31.5.2002 - Závěrečný kabaret socialistů nebere konce.

Nejen že na poslední chvíli slibují při svých výletech po republice miliardy kde komu, ulívají poslední lukrativní privatizace (např.nemocnice Na Homolce), ale snaží se zapůsobit na voliče i jinak.
Přítrž nadměrnému popíjení poslanců by rád učinil Bohuslav Sobotka, předseda poslaneckého klubu ČSSD. Příležitost prý k tomu bude po volbách. Vadí mu, že občané poukazují na podávání alkoholických nápojů v blízkosti jednacího sálu. A opojený stav některých poslanců v době, kdy mají pracovat, neuniká ani médiím.
Vrchní milovník alkoholu, který si rád dává i ve sněmovně svoji oblíbenou becherovku, opouští politické kolbiště a tak si jeho soudruh Sobotka troufá. Možná, že to také vidí černě se svým pokračováním v parlamentu a tak se rozhodnul to těm pozůstalým pořádně zavařit. To, že k zákazu alhoholu na poslaneckém pracovišti nedošlo už dávno jen hovoří o tom, že páni politici svoji činnost nepovažují za práci, ale jen za dobře placenou zábavu. Právní praxe za závažné porušení pracovní kázně, které je důvodem pro rozvázání pracovního poměru, považuje déle trvající neomluvenou absenci (kolik by tam asi zbylo poslanců?), majetkové delikty, slovní nebo fyzické napadení spolupracovníků (poslanci se často napadají) a požívání alkoholických nápojů v pracovní době (časté a běžné).
Přiznám se, že nevím, kdo je z právního hlediska zaměstnavatelem našich poslanců a senátorů. Skoro to vypadá, že nemají zaměstnavatele žádného. Ale kdosi za ně přece musí platit daně, sociální a zdravotní pojištění? V každém případě není nikdo, kdo by je pro hrubé porušení zákoníku práce nebo pro nadbytečnost vyhodil na dlažbu. Vypadá to, že pro ně zákoník práce vůbec neplatí? Jsou tu jako jacísi bohové na Olympu, ba ještě víc. Nemusí se zpovídat ani Jupiterovi. Mají totiž takovou jakoby komunu: když jeden z nich něco provede, tak se ostatní mohou - ale nemusí - usnést, že mu dají pokutu, nebo že ho vydají světské moci. Celé to naprosto kopíruje starodávný institut šlechtického sněmu s tím demokratickým rozdílem, že do parlamentu nebo senátu se může dostat kdejaký idiot či grázl. Což bylo u šlechticů alespoň částečně omezeno snahou většiny zachovat si dobré jméno rodu. Takovou prkotinou, jako je dobrá pověst či dobré jméno, se naši zastupitelé nezabývají.

28.5.2002 - Hackerský (hákovací) manifest

Už jsem jednou o hackerech, respektive phreackerech, psal . Je to mezinárodní ale zejména americká parta, která zřejmě nemá náladu demonstrovat v ulicích a hrát bojové hry s policií. Je to anonymní spolek mladých kutilů příliš zbabělých na otevřenou akci, pracujících kdesi v skrytu většinou v tátově garáži, který to považuje za dětskou hru. Líbí se mu to mnohem víc, než kdyby se jeho syn dal do nějakého pouličního gangu. Je to výhradně mužská záležitost a zcela to nahradilo elektrické vláčky. Považují se za revolucionáře, kteří by nejraději změnili svět na takový kapitalistický komunizmus, ve kterém by bylo všechno to, co je kolem nich a co potřebují, zadarmo. Především počítače a telefonní hovory a pak všechny informace, které se dnes na síti i někde za ochranými zdmi vládních institucí a soukromých firem nalézají. Není jim ovšem jasné, kdo by to všechno za ně zaplatil. Zatím to dělají rodiče, později si náklady pokryjí nějakou tou malou či velkou elektronickou loupeží. Jsou ozbrojení svými znalostmi, které sice nejsou ani trochu komplexní, ale v jednotlivostech, které potřebují pro svoje bádání v telefonních a počítačových sítích často překonávají i přední firemní specialisty.
Zvláštní je jejich motivace: ačkoliv ve svých manifestech a prohlášeních žádají volný, tedy zdarma, přístup, jejich hlavní motivací je právě překonávání hradeb, které proti nim často marně budují tvůrci a správci sítí a operačních systémů. Skoro to vypadá tak, že kdyby se jim umožnil monitorovaný přístup kamkoliv za podmínky, že budou jen pasivně studovat informace, přestane je to rázem bavit a nechají toho. To už by bylo přece stejné, jako pobývat v nudné univerzitní knihovně. Celé to trochu připomíná boj za legalizaci drog, kde zastánci volného prodeje drog tvrdí, že by to přispělo k snížení zneužívání drog právě odstraněním nálepky zakázaného ovoce.
Tahle záliba a sklon lidské bytosti k odhalování všelijakých tajemství a zakázaných praktik je dostatečně popsána už v prvních řádcích bible sice jako memento, které ale nikdy lidský druh nerespektoval a naopak vášnivé překonávání božího zákazu umožnilo lidstvu vývoj civilizace do podoby, se kterou si teď nevím rady.
Jako ilustrace pro duševní pochody a postoje takového hackera nám může posloužit Hackerský manifest:

Toto vyznání je z roku 1996, takže dnes už to ti chlapci mají ještě lépe sestavené a zdůvodněné, proč bojují zejména proti všelijakým telekomům, AOL a jiným nepřátelům. Jste-li připojeni na nějakou pevnou síť nebo visíte na modemu delší dobu a nechrání vás zkušený specialista hlídající firemní server, pořiďte si alespoň známý firewall ZoneAlarm, který je pro soukromou osobu zdarma. Pro tvůrce internetových stránek je například jeho offline Help nepřebernou studnicí inspirace. Ke stažení je to necelých 2 MB. A budete se divit, kolik pokusů o průnik do vašeho počítače tento nenápadný program zastaví. Většinou to sice nebudou hackeři, ale roboti ze serverů, ke kterým se budete připojovat - snaží se o vás nenápadně něco dozvědět. I tak to stojí za tu námahu. Devět uživatelů z deseti ZoneAlarm doporučují.
Když už jsme v tom hackingu, na závěr hackerské desatero. Všimněte si té podmíněné zásadě neškodit, ale...

1. Nikdy nepoškodit žádný systém. Pouze pokud se dostanete do nesnází.
2. Nikdy neupravovat žádné systémové soubory, vyjma případu, kdy potřebujete zajistit, aby vás neodhalili, nebo pokud chcete zajistit, abyste měli přístup do onoho počítače i v budoucnu.
3. Nesdílejte s nikým žádné informace ohledně vašich hackerských projektů, sotva byste někomu svěřili do rukou svůj život.
4. Pokud posíláte poštu na BBSku (Bulletin Board Systems), snažte se maximálně nejasně popisovat vaše současné hackerské projekty . BBSky mohou být zákonným nařízením monitorovány.
5. Když posíláte poštu na BBS, nikdy nepoužívejte jakékoli skutečné jméno nebo skutečný telefon.
6. Nikdy nenechávejte vaší přezdívku v žádném systému, do kterého jste se hákli.
7. NIKDY nehákujte vládní počítače.
8. Nikdy nemluvte o hackerských projektech po vaší domácí telefonní lince.
9. Buďte paranoidní. Schovávejte všechny tvé hackerské materiály na bezpečném místě.
10. Staňte se skutečným hackerem, musíte hákovat. Nemůžete zůstat jen u čtení textových souborů a připojování na BBSky. Tohle není to hákování o kterém se bavíme.

Takže komu ještě není patnáct, hurá do hákování! A my ostatní bohužel jsme na druhé straně té barikády a nejlépe uděláme, když se vrátíme do hrobu.

27.5.2002 - Proč do toho jde Klaus znovu?

