Udělejte si z vašeho starého počítače datový sklad!

Třeba tak, jak jsem to spáchal já osobně. Poté, co jsem chtěl skoncovat s trapným starodávným mnohokrát vylepšovaným desktopem a koupil si svůj první skutečně nadupaný notebook, jsem stál v rozpacích, co dělat s těmi hromadami dat uloženými na nikterak nepatrných discích toho starého pomalého nebožáka s Windows XP, který již nebyl schopen do sebe přijmout nejnovější Windows 7.

Nejprve jsem jeden disk vymontoval a udělal z něj přenosný externí disk připojitelný přes USB. To byla sice dobrá myšlenka, která mě umožňuje dělat čas od času zálohu dat i systému nového notebooku, ale co dál? Ve starém desktopu byla stále disková kapacita kolem 350GB a hlavně ta data: fotky, videa a nevím co ještě. Jistě to znáte, kolik by to stálo času to všechno zrevidovat, vymazat vše nepotřebné a zachránit to cenné (?) na nějaký ten externí disk či DVD nebo flešku.

A tak jsem začal realizovat šílený plán pořídit si takový domáci server bez monitoru, to, čemu se říká vznešeně úložiště dat. Velký LCD monitor jsem totiž chtěl používat jako externí k notebooku, ale jak ovládat tu bednu běžící na XPProf bez monitoru?

A tak jsem propojil noťase s desktopem síťovým UTP kabelem, tedy tím překříženým (crossover). Vzniklo něco na způsob malé domácí sítě, tedy poté, co jsem nastavil v obou počítačích IP adresy ze stejné serie (192.168.0.1 a 192.168.0.2), nastavil sdílení pro disky v desktopu a povolil na tomto "domácím serveru" přístup pomocí Vzdálené plochy. Více na stránkách Microsoftu pro Windows XP a Windows 7.

A bylo to na světě: zapnu oba počítače, chvíli si počkám než ten pomalejší, zatím neviditelný s ixpéčky naběhne a pak už se jenom na něj připojím přes jméno sdíleného počítače v Průzkumníku pomocí volby Připojit pomocí funkce Připojení ke vzdálené ploše.

Mám teď na obrazovce dvě plochy: tu hlavní na noťasu a v okně je plocha "oholeného" počítače s ixpéčky, na které mohu dělat cokoliv, co se mi zlíbí včetně spouštění programů. Dá se z něj i tisknout na tiskárně připojené k notebooku. Samozřejmě si mohu nasdílet na noťasu všechny disky toho "uložiště dat" a přistupovat tak z noťasu k datům na desktopu.

Tenhle hybrid má řadu výhod: například na XP provozuji komunikaci s mým obstarožním mobilem (zálohování adresáře), pro který Siemens neráčil udělat driver pro W7 - jak by mohl, když v roce 2006 s mobily skončil. Můžu tam i tisknout na starodávné jehličkové tiskárně Fujitsu, která se vyznačuje jedinou výhodou: má traktory pro skládaný papír, leč má tu vadu, že jí lze připojit jen přes paralelní Centronics konektor, který noťas nemá. A také pro ni není driver pro W7.

Takže díky za tuhle sbírku staré techniky, které jsem tak důmyslně připojil k tomu nejnovějšímu, co si můžete dnes představit: 4GB RAM a procesor i5. Jediné, co mě rozčiluje, je nedostatek USB portů na noťasu. Tři prostě nestačí: fleška s maily a důležitými dokumenty, USB wi-fi s venkovní anténou, bezdrátová myš s klávesnicí (mám rád, když to klape a nesnáším ty trapné "pady", jsou nepřesné a bolí z toho ruce i hlava). A kam má člověk připojit laserovku nebo externí disk či skener? Jistě, existují multi USB huby, ale ty bez napájení nic neutáhnou a ty s napájením znamenají další kabely a zdroje. Pak notebook vypadá spíše jako chobotnice, než jako elegantní stroj na práci.

A k čem se ještě takový hybrid starého a nového železa může hodit? Inu přece k zálohování notebooku. Zvolíte si v Ovládacích panelech Zálohování a obnovení a zde pomocí Změnit nastavení nabídnete některou předem vytvořenou a nasdílenou složku na "síťovém" disku desktopu. Záloha pak proběhne docela svižně díky rychlému propojení přes síťové karty, tedy min.10 Mbit/s, případně až 100 Mbit/s podle toho, jaká je karta na desktopu.

Pozorného čtenáře ale v tomto místě jistě napadla zásadní otázka: jak se vlastně ten desktop bez obrazovky vypne bez zbytečného násilí? Vidíte, a to je to nejsnadnější ze všeho: prostě na té vzdálené ploše desktopu naklepnete do příkazového řádku shutdown -s -f -t 00 a po chvíli ta škatule zmlkne. Ještě větší elegancí je, když si vytvoříte na ploše desktopu zástupce a do jeho příkazového řádku vložíte shutdown -s -f -t 00 neboli vypnout počítač, vynutit ukončení běžících aplikací a nečekat ani sekundu. Přeji všem počítačovým kutilům krásnou, i když mrazivou noc. Nebo den, pokud jste si moje noviny otevřeli až v sobotu.
3.2.2012 18:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Německo by nejraději zabralo Řecko jako další spolkovou zemi.

Podle odhadů svaté bankovní trojice - Evropské komise (EK), Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské centrální banky (ECB) bude nutné místo původních 130 miliard eur dohodnutých koncem loňského října zvýšit druhý záchranný balík pro Řecko na neskutečných 145 miliard eur (3 biliony a 659 miliard korun). Příčinou je prý další neočekávaně výrazné zhoršení ekonomiky země.

"Komise je odhodlána dále posílit své monitorovací kapacity a v současné době rozvíjí své kapacity na místě," blábolil v sobotu podle agentury AFP mluvčí Evropské komise Amadeu Altafaj v reakci na návrh německé vlády. To připomíná historický výrok našeho exkomisaře Špidly "zdroje jsou...".

Německá vláda, která jediná má snad ještě nějaké ty zdroje chce, aby se Řecko vzdalo zcela suverenity při rozhodování o daních a výdajích a předalo pravomoce jakémusi "rozpočtovému eurokomisaři". Německo to požaduje výměnou za udělení druhého balíčku finanční pomoci ve výši 130-145 miliard eur, bez kterého Řecko zbankrotuje a bude se muset pokorně a s hanbou vrátit ke své drachmě. Tento nový komisař - ministr financí EU - by měl mít pravomoc vetovat fiskální rozhodnutí řecké vlády, pokud by nebyla v souladu s cíli stanovenými mezinárodními, tedy nadnárodními věřiteli. "Demokraticky" by jej do funkce navrhli ministři financí eurozóny a měl by na starosti kontrolu řecké vlády při rozhodování o velkých výdajích.

Podle britského listu Financial Times (FT) Německo prakticky požaduje, aby se Řecko vzdalo státní svrchovanosti nad fiskální politikou ještě dříve, než dostane druhý záchranný balík.

Německá vláda si to představuje tak, že "externí odborníci" úřadující v Řecku by byli podřízeni přímo evropským institucím (?) a měli by i určité rozhodovací pravomocí. Řecko na to ale reaguje krajně odmítavě. "Řecko vylučuje postoupení řízení rozpočtu Evropské unii," uvedl v sobotu pro agenturu AFP vládní řecký zdroj. Pro řeckou vládu je to prostě příliš silná káva.

Je zřejmé, že proces federalizace Evropské unie byl zahájen a Německo se chystá skoupit jednotlivé krachující státy a zavést na jejich území něco jako finanční protektorát. Sjednocená Evropa by tak mohla dostat charakter podobný zvěčnělému Rakousko-Uhersku, kde v jednotlivých sídlech národních států - federálních republik, by sídlili bruselští místodržící, kteří by rozhodovali o způsobech výběru daní a o hospodaření s takto získanými penězi v rámci celé Unie. Jednoduše řečeno: Němci se chystají vybudovat třetí nebo snad čtvrtou Říši a pro realizaci svého dávného snu hodlají využít zadluženost evropských států.

Otázkou zůstává, zda se proti připravované ekonomické "okupaci" nebudou bránit obyvatelé dotčených zemí, kterým snad konečně dojde, k jakému účelu byla založena Evropská unie a proč vznikl projekt zvaný Euro. Možné sociální a politické bouře lze zastavit jedině penězi podle metody "chléb a hry". Otázkou je, zda mají Němci dostatek peněz na to, aby si tento klid koupili. Možná, že si na to někde půjčí. Třeba u čínských komunistů.
30.1.2012 12:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Nejen v Praze je nadbytek rodinných a bytových domů.

V Praze je celkem 9.130 neobydlených domů, z toho je 7.844 rodinných. Jen k rekreaci z nich slouží 301, 428 neobydlených domů je v přestavbě a dalších 215 domů je nezpůsobilých k bydlení. Neobydlených je i 375 bytových domů (činžáků), z toho jich je 32 v přestavbě a 16 nezpůsobilých k bydlení. Zvlášť pozoruhodný je počet bytových domů, ve kterých nikdo nebydlí. To by vydalo na slušné sídliště nebo okresní město.

Údaje pocházejí ze sčítání lidu provedeného k 26.3.2011, které zveřejnil Český statistický úřad. V celém státě pak je celkem neuvěřitelných 376.847 neobydlených domů, z toho jich 166.760 slouží k rekreaci a 21.341 jich je nezpůsobilých k bydlení. Údaje jsou bohužel nepřesné, protože jsou v počtech neobydlených domů započteny i ubytovací zařízení, ve kterých není evidován žádný byt.

Zajímavým údajem je i celkový počet obydlených bytů: 3,894.210. Z toho je jich jen 685.661 nájemních (17,6%). Ve vlastním domě nebo v osobním vlastnictví je 2,510.680 bytů (64,5%), 423.291 bytů je družstevních (11,1%). Jsme nepochybně civilizovaný stát: jen 13.541 bytů nemá splachovací záchod (3,5%), naproti tomu ve 2,204.487 bytech je osobní počítač s internetovým připojením (56,6%).

Ochránce čistoty ovzduší jistě zaujme fakt, že 432.390 (11,1%) bytů je vytápěno kamny. 2,805.313 (72,0%) bytů je vytápěno centrálně, pro 1,468.488 bytů (37,7%) se jako zdroj energie používá plyn, pro 284.175 (7,3%) bytů je to elektřina, 293.660 (7,5%) dřevo a pro vytápění 345.991 (8,9%) bytů se používá uhlí, koks nebo brikety. Za posledních deset let poklesl počet bytů vytápěných ústředním topením z 2,816.000 bytů na 2,805.313 bytů, naproti tomu stoupl počet bytů s kotlem v bytě z 311.314 bytů v roce 2001 na 526.562 bytů.

Pozoruhodné výsledky byly získány při sčítání občanů hlásících se k určité církvi nebo náboženské společnosti: z celkového počtu 1,467.438 se jich 1,083.899 přihlásilo k Církvi římskokatolické, 39.276 k Církvi československé husitské a 51.936 k Českobratrské církvi evangelické. Všechny uvedené církve za uplynulých deset let přišly o značný počet věřících: katolíci ztratili 1,467.438 příslušníků, husité 59.827 a evangelíci 65.276 příslušníků. Ze statistiky vyplývá, že celé 4,774.323 obyvatel údaj o své náboženské víře vůbec neuvedlo a 3,612.804 přímo uvedlo, že jsou bez náboženské víry. Jsme tedy velice pravděpodobně na špici bezvěrců neboli pohanů nejen v Evropě. Možná to ale ve skutečnosti není až tak hrozné, spíše to vypadá, že nemáme dobré zkušenosti s církvemi a také nemáme chuť se svěřovat státu s tak citlivým údajem, jako je náboženská víra.

