19.5.- Před 120 lety se narodil Jaroslav Hašek
(* 30. 4. 1883 Praha, + 3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou.)

Tisková zpráva Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška k tomu uvádí: "Mezinárodní konferenci ke 120. výročí narození nejslavnějšího českého spisovatele Jaroslava Haška uspořádala Společnost Jaroslava Haška v hostinci U České koruny v Lipnici nad Sázavou. V těchto místech totiž vznikla v roce 1921 až 1922 podstatná část jeho románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. V předvečer konference vystoupil předseda Senátu Parlamentu ČR Petr Pithart, který zdůraznil mezinárodní význam Haškova díla v souvislosti s předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie."
Péťa zvaný dvojdomek nevynechá jedinou příležitost, aby se alespoň poněkud zviditelnil. Nebyl jsem na té slávě a tak se nemohu ani dohadovat, jak chytře zamotal zvěčnělého génia do kampaně za vstup do EU. Pravděpodobně se Pithart chystá obnovit Haškovu Stranu mírného pokroku v mezích zákona, která ale už byla znovuzaložena jiným spolkem, který se schází v Praze U Pešků a je vedena čtyřmi předsedy: vnukem Jaroslava Haška Richardem, literárním historikem Radko Pytlíkem, Josefem Kobrou a spisovatelem J. N. Večerníčkem. Existuje také jakási nepravá strana téhož jména pod patronací Joe rádia (www.nastroje.cz/strana/STRANA.HTM). Spíše Pitharta k Haškovi poutá jejich podobný osud: oba byli komunisté, kteří se jaksi se svojí rodnou stranou rozešli. Co by ovšem pravil Hašek ústy Švejka k našemu chystanému vstupu do EU si můžeme docela dobře představit. Nejspíš by souhlasil, protože rád pěšky cestoval bez ohledu na hranice. Měl by jedinou výhradu po svých zkušenostech s komunismem a socialismem: navrhoval by pro EU jako státní systém osvícenou monarchii v čele s evropským císařem pánem.
Kdo to ještě nečetl: Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Zajímavá je také Svejk Central pilot site. To abyste věděli, jak je Hašek a Švejk opravdu světovým fenoménem. Jak vyplývá z další zprávy: "Hasek Museum Being Set up in Bogelme A museum devoted to Czech writer Yaroslav Hasek is being set up in Bogelme, Efir-inform reported on 27 August (2001). Hasek, famous as the author of "The Good Solder Schweik," was assistant commandant there in 1919" (Tatar-Bashkir Weekly Review), Haškovo muzeum v Bugulmě bylo otevřeno sice až po 82 letech od jeho zdejšího působení, ale v předstihu dvou let k jeho výročí narození. Bravo, Tataři a Baškirové.

19.5.- Z televize NOVA odešel její tvůrce a zakladatel.

