|
|
9.11.2001 - Boj proti korupci vyhlásila naše postkomunistická socialistická vláda již v roce 1999. V dokumentu, který tenkrát vydala pod honosným názvem Vládní program boje proti korupci v České republice, jsem objevil skutečnou stylistickou perlu (cituji): Vláda nemá ambici dosáhnout při boji s korupcí “konečného řešení”. Je si vědoma, že jistá míra korupce je nedílnou součástí vztahů mezi lidmi v každé společnosti již od nepaměti. Ví také, že některé formy korupce je a bude velmi obtížné dokázat. Bude se však snažit celkový rozsah korupce v zemi co nejvíce omezit, a to i tím, že zásadním způsobem možnosti korupčního jednání ztíží a učiní takové jednání příliš nákladným, nevýhodným a nebezpečným.
Není pochyb o tom, že bez ohledu na úsilí vlády je korupce odjakživa jednáním nákladným (kdyby to nebylo nákladné, tak by to přece nebyla korupce), nevýhodným (většinou za úplatek jen získáte to, na co máte nárok, jen to bude dříve) a nebezpečným (konec konců je to trestný čin).
Je jisté, že autor tohoto literárního díla dozajista četl u nás zakázaný Hitlerův Mein Kampf, neboť to byl právě on, kdo poprvé použil onoho výrazu "konečné řešení", ovšem ve zcela jiné souvislosti. Zdá se, že si ale naši milí státní úředníci včetně některých ministrů (už jich máme celých 500 000!) vzali spíše jako zásadu hlavně onu unikátní větu, že (vláda) "Je si vědoma, že jistá míra korupce je nedílnou součástí vztahů mezi lidmi v každé společnosti již od nepaměti." Ano, již staří Egypťané podpláceli faraonovy úředníky a tak to budeme muset v rámci "jisté míry" dělat i nadále.
Plné znění onoho bojového programu naleznete zde. Pokud jste se ještě nedopustili žádného korupčního jednání, můžete se v tomto dokumentu dozvědět, jaké nejrůznější formy podplácení existují. Třeba tu odhalíte svoje nové možnosti jak docílit, aby i vás konečně někdo podplatil. Na jiném místě dokumentu vlády se poněkud defétisticky říká (cituji): "Nutno konstatovat, že korupce může být s ohledem na nízkou výkonnost státní správy v některých případech přímo “motorem ekonomiky”. Tento nežádoucí stav se stává realitou tam, kde pomalost, byrokratičnost a příliš mnoho formálních nároků ze strany státní správy se střetává z poptávkou po naopak co nejrychlejším a formálně pokud možno co nejméně náročném vyřízení věci.". Ten motor jsem si dovolil podtrhnout.
No vida, tak vlastně korupce je nejspíše příčinou toho, že se naše ekonomika pohnula poněkud dopředu. Jiní autoři vycházejíce z jiného slovního označení korupce jako "podmazávání" rovněž korupci považují za pozitivní jev. Kola ekonomiky řádně podmazaná se přece otáčejí rychleji. Kdo maže, ten jede!
Chcete-li se podívat na problematiku korupce v mezinárodním měřítku a zcela na vědecké úrovni, pak se podívejte na české stránky Transparency International. Česká republika se podle jejich výzkumů umístila v roce 2001 na krásném 47. místě z celkových 91 zemí se ziskem 3,9 bodů. Ten index je ale obrácený, na prvním místě je totiž země, kde téměř žádná korupce není. Prý je to Finsko s 9,9 body. Stejně si ale nevedeme tak špatně, jsme ve středu bitevního pole. Na posledním místě nalézáme Bangladéš s 0,4 body, kde nejspíše musíte podplácet i prodavače jízdenek na tramvaj.
9.11.2001 - Dopisujete si s Ministerstvem vnitra? Nebo chcete právě teď začít? Mám pro vás dobrou zprávu: od 1.října 2001 můžete vaši korespondenci zasílat e-mailem na tyto adresy:
Spisy mohou být zasílány ve formátech Microsoft Word 6.0/95 s příponou .doc, Software602 Text602 s příponami .txt nebo .wpd, Acrobat Reader s příponou .pdf, textového standardu RTF-DCA s příponou .rtf nebo jako prostý text (KP 852, 1250) s příponou .txt.
