvůj zlepšovací návrh, který podstatnou měrou přispěl vaší škole k tomuto úspěchu. Dovol mi tedy, abych Ti co nejsrdečněji blahopřál jak k Tvému zlepšovacímu návrhu, tak i k úspěchu celé vaší školy - k získání putovní standarty okresního národního výboru, který jste jako nejlepší škola táborského okresu dostali. Srdečně Tě zdraví

Tvůj Karel

ZA povšimnutí stojí ten krásný guláš slovních spojení, která přežila únorovou revoluci a těch "nových", která ale v naší současnosti nedávno zdechla. Na první pohled se zdá, že ten vír času přežil jenom ježíšek.

Top

1893 - 1998: Tajemství keltských hradeb

Není to tak dávno, co jsem viděl britský film o tom, jak se spolek obdivovatelů keltské kultury snažil přijít na kloub tajemství stavby keltských opevnění z kamenů zcela spojených roztavenou horninou, které se nalézají na Britských ostrovech (?). Postavili hradbu z kamene proloženou a obloženou značnou spoustou dřeva. Pak vše zapálili. Dřevo dohořívalo a stále to nevypadalo na to, že by se kameny spojily tak, jak to dokázali staří keltové. Organizátoři začali dovážet další náklaďáky odpadového dřeva včetně starého nábytku z nedalekého městečka. Pak už dřevo došlo a když druhý den hradba alespoň trochu vychladla, nalezli experimentátoři jen několik trochu natavených kamenů ale k žádnému spojení v jednolitou masu nedošlo. Za několik dnů potom jsem naprosto náhodně otevřel Českou kroniku vydanou v roce 1893 panem profesorem Josefem Lacinou. A skoro na začátku, kde autor píše "o památkách, které tu ve vlasti naší po Keltických těchto obyvatelích zbyly." Popisuje jako nejdůležitější památky mohutné hradby a náspy: " Ohrada taková skládá se obyčejně z ohromných kamenů žárem spečených".

A pak popisuje to, co současní napodobitelé nezvládli: "Když totiž hradba z hrubých, netesaných balvanů, skalám podobných bez všeliké malty jen na sebe nastavených, byla hotova, nasypáno do hojných mezer drobného křemenitého písku, na to na ohradu tu nakáceny celé kmeny a dříví podpáleno. To opakováno tak dlouho, až písek proměnil se ve sklo, štěrbiny a mezery zalil a balvany stmelil, tak že celá hradba podobala se jednolité skále, která pak jak útokům nepřítele, tak zubu času mocně odporovala a ještě nyní, po víc jak dvou tisíciletích, tato díla bojská náš obdiv vzbuzují."

Jak prosté, když víte jak na to. Kde tento návod starý dva tisíce let pan profesor získal, se nám bohužel nesvěřil. Vyplývá z toho ještě jedna hypotéza: je docela dobře možné, že právě sláva českého skla má někde kořeny v dovednosti našich keltských předchůdců nebo dokonce předků a nikoliv v importu znalosti výroby skla snad odněkud z Benátek.

Pan profesor dále popisuje, kde je u nás možné takové hradby či valy spatřit: hora Hradišťany u Bíliny, Žďár u Rokycan, Hradišťan u Březiny, vrch Ostrý nad řekou Litavkou, Plešivec nad Litavkou, Hradiště u Dobříše, Třemšín, Burberk u Chomutova, Svatobor u Sušice, Vladoř nad řekou Střelou.

Obdivovatelům keltské kultury přeji hezký výlet a pokud objevíte něco zajímavého, napište, váš příspěvek zveřejním na těchto stránkách.

Top

1868: Přežitky z dob pohanských

Podle pamětí Františka  Dědiny, vydáno 1949 (kráceno).

Noc filipojakubská
Bylo to na Vinařicích v dubnu 1868. Naše ves,rozložená pod starým zámkem na výsluní Chlumu, vypadala po tuhé zimě už zase jako zelený koberec, z něhož vyčnívaly jen bílé štíty chalup a statků.
Je posledního dubna. Po poledni všude zavládl sváteční ruch. Chasníci ukládali pluhy pod kůlny a nechali koně odpočívat. Hospodyně a dcerky svátečně se oblékly a hospodáři popustili všecky otěže své vlády. Sám představený, jindy pečlivý a přísný starosta obce, nestaral se toho dne, co se v hospodářství a na obci děje.
Panímámy poslaly dcerky, aby šly vykropit pšenici. Dvakrát jim říkat nemusely. Ančka P. a Mařenka D. vázaly si ihned bílou zástěru a šly hned spolu, protože měly pole vedle sebe. Když došly k poli, které už bylo kryto mladým obilím, dělaly křížky z kočiček a zabodly je do pole při zemi. Pak nořily slaměnou štětičku do džbánku se svěcenou vodou a zkropily dokola pole. To všecko proto, aby čarodějnice do nich černidla (námelu) nenasypala. Opodál stejně si počínaly dívky ostatní, potom se všecky ověnčily sedmikráskami, šly hromadně na náves a zpívaly si: "Sníh jak schází, ihned se hlásí sedmikrásy květ".
Děvčata se brzy rozeběhla každá domů. Tu již byl všude pořádek -  aby čarodějnice přístupu do domu neměly. Na všech dveřích byly svěcenou křídou kresleny tři křížky.

