Pamětník
počátků
dějin
počítačů
a internetu
komentuje
nejméně
jednou
týdně
aktuální
události
kolem nás

  AHASWEBOVY NOVINY číslo 368, 4.4. - 11.4.2003.       Dnes je  ,   zítra: 
 HOME POČÍTAČE GALERIE RADY  VYKOPÁVKY ZAHRADA OBLÍBENÉ ARCHIV

11.4.- Jak si zrychlit načtení stránky?

MS Internet Explorer: načítání 12 sec Phoenix: Načítání 7 sec
Rada je jednoduchá: použijte Phoenix místo MSIE. Ve Phoenixu si můžete totiž nastavit odmítnutí vyskakovacích popup oken, pro určité adresy zakázat zobrazování obrázků a pod. Některé stránky se tak dokonce proti záměru autora stanou čitelnější, jako právě tahle z iHNED. Otravná reklama není nahrána. Je to něco jako když si na poštovní schránku dáte ceduli "NEVHAZUJTE PROSÍM NEADRESNÉ REKLAMNÍ TISKOVINY!". Dobrým opatřením je také zákaz běhu animovaných gifů. Více objevíte ve volbě Tools, Preferences, Advanced.. Použitím prohlížeče Phoenix tak můžete u některých reklamou zaplácaných stránek zkrátit jejich natažení až na polovinu.

11.4.- IMHO není "IMHO" nic dobrého pro český jazyk.

Vy nevíte, co je to IMHO? Je to poměrně dost frekventovaná zkratka znamenající In My Humble Opinion = dle mého skromného názoru. Zkratek používaných především v diskusích existuje spousta a jejich původním účelem bylo zkrátit a tím zrychlit psanou komunikaci. Stává se z toho v některých internetových kruzích móda pronikající i do běžných článků. Pan Mládek, tvůrce známé písičky sestavené ze samých zkratek, by měl radost. Chcete-li si doplnit vzdělání, navštivte stránku http://www.mizoch.net/infomix/akronymy.html. Najdete tam i reprezentativní přehled emotikonů. CUA FAQ jistě znáte. BFN :^{

10.4.- Když se hroutí diktatura, tak se rabuje.

Konec války v Iráku se podobá nepovedenému kabaretu. Už samotný průběh války přinesl neočekávané události: iráčtí vojáci převlečení za civilisty vítali máváním osvoboditele spolu se svými ženami a dětmi a když se dostali na dostřel, vytáhli kalašnikovy a zasypali vetřelce kulkami. Osvobození Iráčané přepadají náklaďáky s humanitární pomocí, příslušníci Červeného půlměsíce se vydávají na pomoc civilnímu obyvatelstvu a marně hledají někoho, komu by mohli pomoci. Obyvatelé se poděli neznámo kam. Bagdád je nejprve obklopen neporazitelnými saddámovými gardami, které se po prvním kontaktu s Američany vypaří neznámo kam a zůstanou po nich jen opuštěná děla a tanky. A také vojenská bagančata, která jasně naznačují, co měli příslušníci elitních jednotek v ruksaku: civilní šaty a boty. Nejdůležitější byly ty boty. Nějaká ta košile a kalhoty se najde vždycky, ale boty musíte mít vlastní, v cizích nikdo daleko nedojde. Příslušníci těch "ztracených" gard se tak mohli zúčastnit nadšeného vítání a hlavně následného rabování vládních budov, hotelů, sídla delegace OSN a opuštěných obchodů. Osvoboditelé jim marně vysvětlují, že krást se nemá, ale nejsou schopni jim v tom zabránit. Krade se nejen to, co není přitlučeno, ale i spousta dalších věcí, o kterých rabující občané nemají ani ponětí, k čemu jsou. Z našeho pohledu je to chování jaksi neracionální, ale domorodec ví, cop dělá. Lup si uschová ve svém soukromém skladu a až se otevře bazar, zboží snadno prodá tomu, kdo bude vědět co s ním.
Největším zklamáním vítězných jednotek je nedostatek zajatých představitelů poraženého režimu včetně Saddáma Husajna. Vypařili se ze dne na den stejně záhadně, jako elitní gardy. Jejich zmizení nebylo jistě žádnou improvizací a tak se budeme muset smířit s faktem, že většina z nich nebude nikdy dopadena. Jistě dobu svého vládnutí dobře využili a proto nebudou s novou identitou do konce svého života trpět nedostatkem. Symbolické skácení Husajnovy sochy v centru Bagdádu sice ukončilo jeho vládu nad Irákem, ale současně jej zařadilo do mýtické společnosti Stalina, Hitlera, Mao Ce-tunga a Kim-Ir-sena.
Po úplném osvobození (?) Iráku nastane blíže časově nedefinované období vojenského protektorátu s cílem připravit předání moci irácké vládě vzešlé z demokratických voleb. Tahle představa americko-britské aliance je neskutečně naivní a přinese do země chaos. Podle samotných Iráčanů by bylo nejlépe obnovit osvícenou monarchii, na kterou místní pamětníci se slzou v oku vzpomínají jako na období blahodárné stability, politického klidu a bezpečí. Že se za těch časů lupičům usekávaly ruce a cizoložné ženy byly kamenovány? Inu, Bagdád není Evropa. Stačí se podívat hned vedle do Saudské Arábie.

