7.11.2002 - Jak přinutit pražské taxikáře k poctivosti?

Přes opakované kontroly za pomoci dobrovolníků z řad studentů a cizinců se nedaří pražskému magistrátu umravnit loupeživé taxikáře, kteří nadále okrádají zejména zahraniční turisty. Na základě obecných zkušenosti lze s úspěchem tvrdit, že jízdné předražují výhradně soukromí taxikáři, kteří nejsou zaměstnanci žádné firmy a kteří nabírají zákazníky přímo na ulici. Pokud si zavoláte telefonicky taxík na dispečinku u některé firmy, přijede na libovolné místo v Praze nejpozději do deseti minut a nikdy se ani nepokusí vás ošidit. Jeho jízda je totiž sledována dispečinkem a na základě stížnosti zákazníka by řidič riskoval okamžité propuštění. Z toho jasně vyplývá, že je nejjednodušší zrušit individální licence a povolit provozování taxislužby jen firmám vybaveným telefonickým dispečinkem. Veškeré postihy za nekvalitní služby by pak směřovaly výhradně na majitele taxikářských firem, kteří by si velice rychle udělali ve vlastním zájmu pořádek. A ceny by ještě šly dolů, protože při koupi více automobilů najednou může firma získat významnou slevu a stejně tak mohou klesnout náklady na vedení účetnictví nebo hromadné zajišťováni servisu či smluvní tankování pohonných hmot u jedné firmy.
Na závěr malá ukázka ze života. Dovedete si představit dopravu sedmi osob z Václavského náměstí na Hradčany, hodinové čekání a další cesta na Karlovo náměstí, opět hodinové čekání a doprava zpět na Václavák, to vše za pouhých 1200 Kč ? Objednáno po nalezení nabídky na internetu telefonicky. Zkuste si pro podobný výlet po Praze najmout na Václaváku dva taxíky a budete se divit.

5.11.2002 - Zdravím čtenáře

z firmy PILANA TOOLS. Ať už potřebujete přeříznout cokoliv, najdete to na adrese http://www.pilana.cz ve všech jazycích světa.
Další čtenář se připojil ze sítě Obchodní akademie a Gymnázia z Vimperka. Tradice této školy sahá až do roku 1936.

5.11.2002 Hledáte informace pro nákup/prodej výrobků a služeb ?

Wer liefert was? (v překladu „Kdo co dodává?“) jako poskytovatel informačních služeb nabízí na internetu přístup do databází WLW v jedenácti světových jazycích. Na adrese www.wlw.cz (nebo www.wlw.net) je možné najít informace o 400 000 firmách ze 14 evropských států. Všechny tyto společnosti jsou kategorizovány podle 70 000 vyhledávacích termínů pod více než 48 000 tituly výrobků a služeb. Databáze WLW je přístupná všem uživatelům internetu zdarma a mimo České republiky a Slovenska pokrývá v současnosti také Německo, Švýcarsko, Rakousko, Belgii, Nizozemí, Lucembursko, Velkou Británii, Francii, Itálii, Slovinsko, Chorvatsko a Švédsko. Pomocí on-line formuláře můžete zaregistrovat i svoji firmu.

4.11.2002 - Upozorňuji na euroskeptický článek PETERA BREINERA

z Toronta ve slovenském deníku SME z 26.10.2002 nazvaný "Ideme do ...?". Malý citát: " Ako odhalila bývalá (pretože bola okamžite presunutá na pracovisko, kde nepríde do styku s nejakými informáciami) hlavná účtovníčka Európskej komisie Marta Andreasenová, komisia sa svoje transakcie nesnaží zaznamenávať a nedodržiava ani minimálne štandardy, ako napríklad podvojné účtovníctvo, ktoré musíte mať, aj keď predávate zmrzlinu v Kokšov-Bakši a ak ho zanedbáte, môžete sa dostať do väzenia."

4.11.2002 - Je po dešti a po volbách.