Na propagační brožuce Václava Klause vydané pod názvem Proč jdu znovu do toho je jedna věc velice sympatická: text je vysázen velkým písmem a tak si jej přečtou i ti starší, nebo občané se zrakovou vadou. Bez ohledu na propagandistický charakter je vydání a rozdávaní takové publikace myšlenka, která nenapadla nikoho z jeho politických odpůrců a je to lepší čtení, než volební programy stran, které stejně nikdo nečte. Není jasné, kdo klade Klausovi otázky. Nejspíš si je klade sám, nebo je vymyslel štáb jeho propagačních specialistů, pohlaví fiktivních osob, které otázky kladou, je dokonce různé. Skoro to vypadá, že mu tyto otázky kladli návštěvníci na jeho serveru www.klaus.cz. Nezapoměl na nic, co "trápí" našince: snahy úředníků EU o zákazu výroby a prodeje českého rumu (který milují hlavně Němci:-), cvrknul do Romské otázky i Sudeťáků. Sudetskému problému se věnuje v nebývalém rozsahu v odpovědích na celkem devět otázek. Prosazuje svoje oblíbené téma o zprivatizování České televize, kterou, respektive její zejména zpravodajské redaktory, nemiluje a oni nemilují jeho. Vzývá Ameriku, kde žádná veřejnoprávní televize není a odmítá tak britský model BBC ale i britský izolacionismus. Nehodlá vyhostit Vietnamce, ale slibuje, že z nich vyrazí clo i daně. Nenápadně nabízí čtenáři názor, že příliv ilegálních přistěhovalců z východu nebo z Asie hrozí nekontrolovatelným zamořením naší země exotickými nemocemi.
Svoji údajnou aroganci vysvětluje vlastní náročností na politické partnery i protivníky a redaktory všeho druhu. Tvrdě útočí na lidovce a jejich předsedu, varuje před jejich vazbami na bavorácké lidovce. Pokud bude Klaus ve vládě, nebude v ní určitě pan Svoboda. Jasně fandí myšlence, se kterou zatím nijak veřejně nevystoupil: zrušit více méně čestnou funkci "tatíčka presidenta" a zavěst americký model vševládnoucího prezidenta bez předsedy vlády. Je to vlastně i model britský, kde žádného prezidenta nemají. Jasně útočí proti osmašedesátníkům, tedy komunistům vyhozeným po sovětské okupaci z jejich milované strany. Píťa zvaný dvojdomek nemůže tedy počítat s podporou poslanců ODS, ať už jich bude více či méně. Klaus se také zastáva Beneše se slovy ...mrtvý se bránit nemůže. O tatíčkovi Masarykovi ani zmínka, je to přece oficiální maskot ČSSD a Petra Pitharta. Klaus totiž nemá rád zákulisní styl prezidentské politiky, kterou Masaryk tak rád pěstoval a Havel poněkud neuměle napodoboval.
Brožurka je použitelná i pro vášnivé debaty v oblíbených českých předvolebních místnostech, kterými se stávají před volbami všechny české hospody. Václav Klaus tak svým předvolebním čitelným, srozumitelným a stravitelným guláškem přispěl k posílení svého image taťky Šmouly, moudrého a vševědoucího otce národa. A to není špatné, protože v české kotlině i na Moravě a ve Slezku žijí především takoví milí čeští šmoulové. Jen nejsou zatím všichni modří tak, jak by si to ODS ráda představovala. chybou je, že se text nedá stáhnout z internetu, jen se rozdává nebo posílá poštou.
Je to na vás, vážení, jakou partaj si vyberete a strčíte do urny. Hlavně k těm volbám jděte, protože vaše neúčast přináší procenta především komunistům, kteří jsou po socialisticku disciplinovaní a vláčejí k urnám celé rodiny. Rádi by totiž, parchanti, do vlády!

27.5.2002 - Mám jednu užitečnou radu pro politiky.

