19.6.2002 - Kdo řídí Špidlu?

Místopředsedkyně socanů Marie Součková, klasický typ sociálně naladěné české vysokoškolsky vzdělané domovnice, vnáší do české politiky nový styl a čerstvý vítr. Je rázná, neváhá odpovědět okamžitě na cokoliv. Žádné trapné klausovské pomektávání a prchání před novináři, žádné špidlovské opatrné sevřené rty. Zdá se, že je to ve skutečnosti ona, která řídí sociální demokracii. Navíc tato strana může okamžitě ušetřit na nákladech, protože nepotřebuje žádného mluvčího. Je vždy Špidlovi v patách a má dokonalý přehled, kdo je jen otrapa a komu je vhodné odpovědět na jakoukoliv otázku. Kam se na ni hrabe Buzková se svým chabým šarmem a rozvleklým způsobem vyjadřování. Součková je přesně ten typ ženy, které vládnou v českých domácnostech a rozhodují o všech zásadních věcech. Podle klasického Werichova výroku zbývá Špidlovi tak akorát odpověď na otázku, jaký bude náš postoj k válečnému konfliktu v Uzulu-bulu. Pro úplnost: 30.4.2001 na otázku Českého rozhlasu prohlásila o Unii svobody: "Já osobně si myslím, že máme úplně jiné, programově rozdílné názory. S takovou stranou přece nemůžeme spolupracovat, to by bylo proti zájmům občanů." Jak je vidět, dovede být navíc i velice politicky pružná.

19.6.2002 - Pozor na přehřátí vašeho počítače !!!

Málokdo si uvědomuje, že většina součástek a dílů v pécečku je konstruovaná na maximální provozní teplotu 29 stupňů Celsia. Jde zejména o procesor, disky a monitor, což jsou současně nejdražší součásti počítače. Stačí se podívat do takových těch nenápadných brožurek či jen listů papíru, které popisují mimo jiné i provozní podmínky. Po poruše se můžete pak snadno dostat do situace, že vám dodavatel neuzná záruku. A také můžete vyhořet, zvláště když necháte počítače zapnuté a odeberete se do občerstvovny ochladit vlastní organizmus. Je-li vám na omdlení, stejný kolaps hrozí i vašemi miláčkovi. Samozřejmě předpokládám, že všechny servery s vašimi důležitými daty máte v klimatizované místnosti. Ne-li, pak vše vypněte a jděte k vodě. Horůčava bude ještě ve čtvrtek, pak to všechno doženete. Navíc, ve vedru člověk blbne a nadělá víc škody než užitku.

18.6.2002 - Kde je vlastně to Slovensko?

"Podle mě zatím neexistuje nic, co by sa průměrnému Evropanovi automaticky vybavilo, když slyší Slovensko," říká americký novinár působící v Praze, Jeremy Druker. Je to daň, kterou Slováci platí za nově nabytou svobodu. Když patřili do celosvětově známého Československa, nenapadlo je, že se budou muset potýkat s něčím podobným. Při rozdělení přišli i o státní vlajku a zkrácené označení Čeko, používané už před druhou světovou válkou se nadále používá pro Českou republiku. Většina lidí na celém světě si do paměti vrývá jen nepatrnou část existujících států. Zkuste vyzkoušet svou paměť a zjistíte, že si každý stát snažíte zapamatovat podle něčeho zajímavého nebo významného, co jej charakterizuje. Švýcarsko jsou hodinky, Francie je víno a Eifelovka, Brusel atomium, Česko Praha, Skotsko skotská, Rusko vodka, Island sopky a Čína velká čínská zeď. I to Rumunsko má alespoň upíry a hraběte Drákulu. Na Slovensku jsem byl v minulosti mnohokrát, ale nic jiného než Tatry mě nenapadá. Takové minihory jsou ovšem na mnoha místech světa. Ještě snad borovička, je to ale dost hrozné pití natolik, aby si o něm turisté vyprávěli po celém světě. Slováci by asi měli zadat nějaké schopné mezinárodní reklamní agentuře vypracování projektu pod názvem "Zviditelnění Slovenska v dnešním zmateném světě".

18.6.2002 - Dělat kariéru nebo se starat o své blízké?