8.4.- Válka o ropu je v zájmu americké veřejnosti.

A nejen americké, pravděpodobně jde také i o naše motoristy a chemický průmysl. Demonstranti, shromáždění v pondělí na náměstí Republiky v centru Plzně kritizovali na desítkách transparentů s českými, anglickými i arabskými nápisy válečný konflikt, Spojené státy i prezidenta George Bushe. Válku podle jednoho z organizátorů Petra Schmieda vyvolaly spíše mocenské zájmy o nerostné zdroje a vojenskou přítomnost ve strategicky důležitém regionu, než ušlechtilý boj za demokracii. "Svým protestem chceme poukázat na špinavé hry mocných, kteří pod rouškou boje za demokracii prosazují své vlastní zájmy bez ohledu na veřejnost", řekl Schmied.
Je pravdou, že Spojené státy vyvolaly válku bez ohledu na zájmy pravděpodobně většiny světové veřejnosti. Ovšem Bush jednal především v zájmu americké společnosti, která spotřebovává na obyvatele nejvíce nafty z celého světa. Nedostatek nafty by vyvolal nepředstavitelný chaos, rabování a povstání všeho druhu nejen v USA. Američtí řidiči se při poslední naftové krizi v roce 1991 stříleli o pořadí ve frontě u benzinových pump. Takže americká armáda zasahuje v zájmu politické a hospodářské stability největší světové velmoci, která stojí stejně jako my na nesmírně vratkých nohou omezených energetických zdrojů, z nichž tvoří nafta a zemní plyn naprostou většinu. Britská vláda, která nemá takovou podporu svých voličů, zasahuje proti vůli Britů v jejich zájmu.
Média o těchto pravých důvodech skromně mlčí a hovoří o nutném boji za demokracii v Iráku, o odzbrojení a zničení zbraní hromadného ničení, které stále nemohou jednotky koalice objevit.
Jestliže kdokoliv z nás mluví a píše proti válce v Iráku, je to pokrytec, kterému by se zhroutil svět moderní západní civilizace v okamžiku, kdyby mu přestal jít plyn, elektřina (i ta se vyrábí ve velkém množství ze zemního plynu) a benzinové pumpy by zavřely. Technokratická společnost by skončila a všichni bychom se museli vrátit o sto let zpátky a jít orat s koňmi na pole, svítit loučemi. Stále se zastírá fakt, že jednoho dne se zásoby ropy vyčerpají stejně tak, jako se vyčerpaly zásoby černého uhlí, hnědé skončí zanedlouho. Co bude potom? Možná ten proroky předpovídaný konec světa. V každém případě konec naší současné civilizace. Kdo máte ještě doma starodávný mechanický psací stroj a chcete i v budoucnu zaznamenávat události časů budoucích, začněte si tvořit zásoby papíru, nezapomeňte ani na pero a inkoust pro případ, až vám dojdou pásky do stroje. Konečně, pero se dá vyrobit z husího brka a inkoust z duběnek. Horší to bude s papírem, bude se muset vyrábět ručně ze starých lněných hadrů, možná i ze lnu vypěstovaného na poli.
Prý, až bude nejhůře, vědci přijdou s novými energetickými zdroji netušené síly. Podle zaručených zpráv je už všechno připraveno a zatím ukryto v trezoru. Inu, kdo tomu věří, ať tam běží. Mnoho zdaru, přátelé v demonstracích proti válce.

8.4.- Nová virtuální politická strana.