Hoši vylézali na slaměné střechy pro ometená košťata, jež tam po celý rok pro tento večer k pálení čarodějnic uschovávali. Hned jak slunce zašlo, každý sebral votýpku košťat a houfně se pak brali na návrší za vsí, kde už byla připravena hranice dříví a smůla; v ní omáčeli košťata, aby dobře hořela. Ale počkali, až zazní od kapličky zvonek, a tu v tiché modlitbě obnažili hlavy. Potom hoši nasadili čepice a již začal rej. Ve chvilce vzplanuly ohně. Hoši s hořícími košťaty prováděli rejové pochody v podobě kola, řetězu, kříže, hvězdy a házeli hořící košťata do vzduchu.
Také Mařenka s Ančkou šly mezi kamarádkami k ohni. Sotva se k ohni přiblížily, již tu byl Votavovic Jeník a vyzval Ančku, aby s ním oheň přeskočila. Ta se chvíli upejpala, ale pak se s hochem v ruce rozeběhla a hop. Plamen jako sražen plazil se po zemi. Mládež kolem tleskala jim na pochvalu volajíc:"Dostanou se, dostanou!"

Top

18xx: Jak se u nás na vsi svítilo.

Podle pamětí Františka  Dědiny, vydáno 1949 (kráceno).

Na našem venkově a snad i ve městech svítívalo se nejdříve loučí, potom svíčkami a ještě později olejem. To přítmí, jež vydávala tahle "osvětlovací tělesa", bývalo sice idylické, ale co je to platný, když z toho bolely oči. Ještě nejlepší byla louč, až na to, že se nedala přenášet.
Krb byl sbit z prken tak, že to tvořilo čtyřhrannou rouru asi 12 palců širokou. Byla prostrčena skrz strop a střechu. U stropu byla upevněna asi čtyři stopy dlouhá křídla, že to vypadalo, jako by pověsil na stropě trychtýř dolů rozšířený. Mezi těmi křídly byl napříč zavěšen železný řetěz a od toho visel dolů železný svícen, na kterém se rozdělal oheň. Svícen byl asi tak vysoko, co by k němu dvanáctiletý chlapec se dostal. Na ten oheň přikládal někdo nejstarší nebo potom i nejmladší z rodiny louč na drobno rozsekanou. Vydávalo to za dlouhých zimních večerů dost světla a také tepla. Po roce 1848 podkrajské úřady zakázaly takového světla užívat.
Pak se svítilo lojovými svíčkami a to zas bylo světlo tak blikavé, že některou chvíli bylo ve světnici tma. Jmenovitě při muzikách, kdy se nahromadilo všelijakých výparů, bylo v kole mezi tancujícími v pravém smyslu tma. Ode dveří bylo viděti, že tam kdesi v koutě něco bliká jako svatojanská muška. Druhé takové světlo bylo nad muzikanty. To se zabodla dvourohá vidlička do stěny a mezi těmi dvěma rohy visela svíčka. Který muzikant pod tím světlem seděl, měl polovici toho loje na čepici a na kazajce. Třetí svíčku měl u sebe šenkýř, aby na to viděl, když točil pivo.
Potom se svítilo olejem. To byla plechová "lampa" s podstavcem dutým a širokým jako kvasnicová placka. Byla na spodu vyplněna pískem, aby se lampa neskácela. Navrchu byl celý svítící aparát tak zařízen, že k jedné straně vodorovně trčela podlouhlá nádobka na olej - říkalo se jí podle tvaru pekáček. Při stojanu byl automat na knot, který se obyčejně připravoval ze zápalné hubky nebo ze lněných vláken Světlo bylo trochu lepší než z lojové svíčky, ale vydávalo to nesnesitelný zápach, čmoudilo to jen což a světlo se tím jen tlumilo.
Jednou jsem přinesl do Vinařic z Boleslavě visací petrolejovou lampu. Zavěsil jsem jí ke stropu a když jsme večer rozsvítili, zazářila naše okna tak, že v celých Vinařicích se toho zděsili. Mysleli, že u nás hoří. Lidé se sbíhali, aby pomohli hasit, ale každý zůstal koukat na to divotvorné světlo. To bylo divení. V celé světnici je prý od toho vidět, že by až u dveří našel jehlu!

TopZačátek stránky

HomeHome



Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.