Zjištěné údaje by měly posloužit při rozdělování státních dotací církvím jen rámcově. Hlavním ukazatelem pro stanovení státní dotace totiž není počet obyvatel hlásících se k dané církvi. Je to především počet duchovních, které jednotlivé registrované církve nahlásí a slouží pro stanovení dotace pro platy duchovních a dalším ukazatelem je evidence církevního majetku sloužící pro stanovení nákladů na opravy. Více o financování církví naleznete v mém článku z 31.3.2011 nazvaném Proč se sčítají příslušníci církví?

Výše uvedené statistické údaje pocházejí z Časopisu Statistika a my. Další výsledky sčítání lidu 2011 hledejte také na www.scitani.cz.
26.1.2012 15:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Platíme všichni autorské poplatky a nic za to.

Čeští a slovenští hackeři hlásící se ke skupině Anonymous v pondělí v 18 hodin zaútočili na web České protipirátské unie (ČPU). Piráti tím reagují na podporu, kterou ČPU vyjádřila úřadům při odpojení služby MegaUpload, která byla celosvětově využívána k nelegálnímu kopírování především filmů. Stránky ČPU jsou od včerejší 18. hodiny stále nedostupné (úterý 24.1.2012 16.00 hod).

ČPU se na předem oznámený útok prý nijak speciálně nepřipravila. Otázkou je totiž, co by mohli správce webu vlastně podniknout a tak před ohlášeným útokem uveřejnili tento text: "Česká protipirátská unie zaznamenala pokusy o přetížení webové stránky www.cpufilm.cz již v neděli odpoledne a je si vědoma i útoku ohlášeného na dnešní den. Přijali jsme proto běžná bezpečnostní opatření, nicméně prioritní pro nás zůstává naše běžná činnost, tj. mimo jiné vyhledávání a mazání nelegálních kopií filmů na internetu a shromažďování důkazů proti pachatelům trestných činů, kterou ohlášený útok, ať již bude či nebude úspěšný, nijak neomezí. Návštěvnost webových stránek ČPU se, pravděpodobně díky ohlášenému útoku, zmnohonásobila, za což návštěvníkům děkujeme. V případě krátkodobého výpadku dostupnosti, ke kterému může dojít, se návštěvníkům našich stránek omlouváme".

Skupina Anonymous Bohemia ohlásila svůj útok předem mailem, ve kterém stálo: "Důvodem útoku hackerů je prohlášení ČPU, ve kterém organizace schvaluje uzavření systému Megaupload". Stránky ČPU rozhodně nepatřily k nejnavštěvovanějším. Z provozu byly údajně zásahem hackerů vyřazeny i další weby hostované na stejném serveru. Více o tom píše český medvídek Pů neboli Daniel Dočekal na Pooh.cz. Kdysi jsem do jeho Svetnamodro.cz psal svoje první internetové články...

Není to poprvé, co americké úřady zasáhly proti nelegálnímu kopírování autorských děl, zejména hudby a filmů, které vzniklo jako logické pokračování dřívějšího "předinternetového" půjčování si CD a DVD mezi kamarády. Jeden koupil a půjčil dalším k přehrání především filmů, protože málokdo si chce film pouštět dokola jako hudbu. Internet přinesl poté, co se jej podařilo zrychlit na dnešní úroveň nové možnosti, které logicky uživatelé internetu využili. Většinou se nejedná o obchodování s těmito produkty zábavního průmyslu, přesto nepochybně nelegální kopírování snižuje zisky producentů i prodejců a nepřímo má vliv i na cenu originálních médií, do kterých si výrobci tyto ztráty předem zakalkulují.

Identifikovat například film přenášený prostřednictvím internetu nemusí být zcela snadné a tak se policie zaměřuje spíše na servery, které umožňují daný film či hudební CD nahrát a poskytnout je ke stažení komukoliv. V Česku existuje například server Megaupload.cz, na který můžete nahrát zdarma soubor do velikosti až 50MB, po registraci 100MB a po zaplacení "Fulluploadu" až 500MB a poskytnout komukoliv odkaz na tento soubor. Je samozřejmě na vás, zda nebudete páchat trestný čin porušováním českého zákona o autorských právech. Další podobnou službou u nás je Ulož.to s neomezeným prostorem a soubor může mít až 2GB. Její provozovatelé se však prý neobávají osudu, který postihnul Megaupload.com, protože mažou nahlášené závadné soubory. Podle právních expertů by však mohlo dojít i na ně.

Celý spor o "megauploady" se točí kolem toho, že pokud někdo porušuje zákony, měl by být trestán individuálně. Zavírání serverů, které případné porušování zákonů v rámci dosud svobodného internetu umožňují, je i podle mého názoru nepřípustné, protože jeho provozovatelé na server žádný nelegální obsah nenahrávají, jen poskytují prostor na disku, často za úplatu. Pro policii a soudy je mnohem snadnější zavřít provozovatele takového úložiště, než dohledávat a stíhat ty, kteří ve skutečnosti zákony porušují. To je ona známá policejní zvůle, kterou jsme velice dobře poznali - tedy někteří z nás - za doby komunistického totalitního státu. Jak to vypadá, některé policejní komunistické metody se hodí i těm státům, které tak vehementně bojují za demokracii.

A to včetně socialisty ovládaná Evropská unie, která by nejraději převzala od Číny plánované hospodářství a další otrokářské systémy státní moci včetně zrušení odborů a nepohodlných občanských aktivit. Krást se nemá, ale stíhat musí policie přece toho, kdo zákony porušil.

Jak se píše na stránkách české Pirátské strany o razii proti Megaupload.com, "Zásah přesvědčivě demonstruje, že nahrávací průmysl je skutečnou hrozbou pro demokratickou společnost. Ve svém boji za oddálení budoucnosti se nezastaví před ničím." Co má na mysli Pirátská strana na mysli onou "budoucností", není zcela jasné. Pod záminkou ochrany autorských práv se ale nepochybně skrývá snaha zavést do internetu cenzuru. Jak se to dá udělat se mohou politici informovat u vlády Čínské lidové republiky.

Evropská unie se nepochybně připojí k celosvětově připravované mezinárodní smlouvě ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) namířené proti internetovému pirátství a padělatelství jakéhokoliv zboží. Základní informace k této dohodě si můžete přečíst na stránce Ministerstva průmyslu a obchodu.

V souvislosti s "bojem" proti nelegálnímu kopírování autorských děl je absurdním znění našeho autorského zákona, který stanovuje platit prodejcům zařízení a médií, která dovolují pořizovat kopie autorských děl: "Odměny za zhotovování rozmnoženin zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 4 % z prodejní ceny nenahraných zvukových a zvukově obrazových nosičů k pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu." Podobně se platí za první prodej kopírek a za každou kopii provedenou ve firmě provádějící kopírování tiskových předloh. "Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo při prvním prodeji přístrojů k zhotovování rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 3 % z prodejní ceny prodaných přístrojů, ať tyto přístroje slouží k nahrávání jenom zvuku nebo jenom obrazu nebo společně zvuku i obrazu. U rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, činí odměna 1,5 % z prodejní ceny prodaných přijímačů." (pramen Autorský zákon, Příloha k zákonu č. 121/2000 Sb.)

Asi to netušíte, ale při koupi počítače vybaveného mechanikou pro záznam CD/DVD jste zaplatili 300-600 korun kolektivnímu správce autorských práv a dále z každého DVD vždy přidáváte dalších 35 haléřů, stejně jste zaplatili i v ceně tiskárny a platíte za každý list papíru. Ptám se tedy, jaká za tyto nedobrovolné paušální poplatky získáváte práva na kopírování a v jakém rozsahu?
24.1.2012 15:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Lékárníci nechtějí počítat tabletky.

Podle návrhu ministra zdravotnictví Hegera by lékaři mohli předepisovat ne celá balení léků, ale pouze určitý potřebný počet tabletek tak, aby se nedobrané tablety nemusely vyhazovat. Ročně totiž u nás končí ve spalovnách léky za bezmála čtyři miliardy. Heger s nápadem přišel právě proto, aby se ušetřilo.

Lékárníkům se to nelíbí a honem spočítali že takové šetření by nás přišlo draho. Podle předsedy představenstva Grémia majitelů lékáren Hampela by "výrobci léků museli přejít na výrobu léků v baleních po tisících tabletách určených k rozpočítávání v lékárnách a lékárníci by si na to museli pořídit speciální stroje".

Pořizovací náklady jsou prý milion za každý stroj. "Počítejme: v Česku je přibližně 2 600 lékáren. Ty velké by nutně potřebovaly stroje minimálně dva. Celkem by si tedy lékárny musely pořídit technické vybavení za tři miliardy. Další zhruba miliardu by stálo spuštění celého systému," vyčíslil finanční věštec Hampel.

To je přece úplná idiocie: proč by si měly lékárny z těch velkých balení vyrábět malá balení do foroty za pomoci strojů, které jsou určeny pro výrobce a velké distributory léků!

A tak Hampel také hbitě spočítal variantu, kdyby museli odpočítat tablety sami lékárníci: prý by to v našich podmínkách znamenalo navýšení nákladů lekáren na odpočítávání tablet o 200 korun na každého člověka ročně. "Při současné návštěvnosti lékáren je to 9,5 miliardy za rok. Kdo to zaplatí?" straší veřejnost děsivou částkou Hampel v obavách, že na to budou muset lékárníci přijmout více zaměstnanců a připravuje tak pacienty na zdražení léků. Protože kdo jiný by ty "vícenáklady" měl zaplatit?

Pro úplnost jedna informace: kdo vlastně stojí za spolkem Grémium majitelů lékáren? Tedy spolkem jen některých soukromých lékáren. Je to především ZENTIVA, vedoucí producent a distributor léků, dále společnosti PHARMOS a SCA Hygiene Products, s.r.o. (značka TENA).

Když se podíváme do zahraničí, zjistíme, že tabletkový systém existuje i v USA, kde lidé v lékárně dostanou obyčejné krabičky s konkrétním počtem tabletek a se štítkem s názvem léku.

Podle Hegerova návrhu by se ušetřily další peníze také tím, že by přece musel výrobci léků snížit ceny léků za velká balení po tisících kusech! Když to jde v USA a také v Kanadě i Británii, tak proč ne u nás? A navíc je toto řešení ekologické: zmizela by "platíčka" z umělých hmot včetně hliníku.
18.1.2012 11:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

MusicJet je pěkná zmršenina: neumí vyhledávat.

Na českém internetovém nebi se objevila po pádu serveru i-legal.cz nová služba MusicJet nabízející poslech (zdarma) i stažení hudebních nahrávek (za peníze). Stáhnete si speciální hudební přehrávač, zaregistrujete se a můžete si vyhrávat celý den to, co si v jeho databázi nahrávek najdete.

A v tom je právě ten problém: naprosto chaotický vyhledávací algoritmus, který neumí najít konkrétní skladbu či track, i když zadáte oficiální název z CD, rovněž neumí najít skladatele. A co je nejhorší, neumí to hledat podle oficiálních katalogových čísel CD jednotlivých producentů.

Je to nepochybně způsobeno tím, že je tato "služba" cílená na "spotřebitele" moderní popmusik a tak je podstatné, kdo to zpívá a nikoliv, kdo to napsal nebo vydal. Nesmyslný vyhledávač je tak naprosto nepoužitelný pro hledání v katalogu klasické hudby a to i v případě, že si do nastavení uložíte zájem o "vážnou hudbu". Zkuste si zadat do hledání "Dismas Zelenka" a budete se divit. Najde se vám i Diskopříběh!

Jinak je to po zlikvidování služby i-legalne.cz jediný český pokus, do kterého se zapojili přední distributoři (UNIVERSAL, SONY MUSIC, PPOPRON MUSIC, Supraphon, WARNER MUSIC, EMI a CHAMPIONSHIP.) Na serveru i-legalne.cz, ktery se tváří, jakoby stále fungoval najdete při pokusu o registraci zprávu: "Společnost DVC International a.s. ukončila provoz internetového obchodu i-legálně.cz z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Tato funkce je proto nedostupná."

