HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Velký pátek nám připomíná Kristovu oběť na kříži. Velikonoční liturgie dnes pokračuje v katolické církvi večerními obřady, a to odedávna výjimečně bez sloužení mše. V řeckokatolické katedrále při té příležitosti ukládají ikonu Krista do Božího hrobu.

V zemích s převažující protestantskou tradicí je Velký pátek důležitým svátkem s vážným podtextem a dnem volna. Poselství Velikonoc je podle křesťanské víry obsaženo nejen v ukřižování, ale v tom, že Ježíšovo utrpení má svůj cíl v jeho zmrtvýchvstání a ve vykoupení každého člověka.

Srbové a Černohorci nemají v tyto dny příliš mnoho klidu k tomu, aby tyto svátky oslavili společně s námi. Společně už vůbec ne, protože v tomto okamžiku jsme jejich nepřátelé. Oficiálně jsme nebyli skutečnými nepřáteli někoho už velmi dlouho. Naposledy za druhé světové války. Pak jistá čát národa neznámé velikosti měla za nepřátele komunisty a Sovětský svaz. Naopak jiná část národa neznámé velikosti měla za nepřátele všechny západní země včetně Spojených států, které byly označovány za mezinárodního četníka a mocnost s imperialistickými sklony. Po roce 1968 se část národa mající za nepřátele komunisty a Sovětský svaz velmi zvětšila. Sovětský svaz se rozpadl a místo něj stojí dnes nemalý zbytek, označující sám sebe za demokratické Rusko.

Protože jsme vstoupili do NATO, ocitli jsme se po desetiletém pobytu v zemi nikoho ve vojenském společenství západních zemí, které mají ještě stále v čele onu "imperialistickou" velmoc, Spojené státy americké.

Nechtěli jsme zůstat jako středoevropská země mimo hru a tak dnes hrajeme hry mezinárodní politiky se zeměmi v NATO. O tomto kroku rozhodla vláda a potvrdily to oba naše zákonodárné sbory: parlament, sbor často pomateným dojmem působících zástupců, kteří jsme si někteří z nás - ti, co šli k volbám, zvolili. Senát, spolek vysloužilých politiků, tvářících se jako rada moudrých. Také jsme je volili a často byli zcela bezradní, zda jsou to ti praví, neúplatní, skvělí a moudří stařešinové, kteří budou vždy volit tu správnou cestu, kterou většina z nás pro zaneprázdněnost trapným každodenním dobýváním chleba, nemá čas hledat. Ve skutečnosti byli zvoleni jen velice malou částí národa. K volbám šla řekněme polovina obyvatel s volebním právem a z nich jen nepatrná většina - tedy řekněme čtvrtina národa - volila ty, kteří disponují nemalou výkonnou mocí.

Taková a žádná jiná je demokracie, vláda lidu prostřednictvím jím zvolených zástupců. Nic lepšího se zatím nevymyslilo a v dohlednu není žádná jiná varianta, jak se jako obyčejný smrtelník nechat řídit jinými neobyčejnými smrtelníky bez obav o svůj individuální osud, o osud svých dětí a ostatních bližních.

Jistě máme právo po konkrétních rozhodnutích, které za nás naši zástupci vůči tváři světa učinili, mít jiný názor, nesouhlasit ba dokonce veřejně protestovat. Jsou tu ale i jiné názory: kdo nešel k volbám, měl by držet hubu a krok, protože mohl směřování politiky státu ovlivnit a neudělal to. Po bitvě je každý generálem, zvláště když ji sledoval někde za bukem.

Bez ohledu na takové a jiné námitky bombardování Jugoslávie pokračuje a je marné tvrdit, že letouny NATO bombardují Miloševiče, krvavého vraha. Bombardují území patřící všem občanům tohoto zbytku dřívější Jugoslávie, zbytku, který neunesl národnostní a zejména náboženskou rozrůzněnost a rozpadá se tak, jako se rozpadl náš stát.