Že jsem si to nevymyslel se můžete přesvědčit na příslušné stránce serveru www.mvcr.cz.
Nejsem si zcela jist, zda je možné touto cestou poslat i třeba oznámení o tom, že někdo právě vykrádá obchod naproti. V takovém případě bude lepší použít telefon. Ale jiná oznámení nevyžadující okamžitý zásah policie můžete už touto cestou činit bez omezení. Uctivé supliky neboli žádosti samozřejmě také.
9.11.2001 - Bush senior a bin Ladin obchodní partneři? Přečtěte si na toto téma článek v Britských listech. Je o tom, jaké vazby jsou mezi rodinou nynějšího prezidenta USA a saudskou rodinou bin Ladinů (bin Ladenů?).
6.11.2001 - Modrý pták míří do oblak. "V příštím roce chceme převzít vládu v zemi a dokončit přeměnu komunistické společnosti ve funkční demokracii moderního typu," prohlásil staronový předseda ODS Václav Klaus. V případě neúspěchu nabídl svoji abdikaci. Neupřesnil ale, co tím vlastně míní. Rád by stanul v čele vlády? Co když ale pošle svoji stranu do koalice se všemi, kteří do toho půjdou a sám bude kandidovat na post prezidenta? Nezdá se mi, že by se chtěl zase další čtyři roky potýkat s parlamentem a senátem jako předseda vlády. Už si to jednou zažil a nemá na tu dobu ty nejlepší vzpomínky. Vždyť kdyby vládnoucí staronová pravicová koalice měla vážné potíže, mohl by jako prezident jmenovat úřednickou vládu! To by bylo krásné drama jako od Shakespeara! Nebo absurdní hra od Havla?
6.11.2001 - Železný v ohrožení. Vyšetřovatel obvinil v neděli 4.11.2001 právníka Aleše Rozehnala z pokusu o poškozování věřitele. Byl zadržen v neděli a stále je u vyšetřovatele, potvrdila v pondělí dopoledne mluvčí policejních vyšetřovatelů Soňa Jindráková. Aleš Rozehnal je od rozchodu Vladimíra Železného s americkou firmou CME nejbližším spolupracovníkem šéfa TV Nova. Mimo jiné působí v několika společnostech, které vlastní nebo jimiž prošel majetek, který dříve Vladimíru Železnému a jeho rodině patřil. Rozehnalovo trestní stíhání souvisí s dubnovým obviněním Železného z poškozování věřitele. Trestný čin spáchal formou účastenství, přičemž jeho trestná činnost souvisí s jednáním Železného. Aleš Rozehnal, právník ředitele televize Nova Vladimíra Železného, čeká v policejní cele na verdikt vyšetřovatele. Ten se rozhodne, zda podá k soudu návrh na jeho vzetí do vazby, až v úterý dopoledne
 6.11.2001 - Sen o státě jako soukromé firmě. Právě vrcholí boj o schválení či neschválení státního rozpočtu na příští rok. S naprostou suverenitou si vláda jako výkonný orgán firmy zvané stát plánuje roční ztrátu v řádu desítek miliard korun. Počet zaměstnanců této největší firmy v naši republice překročil minulý měsíc 500 000. Zdá se, že zvyšování počtu státních zaměstnanců je hlavní metodou snižování počtu nezaměstnaných. Proč si nepředstavit podstatnou část správního aparátu státu jako firmu? V Praze právě probíhá mezinárodní konference o tom, jak je možné snížit náklady každé firmy na vedlejší obslužné činnosti, které nesouvisejí s vlastním předmětem podnikání. Rada je jednoduchá: starosti o dopravu, správu pozemků, komunikací a budov, stravování zaměstnanců, ostrahu, úklid se předá jiné specializované firmě samozřejmě za předpokladu, že tato firma nabídne cenu nižší než dosud činily všechny náklady na danou činnost. Ve světě je obvyklé, že se takto ušetří 20 - 30 procent nákladů.