Senátor Vladimír Železný už není generálním ředitelem české soukromé televize Nova. Z funkce ho minulou středu s okamžitou platností odvolali zástupci akcionářů a jednatelé CET 21 Jiři Šmejc z MEF Holdingu a Petr Dvořák ze společnosti PPF. Podle Dvořáka tak chce PPF ochránit svou investici do televize Nova. Firma je totiž znepokojena spojováním problému týkajících se soukromých záležitostí Železného a prohrané arbitráže našeho státu se společností CME, která přišla daňové poplatníky na 10 miliard korun.
Osobě pana Železného jsem se z jakéhosi podvědomého odporu k jeho způsobům sebejistého chování a bezskrupulózního jednání příliš nevěnoval. Ze zkušenosti i z historie vyplývá, že muži menšího vzrůstu trpí napoleonským komplexem a často si dokazují svoji velikost skutky na pomezí slušnosti a zákona. Dokonce se stávají předmětem zbožnění pocházejícího zejména od slabšího pohlaví, což je může učinit až společensky téměř nedotknutelnými. Pan Železný byl vyhozen současnými majiteli televize Nova z "důvodu přebytečnosti v rámci organizačních změn," což je důvod spíše komický, i když v období našeho ranného kapitalizmu s chutí využívaný.
Nějak se to panu Železnému v poslední době nedaří a jeden by skoro začal věřit na boží mlýny. Ovšem jen v případě, že dostane pár let natvrdo. I tehdy však stráví jen několik málo let ve fešáckém kriminále, protože finanční prostředky má dokonale ulité a jeho důvěrní přátelé a společníci jej budou nezištně v base podporovat. Pracovníci vězeňské služby jej budou pečlivě za nemalý obolus ochraňovat a všelijak se snažit, aby se velkou částí národa oblíbený "pan ředitel" měl dobře a přečkal tu zlou dobu ve zdraví.
To ale předbíhám, protože nejspíše nedojde žádný soud ani v jednom z šesti trestních řízení k závěru, že je pro pozvednutí všeobecné morálky přece jenom třeba pana Železného odsoudit za podvody a daňové úniky. Velcí a bohatí obvinění mají mnohem více možností se proplést mezi paragrafy a prakticky všem, kteří se dostali v naší krátké novokapitalistické historii před soud, odešli s úsměvem. Zaplatili si ty nejlepší advokáty s dokonalým porfoliem známostí v justici - nejlepší jsou ti bývalí ministři vnitra nebo spravedlnosti. Taková je ta naše demokratická a slepá spravedlnost.
Dejte si proto pozor na silnici, mohli byste pro nepatrnou nepozornost být obviněni například z ublížení na zdraví nebo dokonce z veřejného ohrožení. Peněz na drahé advokáty nemaje, šli byste v krátké době za plot. O silnici hovořím proto, že spolu s jarem se na ní vyřítilo spousta šílených otců i matek s auty, která stála kdesi na špalkách a ti chudáci se učí znovu řídit. Hlavně si dejte pozor na ty v čepici nebo v klobouku, ti jsou nejvíce nebezpeční a schopní vám udělat naprosto neočekávané věci. Přeji krásné počasí a pracovní týden bez trablů. Není nad to si zahrát s kamarády například petanque, v jedné ruce kouli a v druhé studené pivo. Hned se dám do svolávání mých přátel na první letošní zápas. Vřele doporučuji tuto zábavu obyčejných Francouzů, je to lepší než televize Nova.

16.5.- Svízele při dorozumění nejen v Evropě.