Debaty o výši nemocenských dávek, dávek během péče o blízkou osobu, o vztahu kariéry a rodiny - to jsou evergreeny dnešního západního“ světa. V následujícím příspěvku jde konkrétně o přínos péče o staré rodiče: upřednostnit kariéru a rodiče umístit do domova důchodců nebo kariéru či zaměstnání obětovat a o rodiče se starat? Toto dilema zkoumal vědecký tým z San Francisco VA Medical Center.
Výsledky výzkumu ve více než 2 800 rodinách, pečujících o staré rodiče, nejsou pro jisté skupiny obyvatelstva USA právě příznivé. Ukázalo se, že nejvíce před kariérou upřednostňují péči o své blízké Afroameričané a Američané původem ze zemí Latinské Ameriky. Podkladem pro toto chování jsou kulturní návyky: tito lidé věří, že aktivní osoby se musí o své děti i nemohoucí blízké příbuzné postarat v každém případě. Často za to ovšem v dnešní údajně liberální společnosti platí špatnými pracovními místy nebo dokonce ztrátou zaměstnání. V USA dochází k tomuto postižení u asi 22% takto pečujících občanů.
Ekonomický rozbor ale prokázal šokující skutečnost: tito - vesměs chudí lidé - ušetří péčí o své staré příbuzné každoročně systému zdravotní péče USA více než 196 miliard dolarů! Američané se proto konečně možná začnou vážně zabývat problémem, jak přínos těchto lidí zohlednit a v konečném efektu ušetřit peníze v rámci zdravotní péče.
Není pochyb, že v našem státě jsou poměry naprosto stejné, možná ještě o něco horší. Staří nemohoucí příbuzní jsou odkládáni do ústavů na základě prostého ekonomického propočtu: rodinu, ve které vydělávají oba manželé, to vyjde mnohem výhodněji, než aby jeden z nich, zpravidla žena, zůstala doma a maximálně se pokusila vydělávat omezené prostředky nějakou domáckou prací. Sám jsem to zažil ve vlastní rodině, kdy bylo nutné se postarat o bezmocného tchána po smrti jeho ženy. Manželka nezaváhala ani na okamžik, a moje rozhodnutí se utvrdilo v okamžiku, kdy jsem při návštěvě státního "ústavu" pro pacienty neschopné se o sebe postarat spatřil něco jako Dantovo peklo. Ve skutečnosti jsem se do oné části této neblahé instituce dostal jen omylem zřízence, který jinak do "pokojů" pro pacienty nevpouští ani příslušníky rodiny. Věřte tomu, než tohle, tak to raději kulku do hlavy.
Podobné exkurze by se měly povinně poskytovat pro ty, kteří stojí před rozhodnutím, kam s pro ně nepohodlným rodinným příslušníkem. Každý by se měl sám pro sebe do podobného zařízení zajít podívat, aby věděl, do čeho půjde v případě, když se o něj jeho nejbližší nebudou chtít postarat. Pokud se kdokoliv v takové situaci ocitnete, počítejte s tvrdou zkouškou vašich citů, zkouškou vyžadujících po vás, abyste se vzdali větší části těch úžasných vymožeností moderní civilizace ve jménu rodinné solidarity. Přeji vám, abyste v této zkoušce ohněm obstáli.
Zdroj: www.eurekalert.org

