Pamětník
počátků
dějin
počítačů
a internetu
komentuje
nejméně
jednou
týdně
aktuální
události
kolem nás

  AHASWEBOVY NOVINY číslo 341, 9.9 - 13.9.2002.       Dnes je  ,   zítra: 
 HOME POČÍTAČE GALERIE RADY  VYKOPÁVKY ZAHRADA OBLÍBENÉ ARCHIV

13.9.2002 - Černý pátek Špidlovy vlády.
V parlamentu dnes neprošla daňová reforma, kterou předložila vláda pod záminkou získání prostředků na likvidaci následků povodně. Rozhodl o tom jediný hlas místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Hany Marvanové poté, co se proti postavili komunisté i ODS. Svoje záporné stanovisko zveřejnila Marvanová již včera a tak hlasování bylo po odkladu plném zmatků z neúčasti poslanců na straně vládní koalice i opozice přesunuto na pátek. Socanům chyběl nepochybně hlas Jana Kavana, který řídí zasedání Valného shromáždění OSN. Je jisté, že bude následně přinucen svými soudruhy ke složení poslaneckého mandátu. Dalším důsledkem této prohry vládnoucí koalice může být vyhození unionistů z vlády a vytvoření menšinové vlády ČSSD a lidovců.
Špidla bude o této variantě jednat s prezidentem Havlem. Ten jistě nemá z této situace žádnou radost. Ukázalo se totiž, že jeho oblíbenci z US-DEU představují politickou trosku, která nemá naději na setrvání na politické scéně. Skončí v politickém propadlišti krátce za ODA. Ukázalo se tak, že zakládat stranu z politických odpadlíků je nerozumné. Unie po celou dobu své existence nedokázala přijít z žádným zásadně odlišným politickým programem, kterým by přesvědčila voliče o tom, že bude zastávat lépe jejich zájmy než jimi zavržená ODS. Nedokázali pochopit, že voličská masa si žádá existenci jen dvou politických stran s dostatečně odlišným programem. Vybrat si ze tří a více stran většina voličů nedokáže, je to příliš velký nápor na intelekt. Kdyby něco takového bylo možné, měly by mince tři strany. Bude jen třeba vyčkat, až z politického hřiště zmizí komunisté třeba tak, že se na rozdíl od roku 1946 sloučí se socany do strany nekomunistického názvu, leč s čitelně levicovou orientací. Pokud něco podobného udělá i pravice opačným směrem, bude vyhráno a nastane u nás evropsky standardní bipolární stav, kdy zmatení či lhostejní voličové jednou volí tu, podruhé onu stranu, aby tak vyjádřili svoji nespokojenost se všemi vládami, které kdy volili. Mravně nedeformovaná Marvanová, lítající v tom jak nudle v bandě, tak skvělým způsobem předvedla politickou zmatenost současného českého občana, který zoufale tápe a opravdu, ale opravdu neví, která cesta je pro něj ta pravá. Nebo levá?

12.9.2002 - Jednostranné smiřování s Němci.
Dějiny jsou plné paradoxů. Fašistické Německo se pokusilo vyvraždit polovinu Evropy a zabrat ji celou pro svoje soukmenovce. Bylo díky americké materiální a vojenské pomoci poraženo. Později díky americké pomoci a investicím a díky tomu, že nemělo čtyřicet let armádu, stanulo opět na špičce evropských zemí. Její zničený průmysl nahradily nové továrny vybavované nejmodernější technologií a bez ohledu na vybombardovaná města neexistuje v Německu bytový problém. Němci se za celou dobu Hitlerovy vlády ani jednou výrazně proti němu a jeho ideologii nepostavili, naopak byli nadšeni vidinou vševládnoucí říše, která dostane na kolena Evropu, Rusko i Ameriku. Historie ale ukázala, že není nad to, být poraženým národem. Německo je dnes evropskou velmocí a opět určuje, kam se budou kola evropské politiky otáčet. Válečníci wehrmachtu i SS si dnes jako důchodci jezdí léčit svoje rány do českých pohraničních lázní a podle názoru personálu se zde roztahují stejně, jako to dělali před válkou. Českému národu předhazují Němci nepřetržitě to drzé rozhodnutí naší exilové vlády, která je z našeho státu po skončení války po právu vystěhovala. A naši politikové se dnes v pokoře sklánějí a organizují smiřovací srazy, na které jezdí z Německa především staří přeživší náckové a noví neonacisté. Protože to přece jsme my, kteří zavinili to utrpení odsunutých Němců z našeho území. Žádná omluvná a smiřovací setkání například v Berlíně, kde byli popravováni naši odbojáři, Němci nepořádají a nikdy pořádat nebudou. Jsou to přece oni, kteří byli neprávem poškozeni zabavením majetku a vyhnáním. Přijíždějí dnes k nám ve svých luxusních autech s pětinásobnými platy i důchody a nejraději by celé naše pohraničí opět zabrali. V řadě míst se jim to už daří, protože marka a dnes euro snadno přemůže naši korunu.