Jeden ze zakladatelů, Ondřej Pecina.Student 4. semestru Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně se společně se svými přáteli rozhodl založit politickou stranu, která má existovat jen na internetu. Mělo by se jednat o zcela novou formu, neboli stranu virtuální. Myšlenka je to sice zajímavá, ale naprosto nesmyslná. Navíc je ze stránek této "strany v přípravě" patrné, že tu sice byl jakýsi původní nápad vzniklý nejspíše v nějaké osvěžovně, ale dál se do toho nikomu moc nechce. Přípraváři strany totiž zjistili, že jenom založení stránek na internetu vyžaduje dosti usilovné práce a tak shánějí nějaké dobrovolníky, kteří by to dělali zadarmo. Samozřejmě s vidinou, že až strana začně vydělávat peníze od sponzorů a případně i ze státního rozpočtu, že se nějaké ty peníze objeví. Něco jako garážová firma, ze které se díky objevným technologiím stane dominantní firmou na světovém trhu. V případě virtuální politické strany by stačilo získat většinu v parlamentu i v senátu a je vyhráno. Otcové strany, která ještě nevznikla - není registrována - mají potíže nejen s vlastními internetovými stránkami, které zejí prázdnotou, ale především nemají ani vypracovaný program strany, ani stanovy. Není jasné, jakým směrem se chtějí dát, s kým a proti komu. Z několika málo diskuzí na torzu stránek iStrany vyplývá, že by se nejraději nechtěli profilovat ani na levo, ani napravo ale dokonce ani do středu politického spektra na našem politickém rybníčku. V tom případě je tu místo už jedině na dně u hráze.
Proto prorokuji, že dopadnou jako podobně nevyprofilovaná strana důchodců nebo všelijaké ty občanské iniciativy jdoucí s hurá nadšením proti všem a končící vnitřním rozkolem či totálním rozpadem poté, co se nedohodnou, co bude se stranickými penězi.
Kdybychom si chtěli teoreticky takovou stranu představit, její členové by si museli především za 700,- kaček ročně opatřit elektronický podpis, protože jedině tak by mohli právoplatně o něčem hlasovat, aniž by uspořádali sjezd strany někde v hospodě či sportovní hale s notářsky ověřenou prezenční listinou. A na tom to nutně zkrachuje. Maximálně se z toho může vyvinout něco jako občanská iniciativa, která občas vydá nějaká závažná prohlášení k událostem v naši vlasti, kterých si nikdo nebude všímat.
Připadá vám můj názor pesimistický a nepřátelský vůči internetové demokracii? Jen se ponořte párkrát do různých politických diskuzí na internetu a zjistíte, že čeští interneťáci jsou prakticky proti všem, že si sprostě nadávají, neumějí česky, neorientují se téměř v ničem, co se politiky týká. Je to jen jiná obdoba hospodských řečí, které vedl český národ od časů, kdy hospody vznikly.
Jednu pozitivní věc bychom ale mohli od internetu očekávat: že bude moci volič právoplatně volit nejen u volební urny, ale přímo přes internet. A zejména o zásadních věcech formou referenda - k tomu ale přece žádné politické strany nepotřebujeme. Bude to ale potřebovat jednu důležitou věc: aby se konečně soudruh ministr Mlynář rozhoupal a dohodnul se se Standou na tom, aby každý občan tohoto státu měl občanský průkaz ve formě bankokarty s pinem. Pak by mu byl slavný elektronický podpis k ničemu a mohl by svoji totožnost nezvratně prokazovat i na internetu bez placení peněz do kapes soukromým certifikačním autoritám.

Úděsný stav českého jazyka na internetu.

Nebudu uvádět, kde jsem narazil na následující katastrofickou ukázku prznění českého jazyka. Je to ale skutečná perla: "Georges-Hébert Germain, spisovatel a novínář z Quebecu strávil s Céline hodně času než napsal "Céline", její autorizovanou biografii. Také vprůběhu vlastní tvorby byl s Céline v kontaktu aby zachitil Célinin příběh jejímy vlastnímy slovy. "
Tomu se už nemohu smát, jen mě jímá tichá hrůza z toho, jak dopadne český jazyk za takových dvacet, třicet let. Není to důsledek špatné práce učitelů či učitelek češtiny. "Autoři" podobných výlevů trpí tím, že v životě nepřečetli jedinou tištěnou knihu psanou spisovně a krmí se jen četbou na internetu, která je naopak v tom jejich "pravopisu" jen utvrzuje. Český pravopis si lze opravdu spolehlivě zapamatovat jen tím, že se vám do mozku vryje obraz daného "problematického" slova. Jste-li si nejistí, pak jestliže jste si někdy v minulosti povšimli, jak vypadá správně napsané slovo - jeho obrázek - pak je nejlepší si slovo napsat rukou na papír. Dokonce i ruka si může pamatovat, jak se co píše. Nemá-li internetový "autor" v mozku tuto obrazovou databázi pravopisu českého jazyka získanou čtením knih s kvalitní češtinou, je ztracen a pomoci mu snad může jen spolehlivý papírový slovník, má-li v editoru kontrolu českého pravopisu, může také mnohé napravit. Nejhorší stav je ten, když mu pohled na svůj výplod nic neříká, nic ho netrká, ba je spokojen. Pak mu není pomoci a jeho "dílo" se vrývá do obrazové paměti jemu podobně nevzdělaných čtenářů. A to je ta cesta do pekel, která čeká český jazyk v příštích letech.
To sem vám chtěl říc svýmy vlastnímy slovy ktomu, co sem zachitil na netu...