Starší generaci i mladí příznivci klasiky, jazzu a ostatních "okrajových" žánrů si tedy musí počkat buď na totální předělávku přehrávače MusicJet nebo doufat, že se najde nějaký jiný odvážlivec, který přesvědčí producenty o tom, že nejen mládež holdující popu jim může prostřednictvím internetu vydělat nějaké ty peníze a založí nějaký nový ClassicJet. Určitě by ale na provozovatele MusicJet měli zatlačit především interpreti klasiky a jazzu, kterým tak zbytečně unikají peníze. Stejně tak by bylo přínosné, kdyby například Supraphon zpřístupnil svoji databázi nahrávek provozovatelům e-shopů, kteří by tak mohli svým stálým a věrným klientům nabídnout nejen CD, ale i možnost si poslechnout či stáhnout nějaký ten hit dříve, než si celé CD objednají v klasickém balení v pořádné kvalitě. Stačilo by dát z takového placeného přehrávání přes internet prodejcům CD pár procent z nemalé marže, kterou jistě díky odstranění výrobních nákladů producenti mají.

Bylo by jistě chybou, kdyby hudební producenti podlehli klamnému dojmu, že trh s CD skončil a nadále se bude všechno prodávat jen v digitální formě. Spousta milovníků hudby nemá náladu trávit svůj drahocenný čas stahováním hudby z internetu a jejím nahráváním na USB media či dokonce vypalováním CD. I když to zatím na soumrak CD vypadá, stačí si povšimnout obnoveného zájmu o analogové gramodesky, které také producenti již před řadou let zcela odepsali. Podobně to dopadne i s cédéčkami. Přečtěte si článek na e15.cz, kde se píše o tom, že i Lady Gaga si nechává v české firmě vyrábět svoje elpíčka! Jen se v článku tvrdí, že se vinylové desky "tisknou". Omyl, ony se lisují.

A jedna pozoruhodnost na závěr: když uzavřete aplikaci přehrávače MusicJet v situaci, kdy se něco přehrává, pak hudba hrát nepřestane! Zastavit to můžete jen přes Správce úloh systému Windows (Ctrl+Alt+Del), kde musíte najít proces MusicJet.exe a ten shodit!!! Unikátní práce programátorů!
16.1.2012 12:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Platíte si důchodové připojištění?

Téměř dva miliony občanů možná přijdou příští rok o státní příspěvek k důchodovému připojištění. Právě tolik lidí si totiž spoří méně než 300 korun měsíčně. Stát chce změnou podmínek donutit občany, aby si spořili víc. Příspěvek lidem spořících 300 Kč měsíčně sebere, naopak lidem, kteří platí víc než tisíc korun, ho zvýší.

Zvýšit si měsíční vklad do fondu o stokorunu budou ale muset i lidé, kteří teď spoří pětistovku měsíčně a budou si chtít udržet dosavadní výši státního příspěvku 150 korun.

Stát naopak zvýší státní příspěvek klientům, kteří spoří tisíc korun a víc. Současný maximální státní příspěvek se totiž od měsíční úložky tisíc korun a víc zvýší na 230 korun měsíčně.

Během roku 2012 čekají penzijní připojištění tyto zásadní změny:

• V únoru 2012 končí možnost převodu prostředků mezi jednotlivými penzijními fondy při zachování současných výhodných podmínek.
• V listopadu 2012 končí možnost vstoupit do penzijních fondů při zachování současných podmínek.
• K 31.12.2012 se penzijní fondy transformují a už do nich nebude možné vstoupit.
• Od 1.1.2013 vniknou nové účastnické fondy za nových podmínek pro klienty. Převody z původních penzijních fondů budou možné, návrat do nich však nikoliv.

Odkazy:
Zákon č. 426/2011 Sb. - Zákon o důchodovém spoření
Zákon č. 427/2011 Sb. - Zákon o doplňkovém penzijním spoření
Zákon č. 428/2011 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Pramen: www.srovnavac.cz.
13.1.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Duo Merkozy.

Vraťme se ještě zpět na konec minulého roku. Na Silvestra uvedla německá televizní stanice ARD nelítostně drsnou parodii na duo Merkozy inspirovanou známým britským skečem ze šedesátých let "Dinner for one" (Večeře pro jednoho). Autoři parafráze si utahují z toho, jak smrtonosnou nástrahou je pro Sarkozyho současná image těsně semknuté dvojice. Německá kancléřka se ve skeči objevuje jako dáma z honosného domu zasedající ke stolu, kde už nejsou žádní další spolustolovníci. V sarkastické metafoře evropského summitu vystupuje Nicolas Sarkozy prostřednictvím komentáře zvenčí jako "věrný sluha", který je vždy připraven dolít své paní sklenku a plnit její pokyny: "Madam Merkel, podle stejné procedury jako na posledním summitu?" ptá se úslužně kancléřky. Podívejte se sami na "Dinner for one" The 90. rescue summit OR Euros for No One.

Originál skeče "Dinner for one" je ovšem lepší nezávaznou zábavou než sledování toho, jak ve druhé světové válce "vítězná" Francie dnes poskakuje úslužně při budování mírové Evropské unie podle starých německých not.
10.1.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Nigel Farage - nepříjemná veš v kožichu EU.

Pozoruhodné projevy některých evropských politiků najdete na euroseptik.cz. Zvláště doporučuji proslov britského politika jménem Nigel Farage (United Kingdom Independence Party - UKIP) nazvaný: Volný obchod máme i bez Evropské unie.

Farage pronesl kromě řady dalších v Evropském parlamentu (EP) projev, který nepotěšil zejména pana Barrosu. Nigel Farage: Jste Bruselští břídilové.

Do třetice všeho zlého si poslechněte jeho kritiku "prezidenta EU" Van Rompuye, ve kterém jej v EP označil mimo jiné za mokrý hadr. Když si na YouTube zadáte hledání "Nigel Farage", nejen se pobavíte, ale možná vám dojdou jisté souvislosti, které se jaksi v našich "státních" médiích neobjevují. Místo trapných přenosů z naší sněmovny nebo ještě děsivějších blábolů ze senátu by se Česká televize zasloužila o stát i národ tím, že by vysílala v přímém přenosu projevy poslanců Evropského parlamentu. Minimálně by to bylo zábavnější, než většina pořadů vysílaných v hlavním vysílacím čase.

Farage je nejspíše výjimkou mezi ostatními europoslanci, kteří ve valné většině jen kývají na plány nevolených nedemokratických členů komise ve snaze se udržet na tomto finančně výhodném postu a ti největší kývalové sní o tom, že by se snad mohli sami stát komisaři s ještě většími příjmy. Na závěr si poslechněte milé vystoupení okouzlujícího Nigela Farage na téma Hra s Eurem skončila - teď přichází krach.

Vystoupení našeho prezidenta Václava Klause v EP je proti tomu jen slabý neškodný čajíček. Celý text jeho projevu z 19.2.2009 v době českého předsednictví EU najdete na www.klaus.cz.
9.1.2012 08:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Soudní dvůr EU nařizuje vládám států EU!

Žadatel o azyl v kterémkoliv státě EU podle deníku Tageszeitung nemůže být předán jinému státu EU, kde by byl "vystaven riziku nelidského či ponižujícího zacházení." Tímto rozsudkem dal Soudní dvůr EU za pravdu šesti uprchlíkům původem z Afghánistánu, Iránu a Alžírska, kteří se do EU dostali nelegálně přes Řecko a následně zažádali o azyl ve Velké Británii a Irsku.

Podle nařízení zvaného Dublin II, podle kterého musí být žádosti o azyl přezkoumány prvním evropským státem, do kterého uprchlík vstoupil, byli britskými úřady navráceni do Řecka, ve kterém jsou ale životní podmínky uprchlíků považovány Soudním dvorem EU za katastrofické.

Soud, který se odvolal na LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE, tak nařízení DUBLIN II zpochybnil. Jelikož se v roce 2010 90 % všech ilegálních přistěhovalců do EU dostalo právě přes Řecko, soud konstatoval, že "řecké úřady nejsou s to tento příliv uprchlíků řídit", což situaci přistěhovalců dělá často neúnosnou a lhůty nutné k přezkoumání jejich žádostí nepřiměřené. Proto by podle soudu britské orgány neměly ignorovat rizika, kterým žadatele o azyl vystavují tím, že je do Řecka podle nařízení Dublin II deportují. Po tomto rozsudku se tedy žádostí o azyl musí zabývat stát, ve kterém se uprchlík právě nachází.

"Většina zemí EU odmítá přijímat utečence" – tak shrnuje Dagens Nyheter azylovou politiku členských zemí. Deset zemí EU přijme 90 % z 100 000 žadatelů o azyl, kteří každoročně zaklepou na brány EU, uvádí švédský deník. To znamená, že zbylých 17 států by mělo vyvíjet větší úsilí a že jsme velice vzdáleni harmonizaci azylové politiky, jíž mělo být podle rozhodnutí Evropské komise dosaženo do roku 2012, řekla deníku komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová. Deník cituje jednoho z expertů, podle nějž cestu k této harmonizaci ještě ztížila hospodářská krize.

Některé země s "otevřenější" azylovou politikou se obávají, že budou nuceny přijímat ještě větší počet běženců, zatímco jiné, jako například Řecko, nové žadatele zcela odmítají přijímat. V dalších zemích, jako je Finsko nebo Nizozemí, klesl počet schválených žádostí o azyl v důsledku nátlaku pravicových populistických stran. Komisařka kriticky poukazuje na Řecko, skrze nějž vstoupilo za poslední dva roky do Unie 80 000 běženců a které těmto lidem nabízí "životní podmínky pod hranicí lidské únosnosti". Její slova ostatně dokládá rozsáhlá reportáž o přijímacím centru pro utečence v Tychero nedaleko řecko-tureckých hranic.

S cílem lépe rozložit odpovědnost za přijímání běženců mezi členské státy navrhuje Cecilia Malmström mimo jiné nárazově vypomoci zemím s největším náporem žadatelů.

Vypadá to celé značně zamotaně a složitě, ale stručně řečeno, můžeme napříště očekávat, že pokud její návrhy bude obsahovat některé další závazné nařízení EU, budeme dostávat povinný "příděl" nelegálních utečenců například od Řecka nebo z Německa, odkud to budou mít blíže. Zda dostaneme z evropských fondů náhradu nákladů na jejich případnou leteckou deportaci do země původu, není zatím známo. Možná bychom mohli použít italský trik, kterým umožníme nelegálům odcestovat do nějaké jiné země EU.

Mnohem účinější by bylo vybudovat kolem vnějších hranic EU železnou oponu podle technologie vyzkoušené v minulosti východoevropskými totalitními státy. Řecko se o stavbu pohraniční zdi pokouší zatím neúspěšně. Nové zkušenosti v ochraně hranic by mohl také poskytnout Izrael.
5.1.2012 13:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Chtěla bych se zeptat, zda tento telefon snímá gelové nehty?

Nejedna slečna může mít problém s ovládáním svého mobilu s dotykovým displejem. Dnešní moderní smartphony mají displeje buď kapacitní nebo rezistivní. Rezistivní displej je možné ovládat dotykovým perem (stylusem) nebo prstem. Pro provedení zvolené akce je potřeba na displej trochu přitlačit. Naopak u kapacitního displeje stačí k provedení operace pouhý dotek prstu. Dá se ale ovládat pouze prstem, na běžné dotykové pero nereaguje. To může být problém například pro ženy s dlouhými gelovými nehty. Obecně se kapacitní displej doporučuje spíše těm, kdo již mají s ovládáním dotykové obrazovky určité zkušenosti. Pro ty, kteří se s ní ještě nesetkali nebo se jim třesou prsty, je lepší displej rezistivní.