My jsme to dokázali bez boje, protože naše soužití se Slováky bylo krátké a vždy plné rozporů. Opustili nás z vlastní vůle již za druhé světové války a to byla velká věrolomnost, no a my jsme jim odpustili se slovy "ať si táhnou tam, kam chtějí, ať to konečně zkusí bez nás, bez naší hospodářské pomoci". A oni sami už nechtěli dále snášet náš povýšenecký pragocentrismus. Nepomohla tomu ani absolutní autonomie v rámci federace. Je to jako z manželstvím: od určitého bodu už přestávají platit ve sporech racionální argumenty a nastupuje iracionální zkratové chování končící házením talířů, fackováním, rozvodem nebo v horším případě i kudlou v zádech.

Vraždění a vyhánění kosovských Albánců z Kosova pokračuje. Odhaduje se, že již třetina tohoto národa musela opustit svoje domovy a skrývají se někde v horách nebo překročili hranice. Severoatlantická aliance včera oznámila, že má zprávy o vyhánění kosovských Albánců ze správního střediska jihosrbské provincie Kosovo Prištiny a z města Orahovac na jihozápadu provincie. Podle očitých svědků srbští vojáci násilím vyvlékají albánské obyvatele hlavního města Kosova z jejich domovů a nakládají je do vlaků. Ty pak Albánce odvážejí na hranice s Albánii nebo Makedonií. "Vyvedli nás před namířenými samopaly. Stříleli do vzduchu, takže jsme museli jít," tvrdí jeden z odsunutých . Mluvčí NATO Jamie Shea zároveň uvedl, že jugoslávské úřady začaly s praktickou eliminací totožnosti kosovských Albánců. Dochází prý totiž k ničení záznamů o vydání oddacích a rodných listů a záznamů o registraci smluv.

Dobré dávné vztahy s Jugoslávií, kterými se zaštiťují čeští politici, když odmítají útok NATO na srbské cíle, se podle prezidenta Václava Havla nedají směšovat s nynějším agresivním režimem prezidenta Slobodana Miloševiče. Tato chyba vede k tomu, že se lidé vyjadřují k věcem, o nichž vlastně ani moc nevědí a kde si pletou páté přes deváté, řekl včera Havel v Českém rozhlase na adresu některých českých politiků.

Objevují se i názory, že Spojené státy poskytnou pro vojenskou operaci proti Jugoslávii dalších 12 "neviditelných" stíhacích bombardérů F-117 Stealth proto, že poprvé mají Američané možnost si vyzkoušet své neviditelné bombardéry proti obávané "československé" Tamaře, kterou dodali ze svých starých zásob do Jugoslávie Rusové. Ano, dá se předpokládat, že je v tom kus pravdy. Válku proti Jugoslávii vedou dva druhy lidí: politici a státní administrativa rozhodujících zemí NATO a generální štáby - vojáci. Ti to kromě jiného berou jistě velmi pragmaticky jako kýženou možnost si ověřit, zda výsledky jejich štábních cvičení s počítači nebo se simulovanými bojovými střetnutími vojenských uskupení, odpovídají realitě a zda to při skutečném vojenském střetu dopadá tak, jak očekávali.

Z tohoto faktu můžeme snadno odvodit i hypotézu, že Spojené státy čas od času pořádají větší vojenské manévry, kde je fiktivní protivník nahrazen skutečným státem, národem, který je třeba v rámci jakési policejní akce umravnit a přimět k mezinárodně uznávanému pořádku, či dokonce k zavedení demokratického zřízení. Praxe tento názor jen potvrzuje, i když vojenské a diplomatické výsledky takových operací byly v minulosti vždy spíše hanebnou porážkou. Snad jediná remíza se konala v korejské válce, kde původní stát zůstal rozdělen. Ale Vietnam byl katastrofou nejdříve pro Francouze a Američané dopadli ještě hůře. Nedařilo se ani v Angole. Kuvajt byl sice osvobozen, ale Husajn ani po druhém útoku svoji vládu v Iráku neskončil. Bosna je okupovanou zemí a Jugoslávie dopadne v nejlepším případě podobně. S ohledem na bojovnost Srbů to ale bude velmi krvavé, protože bez zásahu pozemních vojsk NATO to Miloševič nevzdá.

