HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Americký kongres je proti válce na Balkáně?. Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu v noci na 29.4.99 nepřijala návrh rezoluce, který vyjadřoval podporu vzdušným úderům proti Jugoslávii. Ke schválení tohoto návrhu chyběl hlas jednoho zákonodárce.

Letecké údery NATO neschválilo 213 členů Sněmovny reprezentantů a pro ně se vyslovil stejný počet zákonodárců. Rezoluci nepodpořila většina republikánů, zatímco většina demokratů hlasovala pro ni.

Sněmovna ve středu přijala jinou rezoluci, ve které dala najevo, že si přeje, aby se prezident Bill Clinton poradil s Kongresem před jakoukoli pozemní vojenskou akcí v jihosrbské provincii Kosovo. Zároveň pohrozila, že operaci toho druhu odmítne financovat, jestliže s ní nebude Kongres souhlasit.

To je ovšem bomba! Zdá se, že naše vláda sociálních demokratů je ve skutečnosti tajně spiknutá s americkými republikány a možná i s těmi našimi. Vůbec naši politici snad kromě prezidenta Havla jsou nositeli stejných postojů (to je děsivá formulace) jako odpůrci prezidenta Clintona. Možná je v tom ale něco docela jiného: tak například většinu vojenských zakázek dostávají logicky vládnoucí demokraté či vlastně firmy jimi podporované. A republikánům je to líto, tak se snaží proud státních peněz plynoucích do demokratického tábora zmírnit.

Není opravdu žádný důvod vyčítat našim politikům chabou aktivitu v rámci NATO, když v samotných Spojených státech panuje takový rozkol. Američané opravdu nemají žádný zvláštní zájem jít umírat do Kosova nebo kamkoliv, moc dobře si pamatují Vietnam. Předseda sněmovny a strany Klaus opět osvědčil svou prozíravost a zdravý skepticizmus a těžko jej někdo může ve světle takových zpráv z USA označovat za váhavého střelce a kolísala.

Muzeum Edith Piaf. Černé šaty na krejčovské panně vypadají jak střižené pro dítě. Pro Bernarda Marchoise jsou však šaty, které patřily legendární francouzské zpěvačce Edith Piaf, nejcennějším kusem jeho sbírky, píše agentura DPA. " Jsou to šaty, ve kterých zpívala, vychutnávala potlesk a ve kterých trpěla", říká Marchoise, který pečuje o "Muzeum Edith Piaf" umístěné ve dvou pokojích jeho bytu na pařížském předměstí Ménilmontant.

Na zdi u vstupu do domu s číslem 5 v ulici Crespin du Gast upozorňuje na muzeum věnované "pařížskému vrabci" skromný černý štítek. Piaf se narodila jen kousek odtud. Legendární zpěvačka se narodila v roce 1915. Jako dítě zpívala na dvorcích za domy v předměstí Ménilmontant, které leží východně od centra metropole. Když 11.října 1963 zemřela, byla pochována na blízkém hřbitově Pere Lachaise. Na pohřeb jí přišly vzdát hold tisíce lidí.

Na dveřích je vybledlá hnědá fotografie, která ukazuje obličej a výmluvné ruce zpěvačky. V prvním pokoji stojí figurína Piaf v její životní velikosti. Byla vysoká 147 centimetrů a většina návštěvníků ji hodně převyšuje. Vedle figuríny sedí v křesle zhruba stejně rozměrný plyšový medvěd, kterého Piaf daroval její poslední manžel, mladý Řek Théo Sarapo. Piaf mohla být klidně jeho matkou.

Stěny jsou ověšeny portréty, plakáty, dopisy a fotografiemi Piaf. Mezi novými přírůstky do sbírky jsou boxerské rukavice Francouze alžírského původu Marcela Cerdana, který se zpěvačkou žil. Ve druhém pokoji jsou další šaty. V rohu stojí sbírka malovaných sklenic, které Piaf dávala jako dary spřízněným umělcům, z nichž mnohým pomáhala v začátcích jejich kariéry, například Yvesu Montandovi a Charlesu Aznavourovi. Mezi vystavenými sklenicemi je jedna malovaná pro Georgese Moustakiho, který pro zpěvačku napsal píseň "Milord". Muzeum vzniklo v roce 1977. Společnost ho považuje za dočasné řešení a doufá, že bude zřízeno Muzeum francouzského šansonu, ve kterém by zářila Piaf.

Informace o muzeu naleznete na paris.org/Musees/Piaf/info.html. Neváhejte a vydejte se na cestu do Paříže hned zítra.

Pavouk přizabil řidičku a její matku. Pavouk na klíně jedenadvacetileté řidičky Škody Favorit zavinil v pondělí vážnou nehodu na silnici z Nejdku do Nových Hamrů na Karlovarsku. Když mladá žena spatřila, jak jí pavouk leze z klína na nohu, strhla řízení a čelně narazila do stromu. Řidička sice vyvázla jen s rankou na rtu, ale zato její sedmačtyřicetiletá matka utrpěla zlomeniny paže, bederního obratle, hrudní kosti a kotníku. Doba léčení si vyžádá půl roku. Škoda na voze byla vyčíslena na 40 tisíc korun.

Takové situace je třeba cvičit. Nejjednodušší metoda je tato: musíte jet sám či sama, být na opuštěné okresní silnici s výhledem dodaleka a to i vzadu a představit si, že právě teď vám do vozovky skočila kočka, zajíc, srna, jelen či kanec. V tom okamžiku začněte intenzivně brzdit, snažit se udržet přímý směr a co nerychleji zastavit. Žádné kličkování, prostě držet přímý směr a představit si, že tu kočku či psa prostě při nejhorším přejedete. Můžete si prostě vybrat, kdo bude na silnici mrtvý... Domnívám se, že chcete zůstat živý právě vy.

Je to bezohledné vůči nebohým zvířatům, ale měl by zafungovat váš pud sebezáchovy a ne abyste se v plné jízdě vyhnuli třeba veverce a zabili někoho na pangejtu či sebe a své spolujezdce. Musí se to trénovat, trénovat a to i včetně situací, kdy vám upadnou brýle na podlahu (opatřete si pro cvičení nějaké staré určené ke zničení). Ty musíte prostě rozšlápnout a ne se tam ohýbat a vzápětí putovat do hrobu.

Dobře se mě to radí, ale zrovna tuhle jsem se do podobné situace dostal: jedu si klidně asi 40 km za hodinu na pusté okresce do pravé zatáčky. Protože vím, jak je to tam úzké, nijak se neženu. A tu náhle proti mě vyjedou dvě auta: na mojí straně couvající škodovka a v protisměru tahač jako kráva! Inu, stál jsem na všech pedálech jak zajíc, když brzdí před náhle se objevivším vlkem, gumy řvaly a zastavil jsem asi metr před tahačem, protože ten byl trochu pozadu.

A oba řidiči z toho měli děsnou legraci. Hlavně ten blbec, co couval do zatáčky proti mě. Důležité bylo, že mě ani nenapadlo díky mým tréninkům vyletět přes příkop rovnou do stromu. Ale to stejně nebyla ta typická situace, o které hovoří výše uvedená tisková zpráva.

Takže trénujte záchranu vlastního života, kde se dá. Pozor na padající brýle, cigarety, tužky. Co budete ale dělat, až vám před auto vyběhne dítě? Asi to raději napálíte do stromu...

Home