Evropská unie je společenství nejen mnoha států, ale i mnoha národů. Velkých i malých. I když v EU platí teoretická rovnoprávnost v používání národních jazyků, hlavními dorozumívacími jazyky jsou angličtina, němčina a francouzština. Ačkoliv není Velká Británie zakladatelskou zemí EU (přistoupila až v roce 1973), přesto se angličtina prosazuje jako nejvíce používaný jazyk shodně s celosvětovou tendencí. Anglosaské národy jsou tak automaticky ve výhodě oproti národům, jejichž příslušníci se musí učit angličtinu navíc jako druhý jazyk. Přitom je zřejmé, že si ji nikdy neosvojí dokonale. V roce 1968 Vyšel v Literárních novinách článek Oldřicha Kníchala nazvaný "Jazykový problém v mezinárodních stycích". Jeho autor je známý zastánce esperanta - mezinárodního jazyka vytvořeného polským lékařem Ludvíkem Lazarem Zamenhofem. O.Kníchal je i autorem knih Co nevíte o esperantu, Světadíl bez tlumočníků. Stojí za to odcitovat alespoň část zmíněného článku:
Některé velmoci si nabídku a poptávku po svých jazycích určují plánovitě. "Francie," říká prezident de Gaule, posledně usilující o vytvoření tzv. frankofonní oblasti, "dává světu jazyk znamenitě přizpůsobený univerzálnímu charakteru myšlení".
Prestiž své země podpořil W.Benton, americký velvyslanec při UNESCO, ujištěním, že "v naší epoše angličtina převzala místo francouzštiny... na bazaru, ba i v ložnici."
Avšak každá kultura má svou důstojnost a hodnoty. Do popředí se dnes dostává i ruština, ale také španělština, čínština a další. Vytváří se tak relativní rovnováha mezi několika jazyky, symbolizující politické rozdělení světa. Postavení "jazykových trpaslíků" je v této soutěži vskutku nezáviděníhodné. Ještě hůře jsou na tom kulturně zaostalé země, kde stagnace vlastní jazykové kultury a osvěty je důsledkem jazykového imperialismu založeného na hospodářské a politické nadvládě velmocí.
Příkladem za všechny může být jazyková situace v Indii. Angličtinu bychom mohli považovat zde - mimo její spor s hindštinou - téměř za neutrální. Neutrální vzhledem k jazykové a národnostní rivalitě subkontinentu, jemuž byla tato řeč vnucena z kolonizátorských pozic; její jednotící efekt je zřejmý dosud, a to nejen v Indii, nýbrž všude tam, kde dominující jazyk je jakýmsi korelátem politických hranic impéria. V tom je jeho přínos.
Co však soudí o povinném zavádění kterékoliv "světové" řeči dnes v zemích s celostátními a integrovanými jazyky, kde fakt zjevného ohrožení národních a kulturních zájmů může být snadno popřen? Není to, ať již pochází z cizích nebo vlastních rukou, diskriminace národního jazyka? Jazyk, jehož prostřednictvím vnucuje jeden národ druhému svou ideologii, způsob života, kulturní návyky, vzbuzuje konec konců nelibost vůči svému nositeli.
Kulturní pozici každého jazyka určuje široká mezinárodní výměna bez rušivých a násilných zásahů. Tuto kvalitu si může obhájit na svobodné a neutrální půdě, zbaven závislosti na úzkém prostoru svého působení. Skutečnost, že kterýkoliv národ či stát nemá právo prosazovat svůj jazyk jako jediný prostředek dorozumění, dokazuje, že jazykový problém není s to vyřešit ani jeden z národních jazyků.
SVÍZELE PŘI DOROZUMĚNÍ.
Jednou z hlavních překážek na této cestě je samotná existence cizích jazyků. Lidé mluvící odlišnou řečí jsou zpravidla cizí. Avšak ani značná námaha a čas věnovaný studiu cizích jazyků nepřinášejí očekávané výsledky. Lidé nucení používat cizího jazyka jsou při konfrontaci často snižováni na úroveň primitivního vědomí, aniž si uvědomují důsledky nedorozumění. Nemluvě o silném psychologickém akcentu je tím zpravidla degradována také jejich intelektuální úroveň.
Mezinárodní výměna na poli vědy, kultury a umění se setkává s tíživou situací, většinou zamlčovanou, jejíž podstatou je nedostatek skutečného dorozumění a poznání.
Jak vidíte, za třicet pět let, která uplynula od napsání tohoto článku, se nic podstatného nezměnilo. Snad jen to, že zejména vlivem rozšíření počítačů, se angličtina prakticky stala oficiálním mezinárodním jazykem vědy, lékařství a techniky. Kníchal ve svém článku dovozuje, že jedinou možností, jak mezinárodní dorozumívání demokraticky vyřešit, je zavedení umělého mezinárodního jazyka. Nic takového se nestalo a nestane. Z jednoduchého důvodu: anglicky hovořící národy přece nebudou zavádět povinnou výuku nějakého vymyšleného jazyka. Ztratily by tím velice významnou výhodu oproti zbytku světa.
http://cea.kuk.cz Český esperantský svaz
http://www.google.com/intl/eo/ Google v esperantu

14.5.- Budou se moci naši důchodci léčit ve Francii?

