HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Proč naši politici neagitují pro NATO?. Naši politici raději vystupují v obskurních televizních pořadech jako je Aréna, Kotel či Gilotina, nebo tajtrlíkují v pořadu "S politiky netančím". A to v blahé naději, že se protajtrlíkují k větší oblibě a že tak získají hlasy svých voličů. Nepůsobí na rozum svých voličů ale na jejich city. V Čechách se totiž snadněji proslavíte, když ze sebe necháte dělat úplného blba a to veřejně, budete se tvářit přihlouple ale v očích vám bude doutnat lišácká jiskra. Prostě budete hloupým Honzou, který ale všechny přečůrá a dostane nakonec princeznu a půl království. Proč jenom půl, se dodnes neví, možná, že si odstupující král ponechával půlku království jako vejminek.

Předvádět veřejně národu svoji vysokou inteligenci je nebezpečné, všichni by vás měli za vejtahu, chytráka. Ne aby vás napadlo zveřejnit svůj vysoký kvocient inteligence! Uznává se maximálně schopnost vtipné reakce na neomalený útok na vaše soukromí. Hlavně se nepřestat přiblble usmívat. Nejúspěšnější jsou ti, kteří si sami ze sebe utahují, zesměšňují se tvrdě a bezohledně a hlavně veřejně.

Od českého politika se neočekává, že něčemu opravdu rozumí. Na to má přece poradce. Je tu ovšem problém v okamžiku, kdyby měl český politik sám před mapou na zdi vysvětlovat národu, kdeže je ta zbytková Jugoslávie, kdo to tam vlastně žije, co je pravoslavné náboženství a co islám. Nemluvě o tom, že by se měl každý konflikt umět vysvětlit včetně historických kořenů sahajících nejméně tisíc let zpátky, protože taková bývá paměť národa. Sám Havel se pokusil nahradit vlastní veřejné vystupování svým poradcem s legračním jménem Pehe. Dopadlo to špatně, pan Pehe nakonec sám odstoupil či byl odstoupen, ale Havel tak ztratil nejméně rok času něco národu vysvětlovat. Nyní káže vodu, ale zatím jen pije víno.

Václav Havel se historií nezabývá, je to klasický vizionář, což je vznešené označení pro člověka, kterému se jinak říká fantasta, snílek. Lid obecný často takové lidi nazývá i blázny, protože jejich představy jsou nereálné. Havel s oblibou spřádá vize o uspořádání světa, které budou mít možná šanci na realizaci asi tak za dalších tisíc let, pokud se jich lidstvo vůbec dožije. A snaží se svoji představu o lepším uspořádání světa představovat tak, jako že je realizovatelná jíž zítra, jen když budeme všichni chtít. V poslední době je to prastará představa o Evropě jako jednom státu nebo nejnovější skandální definice mezinárodního práva uznávajícího jen lidské svobody jednotlivce a ignorujícího národní státy. Řečeno jeho slovy, nadřazení lidských práv nad práva ostatní a omezení funkcí státu.

Havel předvídá omezení role státu na racionální správní jednotky a povýšení lidských práv nad práva státu. Lidstvo se podle něj bude ubírat ke globálnímu respektu lidských práv - k celosvětové občanské společnosti. Doslova ve svém projevu 29.4.1999 před oběma komorami kanadského parlamentu řekl: c"Modla státní suverenity se musí přece rozplývat ve světě, který propojuje lidi - bez ohledu na hranice - milióny integrujících vztahů, od obchodních, finančních a vlastnických až po informační, vztahů přenášejících nejrůznější univerzální hodnotové a kulturní vzorce". Ve jménu této myšlenky je opravdu schopen se ze zatvrzelého humanisty stát militaristou fandícím nevyhlášené válce, policejně - vojenským akcím, ničení materiálních hodnot a zabíjení?

Cituji dále: "Tato válka nadřazuje lidská práva právům států. Svazová republika Jugoslávie byla napadena, aniž k tomu měla Aliance přímý mandát od OSN. Nestalo se tak ale ze svévole či z agresivity nebo z neúcty k mezinárodnímu právu. Stalo se tak naopak z úcty k právu. Ale k právu vyššímu, než je to, které chrání suverenitu států. Totiž z úcty k právům člověka. Tak, jak nám je artikuluje naše svědomí, i tak, jak jsou artikulována v jiných mezinárodně právních dokumentech." Je tedy patrné, že současnou "policejní" akci NATO v Jugoslávii chápe Havel jako počátek nové éry v potlačování nedemokratických režimů ohrožujících práva jednotlivce.

V současném světě jsou nadnárodní jen mezinárodní firmy označované často za nadnárodní monopoly realizující tvrdě a nesmlouvavě totální globalizaci světa spojenou s ignorováním národních zájmů. Proti této nepolitické politice zaměřené jen na zvýšení zisku a rozmach takové firmy naopak vystupuje řada organizací a hnutí, které jsou zaměřené buď na obhajování národních práv nebo obecně na ekologii. Obhajování národních práv se ovšem často zvrhne v nacionalizmus a z ochránců přírody se stávají ekoteroristé bojující násilnými prostředky.