Jak by asi dopadl návrh státního rozpočtu, kdyby se větší část práce státního aparátu převedla do soukromé firmy, která by veškeré činnosti zajištovala na základě smluvních cen? Kolik by asi ze zmíněného půl milionu zaměstnanců dostalo padáka? Státní aparát by mohli řídit profesionální manažeři. V případě veřejnoprávní televize to přece tak funguje. To by ale nebylo demokratické zřízení! Dovedete si však představit prosperující soukromou firmu, ve které budou o investování peněz rozhodovat ve volbách zaměstnanci? Firmu, u které by se ve vedení střídali zcela náhodně vybraní nekvalifikovaní manažeři každé čtyři roky? Asi by taková firma dlouho neprosperovala. Takže už víte, proč jsou daně v našem státě tak vysoké? No přece aby bylo méně nezaměstnaných.
 4.11.2001 - Jaderné zbraně na Afghánistán? Redakční komentář z úterního vydání pakistánského listu The News International z 30.10.2001:
"Výrok amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, že by mohly být v Afghánistánu použity jaderné zbraně, aby se tím překonal odpor Talibánu, je nepochopitelnou myšlenkou, o níž ani neměl uvažovat. V rozhovoru s CNN se tento americký politik zmínil o plánu použít "malé" jaderné zbraně, jestliže strategie shazování 5000 librových bomb nepřinese požadované výsledky. Rumsfeld nespecifikoval, co má na mysli jako "malé" jaderné zbraně, ale to je jedno, neboť použití jaderných zbraní, ať jsou malé nebo velké, přivede svět o několik kroků dál k soudnému dni.".
Je tato myšlenka přiznáním americké administrativy a zejména americké armády, že si nevědí rady s tím, jak dál v Afghánistánu pokračovat? V každém případě musíme jen doufat, že Američanům "nerupne v kouli" a atomové zbraně nepoužijí. Protože pak by se mohlo ukázat, kolik podobných kapesních atomových bomb je v rukou teroristů, kteří jen čekají na okamžik, kdy nebudou první, kdo je použijí. Jedno je ale jisté: shazování několik desítek bomb denně na Afghánistán místní otrlé válečníky jen mírně rozveseluje a vlévá jim do žil naději, že tak, jak vypráskali ze své země Rusy, tak to dopadne i s Američany bez ohledu na všelikou mezinárodní pomoc. Bojovníci za islám totiž nejsou zbabělá smečka iráckých gardistů, kteří svým americkým vítězům líbali ruce, aby je náhodou neodpráskli.
Dovolím si zopakovat můj soukromý názor na to, jak dobýt tuto zajímavou zemi: místní obyvatelstvo je třeba si koupit, podplatit, zkorumpovat. Nakrmit je, postavit nemocnice s islámským personálem, všem zadarmo rozdat barevné televize, zahájit vysílání dabovaných amerických akčních filmů a zahájit natáčení těchto filmů v Afghánských horách. O statisty tam nebude nouze. Všimněte si, že Hitler se dostal jen pod Moskvu a pak dostali Němci nakládačku. Ale dnes, dnes jsou němečtí finančníci a průmyslníci v Moskvě, ruská mafie a vláda jezdí v mercedesech a stát je zadlužený kromě jiných také u německých bank. Naši komunisté si také mysleli, že naší vesnicí americký imperialista neprojde. A vidíte, jak to dopadlo. Stačil na to ještě za vlády komunistů Microsoft, pak nastoupil McDonald, Macro, Hypernova, Nova a Tesco. To jsou moderní prostředky záboru cizího území a pacifikace nepřítele a ne žádné atomové bomby, pane Rumpsfelde.
4.11.2001 - Pecina žaluje Radu ČT. V textu žaloby, podané 1.11.2001 na Radu ČT, argumentuje redaktor Britských listů Tomáš Pecina, že utajením částí konkurzního řízení zneplatnila Rada ČT volbu nového ředitele České televize a porušila tím zákon. Pecina od soudu požaduje vydání předběžného opatření, přikazujícího Radě ČT, aby až do projednání této žaloby nepokračovala v krocích směřujících ke jmenování nového generálního ředitele České televize, zejména aby se zdržela jmenování nového generálního ředitele České televize.