Když vystupuje politik před televizními kamerami, je nejlepší, když sedí uvolněně v nějakém velice pohodlném fotelu, tváří se klidně, nedělá náhlá gesta, nemává rukama, nedrbe se a občas se jen tak usměje - například, když se mu povede říci něco opravdu inteligentního. Mluvit musí pomalu, velice pomalu a pokud možno hlubokým, jemně chraplavým hlasem. Čím pomaleji mluví, tím víc diváci a posluchači dospějí k mylnému závěru, že je to velice moudrý a inteligentní muž. Nejvhodnější věk je těsně před důchodem. Diváci si z toho odvodí, že už nebude dělat v té politice nějaké skopičiny a hlavně, že je studnicí vědění a moudra. Ta pomalost mluvy s dramatickými odmlkami působí tak, jako že si to všechno, co říká, právě vymyslel. A hlavně, pomalost mluvy má ten zvláštní účinek, že si po skončení pořadu nikdo nepamatuje, co vlastně říkal. Je to způsobeno tím, že většina lidí mluví a přemýšlí mnohem rychleji a nedovedou se té pomalosti vůbec přizpůsobit a tak jim obsah uniká.
Z našich politiků ovládá tento řečnický trik především známý táta pracujícího lidu, bývalý lektor anglického jazyka u StB, soudruh Richard Falbr. Dalším, možná ještě lepším mistrem tohoto umění je ombudsman pan Otakar Motejl, případně právnický "kazatel mravnosti" profesor Vojtěch Cepl. Ze zahraničních vzorů mohu ještě uvést mistra nad mistry, otce hvězdných válek, George Lucase, který se ale zatím do politiky nechystá - je na to příliš mladý - a zdá se, že v té hlavě opravdu něco má. Ostatní naši politici tohle neovládají z řady důvodů: nemají na to hlas (Klaus), figuru (Pithart) a milou tvář (Ransdorf). Nebo jsou příliš malí, někdy až trpasličího zjevu. U těch podměrečných vždy panuje podezření, že si politickou kariérou vyrovnávají účty s Pánem Bohem a námi, samozřejmě. V žádném případě bych za šéfa některé z velmocí nedoporučoval chlapa pod 180 cm. Nevíte, jak je na tom Bush?
A co ženy? U žen političek mám vždy neblahý pocit, že se jedná o nevybouřené domovnice, nebo inteligentní krasavice, které se na mě snaží působit přes svůj ještě trochu svůdný zjev. Což do politiky nepatří. Proto je jich tak málo nejen v české politice. Nám voličům přece stačí ta naše manažerka, která nás řídí doma a ženám voličkám se zase líbí šaramantní moudří pánové, nebo mladí krasavci. Ale to jsme zase u těch hormonů, podle kterých bychom mohli mít za ministry sportovce, kulturisty a baleťáky. Ano, i baleťáka je vaše manželka schopná platonicky milovat, protože je krásný a do postele s ním nepočítá.
Takže pozor na kandidáty na cokoliv, kteří jsou rozšafní, hovoří pomalu, až se někdy zastavují - to jak si libují ve zvuku a moudrosti svého projevu. Ksakru, koho ale potom volit? Že by toho Klause, který nedovede šikovně zakrýt tu svoji milou aroganci a je tak vlastně opravdu, ale opravdu opravdový?

27.5.2002 - Armáda si hraje zase na vojáčky jako za starých časů.

Občanům zejména na Vyškovsku se nelíbí, že zde v Březině armáda provozuje bez jejich vědomí výcvikové středisko pro boj proti chemickým a radioaktivním zbraním, o které projevili na základě iniciativní nabídky zájem někteří zástupci NATO.
Pan ministr Tvrdík velice vtipně argumentuje, že podobné pokusy a cvičení se skutečnými chemickými zbraněmi probíhaly na území republiky i před rokem 1989. Díky tomu je naše armáda na tak vysoké úrovni při identifikaci chemických zbraní a ostatní evropské státy NATO rádi toto prvenství naší armádě přenechají. Sami totiž žádné podobné cvičiště na svém území nemají, a mít nechtějí.
Není pochyb, že každá armáda by měla mít jednotky, schopné nejen indikovat použití chemických zbraní ve válečném konfliktu proto, aby ochránila svoje vojáky. Na ochranu civilistů žádná armáda na světě nepomýšlí, s bídou by v takovém případě dokázala ochránit velitele a částečně snad i některé vojáky.
V případě použití bakteriologických zbraní je už jakákoliv ochrana naprosto iluzorní, nezachránil by ani americký prezident ve svém speciálním letadle. Pokusy o ochranu většího počtu obyvatel by znamenaly jen jedno: zbytečné prodloužení smrtelné agonie.

27.5.2002 - Nevíte kam s penězi?

Od května má každý zájemce možnost vyzkoušet si investování přes internet v praxi a bez rizika. Na adrese www.investicnihra.cz byl od 1.5.2002 spuštěn unikátní projekt Investiční hra 2002. Jde o hru, která umožní soutěžícím investovat virtuální peníze a sledovat výnosy a ztráty svých finančních operací. Po zaregistrování získá každý účastník fiktivních 10 000 000 Kč, které bude moci průběžně investovat do vybraných investičních instrumentů a získat tak kromě zkušeností také zajímavé ceny. Hra končí 30. 11. 2002.

27.5.2002 - Budete stavět?

Pak byste si měli určitě přečíst nové znění stavebního zákona, neboli Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 Sb, ve znění zákona č. 254/2001 Sb. s účinností ke dni 1. ledna 2002. Najdete jej na serveru www.epravo.cz.

27.5.2002 - Jste Pražák a máte psího miláčka?

Pak se seznamte s otázkami a odpověďmi o chovu nejen psů v Praze. Páni radní jiných obcí se mohou zde inspirovat a vydat si podobnou informaci pro své spoluobčany.