4.4.- Infekční oddělení našich nemocnic stojí za starou bačkoru.

Ministryně zdravotnictví v souvislosti s šířením nové infekční choroby SARS uvedla, že předložila na Bezpečnostní radě státu projekt na zlepšení vybavenosti infekční kliniky Fakultní nemocnice Bulovka, kde se případy obzvlášť nebezpečných nákaz soustřeďují. Jde o to zamezit průniku vzduchu z pokojů do chodeb a zajistit v pokojích podtlak, aby se infekce nešířila do dalších prostor. Personál má být vybaven speciálními pomůckami.
To je opravdu neskutečný amatérizmus našich tak vychvalovaných lékařů! Naše nejnej lékařské pracoviště pro léčbu nebezpečných infekcí není vůbec vybaveno proti šíření infekce vzduchem. Laik se diví, devět z deseti oborníků žasnou. Kromě lékařů. Ti zřejmě dosud žili v bludu, že se infekce šíří jen pohlavním stykem a jiným předáváním tělních tekutin, podáváním rukou a jiným kontaktem s infikovaným pacientem nebo předměty, vodou a podobně. O tom, že se nebezpečné infekce šíří také vzduchem, neměli ti ubožáci zatím ani tušení. A tak nejen naše přední infekční pracoviště, ale všechna ostatní podobná pracoviště na celém území státu dodnes zcela bez zábran šíří do všech konců naší vlasti nejrůznější infekce, které sice snad i léčí, ale hlavně pěstují k vyšší odolnosti ve svých prostorách. Zřejmě se dosud podle nejnovějších vědeckých podkladů soudilo, že takový bacil, sotva z okna či dveří vyletí, upadne na zem a bídně zahyne, neschopen existovat v našem často nedýchatelném ovzduší, nebo jej zahubí náhodný sluneční paprsek či se beznadějně utopí v kaluži před vraty nemocnice. Z rychlosti, kterou se šíří SARS lze usuzovat, že tomu tak asi není.
Proto musela naše skvělá socialistická ministryně jít až do Bezpečnostní rady státu, aby tento nový objev o šíření infekcí vzduchem mohl v jejím rezortu spatřit světlo světa alespoň v jedné nemocnici. Zřejmě sama nemá pravomoc vůbec k ničemu. Bože chraň nás od jakékoliv infekce nejen teroristické, ale i zcela přírodní! Jednu věc bych naší ctěné ministryni a zákonodárcům poradil: vydejte prosím zákon, podle kterého se zakazuje na veřejnosti a pracovištích chrchlat infekčně nemocným na spoluobčany. Michael Jackson v PrazeZaveďte pro ně povinné nošení masek na ústa, abychom se alespoň trochu přiblížili těm "zaostalým" asijským státům, kde je to zcela běžné. Že to není v naší "kultuře" běžné? Že by to lidem připadalo komické? Stačilo by rozjet pořádně udělanou osvětovou kampaň v té naší veřejnoprávní televízi, aspoň by se trochu mohla o tu veřejnost, která si ji platí, zasloužit. Když se může maskovat Jackson a anarchisté, tak se z toho dokonce může stát módní záležitost. Jen si to představte, roušky se skvělým techno designem, roušky pro milence, roušky s reklamními nápisy, s hesly proti válce, s hesly pro válku. Roušky černé, modré, zelené - prostě roušky všech barev. Roušky do práce, na diskošku, do divadla. Na tom by se přece dalo i vydělávat. Zase jedna mezera na trhu, které čeká na dobyvatele trhu!


Home
Home


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.