Nejúžeji se k nim lísá staronový kandidát na českého prezidenta, soudruh Pithart, který bude v neděli odhalovat Kříž smíření na Bukové hoře u Teplic na Metují společně se spolkem odsunutých Němců z Broumovska. Potřese si svoji prodejnou levičáckou pravici s Ernstem Birke, který v roce 1996 kandidoval do městského zastupitelstva bavorského Forcheimu za krajně pravicovou stranu Republikánů, považovanou za neofašistickou. Birke kráčí ve šlépějích svého otce, který byl významným funkcionářem Henleinovy Sudetoněmecké strany a později hauptsturmführerem SS. Bude to pěkné setkání bývalého komunisty se současným nacistou.

12.9.2002 - NUL vás může zabít v nemocnici.
V roce 1998 byla provedena metaanalýza 39 velkých amerických prospektivních studií, které sledovaly výskyt nežádoucích účinků léků (NUL) u hospitalizovaných pacientů. Došla k závěru, že k závažným NUL dochází v průběhu nemocničního ošetřování u 6,7 % pacientů! To znamená, že chybně podané léky způsobí ročně téměř 100 tisíc úmrtí a že NUL tak patří mezi prvních šest nejčastějších příčin smrti v USA. Informace o stavu u nás nejsou, žádné statistiky se o úmrtích způsobených NUL v České republice nedělají. Jiná americká studie došla k závěru, že chyby v medikaci patří k vůbec nejčastějším chybám, kterých se lékaři dopouštějí.
Ukazuje se proto, že přístup k problému nežádoucích účinků léků je třeba změnit. Zatím i ve vyspělých zemích a zejména u nás převládá tendence "zametat NUL pod koberec", příliš o nich nemluvit. Vychází to ze dvou předpokladů. První říká, že pacient nesmí být strašen zprávami o nežádoucích účincích léků. Druhý staví na víře, že výrobce léku v průběhu klinického zkoušení odhalil všechna rizika svého produktu.
Oba předpoklady jsou mylné. Za prvé, pacient má právo být informován o všech potenciálních rizicích léčby a má právo sám si vybrat, jaký způsob léčby je z jeho hlediska nejpřijatelnější. Za druhé, podmínky při klinických zkouškách jsou zcela jiné než v praxi. I velkých klinických studií se účastní pouze několik set nebo tisíc pacientů, kteří byli pečlivě vybráni, aby vytvořili homogenní soubor. Řada "obtížných" pacientů je vyloučena. Pacienti ve studii dostávají mimořádnou péči a jsou sledováni odborníky, kteří byli pro tuto činnost speciálně připraveni. Ale když lék postoupí do obecné praxe, začnou ho dostávat tisíce nebo i miliony pacientů, aniž by jejich lékaři mohli dodržovat kontrolované podmínky studií, protože o nich nedostanou žádné informace.
Panuje představa, že pacienti jsou nejvíce ohrožováni působením léku, které lékař nemohl předpokládat (neočekávané NUL). Ale většina úmrtí v USA byla způsobena nežádoucími účinky, které jsou notoricky známé - gastrointestinálními komplikacemi léčby aspirinem, náhlou smrtí po podání antiarytmika nebo hemoragickým iktem po podání antikoagulancia, tedy zcela jasnou chybou lékaře, který neporovnal známé nežádoucí účinky a kontraindikace léku se zdravotním stavem pacienta.