Rezistivní displej: povrch displeje je pokryt pružnou membránou s kovovou vrstvou, pod níž je ještě další vodivá vrstva. Při dotyku stylusem či nehtem se vrchní vrstva mírně prohne a spojí tak dvě vrstvy pod sebou a v místě dotyku začne procházet elektrický proud. Takové místo lze pak snadno vyhodnocovací jednotka rozpozná a vyhodnotí záměr uživatele. Vhodné pro gelové nehty.

Kapacitní displej: princip fungování kapacitního displeje je založen na vodivosti lidského těla, v tomto případě prstu. Opět zde nalezneme vodivou vrstvu, která zaznamená dotyk prstem, uzavře v daném místě elektrický obvod a vyhodnotí pozici. Jak jistě chápete, jinak než elektricky vodivým předmětem to nepůjde, tedy ani gelovým nehtem.

Problém je v tom, že prodejci většinou neuvádějí, jaký druh displeje nabízený mobil má. Informaci je většinou nutné si získat na stránkách výrobce mobilu nebo v odborné recenzi. Také se někdy uvádí, že displej je odporový, což znamená, že je rezistivní. Pokud máte v oblibě používání stylusu, dají se koupit i takové, které je možné používat jak pro rezistivní, tak i pro kapacitní displeje. Například Nokia SU-39 stylus, dejte si ale pozor na kompatibilitu s různými mobily. Takový stylus může pomoci i té slečně z dlouhými gelovými nehty...

I když ještě stále nepřišla zima, může být problém ovládat mobil někde na horách v rukavicích. Kapacitní displeje totiž už dnes vytlačily starší, rezistivní technologii. Setkáme se s nimi všude od mobilních telefonů po tablety či počítače. Jedna z věcí, která jim byla vytýkána, byla nemožnost ovládat tyto displeje v rukavicích. Společnost Silic se však chytila šance a vyrobila rukavice speciálně pro kapacitní displeje. Rukavice se vzhledem neliší od klasických pletených rukavic, které můžeme zakoupit v každé tržnici. Jsou vyrobené z bavlny v kombinaci s lycrou. Díky tomu jsou rukavice odolné, teplé a také pružné. Čím se však rukavice liší od ostatních? Jsou to špičky tří prstů - prostředníčku, ukazováčku a palce. Špičky těchto prstů jsou upleteny ze speciální elektrovodivé textílie, takže kapacitnímu displeji nečiní nejmenší problémy tyto rukavice detekovat. Ovládání je velmi pohodlné a displej reaguje stejně, jako byste žádné rukavice neměli.(Pramen.)
3.1.2012 12:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Umíme si vybrat své vůdce?

Podle "průzkumu" iDNES.cz virtuální voliči do druhého užšího kola o post prezidenta vyslali dva velmi odlišné muže: statistika, úředníka a viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj Jana Fischera a podnikatele Tomia Okamuru. Karel Gott, který pravidelně vyhrává anketu Zlatý slavík, sloužící coby měřítko všeobecné popularity ze dvanácti nominovaných obsadil až osmé místo se ziskem 3 001 hlasů (3,9 %).

Takový katastrofický výsledek skutečně nahrává hlasům "profesionálních" politiků včetně Václava Klause, kteří jsou proti přímé volbě prezidenta. Vypovídá to i o tom, že naprostá většina voličů nemá vůbec žádnou představu o tom, co by měl takový "lidem" zvolený prezident pro ten svůj národ vlastně dělat. Snad pouze jeden ze statisíců občanů si skutečně přečetl podrobně naši ústavu a jen několik z nich opravdu pochopilo, co se tam píše. Podobné "průzkumy" tedy slouží spíše pro pobavení obecenstva a především pro vyplnění prázdného papíru našich deníků či občasníků.

Nejsme ovšem žádnou výjimkou, i ty slavné americké prezidentské volby jen slouží k tomu, aby momentálně nejsilnější politická a hospodářská mafie dosadila na křeslo amerického prezidenta snadno ovladatelnou loutku. Přesto se zdá, že si většina lidí stále přeje, aby je jako za starodávných časů vedl nějaký vůdce, který všem zařídí pokud možno bezpracný blahobyt, který neomylně povede národ nebezpečnými peřejemi současného světa. Nejlepší by byl samozřejmě spasitel, na kterého ostatně ještě stále čekají Židé, který by změnil celý svět podle božích nebo nějakých podobně dobrých a dokonalých zákonů.

Pokud snad někdy lidstvo nějakého takového spasitele už mělo, stalo se ale pravidlem, že byl po jisté době natolik nepohodlný pro většinu lidí, že musel být zabit či jinak zprovozen ze světa. Protože před soudem "lidu" nikdo neobstojí, vždycky se na něm najdou nějaké "vady", pro které jej nemohou milovat, respektovat a poslouchat bez rozdílu všichni.

Bylo by proto nanejvýš vhodné, abychom změnili naši ústavu opravdu revolučním způsobem a zanechali marných pokusů vybírat ty nejlepší ze svého středu volbou lidu. Možná by byl skutečně vhodnější přechod na řízení státu pomocí metod používaných při výběru manažerů velkých hospodářských korporací, které už dnes ve skutečnosti skrytě státy řídí. Sice se nám nelíbí, když se tato metoda vládnutí praktikuje na nejvyšší úrovni například v Evropské unii, kdy vládnou nikým nezvolení členové Evropské komise, ale světový vývoj k tomu směřuje.

Někteří kritici to nazývají novodobým fašismem, obhájci tohoto trendu namítají, že přece není možné nechat rozhodovat zfanatizovaný dav na ulicích. Zdá se tedy, že soumrak takzvané demokracie západního střihu je nedaleko, i když zatím nevidíme poblíž nic, co by nám tuto zřetelně neúspěšnou metodu vládnutí a řízení států nahradilo. A to je to, co nás na budoucnosti děsí.
2.1.2012 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Čína je opět nezávislejší.

Čína uvedla včera do provozu vlastní navigační a lokalizační systém Beidou 2, nazývaný také Compass. Podle agentury AFP vyvíjí Čína tento systém od roku 2000 s cílem snížit svoji závislost na cizích technologiích. Compass zatím poskytuje služby pouze v oblasti Číny a v přilehlých regionech pro čínské i zahraniční společnosti v oblasti vědy a výzkumu. Podrobněji nebyla cílová skupina uživatelů specifikována.

Čína se tak snaží o nezávislost na americkém GPS (Global positioning system), připravovaném projektu Evropské unie Galileo i na ruském Globálním navigačním satelitním systému GLONASS. Od roku 2007 Čína postupně vysílala na oběžnou dráhu první satelity.

V roce 2012 bude zahájen provoz dalších šesti satelitů, které rozšíří pokrytí systému na téměř celý asijsko-pacifický region. Kompletní bude Compass po vypuštění celkem 35 satelitů vyrobených za pomoci čínských technologií. Systém by měl poskytovat informace pro kartografii, rybolov, dopravu, počasí i telekomunikace. Pramen.
28.12.2011 14:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Dárky hýbou světem.

Dárky, dárky, dárky!!! Dnes je poslední den, kdy můžete ještě bez obtíží pořídit poslední dárky. Sice si je můžete objednat ještě leckde i na internetu, ale řada obchodů nezaručuje jejich dodání během zítřka, jen v případě, že si je osobně vyzvednete ve "výdejně" nebo v kamenném obchodě firmy, která internetový obchod provozuje. Protože moje ratolesti takový kamenný a internetový obchůdek s CD/DVD provozují, vtělil jsem se včera do role Ježíška a svážel od distributorů z Prahy i okolí poslední objednané zboží. Nebylo to lehké, do vnitřní Prahy určitě ani dnes nejezděte, hlavně ne magistrálou nebo jakýmkoliv směrem napříč. Raději to objeďte někudy kolem, zaparkujte a dojeďte to tramvají , autobusem či metrem.

Pokud si na poslední chvíli nevíte rady s dárkem, kupte nejlépe něco speciálního na zub, to nikdy nezklame. Děti by žádné dárky kupovat neměly, nejvíce potěší nějaké umělecké "dílko" vytvořené vlastní hlavou a rukou. Hitem v Anglii jsou například barevné koláže z poloprůhledných papírů zavařené z obou stran do folie, dají se krásně přilepit průhlednou isolepou na okno a nemá to chybu. Nebo když vám ta nejmenší ratolest obtiskne na papír ruku a neuměle se zkusí podepsat, úspěch takového dárku je zaručený. Radím na základě "tvorby" mých vnuků.

Blíží se konec roku a zatím tonu v pochybách, zda budu na těchto stránkách pokračovat ve svých společensko-politických výlevech a počítačových radách. Ještě jsem se definitivně nerozhodl, počet denních čtenářů totiž není nic moc, něco kolem 60 - 70 za den. Možná se budu věnovat jen jednou týdně svému blogu na iDNES.cz, kde se občas objeví i zajímavé názory čtenářů. Uvidíme, řekl slepý, pokud budu mít prvního ledna depresi, asi to tak udělám.

V každém případě Vám všem věrným čtenářům přeji klidné Vánoce, mezi svátky se ještě určitě potkáme. Možná, že mě dáte také dárek tím, když své známé přesvědčíte, aby se občas na moje výplody na AHASWEB.cz podívali. Pokud stoupne zájem, třeba vytrvám s frekvencí 5 x týdně. Opatrujte se, nepřecpěte se a snažte se šířit dobrou, nikoliv blbou náladu. Zdraví Vás Jan Bílek z Práglu, jak říkají Moraváci.
23.12.2011 10:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Prezident pohřbívá s pompou Václava Havla.

Dnešní "přesun" ostatků Václava Havla z jeho soukromého bývalého kostela sv.Anny (založil roku 927 kníže Václav) Pražská křižovatka byl svého druhu absurdním divadlem, které by se Vaškovi dozajista líbilo. První etapa vedená po tradiční cestě českých králů připomínala spíše neorganizované spontánní lidové procesí. Na nádvoří kasáren hradní stráže na Hradčanech poté rakev od občanů převzala armáda, aby jí se vší oficiózní pompou převezla na historické "Masarykově" dělové lafetě na Hrad do Vladislavského sálu na tryznu pořádanou prezidentem Václavem Klausem pro oficiálně pozvané hosty.

Nevíme, jak si Václav Havel představoval svůj pohřeb. Možná o něm v poslední době uvažoval a možná si v duchu představoval spíše něco jako rychlé nanebesvzetí, oblíbenou to cestu významných duchovních vůdců lidstva v dávno minulých časech. Možná také po svém posledním rozhovoru s Jeho Svatostí dalajlámou přemýšlel o případném převtělení, které by mu umožnilo zrealizovat všechno to, co za svého života nestihnul a také napravit to, co se mu tak docela nepodařilo. Určitě se ale domluvili, kde se sejdou, až se oba odeberou na cestu z tohoto reálného světa.

V každém případě jsme již teď svědky převtělování dříve živého Václava Havla do mýtické postavy českých dějin. Jedni budou jeho památku povznášet k výšinám, jiní jej již teď zatracují a ti, kteří se nazývají historiky se budou marně snažit o objektivní pravdu o jeho životě a skutcích.
21.12.2011 11:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Nemáte v počítači místo na instalaci dalších programů?

Dnes se vrátíme k praktickým a užitečným radám, budování kultu Václava Havla ponecháme politikům a médiím.

