Rakušáci nás nemají rádi.  Proč jsem použil tak nepříliš lichotivé označení našich milých sousedů? Inu, máme pro obyvatele některých států dvě jména: jedno používáme tehdy, když o nich chceme hovořit jako o dobrých sousedech. Pak mluvíme o Rakušanech, Němcích a Rusech. Když nám něco provedou, jsou to Rakušáci, Rusáci či Němčouři nebo dokonce náckové. Všimněte si, že podobná hanlivá označení nemáme pro Poláky, Maďary, Slováky. Pravda, pro Slováky jsme kdysi používali zajímavý, dnes už dřevní tvar Slovačisko, označující ovšem nikoliv celý národ, ale jen jednoho souseda, nepochybně trochu rázovitého, často zlobivého, avšak nikdy souseda v poloze latentního či skutečného nepřítele.

Vraťme se zpět k těm Rakušákům. V poněkud vzdálené době před rokem 1918 pro nás byli nepochybně něčím jako okupanty, pod kterými jsme třista let trpěli v porobě (porobit = podrobit, utlačit, ovládnout), byli jsme násilně poněmčováni. Rakušané pro nás byli sice nepříliš velký, leč nepřátelský národ, jehož poslední císař se tvrdošíjně sedmdesát let odmítal nechat korunovat za českého krále. Proč? Protože by tímto víceméně formálním aktem jaksi Čechy, Moravany a Slezany povýšil na stejnou úroveň s Rakušany. Dokonce by se ukázalo, že naše královská koruna je hezčí a parádnější než ta rakouská a že ji dříve nosil jako domácí čepici dokonce římský císař a český král Karel IV. To se nemohlo žádnému Habsburkovi líbit. A tak nejen z tohoto důvodu jsme v těch zlých dobách trpěli oprávněným pocitem jakési národní méněcenosti, kterého jsme se nakonec zbavili sametovou revolucí v roce 1918. I tenkrát o nás rozhodovaly mocnosti stejně jako potom v roce 1939, 1945, 1948, 1968 a 1989.

Když dnes slyšíme slovo Vídeňák, je to pro nás ještě docela snesitelné nejspíš proto, že polovička obyvatel tohoto nepříliš zajímavého placatého města jsou ve skutečnosti Češi. Tím se dostáváme k oněm Rakušanům nebo chcete-li, Rakušákům. Oni sami trpí totiž také jedním nikoliv nevýznamným národním komplexem: není jim jasné, co jsou vlastně zač. Jsou ve skutečnosti Němci vydávajícími se ze záhadných důvodů za jakési podivné Rakušany? Jsou ale také nepochybně ze značné části Čechy, Maďary, Srby, Chorvaty. Podle jazyka ovšem patří především k Němcům, kteří je ale mají za jakési méněhodnotné germány, kteří odmítají žít se všemi Němci v jedné velké říši. Přesto se k nim před druhou světovou válkou přidali a zavedli tak do češtiny to nevábné slovo anšlus. Nesmíme zapomenout, že i Hitler byl Rakušan, který dokázal zblbnout celý německý národ. A tak tahle nejasná národní identita dodnes způsobuje v hlavách dnešních Rakušanů své.

V hlavách se jim ale točí ještě jeden velice významný komplex: komplex ze ztráty velmocenské pozice, komplex z velké vojenské porážky a následného rozpadu velkého mocnářství. Neboť do roku 1918 patřilo tehdejší Rakousko-Uhersko mezi pět evropských mocností: Německo, Francie, Anglie, Rakousko-Uhersko a Rusko. Rakušané ovládali a řídili skutečně velký stát, vídeňská němčina byla státním jazykem i pro nás. Nebudu se pouštět do úvah, zda bylo správné, že se Rakousko-Uhersko rozpadlo, jaký by byl osud Evropy, kdyby dál plnilo svou roli nárazníku mezi německou rozpínavostí ze západu a slovanskou rozpínavostí Ruska z východu. V podstatě souhlasím s názorem, že to naši předkové zvrtali, protože Rakousko-Uhersko bylo jakýmsi předchůdcem dnešní mnohonárodní Evropské Unie, či dokonce oné havlovské Evropě federální.