V Norsku provedli studii, která měla objasnit hlavní příčiny NUL v běžné nemocnici. S tímto cílem byla analyzována dokumentace 732 pacientů, hospitalizovaných během posledních dvou let na interním oddělení okresní nemocnice. Našli celkem neuvěřitelných 133 (18 %) případů úmrtí pacienta souvisejících s chybnou medikací. Ve srovnání s ostatními byli pacienti postižení fatálními NUL starších ročníků, kteří užívali více léků při přijetí do nemocnice i bezprostředně před úmrtím.
Téměř polovina úmrtí z nich (66/133) byla způsobena nevhodným podáváním léků, a bylo možné jim předejít. Základní chybou většinou bylo špatné zhodnocení pacientova stavu. Není to překvapující, protože 96 % pacientů bylo přijato jako urgentní případy. Z úmrtí, kterým bylo možné předejít, bylo 36,4 % zaviněno předávkováním. Jeho důvody se ne vždy podařilo zjistit. V některých případech pravděpodobně šlo o omyl lékaře, který lék předepsal, v některých nebyla léčba dostatečně monitorována. K některým úmrtím vedlo špatné užívání léku pacientem, někdy asi i chybné podávání zdravotním personálem. Mimo to, většina pacientů dostávala několik různých léků, a vznik nevhodných lékových interakcí byl u řady pacientů velmi pravděpodobný. Tím spíše, že mnoho lékařů není s problémem interakcí dostatečně obeznámeno.
Otázkou zůstává, co můžete udělat pro to, abyste se sami nestali obětí přehmatu lékaře zejména při akutním případu, kdy budete v bezvědomí. Především byste se měli poradit se svým lékařem o tom, jaké léky by pro vás mohly být v takové situaci životně nebezpečné a jejich seznam potvrzený lékařem nosit u sebe. Na tomto dokladu by měl být stručně popsán váš zdravotní stav, uvedena vaše krevní skupina, prodělané závažné choroby, případné alergie a především seznam léků, které buď právě užíváte, nebo které lze doporučit pro léčení chorob, kterými jste dříve prošli. Doklad je nejlépe nosit v ochranném průhledném obalu na krku, kde jej pracovníci záchranné služby nemohou přehlédnout. V každém případě byste měli vždy kontrolovat lékařem předepsané léky podle vytištění informace pro použití léku. Zejména čtěte odstavec Kontraindikace, Nežádoucí účinky a Interakce a v případě podezření, že by vám lék mohl ublížit, se obraťte na lékaře. Problémem je hospitalizace, kdy se vám většinou do ruky nedostane ani informace, jaké léky vám tam dávají. Požadujte tvrdě tuto informace včetně oné tištěné informace pro použití. Možná se vám podaří zabránit omylu lékaře a zachráníte si tak život.
Ideální variantou by bylo nosit kromě toho neustále s sebou na disketě v textovém souboru úplný chorobopis s laboratorními výsledky, výsledky rentgenů, EKG, CT a s informací o lécích, které by vám mohly být nebezpečné. S disketou by si rychlá lékařská pomoc zatím u nás neporadila, v nemocnici by to už ale neměl být dnes problém. K problematice digitální karty pacienta zaváděné VZP jsem již psal dříve v čísle 336.

10.9.2002 - Záhadná Ester Kočičková kope za špatný klub.
V televizním "povídacím pořadu" ale i v novinách se v poslední době objevuje záhadná postava ženy údajného jména Ester Kočičková. Stylizuje se do podoby jakési nevyhraněné a nepovedené feministky, dosti uhozené ženy, jejímž logem je namalovaná kočička vystrkující zadek - nebo něco jiného? - na čtenáře. Nejsem si úplně jistý ani jejím pohlavím, někdy působí dokonce dojmem spíše travestity
V televizním pořadu České televize se programově tváří, že jí nezáleží na tom, jak vypadá, málem se občas šťourá v nose před kamerou pod průhlednou záminkou, že teď se právě nevysílá. Mluví ledabyle s prapodivnou nečitelnou intonací a těmito prostředky a zmatenými názory jakoby bojuje za práva žen. Někdo by se mohl domnívat, že jde o nějakou novodobou modrou punčochu, leč to by se velice zmýlil. Kočičkové jde pouze o to, vrýt se nesmazatelně do paměti diváků a čtenářů prostřednictvím jednoduché provokace. Snaha se odlišit od mediálního průměru se objevuje i v jejím slovníku. Zaplétá do řeči psané i mluvené občas i slova z jakéhosi nářečí či slovenštiny:" ...ktorá si jedneho držala", její slovník nepohrdne ani textem eroticky zabarveným: " Ty amébo beztvará, která jsi sama sebou obsedla mou zem a vlhkými stehny nestehny ji sevřela do smrtících kleští apokalypsy," spílá zlé povodni.