Jak tedy řešit situaci, kdy při instalaci Windows byl pro systém a instalaci uživatelských programů vymezen malý prostor? Pokud se jedná o stolní počítač neboli desktop, prvním krokem bude přidání dalšího interního pevného disku, u notebooku můžeme diskovou kapacitu rozšířit externím diskem připojeným přes USB. Řešení problému malé kapacity diskového oddílu se systémem Windows si ukažme na konkrétním příkladu. Na původním fyzickém disku máme celkem dva oddíly: První označený jako disk C:, druhý jako D:. Kromě toho máme další fyzický disk a na něm dva logické disky - oddíly (partition) označené jako E: a F:

Chtěli bychom naše dva oddíly C: a D: sloučit do jednoho oddílu C: a získat tak další místo pro instalování dalších programů. Je sice možné některé programy - které to nabídnou - instalovat i na jiné logické disky - oddíly, ale většinou to nejde, protože instalační rutiny směrují programy automaticky do složky Program Files na systémovém oddílu.

Jak na to? Máme-li opravdu kritický nedostatek na disku C:, kdy nás systém upozorňuje, pak tu je okamžitá krátkodobá pomoc: změníme umístění virtuální paměti (stránkovací soubor) z obvyklého místa na disku C: do jiného oddílu, nejlépe na jiný fyzický disk. Může to být až 4GB, o které se prostor systémového disku C: zvětší.

Postupujeme následovně: zvolíme Tento počítač, Vlastnosti, Výkon - Nastavení, Upřesnit, Virtuální paměť, Změnit. Zde vybereme například disk E:, zadáme Vlastní velikost (např.Počáteční 3500, Největší 5200) a zvolíme Nastavit.

Stránkovací soubor na disku C: zrušíme volbou Nepoužívat stránkovací soubor. Následuje restart systému a určitě si to zkontrolujeme, jak to dopadlo. Na disku C: by vám mělo přibýt tolik, kolik jste na něm zrušili místa pro virtuální paměť.

To však není řešení na dlouhou dobu. Pokud ale máte například program Paragon Hard Disk Manager (PHDM), zvládnete to snadno.

1. Z logického disku/oddílu D: přestěhujeme všechna data na jiný disk, v našem případě na disk E:, který po zrušení původního disku D: přejmenujeme opět na D:. To aby již dříve nainstalované aplikace našly svoje data, tedy pokud nějaké na původním disku D: měly.

2. Otevřeme PHDM (popisuji užití verze 2009, kterou jsem získal zdarma na serveru Giveaway of the Day), zvolíme Advanced Option, Advanced partitioning and hard disk management.

3. Pomocí pravého tlačítka aplikujeme na disk (D:) volbu Delete Partition a tím vytvoříme oblast na fyzickém disku označenou (Unallocated).

4. Klepnutím na disk C: vyvoláme vlevo nabídku funkcí a zvolíme Redistribute Free Space Wizard, kde se nám nabídne rošíření disku C: o prostor "vpravo" od něj, tedy na plnou kapacitu fyzického disku označeného jako Basic Hard Disk 1 (číslem 0 bývá označena mechanika CD/DVD).

5. Pokračováním Next se připraví rozšíření a po skončení průvodce je nutné potvrdit, že to myslíte vážně, tlačítkem Apply na hlavní nástrojové liště nahoře. Teprve pak se stane, co jste si poručili. Před stiskem Apply to ještě můžete vzdát a ponechat tuto choulostivou operaci někomu zkušenějšímu.

Při restartu počítače se ještě automaticky provedou nezbytné instalační funkce a poté bude po spuštění Windows váš disk C: dostatečně veliký pro instalace dalších a dalších programů. Konejte ale uváženě, čím toho na váš počítač nandáte více, tím pomaleji bude nabíhat i pracovat. Nejrychlejší je počítač, na kterém jsou jen Windows a internetový prohlížeč, nejlépe ten od Google.
20.12.2011 11:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Z kulisáka a dramatika prezidentem.

Takto bude možná za sto let začínat životopis Václava Havla v nějaké celosvětové kulové paměti lidstva. V šedesátých letech jsem jej nepoznán potkával v tehdy neznámém pražském divadle Na zábradlí, kde nejprve fungoval jako kulisák a později jako autor. Autor skvělých absurdních her, ve kterých se mu podařilo zachytit nezničitelný svět byrokratů, úředníčků, všech těch podlézavých dušiček a rychle kvašených funkcionářů, protože v té době žádní politici nebyli. Skvělá byla zejména jeho první hra, Zahradní slavnost režírovaná Otomarem Krejčou a uvedená v divadélku Na záhradlí 3.prosince 1963. Osobně jsem se s ním tedy nikdy neseznámil, chodíval jsem tam jen jako obyčejný divák. Jeho hry se mohly hrát především proto, že neměly žádný skutečný vliv na společnost díky té "malosti" divadélka pro sto diváků. Navíc se v nich zesměšňovali především úředníci a byrokrati, kteří byli v té době oblíbeným terčem komunistických médií. Havel hry psal pod značným vlivem tehdy znovuobjeveného díla Franze Kafky, který byl na jistou dobu vzat na milost jako součást literárního dědictví národa.

Dalších čtyřicet let o Havlovi v obecné společnosti nebylo slyšet prakticky vůbec nic, jeho protistátní aktivity se odehrávaly v úzkém kruhu zejména pražských disidentů, mezi které jsem nepatřil. Přiznám se, že pro mě bylo velkým překvapením, když se po převratu objevily po Praze plakáty s nápisem "Havel na Hrad!" a trvalo mě jistou dobu, než jsem si toho neznámého pána na fotografii spojil s jeho dramatickým dílem z šedesátých let. Mezi lidmi se spíše čekalo, že se prezidentem stane Alexander Dubček, reformní komunista z roku 1968 a pozdější domácí vězeň Gustáva Husáka.

Listopadový politický převrat, zorganizovaný velice opožděně po pádech komunistických režimů v okolních státech (Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Východní Německo) "reformními" komunisty a pracovníky StB, kteří se chystali spíše udělat po sovětském vzoru perestrojku, Havla zastihl nepřipraveného na to, převzít moc ve státě. Přesto ale dokázal v krátké době se svými přáteli zorganizovat "nepolitické" Občanské fórum, založené v Činoherním klubu dva dny po převratu. Byl to pokus založit stranu-nestranu "pro lidi". OF dokonce nemělo zpočátku žádného předsedu.

Zásadní roli při jednáních o převzetí moci sehráli členové občanské aktivity Most, muzikanti Kocáb a Horáček, kteří zorganizovali 20.listopadu 1989 setkání OF v čele s Havlem s předsedou Federální vlády ČSSR Ladislavem Adamcem. Pád komunistické strany, abdikace vlády a předání moci do rukou Občanského fóra byl velmi rychlý proces, který nikdo z opozičních řad neočekával. Vzhledem k tomuto faktu nebylo Občanské fórum připraveno zcela převzít výkonnou moc nad státem, a tak muselo přistoupit na kompromisní řešení. Nepodařilo se od moci zcela odstavit komunistický aparát, protože opoziční síly neměly dostatek kvalifikovaných lidí. Následkem toho se stalo, že část význačných pozic byla ponechána v rukou komunistů a komunistická strana nebyla oficiálně zakázána jako totalitní. Zřetelně to byl druh politického obchodu Občanského fóra a KSČ, kdy zákaz komunistické strany nebyl prosazen výměnou za zvolení Václava Havla do čela státu.

Václav Havel se jako prezident stal spíše symbolem politické změny, než skutečným politikem. Nikdy nevstoupil do žádné politické strany ani žádnou nezaložil, i když byl k tomu mnohokráte veřejností vyzýván. Podle mě prostě neměl potřebné lidské vlastnosti, které by mu dovolovaly se stát skutečným rozhodným vůdcem národa, zejména pak pro naprostý nedostatek znalostí a vědomostí o řízení státu a zejména ekonomiky. Byl si toho samozřejmě vědom a tak ponechal ty "praktické" věci na starost - ač nerad - zejména Václavu Klausovi, se kterým pak vedl celou dobu jistý druh osobní války. Václav Havel ale bohužel nedokázal vytvořit ani vlastní filosofickou představu o tom, jak by měli občané tohoto státu žít a pracovat, nadneseně řečeno "pro větší společné blaho". Kazatelem se tedy nestal. Svým osobním životem se žádným skutečným příkladem nestal, zařadil se spíše mezi ty občany, kterým nečekaně spadlo restituované dědictví do klína. Ani tu Lucernu nedokázal opravit a nakonec ji zahanbujícím způsobem prodal. Na otázku, proč se nestal Václav Havel skutečným vzorem občana jsem odpověděl už před jedenácti lety ve stejnojmenném článku.

Zůstane tedy jakýmsi nejasným symbolem nové postkomunistické éry v dějinách zemí koruny české, prvním "nedělnickým" prezidentem po rozpadu komunistické diktatury. Ač prezident a státník, Václav Havel se nejlépe cítil jako divadelník a spisovatel, v posledku i jako pan filmový režisér. Někdy mám pocit, že se stal prezidentem proto, že "nebyli lidi", jindy se mi honí hlavou představy, že "všechno je jinak" a že byl na svou funkci dlouhodobě připravován americkou CIA. Vždyť poté, co byl 29.prosince zvolen komunistickým Federálním shromážděním prezidentem Československé socialistické republiky (!), již v únoru 1990 odcestoval do USA, kde pronesl projev před americkým Kongresem.

Je zvláštní sledovat, jak se lidé po jeho smrti aktivizují, svolávají přes internet a za zvuku zvonů slouží jakési pohanské mše na náměstích, pořádají panychidu za padlého hrdinu. Čiší z toho potřeba, kterou má jistá nemalá část veřejnosti: potřeba uctívat svů vůdce, své hrdiny, své padlé a činit to veřejně. Někteří dokonce na náměstích zvonili klíčemi. Někteří nezvonili, protože už přišli o auto, o byt či dům ve víru kapitalistického revolučního dění minulých dvaceti let. Zvonili ale místo nich ti, kteří získali během této doby klíče k novému autu, k novému bytu či domu.

Jedno je jisté: Václav Havel se nesmazatelně zapsal do dějin nejen česko-moravsko-slezských, ale i slovenských (méně) a také do světových: Francie: Havel byl morálním svědomím celé Evropy, Německo: Havel byl hrdina, patriot svobody a buřič, Ruský tisk: Havel spojil nespojitelné a nemožné učinil možným. V každém případě je škoda, že nesplnil přání dalajlámy, který mu před týdnem přál alespoň dalších deset let života. Mohl se při nejmenším dožít ještě toho, že by si díky změně naší ústavy zvolil svého nového prezidenta. Pokud to ovšem tak dopadne. Klaus je totiž proti přímé volbě prezidenta! Politický boj pokračuje i po Havlově smrti. Už se ale může tomu všemu jen usmívat.
19.12.2011 12:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Viry.cz: Stuxnet, Duqu a záplaty Microsoftu.

Na stránkách Viry.cz se píše: Microsoft vydal pravidelný balík bezpečnostních záplat, mezi kterými figuruje i záplata, kterou popisují v Bulletinu MS11-087. Záplaty pochopitelně "záplatují" známé chyby v programech. Právě chyba související s touto záplatou je zajímavá tím, že ji již od října 2011 zneužívá havěť s názvem Duqu. Takové úmyslné zneužití chyby se odborně nazývá jako zero-day exploit (tj. útočník objevil chybu a neexistuje k ní oficiální záplata).