Díky anšlusu mají Rakušáci ještě třetí komplex: byli při účtování vítězů druhé světové války zařazeni mezi národy poražené. Dnes si to už málokdo uvědomuje, ale do roku 1956 byli Rakušané okupováni Sovětskou armádou a jen zázrakem se vyvlékli z komunistické zóny. Jak se dívá takový zakomplexovaný Rakušan na nás? Inu, mají nás za komunisty, kteří se k Sovětům přidali na rozdíl od nich téměř dobrovolně (viz výsledek československých voleb v roce 1946). Dále nás mají celkem právem za bordeláře a nespolehlivé obchodní partnery. Nelíbí se jim, že se u nás už pomalu nedomluví německy a že na ně začínáme hlavně v Praze mluvit anglicky. Nemají nás také rádi proto, že Praha, a dnes už nejen Praha jim odvádí turisty z Vídně. Ty turisty, kteří jim vždy vytvářeli nemalou část jejich národního důchodu. Tajně nás (zatím) mají rádi ti Rakušané, kteří k nám jezdí k holiči, zubaři, pro benzin, prostě nakoupit cokoliv a na závěr si zajít do restaurace či cukrárny. Někteří odvážnější z nich dokonce protestují proti svým soukmenovcům blokujícím naše hranice na protest proti spuštění Temelínské jaderné elektrárny, protože se nemohou dostat do svého oblíbeného příhraničního městečka v Česku.

Rakušanům do dnešní doby nevadilo, že nakupovali značné množství elektrické energie v okolních státech vyráběné v atomových elektrárnách v Německu a zejména Francii nebo v neodsířených uhelných elektrárnách v Polsku. Sami si referendem nařídili zrušení vlastní právě dostavěné atomové elektrárny. Přitom se referenda zúčastnila menší polovina obyvatelstva a jen neptrná většina této poloviny byla proti atomovým elektrárnám, tedy něco kolem 25% účastníků referenda. To jsou paradoxy demokratické volby, kdy se právě zcela náhodně vládnoucí politické garnitury ohánějí tím, že rozhodují podle vůle národa, že jim lid svěřil moc a přitom mají faktickou podporu sotva pětiny národa.

Rakouští politici si z Temelína udělali výborný prostředek pro zvýšení volebních preferencí. "Rakousko je svobodná republika a jeho obyvatelé mají právo veřejně projevit svoji vůli - no nemilovali byste svého kancléře, který by k takto promluvil k nenáviděným sousedům. Přece nepošlu na své spoluobčany policii, nechal se slyšet kancléř Wolfgang Schüssel. Otázkou ale je, co udělá, až budou aktivisté pokračovat v blokádě českých hranic i po vypršení povolení, které dosud měli od zemské vlády. Líbí se mě postoj českých obchodníků, kteří v příhraniční oblasti začali na své obchody vyvěšovat německo-české letáky zakazující vstup Rakušanům. Když nic, tak alespoň díky tomu v médiích vyplaval na povrch známý fakt, že si řada Rakušanů na nás docela úspěšně vylepšuje svůj rodinný rozpočet. Protože znásobit si svoji hotovost více jak dvakrát jen přechodem hranic a ještě si u většího nákupu nechat vrátit 22% DPH, to opravdu není k zahození. Přitom zboží je v našich obchodech stejné jako v rakouských a naše restaurace se vyrovnají i těm vyhlášeným víděňským.