Kočičková marně rádobyvtipně zápasí s vlastní realitou; není žádnou sexbombou ani symbolem eroticky přitažlivé ženy. Snaží se proto na sebe strhnout pozornost většiny ženského obecenstva. Tedy těch, které si nikdy nemohly troufat na roli svůdného, eroticky přitažlivého vampíra, té fatální ženy, po které touží většina mužů. Osud většiny žen není nijak záviděníhodný: postrádají tu správnou figuru, barvu vlasů, ochotu k nezávaznému flirtu i sexu, neodpovídají těm modelovým normám, které se jim denně staví před oči ve všech médiích. Mají buď malý nebo spíše velký zadek, malá nebo příliš velká ňadra, nejsou blondýny, v obličeji žádná vyjímečná krása, některé mají dokonce díky špatné kojenecké péči nohy do O nebo do X, zuby nevyrovnané rovnátky a chůzi kachny získanou potácením se v prapodivných sportovních těžkých botách v období puberty. Jejich slovník je slangem ze základní či střední školy, jsou hlučné, chybí jim základní společenská výchova.
Media a reklama předvádějí jako ideál ženské krásy jejich pravý opak, z čehož jsou zmatené a stresované. Z některých se stanou anorektičky, z jiných bulimičky a většina z nich nedokáží udržet svoji váhu na rozumné výši. Nejde to, protože si musí svoje komplexy léčit v cukrárně nebo v řeznictví. Často se jim podaří se poněkud předčasně provdat za muže, kterého nestačí pořádně poznat a tak spějí k blízkému rozvodu. Stávají se pak otroky svých nemilovaných dětí, které si pořídily s "milovaným" manželem a které jim prakticky vždy soud přiklepne. Některé se raději ani nevdají a použijí muže jen pro ukojení svého mateřského pudu, pokud v nich předčasně zcela nevyhasl.
Paradoxní osudy prožívají ty ženy, které splňují všechny ty zhůvěřilé normy krásy a sexuální přitažlivosti: s obtížemi shánějí celoživotního partnera zejména proto, že ti solidnější "obyčejní" muži si netroufají s nimi navázat kontakt, případně mají zkreslené představy o jejich schopnosti vytvořit si a udržet tu správnou rodinu s milovaným mužem.
Ester Kočičková se dala špatným směrem: snaží se z neradostného osudu většiny žen obvinit muže, především jejich vlastní manžely, místo aby svoji nespokojenost s muži obrátila proti médiím. Ta včetně televize stavějí na piedestál nereálný prototyp superkočky, místo aby oslavovaly obyčejné ženy, matky a babičky, které si svoji nenápadnou chytrostí a moudrostí dokáží nenásilnou cestou ochočit svého muže k podobě dobrého otce jejich dětí živícího se poctivou prací, protože to je to hlavní, k čemu je vhodné muže použít.

9.9.2002 - Americké invazi do Iráku bude velet Josef Šesták.
Letadlová loď George Washington se 75 letouny je v Perském zálivu již od června s úkolem prosazovat sankce OSN proti Bagdádu. Očekává se od ní i útok na Irák, pokud se prezident George Bush rozhodne svrhnout prezidenta Saddáma Husajna. "Jsme plně připraveni. V amerických jednotkách je množství síly. Přes 68 procent našich pilotů bylo nedávno v boji. Pokud budeme vyzváni, misi splníme, konstatoval velitel bitevní skupiny admirál Joseph Sestak.
Kam nemůže čert, nastrčí Čecha. Nebo alespoň Čechoameričana po rodičích. O původu admirála Sestaka není pochyb a tak po bojovné madam Albrightové máme zase želízko v ohni. Blíží se prezidentské volby, ve kterých Albrightová odmítla kandidovat, ačkoliv si to sám Havel moc přál. Admirál Josef Šestáků by třeba nebyl tak skromný. Kdyby si zažádal o české státní občanství z důvodu náhle probuzené lásky k vlasti jeho rodičů či prarodičů, mohl by to Václav z Hradu nějakou krátkou cestou zařídit. A konečně bychom měli prezidenta, jakého dnes každý stát potřebuje: bojovného a odhodlaného. A ty známosti v Pentagonu a Bílém domě by také nebyly k zahození.