Volební boj je průvodním jevem toho, čemu říkáme tak nadneseně demokracie, neboli vláda lidu. Spíše to ale celé připomíná dětskou chlapeckou soutěž o tom, kdo ho má většího. Jedni tvrdí, že bojují za práva svých voličů, jiní zdůrazňují, že bojují proti těm, kteří vedou boj proti některé části voličů. Všichni ti politikové však podle jednomyslného názoru voličů bojují o svoje místo na slunci vyhřívané veřejnými penězi.
Jakýpak boj? Vždyť všichni občané tohoto státu by snad měli mít přibližně stejné tužby, stejné představy o svém poklidném životě bez stresu a starostí o to, co bude zítra. Zda bude co jíst, kde bydlet, čím topit a hlavně, aby nebyla válka - jak říkala moje babička, "aby nepřišli Němci." Pravda je, že touhy a starosti obyvatel tohoto slzavého údolí jsou často velice odlišné. Někteří, či spíše mnozí, touží po bezpracném životě v přepychu a zahálce, po rychlých penězích - rádi by byli, jak se dnes říká - za vodou. Jiní mají přízemní starosti, aby bylo zítra na drogy, aby nechyběly peníze do hracího automatu, někteří se trápí tím, jak zaplatit lichváři či jak vyplatit auto nebo zimní kabát ze zastavárny. Jeden se trápí představou, že už zítra na něm přijde brigáda rusky hovořících občanů vymáhat svůj podíl na jeho zisku, další přemýšlí marně nad tím, kam ukrýt svoji rodinu a hlavně majetek, na který si dělají nárok jeho ozbrojení bývalí společníci.
Je jisté, že všem těm trpícím, ale ani vám, se žádný politik nechystá pomoci. Přicházejí převzít vládu od těch, kteří to až dosud dělali špatně, jsou jiní a hlavně lepší. Nebudou krást z veřejných peněz, nebudou podléhat svým neřestem a špatným návykům, nebudou se ukrývat za politickou imunitu, rázem změní náš život v krásnou nikdy nekončící pohádku. To jsou ti vyvolení, kteří přišli spasit svět a chtějí jen jediné: abychom si my voliči vyvolili z těch volených právě je.
My voliči však, poučeni historií a minulými, ještě čerstvými událostmi a zejména činy těchto politiků, se snažíme o jediné: vybrat z toho houfu chtivých moci ty, kteří budou nejméně rozkrádat naše peníze, nejméně ničit veřejný majetek, nejméně zvyšovat daně (na snižování už konečně zapomeňte). Volíme tedy podle metody vybrat z těch zel to nejmenší. Protože jako jasný a skvělý, s nadpozemskou mocí ducha, se nám jednotlivě nejeví žádný z nich, o politických stranách nemluvě. Volíme proto ve zmatku často jakési nestranické neznámé nezávislé, o jejichž cílech nevíme vůbec nic. Výsledky naší volby jsou proto také nejasné, moc je často podivně rozdělena mezi politické přátele i nepřátele, kteří se ale vždy v zájmu svého blaha nějak dohodnou. Náhle usilují o jednotu "napříč stranami", s překvapením zjišťují, že jejich politické cíle jsou vlastně podobné, ba dokonce stejné. Přece všichni chtějí přinést nám všem život plný radosti a štěstí.
A my si po volbách říkáme, že je to vlastně štěstí, že nezvítězili komunisté, že ještě snad bude trvat nějakou dobu, než se opakovaně jako ve čtyřicátem šestém spojí se socialisty v jednu velkou silnou stranu, která se už nebude muset trapně domlouvat s nejistým výsledkem s partou nějakých politických dobrodruhů a ukáže nám všem cestu do zářivé budoucnosti.
Nejraději bychom volili takovou politickou stranu, která by se nám zdála být zcela nezávislá (ale na čem, na kom?), zcela svobodná (osvobozená ale od čeho?), plná skvělých, chytrých, poctivých, vzdělaných schopných odborníků na řízení státu (kde je proboha vzít?). Podobá se to té dávné touze po mesiáši, který spasí svět. Žádný ale nepřichází a nikdy nepřijde. Jen my tu zůstaneme spolu s našimi milými politiky, kteří nám zase toho tolik naslibovali a vůbec, ale vůbec se nechystají nám alespoň něco z toho splnit. Inu, dobře nám tak.