Protože se naši politikové nejspíše nevyznají v historii, zeměpisu a národopisu, nebo se těmito znalostmi nehodlají pochlubit, bylo by nejlepší, kdyby aktuální politické lapálie tohoto světa osvětlovali politologové, historici a národopisci. Snad takové osvětlování bude i více objektivní, politicky nezaujaté. Je otázkou, zda takoví lidé dovedou být více objektivní než politici. A dalším problémem je, zda média budou ochotná zaměnit atraktivního politika nachytaného na hruškách za suchopárného politologa bez konrétní politické odpovědnosti. Málokdo chce být poučován, každý chce být především baven. Budou diváci televize poslouchat objektivní pravdu s takovým nadšením jako bitku dvou politiků stojících na opačných stranách politického spektra?

Celý text projevu Václava Havla z 29.4.1999 naleznete na hradním serveru .

Také týráte svého dědečka? Ze zprávy o stavu lidských práv v ČR v roce 1998, kapitola Ochrana a dodržování lidských práv seniorů . Autor: Jarmila Stojanová, lékařka, členka předsednictva ČHV

"Přesto, že dodržování lidských práv je všeobecně platnou eticko-právní normou, setkáváme se s jejich porušováním v životě seniorů na všech možných úrovních. Jde o fyzické a psychické násilí páchané jak v rodinách, tak ze strany veřejnosti, ze strany institucí, dokonce i těch, které mají péči o seniory v náplni svého poslání. Někdy jsou to jednotlivci, jindy celé skupiny lidí, kdo přirozená lidská práva starých lidí porušují a nerespektují. Zdá se, jako by odchodem do důchodu a postupnou ztrátou fyzických sil a duševních schopností ztráceli senioři také na lidské důstojnosti, respektu a úctě ze strany ostatních občanů a institucí. Stávají se namnoze jakousi obtížnou složkou národa bez perspektivy, která stojí peníze a nic už nevytváří. Tento nehumánní postoj není jen české specifikum. Ve světě existují různé jeho varianty, závislé na náboženském vyznání a národních tradicích. Komunizmus způsobil, že senioři ve východo- a středoevropských zemích byli odkázáni jen na starobní penze, které jim poskytoval stát, a že za celý život neměli možnost vytvořit si finanční rezervu na stáří z vlastního jmění, jak je tomu u velké části obyvatel civilizačně vyspělých zemí.

Jak známo, ani v rodinách nežijí senioři bez problémů. Zejména v Praze se vyskytují časté případy týrání seniorů ze strany vlastní rodiny, dětí a vnoučat. Pro srovnání: v Brně a v menších městech mají sociální pracovnice podobné zkušenosti jen ojediněle. Týrání ze strany majitelů domů se vyskytuje všude. Případy drobných či větších podvodů, neoprávněného vymáhání peněz, krádeží, přepadávání, vyhrožování, zastrašování a násilí jsou daleko častější u seniorů než u mladší dospělé populace. V případech uvedené diskriminace mají staří občané možnost využít Senior linky, tel. č. 02/2423 8948

Které jsou hlavní negativní skutečnosti či faktory tohoto stavu?

• Nedostatek domovů důchodců, domů s pečovatelskou službou, penzionů pro seniory, a zejména specializovaných ústavů s léčebným zaměřením. Nejhorší stav je v Praze.
• Nedostatek kvalifikovaného personálu na odpovídající morální a odborné úrovni. Nedostatek asistentů, kteří by pečovali o staré lidi v rodinách. Dosud nevyřešené právní a sociální postavení asistentů.
• Špatné zacházení se seniory v ústavech a jiných zařízeních ze strany jednotlivců, ať už z neznalosti problematiky, z důvodů nevhodných osobních vlastností, ale také přetížení neúměrnými pracovními úkoly.
• Špatná organizace zdravotních a sociálních služeb, nedostupnost zdravotní péče, dlouhé čekací doby, neochota, nevlídné zacházení. Nedostatečná pečovatelská služba.
• Nedostatek finančního zázemí a finančních zdrojů pro modernizaci technického a jiného vybavení pro obsluhu nemocných, bezmocných a méně pohyblivých starých lidí.
• Malá zainteresovanost sponzorů na dané problematice, jejich nedostatečná vstřícnost.
• Malý zájem ze strany sdělovacích prostředků o různé problémy starých lidí.
• Všeobecný nezájem o problematiku starých lidí na všech úrovních - od centra až po okresní a místní úřady - s ohledem na neperspektivnost této věkové skupiny a na nesnáze při odstraňování příčin stávající neuspokojivé situace. "

Uvedené závěry této zprávy je těžké komentovat. Pro ty, kteří se násilí na starých lidech nedopouštějí není vlastně určena. A ti, kteří se podobných činů dopouštějí, tuto zprávu číst dozajista nebudou. V každém případě by jí měli číst pracovníci všech státních i obecních institucí, se kterými staří lidé přicházejí do styku. Ti, kteří mají šanci jim pomoci.

Ale i ti, kteří si mohou povšimnout špatného zacházení se starým člověkem někde ve svém okolí a mohli by na tento jev upozornit sociální pracovníky. Každý by si měl uvědomit velice důrazně, že se také stane jednou člověkem již nemladým, starším, starým, ba "přestárlým". Ten poslední výraz si vytvořili a používají jej bohužel právě odborníci na sociální péči a také lékaři. Vytvořili tak definici pro skupinu lidí, kteří jsou tímto drastickým označením zahrnuti mezi členy společnosti, kteří by tu vlastně již ani neměli být. Doufám, že příslušní specialisté na gerontologii nepracují na programu, který by takové nadbytečné jedince separoval nebo dokonce likvidoval...

Zajímavé informace o stárnutí a gerontologii vůbec najdete na www.faf.cuni.cz/gerontology/introduction/index.htm

Home