Havěť Duqu je podobnou záhadou jako červ Stuxnet. Obě srajdy jsou podepsány důvěryhodným a ukradeným certifikátem, tudíž Windows nemají problém s nedůvěryhodností spouštěného infikovaného souboru, obě zneužívaly v té době neznámou chybu v operačním systému a obě se v podstatě nezajímají o běžné uživatele - útoky jsou totiž přesně cílené. Především v případě Stuxnet tak mohl na tohoto červa narazit i běžný uživatel na USB flash disku. Přes PC uživatele se sice snažil šířit dále na další přenosná média, nicméně o data uživatele zájem neměl. Jeho specializace byla velice úzká, jak plyne i z níže uvedeného textu, jenž jsem si dovoli přebrat z wikipedie. Šíření přes USB flash disky může připomínat zastaralou metodu šíření havěti po disketách, nicméně není ideálnějšího kanálu, jak se dostat například do vnitřní oddělené sítě nějaké té jaderné elektrárny či sítě pro ovládání bezpilotních letounů. Laicky řečeno: všude jsou lidé, kteří si chtějí zahrát hry a pokud nemají ve vnitřní síti přístup na internet, dotáhnou si tam hru alespoň na "flešce" :-)...

Pokračování článku najdete na Viry.cz A račte si rychle zkontrolovat, zda ve vašem počítači proběhly všechny nejnovější aktualizace - tedy v případě, že máte nastavené automatické aktualizace. Pokud nikoliv, neváhejte a aktualizujte ručně (Ovládací panely, Systém a zabezpečení, Windows Update, Vyhledat aktualizace).

Kromě upozornění na nutnost aktualizovat je ve výše citovaném článku důležité upozornění na vysokou nebezpečnost v poslední době tolik oblíbených a dnes již cenově velmi přístupných USB flash disků. Při jejich používání skutečně představují velké nebezpečí přenosem virů, červů a jiných potvor, které mohou převzít kontrolu nad vaším počítačem a případně vám nejen zneužít vaše data, ale i je zcela zničit. Proto je nanejvýš vhodné nastavit ve vašem antivirovém programu testování výměnných médií (disketa, CD/DVD a USB). Například v antiviru avast! je to v NASTAVENÍ ŠTÍTU SOUBOROV0HO SYSTÉMU, Testovat při připojování. V řadě firem je z těchto důvodů striktně zakázáno "flešky" používat. Jejich použití je také možné omezit na určité uživatele, počítače nebo zcela zakázat. Kromě ohrožení firemních počítačů hrozí také ztráta důležitých dat. Takže opatrně a s rozvahou. Více o tom najdete například zde nebo tady. Přeji krásný deštivý a větrný den. Vyrazit v tomto počasí ven je velká výzva pro vaši schopnost vzdorovat větru a dešti. Je to přece krása, bojovat s přírodou!
16.12.2011 11:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Jsou dnešní staří moudří?

To je tedy titulek. Je to vůbec česky? No nic, zkuste raději hádat, kdo napsal tato slova: "Když otcové prostě povolí svým dětem a nechají je dělat, co se jim zachce..., když se synové přestanou bát svých otců a vážit si jejich hodnot..., když se učitelé třesou před svými žáky, místo aby je vedli přímou cestou..., když dojdou věci tak daleko, že se staří podřizují mladým a přehlížejí jejich pošetilosti a nepřístojnosti a dokonce se jich účastní, jen aby nevzbudili dojem, že chtějí být autoritativní..., když se tímto způsobem rozdrobí duše a odolnost mladých..." Slyšeli jste to snad v nějaké hlubokomyslné debatě v rozhlase nebo v televizi? Řekl to snad nějaký nositel Nobelovy ceny nebo dokonce jeho svatost dalajláma? Nikoliv, hádáte špatně. Citovaný úryvek je z Platónova spisu "Politeia".

Také vám jeho slova připadají nadmíru aktuální? Není divu. Ačkoliv se nám někteří vědci snaží tvrdit, že člověk se vyvíjí, nic takového není dozajista pravda. To, co se vyvíjí, jsou formy lidské společnosti - i když dnes znovu míříme pod gender hesly do dávno vynalezeného matriarchátu. Nepochybně se vyvíjejí technické prostředky, zejména pak zbraně, výroba nezničitelných umělých hmot. I když se zase vracíme k dávno vynalezeným větrným strojům a již staří Římané měli největší vynález všech dob - splachovací záchod. Pravda, máme počítače, ovšem první analogový počítač byl vynalezen již v Korintu (125 př.n.l.) a Hérón Alexandrijský (kolem roku 60) programoval chování strojů. Nic nového pod slunce jsme ve skutečnosti nevymysleli a měli bychom mít na mysli výrok jednoho židovského rabiho, který pronesl před smrtí varovné "všechno je jinak".

Jsme stejně šílení a zmatení jako naši předkové před deseti či dvaceti tisíci lety. Jen se podívejte na naše politiky, lítají v tom stejně jako všichni ti vůdcové barbarských kmenů, starověcí vojevůdci a novodobí diktátoři. Částečně jde o mocichtivé idioty, převážně jsou mezi nimi ti, co touží po bohatství, které by si sami pro neschopnost nedokázali jinak získat. Aby se udrželi na trůnu, slibují co je napadne, rozdávají voličům nalevo i napravo a poté, co narazí na dno pokladny, hovoří o nutnosti abychom si my kromě nich utáhli opasky.

Ale dost pláče: není nad to udělat něco pozitivního pro spásu toho zatraceného lidstva. Zkuste zpytovat svědomí, kdy jste něco chvályhodného udělali pro své bližní, při nejhorším alespoň pro sebe, případně vykonali nějakou práci, jejíž výsledek byl viditelný, i když třeba zcela neužitečný. Sám toho nemohu moc nabídnout: minulý týden jsem rozřezal a naštípal asi tak půl kubíku dřeva, vytisknul po intelektuálním zápase s počítačem i tiskárnou několik set firemních nálepek na balíčky a spravil neopravitelně rozbitý kazeťák.

Dnešní poněkud vznešenou úvahu nad zkázou nepoučitelného lidstva zakončeme stylově rovněž s filosofem. Mnohem důležitější je podle Kierkegaarda "naplnit život smyslem, snažit se, aby byl žit v souladu se svým určením a ukončen v míru s poslední stolicí". A k pokroku lékařské vědy tento kontroverzní myslitel dodává: "Zachránit život člověka na několik let nemá velký smysl, je to směšné. Vážnější je dosáhnout toho, aby zemřel v blaženosti."
15.12.2011 10:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Vodafone testuje v Berouně HSPA+.

Vodafone spustil v Berouně test nejrychlejší technologie pro připojení k mobilnímu internetu v ČR. Jedná se o novou generaci technologie HSPA+ Dual Carrier DC 43.2 Mbps. Zatímco dosavadní technologie umožňuje dosahovat teoretických rychlostí až 21.6 megabitů za sekundu, nová generace je dvojnásobně rychlejší. Reálně dosažitelná maximální rychlost se pak bude pohybovat okolo 30 megabitů za sekundu.

Této reálné rychlosti lze dosáhnout pouze s datovým USB modemem Vodafone K4605, který podporuje teoretickou rychlost až 43,2 Mbps. Vzhledem k tomu, že jde o testovací provoz, není tento modem zatím součástí standardní nabídky Vodafonu. Rychlost začnou v příštích dnech v Berouně testovat nejdříve vybrané firmy, které zde sídlí a jsou klienty Vodafonu. Pokud bude test úspěšný, plánuje Vodafone v příštím roce spuštění i v dalších městech. (Další podrobnosti).
14.12.2011 12:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Máme všeho schopné vojenské logisty.

Česká armáda bude řídit zásobování Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU) v zahraničních operacích. Prozatím budou armádní specialisté zodpovídat za logistiku převážně sousedních zemí a členů aliance, informovalo v pondělí ministerstvo obrany. Česko bude řídit nově vznikající Společnou podpůrnou skupinu logistiky (JLSG Joint Logistic Support Group) složenou ze specializovaných logistických jednotek armád středoevropského regionu.

Projekt Společných podpůrných skupin logistiky by měl koaličním jednotkám v misích jako je například ISAF v Afghánistánu, poskytovat logistickou podporu. Otázkou je, zda je česká armáda k takové činnosti kvalifikovaná.

Ukázku "schopností" českých armádních logistiků předvedlo Ministerstvo obrany, které právě teď "pohřešuje" dva obrněné vozy Tatra - každý za devět milionů korun, které byly v roce 2007 nasazeny v Afghánistánu u útvaru vojenské policie SOG. O dva roky později, kdy byl útvar SOG zrušen, se po nich slehla zem.

"Materiál útvaru, pro který jsme nenalezli další využití, jsme v témže roce nabídli ostatním součástem resortu," řekl Lidovým novinám mluvčí vojenské policie Jan Čermák. Dodal, že poté "ztratil vozy ze zřetele". V pátrání se nedařilo ani ministerstvo obrany, které podle tiskového střediska vylučovací metodou pouze zjistilo, že u nich vozy nejsou.

Bývalý poručík jednotky SOG, který chtěl zůstat v anonymitě, Lidovým novinám řekl, že když se jeho útvar rozpadl, nastal strašný chaos. "Lidi z útvarů po republice přijížděli do Prahy a rozebírali si naši techniku," tvrdí. Je prý proto možné, že tatrovky teď stojí někde u některé z českých či moravských posádek.

Tatrovky byly pro jednotku SOG speciálně upravené dodatečným pancéřováním a kulomety. Naši šikovní vojáci uřezali střechu, aby se vozy vešly do přepravního letounu Herkules. I proto by o ně stál Vojenský historický ústav. Tam však žádná tatrovka nedojela. (Pramen).

Je tu ještě jedna možnost: možná se právě teď v tatrovkách prohánějí po Afgánistánu bojovníci Talibanu, kteří je výhodně zakoupili od některého našeho logistika. V každém případě česká armáda prokázala, že její zásobovači dokáží zázraky včetně zmizení rozměrných nákladních automobilů za bílého dne. Kam se na ně hrabe mistr magie Criss Angel, možná by to dokázal David Copperfield, známý svým trikem, jak nechat zmizet rychlíkový vagon nebo Sochu svobody. Mistrovským kouskem je i způsob, jakým se dařilo čtyři roky utajit zmizení bojové techniky.

Aktualizace 14.12.2011: Odvolávám všechno, co jsem na základě informací z deníku Lidové noviny uvedl v tomto článku a to včetně spekulací o schopnostech logistiků naší armády. Nic takového se nestalo, obě pancéřované tatrovky se podle prohlášení generálního štábu neztratily a jsou uskladněny v Zásobovacím středisku Rančířov. Slibuji, že už nikdy nebudu věřit tomu, co se v lidovkách napíše. Armádním logistikům se omlouvám. Podlehl jsem svým osobním vzpomínkám z roku 1961, kdy bylo při inventuře skladu jedné stavebně pracovní armádní jednotky, které jsem byl příslušníkem, nalezeno v zapečetěné bedně kamení místo granátů. Dnes se v naší profesionální armádě jistě nic takového stát nemůže.
13.12.2011 12:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Čestný maršál trampů je na tom špatně.

Ladislav "Frank" Nykl z Chodova na Sokolovsku patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Nejlepší léta má tramping asi už za sebou. Přesto podle Ladislava "Franka" Nykla z Chodova na Sokolovsku, dokud bude existovat kamarádství, romantika Divokého západu přetrvá. Ví, o čem mluví, Frank Nykl patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Za svou činnost ho ocenilo i muzeum Buffalo Billa v americkém městě Cody, které Buffalo Bill založil.

Trampování provází Franka Nykla už od mlada. Začátky ale byly spíš drsné. "Byli jsme tehdy hloupá parta kluků. Napůl skauting, napůl tramping, prostě od všeho něco. Jenže pak kluci vykradli nějakou chatu a vzali dvě konzervy a tepláky a pak před mlékárnou pár lahví mléka. Udělali z nás organizovanou skupinu a odsoudili nás. Seděl jsem tři roky," popsal své začátky Nykl. (Pramen Náš tramp, celý článek zde).