Berlínu a Paříži by se to ale nelíbilo, nějak se jim do Iráku nechce. Proto se naše opatrná vláda zatím nepřihlásila k účasti na útoku na Irák. Ačkoliv jsme členy NATO, nebude to akce aliance, protože nikdo z členů nebyl napaden. Bude to dobrovolné a Špidla doufá, že to Rada bezpečnosti odsouhlasí.

9.9.2002 - Hodinky nebo čip vám najdou vaše ztracené dítě či dědečka.
Již v únoru tohoto roku jsem informoval o pátracích hodinkách: GPS PERSONAL LOCATORJen za 400 US$ tyto hodinky najdou vaše dítě přes internetOtevřít v novém okně pomocí technologie GPS. Měsíčně pak zaplatíte 24.95 - 34.95 US$. Naprosto jedinečný nápad, dokonalá realizace a nepřetržité zisky! Zatím jen na území USA, bude to ale i pro Evropu. Jistě vás napadne, že se něco podobného dá už dnes zjistit přes mobil. Ano, ale tento náramek se nedá jen tak sundat, je určen především pro hlídání pohybu dětí a jejich případné nalezení a proto je na zámek. Bdělost chův, matek i otců ovšem poleví, vždyť to dítě se nemůže ztratit. Děti se proto budou častěji ztrácet a doufejme snadno opět nalézat. Pokud bude ale dítě v pohybu, bude muset nastoupit týmová práce, kdy matka bude u počítače na internetu aktualizovat okamžitou polohu dítěte a otec se vydá s mobilním telefonem u ucha je hledat. Bože, jaká to byla pohoda, když jsme se s kamarády (i kamarádkami:-) v dětství vytratili jako pára nad hrncem někam za humna a půl dne o nás nikdo nevěděl. Ostatně, kdo dneska ví, co to jsou či spíše byla humna. Upřímně ty děti lituju! A co teprv až tenhle náramek navléknou muži ženám a manželky mužům, šéfové svým obchodním cestujícím nebo nejlépe všem podřízeným. Ale i ten šéf má šéfa, takže za pár let bude celý svět onáramkován a střežen systémem GPS...

To bylo v únoru a dnes profesor britské Readingské univerzity Kevin Warwick přichází s čipem o velikosti dvou a půl centimetrů, který stačí implantovat do ruky a indikátor polohy vašeho dítěte či příslušníka rodiny postiženého zapomětlivostí a ztrátou orientace je na světě. Na trh se má tento nový hit elektroniky dostat již o vánocích. To je také doba, kdy se v předvánočním zmatku ztrácí nejvíce dětí a tak zájem bude jistě velký. Čip se jistě bude hodit i majitelům psů a jiných miláčků. Až budou mít jednoho dne tento čip všichni obyvatelé této planety včetně zvířat a ptáků, konečně nastane celosvětový mír. Každý voják či terorista bude snadno odhalitelný už na dálku a tak zcela zmizí šance použít moment utajení a překvapivého útoku. Přestane se také krást, loupit a přepadat, průběžné záznamy o pohybu všech obyvatel snadno využije policie pro vyšetřování a žádné vykonstruované alibi, všelijaké ty posuny hodinek a přísahy milenek budou k ničemu. První pokusy s identifikačními náramky umožňujícími lokalizaci nositele se už dělají, zatím pro kontrolu odsouzených k domácímu vězení či k zákazu pobytu na určitém území. Když bude naivního lupiče zamaskovaného od hlavy k patě natáčet průmyslová televize, ihned se k záznamu připojí jeho identifikační číslo a dopadení bude pak dílem malé chvilky.