Nebo v Německu či jiném státu EU s rozvinutým a hlavně kvalitním zdravotnictvím? Podle agitačního letáku určeného našim důchodcům to možné bude. Stačí, když se náš důchodce přestěhuje trvale do příslušné země. Důchod si tam může nechat posílat, na úřadech s ním budou muset jednat v některém úředním jazyce EU, tedy i v češtině. A hlavně: občan ČR, který bude mít trvalé bydliště například ve Francii, má nárok na zdravotní péči podle francouzských předpisů. Náklady na jeho léčení přitom ponese ta pojišťovna, u které byl pojištěn nejdéle - tedy pojišťovna česká.
To je přece argument jako hrom, aby naši důchodci hlasovali pro vstup do EU. Nejspíše si ale myslíte, že jsem se pod vlivem státní propagandy zbláznil. Já tedy nikoliv, ale zešíleli asi agitátoři ministerstva zahraničí, které je podepsáno pod zmíněným letákem. Proč? Inu, když si přepočítáte průměrný důchod našeho důchodce na Euro, vyjde vám něco kolem 240 EUR. A za to nepořídíte kdekoliv v EU ani bydlení ve stanu. Korunu tomu nasadili tvůrci letáku odstavcem pojmenovaným "Evropští důchodci nesmějí trpět chudobou".
Ještě k tomu úřednímu jazyku: představa, že se na našem obecním úřadě v kterékoliv sebezapadlejší obci domluví občan EU například v italštině je stejně úsměvná, jako že se s naším důchodcem budou bavit v Itálii česky. Pokud to naši vůdcové myslí vážně, pak už aby začali s kurzy úředních jazyků EU pro obecní úředníky. Nejspíše to ale vážně nemyslí.
Odpovědi na vaše otázky stran našeho vstupu do EU můžete získat na bezplatné informační lince 800 200 200. Volejte raději kolem 16:00 hod CET, mají tam dost obsazeno.

13.5.- Chcete mít plat 60 000 - 450 000 Kč měsíčně?

Pak hlasujte pro vstup EU a přihlašte se do konkurzu na místa eurokratů v Bruselu. Desetitisíce, statisíce lidí se budou ucházet o nějakých šest tisíc míst úředníků institucí Evropské unie, která budou v příštích letech obsazena občany z nových členských zemí. Prvni vlna konkurzu bude vyhlášena v nejbližších dvou týdnech! Na obyvatele ČR vyjde kolem 600 postů. Podle dánského ředitele Evropského úřadu pro výběr zaměstnanců (EPSO)Erika Halskova by se měli ovšem hlásit jenom ti, kdo jsou si jisti dokonalou znalostí alespoň jednoho z pracovních jazyků EU, tedy angličtiny, francouzštiny nebo němčiny. Nezbytnou podmínkou je také požadované vzdělání: vysokoškolský diplom pro posty "administrátorů" a ukončení středního vzděláni pro "asistenty".
Měsíční platy těchto zaměstnanců začínají na "pouhých" 2000 eur (60.000 korun) v nejnižší kategorii D4 (poslíček), přes běžné mzdy pro vysokoškolsky vzdělané mladé úředníky mezi čtyřmi až šesti tisíci eur (120.000-180.000 korun) az po 15.000 eur (450.000 korun), které berou nejzasloužilejší generální ředitelé. Zatímco u nás se platí i z pitomých úroků z uložených peněz celých patnáct procent, v Bruselu zaplatíte pouze "evropskou" daň, jež dosahuje zhruba deseti procent!
O vyhlášení konkurzu se dozvědí zájemci na webové stránce EPSO (http://europe.eu.int/epso/). Tam najdete přihlašovací formulare a další dokumentaci. Vyplňovat se bude všechno přímo na obrazovce. Kazdý řádně přihlášený adept dostane vlastní identifikační číslo, které bude používat při veškeré další komunikaci, která se povede pouze po internetu. Odtud se také dozví, kdy a kam se má dostavit - pro nás budou zkoušky uspořádány v Praze a v Brně, zřejmě někdy v říjnu.
Ti úspěšní pak skončí na seznamu, z kterého si budou vybírat Evropská komise, Evropský parlament, Rada ministrů EU, ale také Evropský soudní dvůr, Hospodářský a sociální výbor i Výbor regionů. Ředitel EPSO upozornil na varovný nedostatek tlumočníků a specializovaných překladatelů, zejména tzv. právníků-lingvistů, které nutně potřebuje Evropský soudní dvůr a právní služby dalších institucí. Konkurzy na tato místa již částečně běží, ale nekoná se tam zatím žádná tlačenice.

13.5.- Svinská politika socdemo-lido-unionistické vlády

13.5.- Obojživelní čolci jsou velká vzácnost? Nesmysl.