Jak se mu dnes žije? Píše o tom v časopise Čechoaustralan:
"V roce 1991 mne rehabilitovali a to tak, že mi nabídli znovu práci v nemocnici a tam jsem zjistil, že mi kolegy i nadřízené dělají ti samí, co mě před lety vyhazovali. V tomto prostředí se nedalo pracovat a tak jsem nemocnici nakonec sám opustil. Pak jsem k tomu dostal anginu pectoris a tak jsem musel kvůli svému zdravotnímu stavu dělat na vrátnici ve fabrice Liaz Vintířov, kde jsem dělal 8 let, a proto mám teď malý důchod. Po veškerém „zvýšení“ mám dnes celých 6.800 Kč, zatímco příslušníci STB a všichni ti, co mi, jak sami říkali „znechucovali život“ dostávali vysoké platy a pak i mnohatisícové odstupné a důchody. Nikdy jsem nic od nikoho nechtěl a nedělal jsem to z falešného hrdinství. Jen jsem stál za svým slovem a rval se za svobodu člověka. Před nedávnem jsem požádal Sociální úřad v Sokolově o příspěvek na bydlení, protože jakmile zaplatím 2.400 Kč nájem, 1.200 Kč elektřinu, pak plyn, popelnice, televizi, telefon, internet atd. zbude mi tak 500 Kč na měsíc. To je přibližně 35 Kč (slovy třicet pět korun) na stravu na den. Je jasné, že si nic nekoupím a jím jen suchý chleba a polívky. Ten příspěvek jsem nakonec dostal, ale díky neustálému zdražování jsem i přesto skoro žebrákem. To se mi nestalo ani za hluboké totality, tam jsem i přes všechno měl co jíst. Nepodepisoval jsem ani nerozšiřoval Chartu 77 kvůli nějakým výhodám a penězům, jen chci mít ke stáru co jíst a koupit si třeba novou košili. Svoboda je krásná věc, ale když nemáte z čeho žít, tak je iluzorní. Byl jsem jen pěšákem ve velké politické hře a tak jsem na to doplatil. Jestli mi někdo poradí, jak mám vegetovat za mých pár korun na den, budu rád. Nikdy jsem neuměl krást, ani podvádět a tak nic nemám. Celý život jsem musel pracovat (jinak by mě zavřeli za příživnictví) a musel platit daně. My nemocní důchodci už těžko chodíme a tak nekřičíme s transparenty v ulicích. Asi proto nás nikdo neposlouchá, ale vy taky budete jednou staří." (Celý Frankův článek čtěte zde.)

Frank Nykl se dopustil po vítězné "revoluci" zásadní chyby: kdyby se jakýmkoliv způsobem vetřel do přízně zakladatelů "nového demokratického" ministerstva školství a péče o mládež, nebo si by si našel nové kamarády na ministerstvu kultůry či vnitra, mohl se i dnes osobně účastnit na financích tekoucích do řady "neziskových" organizací a opatřit si pro svoje vlastní občanské združení řadu donátorů českých i zahraničních. Nejlépe by bylo založit museum českého trampingu, které dodnes nevzniklo a stát se jeho placeným ředitelem. Místo toho musel v roce 2006 pro nedostatek peněz ukončit vydávání tištěného trampského časopisu Stopař. Ten dnes existuje jen na internetu a Frank v něm má svůj blog. Jak sám říká, na spolupráci s bývalými estébáky, svazáky a komunisty neměl žaludek a proto na sklonku života obrací s hořkostí v srdci v dlani každou korunu.
12.12.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Kupujete chytrou nebo hloupou tiskárnu?

Pokud jste se rozhodli si koupit novou tiskárnu, ať už dobrovolně nebo z donucení (jako já), protože se buď nedá připojit do vašeho nového počítače přes USB nebo pro ni její výrobce neráčil naprogramovat driver pro Windows 7 (můj případ s OKIPAGE 8iM, která se sice kabelem připojit do USB dá, ale driver není a nebude), pak vybírejte opatrně, dlouho a kupujte uvážlivě jako já.

V první fázi hledání té nejlepší a nejvhodnější tiskárny musíte zcela zapomenout na výběr podle ceny. To by vás mohlo zavést do pekla a později byste marně litovali.

Podle mne poté, co se rozhodnete zda tiskárnu černobílou nebo barevnou, měli byste si vybrat, zda bude tiskárna hloupá nebo chytrá. V identifikaci vlastností tiskáren všech možných značek vám může kupodivu pomoci senior mezi výrobci počítačů - firma IBM. Když jsem často marně pátral po informaci, zda je nabízený typ tiskárny Host-Based neboli také GDI (to jsou ty hloupé) nebo zda tiskárna umí interpretovat některý z nejčastěji používaných jazyků, např.PCL ve formě Printer Data Stream (to jsou ty chytré), náhodou jsem objevil přehledné a hlavně úplné tabulky tiskáren obsahující právě tyto důležité údaje na stránkách firmy IBM. Samotná firma IBM u nás nabízí prakticky jen pokladní malé termální nebo jehličkové tiskárny a tak je logické, že se snaží svým zákazníkům podat informace o tiskárnách ostatních výrobců, kteří dominují na trhu domácích nebo profesionálních laserových a inkoustových tiskáren.

Přehledné tabulky s údaji o "chytrosti" tiskáren (parametry Host-based/GDI - PCL/PostScript) najdete na stránkách IBM například pro tiskárny HP, pro Canon, dále i pro Epson nebo Xerox, případně i Samsung či Brother i Fujitsu.

Dostáváme se nakonec i k penězům. Máte-li jich neomezeně, pak jistě kupte barevnou chytrou laserovku. Když se podíváte na nabídku známých internetových obchodů jako je Lan-shop.cz, Mironet.cz nebo Alza.cz, najdete tam například docela levnou HP Color LaserJet Pro CP1025, která je ovšem Host-Based, to znamená, že při vytváření tiskové stránky musí veškerou práci zastat procesor vašeho počítače. S tiskárnami tohoto druhu můžete také v budoucnu očekávat problémy snížené podpory ze strany výrobce, tedy pokud jde o ovladač (drivery). Nevím jak vy, ale já očekávám, že moje tiskárna musí "přežít" nejméně dva následující nové operační systémy a vydržet v provozu alespoň deset let, tedy pokud se toho dožiji. To znamená sice vyšší náklady dnes, ale nižší náklady zítra. Jak říkával můj dědeček, nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci.

Nebudu vás dále napínat, cože jsem si to koupil za zázračnou tiskárnu a kde. Po úporném hledání a rozvažování jsem zvolil černobílou HP LaserJet P2055 nesíťovou, s připojením přes USB. Jak jistě tušíte, patří mezi ty chytré (není Host-Based) a je rychlá s možností tisku všech možných druhů a formátů tiskovin. Možná se vám může zdát, že je poněkud rozměrná pro domácí použití a zbytečně chytrá. Má ale oproti tolik "oblíbeným" inkoustovým tiskáren velkou výhodu: náplň barvy nevysychá, což uživatelům inkoustovek přidělává jisté starosti i náklady. To, jak se rozhodnete, je samozřejmě na vás.

Nezapomeňte při vybírání na provozní náklady na tonery, zejména u levných inkoustových tiskáren po čase zjistíte, že jste za ně zaplatili mnohonásobně více než za samotnou tiskárnu. U černobílých laserovek existuje vyzkoušená cesta formou renovace kazety s tonerem. Pro tiskárnu HP LaserJet P2055 renovace stojí 780,- korun s náplní na tisk 6500 stran A4 při pokrytí 5%. K tomu není co dodat.

Na závěr informace, u koho jsem nakoupil. V závěru rozhodování samozřejmě hrálo to, za kolik kdo tiskárnu nabízí. Bylo to docela vyrovnané, vzal jsem v úvahu i existenci kamenného obchodu, ve kterém se dá na internetu vybraný produkt vyzvednout bez zbytečných nákladů na dopravu a nedej bože, i reklamovat. Pro Prahu tedy do užšího kola postoupil Mironet a Alza.

A co rozhodlo? Moje dřívější výborné osobní zkušenosti s pracovníky Mironetu (prodejna Praha 6) naklonily váhu na jejich stranu a poté, co jsem dostal jako zaregistrovaný návštěvník obchodu dárek ve formě slevy 10 procent z internetové ceny, nebylo o čem přemýšlet. Tahle firma založená kdysi mladými studenty je plná stále mladých lidí, kteří nejsou nevrlí a jsou ochotní vám počítač sestavit přesně podle vašich přání, což jejich konkurence většinou nenabízí. Přeji jim tímto hodně zákazníků a sobě, aby tiskárna vydržela oněch deset let. A proč jsem včera nic nenapsal? Inu, kupoval jsem přece tiskárnu.
8.12.2011 12:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Josef Mašín odsoudil sebevraždu Jana Palacha.

Zuřivá diskuse se rozpoutala na Parlamentních listech pod rozhovorem Josefa Mašina o Palachovi. Mašín Palachův čin tvrdě odsuzuje například slovy "Nedovedu se vžít do duchovního stavu a představ člověka trpícího akutní depresí. Čtyři litry benzinu, který si k tomuto účelu koupil, k rychlému usmrcení rozhodně nestačí.
V zemích zapadních civilizací upálení nebylo nikdy společensky přijatelné, ani nebylo předmětem veřejné pozornosti. Tento čin neodpovídá morálním hodnotám civilizovaných zemí. Je velice populární v Asii, odkud se tento způsob v šedesátých letech rozšířil do zemí východního bloku.
Veřejná reakce na tento čin vypovídá o psychologické a kulturní úrovni těchto zemí. V Palachově generaci se psýché národa posunula na Východ, kde zůstává dodnes. Gándhismus byl výstižně popsán českým spisovatelem Janem Drábkem, který se po neblahých zkušenostech v Čechách vrátil zpět do Kanady. Česká veřejnost reaguje pod tlakem na určité události vždy stejným způsobem. Buď kladou kytice, nebo slibují poslušnost v masových shromážděních. Bylo tomu tak po atentátu na Heydricha a i v tomto případě."

Odsudek Palachova činu i chování českého národa v dobách okupace cizími vojsky nadzvedl řadu čtenářů k nelítostným útokům na Josefa Mašína na jedné straně i k projevům souhlasu s jeho kontroverzními názory:

I, když si Mašín nezaslouží kulku ale provaz, tak musím souhlasit s jeho názorem na Palacha. Ten, kdo si sáhne na život, ať už z jakýchkoliv ideologických pohnutek, není normální. Nestačí, že je to oblíbený prostředek náboženských teroristů. Také je budeme oslavovat?

Mašín má pravdu, Češi uctívají Palacha díky své vrozené zbabělosti. Místo ,aby bojovali najdou si nějakého "svatého" symbol ,který ucívají ,aby nemuseli nic dělat.V současné době se to projevuje tím, že nedělají nic proti vládě, která je ničí a která škodí této zemi.

Nechápu, proč parlamentní listy neustále probírají zločineckou rodinu Mašínů. Co dokázali, krom toho, že vraždili a loupili. Pravděpodobnější je že se jednalo o zakomplexované sadisty. Po celou dobu co odešli do ciziny, neudělali pro republiku nic. Zbabělé vraždění se stalo náplní života, proto se nechali naverbovat do vietnamu kde vraždili a nakonec stejně odtud zdrhli. Nechápu novináře, který se stakovým povlem vůbec baví. Primitivní zločinci, nic jiného. Jejich otec se musí v hrobě obracet. Ten byl jediný opravdový hrdina z jejich rodiny.

Tolik nepatrná ukázka z dosti bouřlivé internetové diskuse. Je z ní zřejmé, že nadále pokračují spory o tom, zda byly činy skupiny bratří Mašínů přijatelnou formou boje proti komunistickému režimu a zda Palachova sebevražda upálením byla smysluplná. Přiznám se, že nad oběma těmito způsoby boje jsem dodnes v rozpacích. Domnívám se, že v obou případech byly lidské životy zmařeny zbytečně.
6.12.2011 16:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Novináři sabotovali vyšetřování korupce kolem Pandurů.