Jistě právě teď přemýšlíte o slabinách systému totální čipové identifikace. Vždyť nechat si ilegálně čip vyoperovat nemůže být žádný problém. Ale co s čipem? Když ho dáte doma do šuplíku, navštíví vás v krátkosti policie s jednotkou první pomoci, protože řídící počítači bude divné, že se už třetí den vůbec nehýbete. Když jej zničíte, stanete se okamžitě psancem a indikátory umístěné na nejrůznějších místech vás okamžitě odhalí jako neoznačenou ilegální osobu. Nedělejte si žádné iluze, svět se začíná zásadně měnit. První dobrovolný krok ke své identifikaci jste udělali koupí vašeho mobilu, který je také možné lokalizovat s přesností na 50-100 m. Před dohledem Velkého Bratra se zakrátko nebude kam ukrýt. V některých našich městech už dříve přistoupili k levnému čipování psů a koček pro snadnou identifikaci těch zatoulaných. To všechno jsou první krůčky, které budou pokračovat zavedením mobilního telefonu přímo do hlavy - počítá se s implantací do zubu, zatím ještě bez posílání barevných obrázků MMS přímo do mozku. Jak se budou volit čísla? Klepáním zubů? Ale ne, přece hlasem, to už také funguje, i když se mobil ještě do zubu nevejde.

9.9.2002 - Válka s terorismem nemůže být vyhrána,
napsala v předmluvě ke své knize Open Secret bývalá šéfka britské tajné služby MI5 Stella Rimingtonová a pokračuje: " Válka s terorismem nemůže být vyhrána, dokud nebudou odstraněny příčiny terorismu tím, že ze světa budou odstraněny křivdy, což se nikdy nestane. Terorismus nikdy nevymizí, protože je svým způsobem v zásadě úspěšný."
V knize kritizuje chování amerických představitelů po teroristických útocích na USA z 11. září 2001 a také tvrdí, že ji ani tak nepřekvapil teroristický útok z 11. září, jako spíše to, co následovalo. " Jako by z politické reakce vyplývalo, že útok byl naprostým překvapením pro vlády a protiteroristické organizace. Terorismus ale nezačal 11. září 2001 a tímto datem nekončí. I když způsob útoku byl nový a jeho dopady skutečně strašné, 11. září bylo dalším krokem fenoménu, který sužuje svět minimálně od 60. let." Rimingtonová byla první ženou, která se stala ředitelkou britské tajné služby MI5 a prvním šéfem v historii MI5, jehož jméno bylo představeno veřejnosti. V tajné službě strávila téměř 30 let.
Rimingtonová se tak staví na stranu těch, kteří v podstatě tvrdí, "...že si o to Američané koledovali." Je naprostou pesimistkou, pokud jde o vítězný boj s terorizmem. To si ale jistě prezident Bush ani kdokoliv z jeho administrativy včetně tajných služeb nemyslí. Jde tu především o prosazení amerických zájmů v kontrole těžby ropy, která je hlavní energetickou surovinou pro ekonomiku USA. Současně jde i o zisky, které nejen Bushova rodina z obchodu s ropou má. Boj s terorizmem je vhodnou záminkou pro obsazování území, která buď kontrolu dopravy nafty umožňují - Perský záliv, Afghanistán - nebo se na nich nafta přímo těží - Kuvajt, Irák. To, že nikdy tento boj neskončí, je vlastně pozitivní zpráva: vždy se najde na světě místo, kde bude možné vyzkoušet nově vyvinuté zbraně a demonstrovat převahu USA nad zbytkem světa.
Někomu se tento přístup ke světové politice může líbit. Protože jak chcete držet zkrátka takové země jako Severní korea, Irán, Irák a také Čína, ale i Pakistán s Indií by rádi mezi sebou válčili. Jen silou a tu je potřeba čas od času předvádět v praxi. Ve světě jsou státy, které nepřekročily hranici toho, čemu v Evropě říkáme středověk, ba někde jde o způsoby vládnutí a životního style odpovídající popisům starověku. Zdá se, že tuto hranici jen tak nepřekročí, případně se jí nechystají překročit nikdy. To, jak žijí, jaké mají náboženství a státní systém jim vyhovuje, nebo se jim to sice nelíbí ale jejich mentalita jim nijak nevelí udělat nějakou sociální či dokonce politickou revoluci. Naše pojetí zmateného řízení státu prostřednictvím propletence ústavy a zákonů, kterému říkáme nepřípadně demokracie, jim naprosto nevyhovuje. Je to systém, který prostě vymysleli ti bílí ďáblové či nosáči ze severu a nejlépe by udělali, aby si ho nechali pro sebe a nenutili ho tam, kde pro něj není pochopení.