Televize Nova ve snaze přinášet neustále nové senzace se pokoušela včera přesvědčit diváky, že obojživelní čolci jsou u nás velkou vzácností. K tomu mohu poznamenat jen jediné: na mé vlastní zahradě jich mám každý rok v přírodním jezírku nejméně padesát. Rádi se tu množí a zvláště letos se této bohulibé činnosti věnují s velkým zanícením. Asi před dvěma roky jsem se odhodlal k velkému čištění a přírodní nádrž jsem celou vyčerpal. Přitom jsem všechny čolky, kteří se neschovali ve spárách balvanů tvořících břehy nádrže odchytil a spočítal. Bylo jich celkem 36 různé velikosti. Od té doby čištění vyčerpáním neprovádím a tak nemohu sloužit počtem čolků, kteří v tomto jezírku o rozměrech 2 x 4 metry a hloubce 70 cm žijí. Letos se rozmnožování navíc zúčastnily i žáby (skokan hnědý) a tak se těšíme i na pulce. Zdroj vody je pramenem na dně jezírka. Není to tedy nic z repertoáru nesmyslných umělých jezírek z plastické hmoty Přemka Podlahy zakoupených v OBI nebo postavených podle rad ptáka loskutáka. Čolci v našem jezírku žijí od dob jeho vybudování. A to je nejméně padesát let...

13.5.- Kdo se to chystá do křesla ústavního soudce?

Kromě jiných v souvislosti s blížícím se jmenováním nových ústavních soudců padlo i jméno soudruha Rychetského (ČSSD). Jen připomínám, že zákony umožňující tunelování státních podniků v privatizaci prosadila federální vláda v čele s Havlovým oblíbencem a poradcem, komunistou Mariánem Čalfou a vypracoval je sám velký zákonodárce Judr. Rychetský. Dnešní prezident Václav Klaus byl v té době jen pouhým ministrem financí. Chce snad Rychetský na tento významný post snad také proto, aby mohl ochraňovat své stranické soudruhy? Nebo tuší pád vlády a hledá si jistější korýtko?

12.5.- Vládnoucí socialistická elita a hromadění majetku.