Generálním ředitelem byl již ale jmenován dočasný ředitel Balvín a tak je otázkou, jak tato žaloba dopadne. V každém případě vám doporučuji si jí přečíst, je to další dokument k získání obrazu o tom, jak urputný zápas o veřejnoprávní Českou televizi se svádí. Svatopluk Karásek dokonce na výraz svého nesouhlasu s volbou Balvína okamžitě po volbě, při které pro něj nehlasoval, odstoupil z postu člena Rady ČT. Obecně panuje mínění, že Balvín je druhým Chmelíčkem. Očekává se, že si s ním budou zaměstnanci ČT čile zorávat svá soukromá úrodná pole uvnitř této státně-veřejnoprávní firmy. Není to boj ideologický, ale veskrze monetaristický. Jde o to, kdo kolik urve z onoho bájného rozpočtu ČT, o kterém ředitel televize Prima pravil, že "je to rozpočet z oblasti snů", tedy takový, o kterém si on, jako šéf soukromé firmy, může nechat jenom zdát.
 4.11.2001 - Fotoautoakt Jaedy DeWalt. Nejčastěji je sama sobě modelem. Jaeda DeWalt mistrovsky zvládla na špičkové úrovni neobvyklou formu fotoautoaktu. S fotografováním začala v roce 1996 a podobně jako řada příslušníků její generace používá jak tradiční techniku fotografie i nové možnosti digitálních technologií.
Nejprve pracovala s černobílou technologii na 35 mm formátu s filmem T400CN s klasickým laboratorním postupem a později přešla na digitální skenování černobílého filmového negativu. Ve většině fotografií je sama sobě modelem a dominantním motivem je autoportrét ve formě aktu. Na adrese www.jaedasfineart.com máte možnost v sedmi tématických oblastech posoudit její avantgardní přístup k autorské fotografii a sborník s osobními rubrikami. Pokud se chcete dozvědět více o této světově známé fotografce, zkuste si heslo "Jaeda deWalt" do vyhledávače Vivísimo.
4.11.2001 - Společenská prestiž kontra peníze. Ve výzkumech, zjišťujících váženost jednotlivých povolání, zcela suverénně vítězí lékaři. Zejména ti, kteří pracují na poliklinikách. Prestižním zaměstnáním je prý i učit na vysoké škole. Profesoři a docenti se na předních příčkách střídají s vědci. Přitom přesně tyto skupiny obyvatelstva si stěžují na nízké platy, o čemž nelze pochybovat zejména při srovnání s řadou států, které jsou hospodářsky poněkud rozvinutější než je naše chudá republika. V čem je podstata tohoto rozporu? Je to celkem jednoduché: lékaři vítězí v žebříčku společenské prestiže proto, že každý podvědomě obdivujeme někoho, na kterém jsme se stoupajícím věkem čím dále závislejší v obavě o holý život. Nechceme si připustit, že by o našem bytí či nebytí měl rozhodovat někdo, kdo by často měl spíše opravovat domácí spotřebiče. Je to prostý strach z bolesti, ze smrti. Společensky je tedy lékař tou nejváženější osobou. Paradox nízkých platů lze vysvětlit stejně snadno: díky našemu systému zdravotnické péče jsou lékaři placeni státními úředníky z peněz, vybraných obdobným způsobem jako daně. Peněz je tedy omezené množství, protože vyšší částka odváděná na zdravotní pojištění by prakticky vždy znamenala odchod od válu pro tu politickou stranu, která by něco takového prosadila v parlamentu a v senátu. Rádi bychom měli geniální a superschopné lékaře, ale nechce se nám na ně platit více peněz. Takže máme lékaře většinou průměrné a chybující, kteří šli většinou studovat s vidinou vedlejšího nezdaněného zisku. Připlácení si na lepší péči je považováno za nemorální, přesto k němu dochází postraními uličkami z ruky do ruky. Otázkou je, zda si někteří z nás touto cestou připlácejí skutečně na kvalitnějšího lékaře. Je možné, aby si takový podplacený lékař počínal při operování nějak jinak, lépe než v případě, kdy mu od pacienta na operačním stole nic nekyne? Určitě ne. Připomíná mi to odpověď na otázku, kterou jsem kdysi položil jednomu známému automechanikovi: Spravuješ auto majitele, který ti podstrčil něco navíc, jinak, lépěji? Jeho dopověď byla jasná a nepostrádala logiku: "Ani náhodou, když potřebuju něco povolit, vezmu na to úplně stejné kladivo, ať někdo platil navíc nebo ne. Kdybych měl nad tím přemýšlet, tak bych se musel zbláznit!".