Zástupci Evropské Unie dali dostatečně najevo, že mezinárodní spory se nedají řešit blokádou vzájemných hranic zejména i proto, že to hospodářsky nepoškozuje jen Česko, ale i ostatní okolní státy včetně samotného Rakouska. Při tom všem je jisté, že Temelín odstaven nebude, protože nás stál spoustu peněz, přispěje k dalšímu zlepšení ovzduší zejména tehdy, pokud od nás nebudou naši sousedé kupovat elektřinu. ČEZ tak bude přinucen uzavřít další uhelné elektrárny a bude tak méně škodlivých zplodin v ovzduší, nehledě na omezení dalšího drancování našich ložisek hnědého uhlí. Atomové elektrárny by dnes byli u nás ochotni zastavit asi jen komunisté, pokud by jim to pomohlo dostat se k moci. Pro tento cíl by dozajista použili cokoliv, tedy i zastavení atomové elektrárny, jejíž výstavbu sami naplánovali a zahájili.

Můžeme sice pochybovat o 100% bezpečnosti našich atomových elektráren. Nic není nikdy na sto procent, zejména v technice. Sama Evropská Unie ale je v tomto ohledu rozpolcená. Francie i Anglie vyrábí většinu své elektrické energie právě v atomových elektrárnách na rozdíl od Německa a Rakouska. Provoz těchto elektráren musí nepochybně podléhat mezinárodní kontrole, a to se děje. Agentura pro atomovou energii sídlí právě ve Vídni a od samého počátku výstavbu i zahájení provozu v Temelíně kontroluje. Chce to proto ze strany Rakušanů méně emocí občanů, méně vytloukání politického kapitálu politiků a více kvalitní odborné a kontrolní práce techniků, více podrobných informací o provozu nejen Temelína pro všechny. Tady by si ČEZ měl vzít příklad z Francouzů, kteří nejen umožňují turistické návštěvy svých atomových elektráren, ale tento turistický ruch sami organizují. Doufejme tedy, že se v krátké době dají naši milí Rakušané na racionálnější cestu a my tak nebudeme mít problémy navštívit své známé a příbuzné v této zemi, která je nám přece tak blízká nejen geograficky.

Miloševič padl. Srbská vláda premiéra Mirka Marjanoviče 9.října 2000 podala demisi. Šéfové hlavních politických stran zastoupených v srbském parlamentu se dohodli, že 19. prosince se budou v Srbsku konat předčasné volby. Oznámil to představitel Demokratické opozice Srbska (DOS) Zoran Djindjić. Djindjić informoval, že šéfové politických stran, kteří se sešli na okraj zasedání srbského parlamentu, se v zásadě také shodli na vytvoření prozatímní srbské vlády, kterou by tvořili odborníci. Srbské parlamentní volby by podle shodného názoru pozorovatelů mohly sehrát klíčovou roli při demokratizačním procesu, který chce zahájit nově zvolený jugoslávský prezident Vojislav Koštunica pro 13 letech autoritářské vlády svého předchůdce Slobodana Miloševiče. Miloševič ulil většinu svých nakradených peněz do Jihoafrické republiky? Nejspíše po předchozí dohodě se svým kamarádem Mandelou. Teď se tam ještě dostat a uniknout mezinárodnímu soudu v Haagu.

WAP přichází. Český Mobil provozující síť mobilních telefonů Oskar představil na veletrhu informačních technologií Invex v Brně - Oskarův WAP. WAP je zkratkou slov Wireless Aplication Protocol a představuje technologii, díky které si mohou uživatelé mobilních telefonů číst na displejích svých přístrojů informace ze světa internetu. Službu však budou moci zákazníci využít až od 30. října.

Palestinci zničili Josefův hrob. Objekt, v němž se v Nábulusu na západním břehu Jordánu nachází údajná hrobka starozákonního proroka Josefa, vydrancovaly 7.10.2000 dopoledne desítky Palestinců. Stalo se tak poté, co jej spěšně opustili příslušníci izraelské armády a pohraniční policie, kteří byli už několik dní v obležení Arabů.

Home