Naše západní či severní kultura a zejména náboženství je jim násilím nebo nenápadně vnucováno jako něco dokonalejšího, vyvinutějšího. Paradoxně se to nejvíce nelíbí právě muslimům, jejichž náboženství je ve skutečnosti jen variantou křesťanství. Stojí stejně jako křesťanství na židovských základech Starého zákona s jedním velkým rozdílem: muslimové nikdy neměli státní instituci jako je Vatikán a nikdy neměli žádného církevního hodnostáře a vládce, jakým je pro křesťany papež. Žádný Mohamedův zástupce volený lidmi v muslimské víře neexistuje a to lze chápat jako pokrokovější řešení. Možná právě proto je muslimská víra na vzestupu a křesťanství, hlavně katolické, stagnuje nebo možná umírá na úbytě.
Rimingtonová by byla ráda, kdyby se odstranilo to, čemu říká křivdy páchané na různých zejména tzv. zaostalejších - z našeho pohledu - zemích. Neví ale jak a zdá se, že to neví nikdo, nebo to vědět nechce. Hlavní křivdou totiž je to, že jsme se někdy před dvěma sty lety nebo ještě mnohem dřív vydali z Evropy na dobyvatelské výpravy za bohatstvím cizích zemí. Dnes už můžeme bez obalu říci, že šlo výhradně o loupežné výpravy. Hlavním loupežníkem bez zábran byla Velká Británie, která se zbraněmi v rukou pod záminkou ochrany svých obchodních zájmů zabírala rozsáhlá území v Asii i v Africe poté, co přišla spolu se Španělskem a Portugalskem i Francií o plánované kolonie v Americe. Když Britům došly síly a byli postupně a potupně vyháněni, přišli na jejich místo zozobanější a dravější Američané. Ti jsou ovšem mnohem tupější, pokud jde o diplomatické umění a tak ve stylu divokého Západu raději používají dokonale pracující zbraně, pokud se někdo nebo něco nedá koupit.
Němci to neobratně zkoušeli jak na americkém kontinentu, tak v Africe nebo v Rusku. Všude pohořeli a byli vyhnáni s ještě větší potupou, než se tak stalo Britům. V současné době si zvolili americkou metodu postupného vykupování státního majetku ve střední a východní Evropě a zejména v Rusku. Hitler se dostal jen pod Moskvu, němečtí obchodníci a průmyslníci jsou už dnes přímo v Moskvě a za Uralem. Takže odstranění křivd páchaných kdekoliv ve světě naší západní civilizací se konat nebude. Vždy se bude někdo cítit jako okradený, podvedený a ukřivděný. A ti z nich, kteří zbožňují sílu a akci budou nadále páchat teroristické činy kdekoliv ve světě. Jsme prostě příliš jiní a oni se nám nechtějí podobat. Jsme příliš silní a oni nás chtějí oslabit. Asi se jim nemůžeme divit. Můžeme se snažit jim to ztížit, ale nepodaří se nám těch pár odhodlaných zastavit.
Britský novinář se nechal zaměstnat jako pomocná síla v atomové elektrárně a bez zvláštních potíží se dostal i se skrytou kamerou až do reaktorové haly a do velína. Prokázal, že žádná důkladná ochrana elektráren neexistuje. Ani Američanům se zatím nepovedlo za celý rok nijak zlepšit ochranu letadel. Teprve teď udělali to, co mohli udělat už 12.září loni: dali pilotům pistole a začnou je i s letuškami cvičit v sebeobraně proti únoscům. Nejspíše spadne brzy nějaké letadlo poté, co při přestřelce bude proděravěn plášť letadla ve velké výšce. Navíc značná část leteckého personálu je proti přítomnosti zbraní na palubě. Únoscem přece může být i člen posádky. Nikam to nevede, jediným řešením by bylo nechat toho létání. Konec konců svět existoval i před zavedením masové letecké dopravy. Obchodní cesty se dají z větší části vyřešit videokonferencemi po internetu a turisti? Měli by se vrátit k cestování vlakem, má to lidský rozměr a na vzdálenosti do 500 km vlaky spolehlivě začínají letadlům konkurovat. Nevadí jim mlha ani námraza a stačí, když přijdete pět minut před odjezdem. A na dráze nebývají zácpy a hromadné bouračky...


Home
Home


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.