Namítnete, že peníze vám mohou zkrátit dobu čekání na operaci nebo získat lepší implantát, který vám v těle vydrží déle. Můžete například dát nemocnici peněžitý dar a nějaké to řešení se rázem najde. Můžete si dokonce oficiálně v některých nemocnicích připlatit i na jednolůžkový pokoj, televizi a telefon, zaplatit si vlastní soukromou sestru. To všechno je možné. Ale změnit práci lékaře, jeho zaběhaný styl operování nebo diagnostiky se vám penězi změnit nepodaří. Není to automobil, do kterého když dáte benzin s více oktany, pojede rychleji. Jen když se protlačíte většími penězi pod ruce nějakého opravdu uznávaného mistra lékařských věd.
Náš systém zdravotnické péče je založen na principu vzájemné solidarity, který má dovolovat drahou operaci i u člověka, který by si to za vlastní peníze nemohl dovolit a třeba by i zemřel. Má dovolit také předepsání drahého léku ve stejném případě. To je princip, který můžeme označit za morální, etický. Že to tak vždycky nefunguje? Co ale z toho, co jsme si vymysleli v rámci snahy o společný život v jednom státě, co vlastně funguje tak, jak jsme si představovali? Prakticky vůbec nic. Jsou to pouze chabé pokusy o přiblížení se k jakési ideální společnosti, kterou ale nikdy nemůžeme vytvořit díky tomu, že nikdo z nás na ten ideál nemá. Václav Havel, náš milý mravokárce by řekl: "Začněte už konečně u sebe, staňte se lepším člověkem, a všechno se kolem vás změní!". Problém je v tom, že nám takto káže člověk, kterého ošetřují ti nejlepší domácí a zahraniční lékaři. Ti jej dostali několikrát doslova z chřtánu smrti. Každý z nás by s podobnou diagnózou už dávno obdivoval kytičky zespodu. Jistě, musíme se smířit s tím, že někteří lidé jsou důležitější pro svět, než naše maličkost. Kde bychom bez Havla byli? Pokud se jim chcete alespoň trochu přiblížit, začněte si už v mladém věku spořit na vlastním zdravotním účtu u některé spolehlivé banky. Až budete ležet jako lazar, tak se vám každá koruna bude zatraceně hodit. Protože lékaři mají sice malé platy, ale peníze milují stejně tak jako vy.
Hned za lékaři jsou v první desítce i vysokoškolští učitelé. Opět je tu jasná nerovnováha společenské prestiže s platovým ohodnocením. Vysokoškolské vzdělání se stává kapitálem zejména pro toho, kdo se chce dát cestou kariéry ve státní správě a samozřejmě i v oblasti řídících struktur soukromých firem. Ale protože se náklady na školství hradí z daní obyvatelstva, je jich vždy méně než je potřeba. Takže stejná písnička jako ve zdravotnictví. Není pochyb o tom, že je jen otázkou času, kdy se bude školné na středních a zejména vysokých školách platit v plné nebo alespoň částečné výši a pak teprve bude dostatek peněz i na platy pedagogů. Máte-li malé děti, založte jim další účet u banky a spořte jim na jejich budoucí vzdělání. A až budou studovat, přimějte je k vedlejšímu vydělávání peněz tak, jak je to v jiných civilizovanějších státech obvyklé. Pokud budou šikovní a pracovití a najdou si práci příbuznou jejich studovanému oboru, nebudou mít po ukončení studia žádné problémy se sháněním zaměstnání. Protože není nic horšího pro čerstvého absolventa vysoké školy, když se zařadí do fronty na pracovním úřadě.
Home
|