Pojmy jako "vládnoucí třída", "elita národa" se naši publicisté obávají dnes používat stejně, jako v době totality, kdy bylo psaní o elitě zařazeno mezi zakázaná témata, neboť naše společnost přece byla beztřídní. Dnes vládnoucí menšina socialistů se nás opět jako komunisté dříve pokouší přesvědčit, že jsou přece jen těmi prostými občany, které jsme si dobrovolně vyvolili, aby nám vládli, či spíše vedli k zářné budoucnosti. Že kterýkoliv z nás může zasednout na jejich místa. Pokud je ovšem budou ochotni uvolnit. Demokracie nás zbavila šlechty, která v dřívějších dobách plnila po dobu dlouhých staletí roli vládnoucí vrstvy. Místo vesměs bohatých profesionálních šlechticů-politiků dnes zasedají do lavic parlamentů chudí dravci odhodlaní nahrabat ještě za svého života tolik majetku, kolik shromažďoval šlechtický rod dlouhá staletí. Neexistuje žádný profesionální způsob výběru těch, kteří mají řídit stát, neplatí žádný morální kodex politika. Většinou bývá jedinou kvalifikací pro poslance či ministra doporučení kamaráda pana ministra či jiného stranického kolegy.
Politici se přes pohrdání zavrženými šlechtickými feudály snaží podvědomě budovat stejné neformální klientelské struktury, které by zajistily podíl na moci po delší dobu nejen jim, ale i rozvětveným rodinám. Řeší se tak i nástupnictví v rodině a dlouhodobá rodinná správa nahromaděného majetku. Poslanci zaměstnávají členy rodiny, řídí toky státních peněz směrem ke "svým" lidem. Dělají to, co je člověku přirozené: hromadí majetek. Někdy to může být k obecnému užitku: jestliže státní peníze pomohou k dalšímu rozvoji již nyní prosperující firmy či farmy, nejspíše to pomůže i obyčejnému zaměstnanci, zvýší se počet lidí, kteří získají práci. Opačný výsledek bude dosažen nahustěním peněz do polostátní, před krachem se potácející firmy. Peníze budou rychle přesunuty formou mimořádných platů, odměn a zlatých padáků do kapes manažerů, kteří nezapomenou ani na strýčka čekajícího na svůj podíl z lupu.
Nepřehlédnutelnou fintou z poslední doby je vyplácení pokut, sankcí či náhrady škod spřáteleným firmám. Postačí "chybné" rozhodnutí státního úředníka, nešikovné plácání ministra v médiích a pro jednostranné zrušení smlouvy pak musí stát zaplatit nemalou finanční náhradu stejně tak, jako soudem určenou nebo přátelsky mimosoudně dohodnutou náhradu za poškození jména firmy. Naši vládcové se mají kde učit, podobné triky už dávno používají jejich soudruzi ze socialistické internacionály v celé Evropě.
Je snad z toho nějaké východisko? Určitě není žádná šance na snížení počtu státních a dnes i krajských úředníků. Nikdo přece nezruší sám sebe. Na to by si stát musel najmout nějakou zahraniční firmu, která by za nemalé peníze sestavila seznamy těch míst ve státních úřadech, která je třeba okamžitě zrušit. Jenže té firmě by to zadávali titíž úředníci a tak by byl výsledek jistě podobný zářnému úspěchu socialistické akce "Čisté ruce".
Všimněte si, kde hodlá právě teď naše socialistická vláda ušetřit: především na sociálních výdajích. Přitom reálnou cestou je jen snížení daní na minimum a předání výkonné moci co nejblíže občanům. Zrušit nesmyslný tok peněz z vybraných daní nejprve směrem nahoru a pak jejich přerozdělování opět dolů. Aby si každá obec mohla sama rozhodnout, co s penězi, které na daních získala, udělá. Přesto zůstane značná část státních prostředků určených pro veřejné investice v rukou ministerských úředníků. Aby nepodléhali lákadlu korupce a nerozhazovali peníze daňových poplatníků vlevo a vpravo, je právě pro ně třeba zavést institut majetkového přiznání. Zavedení tohoto přiznání pro všechny obyvatele je naprostým nesmyslem, který jen zvýší počet státních úředníků. Někdo to přece musí kontrolovat a vyhodnocovat. Běda, jestli neprokážete pár tisíc vydělaných poctivě někde bokem. Velké zloděje to opět mine. Není nic snadnějšího, než nemít žádný majetek. Stačí jej vložit do nějaké té firmy, nadace, kterou ovládnete za pomoci svých kamarádů, placených advokátů. Skvělým příkladem takového umění zdánlivé chudoby je Vladimír Železný. Bohatý klidně projde i uchem jehly a chuďase přitom ještě odere.

12.5.- Objev hodný vaší pozornosti: zejména pro muže. Oholte si zadek.

Jistě se vám mnohokráte stala taková choulostivá nemilá věc, o které se ve společnosti hovořiti nesluší. Že jste totiž chytili "vlka". Komu se to poštěstilo, dodnes si na to vzpomene se slzou v oku. Začala nám vedra a tak se riziko podobného úlovku rapidně zvýšilo. Stačí se trochu zapotit, sednout někde na koženkové křeslo a máte o zábavu postaráno.
Tento celosvětově známý fenomén nedal spát americkým univerzitním výzkumníkům a tak se dali do práce. V krátké době dospěli k poznání, že se "vlci" vyskytují téměř výhradně mezi muži. Nejprve to přisuzovali většímu podílu těžce pracujících, potících se mužů, protože od zapocení k "vlkovi" je jen krůček. Tak nechali zapotit i ženy a světe div se, výskyt potíží byl nesrovnatelně menší. Bližším zkoumáním postižených osob dospěli k jasnému závěru: k chycení "vlka" významně přispívá chlupatý zadek! A tak recept zní velice jednoduše: zakupte si pánové dámský holicí strojek, namydlete si zadek a oholte si svoji druhou tvář. Uvidíte, že život se stane krásnější.
Zatím se neobjevily žádné depilační salony, které by podobnou službu nabízely nejen u nás, ale ani ve Spojených státech. Možná, že snadnějším řešením je použít ony zázračné spreje pro odstraňování chlupů, které tak usilovně nabízejí v televizní reklamě k použití na dámské nožky. Zdali se dají použít i na vaši druhou tvář, není jisté, nic takového tam neukazovali. Chce to tedy jen trochu odvahy. Přeji vám krásné léto bez "vlků".