Název článku vypadá poněkud nepochopitelně, ale je to skutečně tak. Tím, že Mladá fronta Dnes a Právo zveřejnily 11.května 2011 výpověď rakouského manažera Stephana Szücse, utajeného svědka v případu údajně předraženého čtrnáctimiliardového nákupu obrněných vozů Pandur pro českou armádu, v němž může jít o vysoké úplatky, narušily vyšetřování především v Rakousku, protože po zveřejnění Szücsova jména odmítají vypovídat i další svědci.

Policie bude únik informací při prověřování zakázky na nákup transportérů Pandur řešit do konce roku. Žalobce opět o měsíc prodloužil lhůtu. Ta tentokrát vyprší 31. prosince. Do té doby by vyšetřování mělo být definitivně uzavřeno. ČTK to v pondělí řekl státní zástupce ostravské pobočky Vrchního státního zastupitelství Rostislav Bajger.

Podle zmíněných deníků Szücs prý uvedl, že si přítel bývalého premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík na sklonku roku 2007 řekl o úplatek půl miliardy korun jako provizi za uskutečnění obchodu.

Ačkoliv česko-rakouský policejní tým začal vyšetřovat nákup obrněných transportérů Pandur již v polovině loňského července, dodnes nejsou žádné konkrétní výsledky, nikdo nebyl postaven před soud. Můžeme se tedy domnívat, že novináři, možná nechtěně nebo i úmyslně, zasáhli do vyšetřování takovým způsobem, že nakonec nebude možné žádný trestný čin přesvědčivě dokázat zejména pro nedostatek svědků ochotných vypovídat. Stejně tak se ale můžeme domnívat, že i kdyby nebyla výpověď utajeného svědka rakouského manažera Stephana Szücse zveřejněna, stejně by policie pod politickým tlakem osob do případu zapletených nedokázala věc dostat až před soud. Nakonec bude pravděpodobně vše odloženo se závěrem, že "jeden pán povídal" ale nikdo to nepotvrdil. Inu, kdo by co potvrzoval, když by případní svědci riskovali, že si tím sami sobě pomohou do vězení. Metoda doporučovaná zvěčnělým doktorem Plzákem známá jako "zatloukat, zatloukat a zatloukat" bude slavit úspěch nejen v tomto případu korupce mezi nejvyššími politickými kruhy.

O nezávislosti policie a soudů si můžeme nechat jen zdát. Hovoří o tom i červnový průzkum agentury STEM, podle kterého České policii tehdy důvěřovalo jen 51 procent lidí, v nezaujatost soudů pak věřilo jen 30 procent občanů. Po současných tahanicích mezi ministrem vnitra a "nezávislým" a neodvolatelným policejním prezidentem by asi důvěra v policii ještě dále při podobném průzkumu poklesla. Toneme v rozpacích nad zprávami typu, že "policejní prezident údajně zamlčel odcházejícímu elitnímu detektivovi Petru Krömerovi vzkaz od ministra vnitra Jana Kubiceho, který se s ním chtěl sejít a přesvědčit ho, aby u policie zůstal. ". Odchod Krömera od policie je jedním z vážných rozporů mezi Lessym a Kubicem. Dnes se šéf policie a ministr mají sejít, Kubice očekává, že mu Lessy donese svoji rezignaci, k níž ho vyzval počátkem minulého týdne. Šéf policie však důvod k podání demise zatím nevidí. Má jiný nápad: nabídne při dnešní schůzce ministru vnitra Janu Kubicemu, že na prezidiu zruší místo náměstka pro strategie, které nyní zastává Pavel Osvald. Ustoupí tak ministrovi, který spor o Osvaldův post vnímá jako jeden z důvodů, proč by měl Lessy rezignovat. Když se loď potápí, jednou z osvědčených metod je vyhodit přes palubu vše nepotřebné. Vše se odehrává pod dohledem televizních kamer a zvídavých až drzých komentátorů jako nějaká reality show. Má to jednu vadu: platíme si to sami a také na to doplatíme.
5.12.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Na soukromém maškarním plese se může hajlovat.

Hajlování na maškarním plese ultrapravicového uskupení Národní odpor tak nebude potrestáno. Nejvyšší soud totiž zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se neúspěšně pokusil zvrátit osvobozující verdikt pražských soudů nad hajlujícím účastníkem maškarního plesu. Soudy rozhodly, že hajlování v tomto případě není veřejně spáchaným trestným činem, protože se ho muž dopustil na uzavřené akci, kde hajlovali všichni přítomní.

Sporná událost se stala loni před Vánocemi 17. 12. 2010. v Praze v jednom baru v průběhu společenské události pořádané neonacistickou organizací Národní odpor Praha pod názvem "N.O.P. Vánoční maškarní ples". Na tento ples v jednom z pražských barů přišel jeden z účastníků v karnevalové masce Adolfa Hitlera. Když ho přítomní uviděli, začali jej zdravit typickým gestem a provolávali nacistický pozdrav Sieg Heil, i když vlastně měli volat Heil Hitler. Jejich počínání zůstalo zachyceno na videozáznamu, který později analyzoval soudní znalec. Většinu z nejméně 15 hajlujících se ale nepodařilo identifikovat. Obžaloba původně tvrdila, že se muž veřejně dopustil podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, což nejvyšší soud vyvrátil.

Tak to je docela pozoruhodný výsledek nestrannosti našich soudů, které v čele s nejvyšším soudem dospěly k názoru, že na maškarním plese, ale i kdekoliv jinde v uzavřené společnosti se může volat Sieg Heil a zdravit zdviženou pravicí. Kdyby se ale na místě "činu" vyskytli alespoň tři nehajlující pozorovatelé, které by toto konání ani nemuselo pobuřovat, pak se z toho stává zločin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Což se údajně v daném případě nestalo, protože spontánně hajlovali všichni přítomní. Na místě tak nebyl nikdo, koho by jejich počínání mohlo ovlivnit nebo pohoršit, tedy nikdo, kdo by nehajloval. Podle § 89 odst. 4 písm. b) tr. zákona je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými.

Z uvedeného je patrné, že v uzavřených společnostech bez účasti veřejnosti si každý může provolávat co ho napadne zcela bez obav. Otázkou ale zůstává, zda nemohou být pohoršeni vyvoláváním protizákonných nacistických či komunistických hesel občané jdoucí okolo baru, hospody či jiné společenské místnosti. Pořadatelé by se tedy měli postarat, aby byla zavřená okna a intenzita řevu byla jen taková, aby na ulici nebylo nic slyšet. Celý text tohoto průlomového usnesení Nejvyššího soudu si můžete prostudovat na stránce Nejvyššího soudu.

Jak se praví celkem výstižně ve Wikipedii, "Sieg Heil je stará německá fráze, která znamená zhruba „Vítězství zdar!" Sousloví bylo zneužito v dobách nacismu, kdy se stalo všeobecným pozdravem a projevem sympatií k Adolfu Hitlerovi a jeho boji za vítězství Třetí Říše. Bylo využíváno při veškerých setkáních, kdy byl pozdrav doprovázen ještě vztyčením pravice do úrovně ramen (případně o něco výše). Vztyčení pravice se nazývá hajlování (v češtině někdy psáno heilování). Za pronášení této fráze hrozí dnes v Německu až tři roky vězení. Podobným výrazem se postupem času stalo i Heil Hitler (Sláva Hitlerovi)."

Hitlerovci pozdrav vztyčenou pravicí se spojenými prsty nevymysleli, byli to Římané, kteří tak vzdávali čest císaří se slovy Ave césar! V císařském období pozdvihnutou pravici jako pozdrav používal také Napoleon Bonaparte, který chtěl navázat na odkaz římských císařů. V každém případě se nedoporučuje tento "římský" pozdrav používat na veřejnosti. Naopak je povoleno vztyčenou rukou kynout zleva doprava davům, nezapomeňte ale roztáhnout prsty od sebe, alespoň palec. Pokud vztyčenou pravicí máváte rychleji ze strany na stranu, považuje se to za nevinné gesto loučení se s někým blízkým. Nashledanou v pondělí.
2.12.2011 12:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Kandiduji na prezidenta.

Bývalý premiér Jan Fischer je podle svých slov připraven kandidovat na prezidenta. Podporuje jednoznačně přímou volbu a uznává, že aby si hlavu státu mohli volit sami občané, bude třeba mnoha kompromisů. "Jsem připraven kandidovat na prezidentskou funkci a přistupuji k tomu odpovědně a s veškerou vážností. Z veřejného a politického života jsem nikdy neodešel, do stranické politiky ale vstupovat nebudu," uvedl bývalý premiér Jan Fischer pro ParlamentníListy.cz.

Co k tomu dodat? I já jsem připraven kandidovat na prezidenta. Podporuji jednoznačně přímou volbu a uznávám, že aby si hlavu státu mohli volit sami občané, bude třeba mnoho kompromisů. Přistupuji k tomu odpovědně a s veškerou vážností. Z veřejného a politického života jsem nikdy neodešel (protože jsem tam zatím nevstoupil), do stranické politiky ale vstupovat nebudu. Moje názory jsou ovšem veřejnosti k dispozici již od roku 1998 na těchto stránkách.

Na rozdíl od pana Fischera jsem v komunistické straně ani v jiné politické straně nikdy nebyl a i můj trestní rejstřík je čistý. Jediným mým nedostatkem je nedostatek peněz. To by mohlo být záminkou pro korupčníky, kteří by se mohli snažit mě podplácet. Když se ale nad tím zamyslím, tak podplácet prezidenta má smysl jen pro udělování milostí. Tady ale žádné nebezpečí nehrozí, protože já žádné milosti ani vyznamenání udělovat nebudu, k čemuž se zde místopřísežně zavazuji. Spoléhám tedy na vás, že mě budete volit.

Možná, že se utkám v této bitvě o přízeň národa s Václavem Klausem, protože v případě zavedení přímé volby formou změny ústavy bude moci kandidovat i po třetí. Což tuší málokdo. Mimochodem, víte, že jsem s Václavem hrál kuličky? Mám ale velkou šanci nad ním tentokrát zvítězit, protože velká část národa jej nesnáší až nenávidí. Mě sice nikdo nezná, ale první kandidatura Václava Havla na prezidenta byla také překvapující. Znalo ho jen pár estébáků, komunistů, disidentů a několik kriminálníků, se kterými seděl v base.

Moje volební heslo je jasné: Bílek na Hrad! Moje volební sliby: Pro občany České republiky bude vstup do všech objektů na Pražském hradě zdarma stejně, jako do všech galerií a muzeí i hradů spravovaných státem. Pokud budu zvolen, žádná amnestie se nebude konat. Bohužel žádné další pravomoce, které by mohly poskytnout blaho národu prezident nemá, jak se ostatně můžete přesvědčit v textu české ústavy. Z toho chabého výčtu przidentských práv jistě dojdete k závěru, že funkci prezidenta může vykonávat kdokoliv, kdo dosáhl věku 40 let a nebyl při tom zbaven svéprávnosti, což splňuji.

A jedna důležitá věc na závěr pro ženy: prosadím, aby se změnil text této ústavy všude, kde se mluví o voliči, poslanci, senátorovi a prezidentovi. Nadále by bylo uvedeno volič, volička, poslanec, poslankyně, senátor, senátorka a prezident, prezidentka. Naše ženy si to zaslouží. Při té příložitosti by se mohl počet poslankyň, poslanců snížit na 99 nebo ještě lépe na 81, což je současný počet senátorek, senátorů. Děkuji vám všem předem za projev důvěry ve mě kladenou, kterou nezklamu. Ne, ještě jsem se nepomátl. Ještě ne. Co v tomto smyslu soudíte o panu Fischerovi?
1.12.2011 10:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]