Genocida Albánců se bude konat tak jako tak, ba je jisté, že právě teď probíhá mnohem rychleji, než před začátkem bombardování. A tak naše socialistická vláda má dnes na mimořádném zasedání vyslovit souhlas s přeletem ozbrojených letounů NATO přes území České republiky. Za Kavana, který ve čtvrtek večer odcestoval na oficiální návštěvu Jemenu a Mauricia, materiál vládě předloží místopředseda vlády Egon Lánský. "Parlament bude informován a vzápětí bude mimořádné zasedání vlády, které se touto a dalšími aspekty s tím souvisejícími bude zabývat " uvedl ve čtvrtek Kavan ve vysílání rozhlasové stanice Frekvence 1. Přes území České republiky již přelétají neozbrojená letadla Severoatlantické aliance, s čímž kabinet souhlasil uplynulý týden po vypuknutí kosovské krize.

PRAHA. Konflikt v Kosovu by se podle ministra zahraničí Jana Kavana mohl částečně podepsat na dubnové návštěvě Miloše Zemana v Rusku. Kavan se domnívá, že kvůli vojenskému zásahu NATO se v Moskvě pravděpodobně nesejdou český ministr obrany Vladimír Vetchý a jeho ruský protějšek Igor Sergejev. Podle informací ministerstva obrany by Zemana měl doprovodit právě Vetchý. "Osobně se domnívám, že se krize návštěvy dotkne v tom, že ruský ministr obrany se nebude chtít sejít s naším ministrem obrany," řekl Kavan ve čtvrtek v rozhlasovém pořadu Frekvence 1. Cestu Zemana do ruské federace označil za závažnou.

Jak do dopadlo s pašováním migů? Jako ve špatném kabaretu. Azerbájdžanský prezident Gejdar Alijev si zatelefonoval toto pondělí do Moskvy svému kamarádovi Juriji Lužkovovi. Hovor probíhal asi takto: "Daragoj Jurij, tavarišč! ...nepovedlo se to, ty samoljoty do Jugoslávie nedostaneme. Češi to zase zvorali, proseklo se, že to nejsou mlýnky na maso, ale bojová technika. Posílám ti ty bedny do Moskvy máťušky, něco s tím udělej. Vrať to do armádních skladů, ať jim klapne inventura. Snad příště, budeme si muset na to vzít někoho jiného, než tu firmu s legračním názvem z Liberce. Pošli tam pár hochů, ať jim vysvětlí, co to je zvorat takový obchod. ...Pozdravljénie tavarišču Jélcinovi."

Je to krása sledovat, jak se dají věci řešit na takové platformě. Žádné porušení zákonů, žádný nedovolený obchod se zbraněmi. Nikdo nepůjde do lochu, jen liberecká firma Agroplast má asi stažený zadek...

Tisková oprava. Na Mírovém náměstí nezastřelil podle posledních zpráv Srb Albánce, ale Albánec Albánce. Nešlo o žádný národnostní konflikt, ale o obyčejnou neshodu mezi dvěma občany. Je to ovšem neoficiální zjištění, protože policie má od vlády zakázáno sdělovat, jaké národnosti je dopadený, podezřelý, mrtvý či odsouzený zločinec. Prý by to vyvolávalo zbytečně xenofobistické nálady mezi českým obvatelstvem, které je vždy nerudné, když se mu na jeho území střílejí cizí státní příslušnici, nebo když dokonce takoví občané mluvící nějakou cizí řečí přepadají či střílejí české občany a občanky.

Home