17.6.2002 - Tak nám nezvolili ODS, paní Müllerová,

řekl by pan Hašek alias Švejk, kdyby mohl sledovat naše poslední, vskutku historické volby do parlamentu. Co by na to asi řekl Áda Hitlerů, který má dnes svátek? Nebudete tomu věřit, ale toto jsou jeho slova: " Co má ale udělat státník, kterému se nepodaří vlichotit se houfu natolik, aby získal jeho přízeň pro své plány? Má si je koupit? Anebo se má vzhledem k hlouposti svých spoluobčanů vzdát realizace životně důležitých úkolů a stáhnout se do ústraní, nebo má zůstat? Nedostává se v takovém případě skutečný charakter do neřešitelného konfliktu mezi poznáním a slušností, nebo lépe řečeno poctivým myšlením? Kde tu vede hranice oddělující obecnou povinnost od závazku osobní cti?"(A.H., Mein Kampf, str.63, přeložil S.Michalčík).
Kdyby tahle slova řekl někdo jiný, než duševní mrzák Áda, dala by se tesat do kamene na parlament. Stejně to nejspíše někde opsal.
Václav Klaus se opět před volbami dal do boje s heslem "Národ volí Klause", leč nestalo se. Slavný návrat do Strakovky se nekoná, protože prostě " lidi nemaj Klause rádi". Je to především jeho osoba, která ve voličích vyvolala potřebu volit kohokoliv, jen když tu partaj nevede Klaus. Nepomohla ani přezdívka Taťka Šmoula, kterou nejspíše vypustili do světa manažeři předvolební agitace ODS, nepomohl ani jeho skok do Arény televize Nova. Zdá se, že Češi nemají rádi politiky, kteří se tváří sebevědomě, považují se za neomylné nebo dokonce neomylní jsou, nemají rádi ani profesory, kteří přece zkoušejí a dávají pětky. Marně teď vyzývá pan Macek Klause k odstoupení slovy :" Václav Klaus by měl, dle mého názoru, udělat následující: v poklidu v těchto dnech oznámit, že nabídne podzimnímu řádnému kongresu ODS svoji resignaci na funkci předsedy ODS a dobu do tohoto kongresu využít spolu s ostatními k vygenerování vhodného nástupce. Dalším nutným úkolem bude rozšířit a tím oživit členskou základnu, na to je doba po volební prohře nejvhodnější, neboť kariéristé se nehrnou, jen lidé ochotni opravdu pomoci."
Obávám se, že se panu Klausovi "vygenerování" svého nástupce nepovede. Osudem stran, které jsou příliš závislé na svých vůdcích, je jejich brzký rozpad po jeho odchodu, protože žádný nový vůdce se nenarodil. Možná by to chtělo úplně jiný model vedení partají: třeba by se zvolili čtyři předsedové a ti by se každý rok střídali. Nebo zvolit do čela strany takového vůdce, který by přímo miloval veřejné zesměšňování své osoby, zdůrozňoval by, jak si nic nepamatuje a jak ho jeho manželka drží zkrátka. Jak by si rád pořídil milenku, ale už mu to nejde jako dřív a jiné podobné žertovné story, které český národ tak miluje. Jen ne žádného genia, chytrolína a náfuku. Žádné klonování Klause. Možným náhradníkem tohoto veselejšího typu by se mohl stát MUDr. Mgr. Ivan Langer. Ty tituly bych radil neuvádět, mohlo by se mu začít říkat Moudrý magor. To ale vlastně není až tak úplně pitomá přezdívka, ten jeho potutelný úsměv by doplnil potřebné imáge a modrý pták by mohl zase povstat z popela.
Dosti legrace. Jako první se bude pokoušet sestavit novou vládu Vladimír Špidla zvaný také Vladimir Iljič, předseda sociální demokracie, která vyhrála sněmovní volby. Špidlu dnes k tomu, aby zahájil jednání o složení nového kabinetu, podle očekávání vyzval prezident Václav Havel. Legrační na tom je, že spolek nazvaný vynalézavě Koalice před volbami celé čtyři roky zuřivě odmítal opoziční smlouvu ODS+ČSSD a dnes se s nadšením vrhá do náruče socanů v naději, že se aspoň někteří lidovci a unionisté dostanou do vlády. Pokud k tomu skutečně dojde, nastane interní bitka o koryta, protože lidovci budou chtít více křesel a tak na unionisty zbude třeba jen ministerstvo zemědělství, které by mohl úspěšně zastat známý pastevec Ruml. Lidovci by rádi zpátky svoje milované ministerstvo obrany živící obětavě náš obranný průmysl a hádejte, kdo by rád dělal ministra financí? No přece náš kubánský hrdina, pan Pilip by se zase rád podíval na dno státní pokladny. Nebude to mít Špidla vůbec snadné, vládnutí s oposmlouvou byla proti tomu procházka růžovým sadem.
Když se dílo nepodaří, mohlo by dojít přece jenom ke koalici s ODS, ovšem jen přes Klausovu mrtvolu. Třeba nám ti dva mistři zákulisních politických her Klaus a Zeman ještě něco předvedou. Nezdá se mě totiž, že by některé neveřejné dodatky oposmlouvy nemířily i do těchto povolebních časů. Kdyby k tomu tedy došlo a ODS by dosadila několik ministrů do vlády, byla by to z hlediska snadnosti vládnutí ta nejlepší alternativa. Občas by dostali i tichou podporu komunistů a mohli by prosadit společně to, co se jim nepodařilo v minulých čtyřech letech. ODS by ale musela překousnout ještě jedno kyselé sousto: kandidátem na prezidenta by byl ten, koho by určili socani. Snad je tou tajnou zbraní záhadný O.O.M. " Jsem velmi překvapen, dá se říci, že přímo zaskočen", uvedl nedávno ombudsman Otakar Motejl v reakci na spekulace, že by mohl být pro ČSSD přijatelným kandidátem na post prezidenta ČR. " Každý z nás měl dětské sny stát se popelářem, astronautem či pilotem. Funkce prezidenta ovšem nepatří do žádné z kategorií tohoto rodu", konstatoval Motejl s tím, že osobně nemá dostatek vnitřního přesvědčení říci v tomto okamžiku ano. Že by představám o možném prezidentovi Otakar Motejl mohl vyhovovat, nasvědčuje i fakt, že jako nestraník byl ministrem ve vládě Miloše Zemana. Motejl se však s ČSSD a tím i se čtyřkoalicí neshoduje v tom, že prezident by měl být volen hlasy voličů. " Přímá volba prezidenta ho totiž nutí pohlížet na svoji funkci emocionálně, pohledem určitého vděku pracujícímu lidu, že jím byl vůbec zvolen. A to není dobré. Začne se pak pohybovat jako balónek příliš vynesený do oblak." Pro Motejla je parlamentní volba více čitelná hra, se kterou se musí prezident vypořádat. A parlamentní hra o zvolení prezidenta se konat bude, protože ústava nebyla v tomto bodě zatím změněna.
Pro přehlednost a pro příští generace uvádím i úplné výsledky voleb:

PODLE ZISKU VOLEBNÍCH HLASŮ (V %)
1.	Česká strana sociálně demokratická	30,20
2.	Občanská demokratická strana	24,47
3.	Komunistická strana Čech a Moravy	18,51
4.	Unie svobody-Demokratická unie a KDU-ČSL	14,27
5.	Sdružení nezávislých	2,78
6.	Strana zelených	2,36
7.	Republikáni Miroslava Sládka	0,97
8.	Strana venkova - spojené občanské síly	0,87
9.	Strana za životní jistoty	0,86
10.	Česká strana národně sociální	0,81
11.	Naděje	0,62
12.	Pravý blok	0,59
13.	Občanská demokratická aliance	0,50
14.	Volba pro budoucnost	0,35
15.	Cesta změny	0,27
16.	Moravská demokratická strana	0,27
17.	Strana zdravého rozumu	0,22
18.	Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů	0,20
19.	Balbínova poetická strana	0,19
20.	Humanistická aliance	0,17
21.	Republikáni	0,14
22.	Národně demokratická strana	0,11
23.	Demokratická liga	0,08
24.	Česká pravice	0,04
25.	České sociálně demokratické hnutí	0,01
26.	Romská občanská iniciativa ČR	0,01
28.	Strana demokratického socialismu	0,00
27.	Nové hnutí	0,00

O tom, jak zkrachovali pokusníci o založení nových stran, se nemá cenu šířit. V Praze vždycky seženete lidi na Václavák, ale aby vás pak šli volit, na to je neužije. A mimo Prahu už snad o těch posledních pokusech ani nikdo neví. Dopadli proto jak Pražáci u Chlumce.

17.6.2002 - Volkswagen zaskočen po druhé, tentokrát v Číně

Volkswagen, který kontroluje zhruba polovinu čínského trhu osobních automobilů, byl zaskočen náhlým rozmachem prodeje malých vozů za méně než 100.000 jüanů (12.000 dolarů, 390.000 Kč). Podíl společnosti na tomto trhu klesl letos v důsledku tohoto vývoje na 47 procent z loňských 51 procent.
" Bereme to velmi vážně a zvažujeme alternativy", řekl podle Handelsblattu člen představenstva Volkswagenu Robert Büchelhofer na automobilovém salónu v Pekingu. Nejlevnějším vozem, který VW v Číně prodává, je základní model Polo za 127.500 jüanů (496.000 Kč). Čínský trh osobních automobilů až do nedávné doby sestával hlavně z dodávek pro taxislužbu a pro firemní sektor.
Svůj vlastní vůz si však začíná kupovat stále více čínských domácností ze střední třídy. Büchelhofer předpokládá, že čínský trh vzroste v příštích pěti letech na jeden milión prodaných vozů ročně. Chrudošiví jsou borelové, a zvláště u Wolkswagenů. Možná by chtěli v Číně prodávat model Lupo určený původně pro studenty, ale ten je bez ohledu na svou nepatrnost tak drahý (9 800 € = 299 000 Kč dle výbavy až do 404 000,-Kč!!!), že vlastně nemají co nabídnout. Takže zaspali na neuvěřitelně velkém trhu stejně tak, jako na nikoliv nepatrném českém a východně evropském a ruském trhu a nejsou proto schopni dodávat malé auto za rozumnou cenu. Číňani by jistě s nadšením přijali třeba i nákladní tříkolku s náhonem na přední kolo, protože potřebují hlavně dopravovat zboží na mizerných cestách. A také by to auto mělo umět mlátit rýži. Odolný a nerozbitný pickup pro tři osoby a náklad s mlátičkou by bylo to pravé ořechové. Sales manažéři Volswagenu by měli zvednout zadek a jet se podívat na čínský venkov. Hned by věděli, která bije. Zdá se, že to ale Japonci zjistí o něco dříve. Mají to tam kousek.