HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Alkohol zachrání vaše geny.. Tasmanský vakovlk psohlavý by mohl být do několika let "znovuzrozen" klonováním, a to za pomoci genetického materiálu z buněk muzejních exponátů tohoto největšího dravého vačnatce Austrálie. Ředitel muzea v Sydney Mike Archer prohlásil, že se již rok zabývá možností "vzkřísit" vakovlka, známého také pod názvem ďábel vačnatý, s použitím DNA mláděte, jež je v jeho muzeu zakonzervováno jako exponát. Genetický materiál bude dost velký na to, aby mohl Archer realizovat svůj plán ve stylu filmu Jurský park. " Zjistil jsem, že na světě je nejméně sedm exponátů vakovlka a že je to populace, která čeká na vzkříšení. Jsou genetikové, kteří říkají, že je to možné", prohlásil s vírou v hlasu.

A teď k úloze alkoholu v této kauze: vakovlk z jeho muzea byl uložen do sklenice s alkoholem v roce 1866. Alkohol na rozdíl od formalínu neničí genetickou informaci organismu. Další exponáty jsou "v lihu" také v Britském muzeu v Londýně, v amerických muzeích a na Tasmánii. Archer není žádný hlupák, protože myslí na byznys. Počítá s tím, že mláďata téměř dvoumetrového vakovlka s příčnými pruhy na hřbetě se budou jako domácí zvířata prodávat nejpozději za 50 let.

Poslední žijící vakovlk byl odchycen v roce 1933 a o tři roky později pošel v ZOO v Hobartu. Od té doby se sice stále šíří historky, že vakovlk byl spatřen v Tasmánii i na australské pevnině, ale důkaz nikdo nepodal. Vakovlci byli v minulosti hojní v Austrálii i na Nové Guineji, ale prohráli vývojový boj s divokými psy ještě dlouho před tím, než je začali ve velkém likvidovat bílí osadníci. V Životě zvířat Alfreda Edmunda Brehma je vakovlk popsán jako nejnebezpečnější vačnatec a savec v Austrálii, kde mu říkali tygr křovin. V minulém století byl loven pro evropské zoologické zahrady, kde se prý ale choval vystrašeně. Zvířata byla údajně velmi hltavá a v době mimo spánek musela stále žrát.

Nejsem si zcela jist, ale zdá se mě, že já sám mám jistou dávku genů vakovlka ve svém organizmu. Někdy mám chuť něco slupnout dokonce i ve spánku. Zjištění, že alkohol konzervuje dokonale organizmy mě přivádí na myšlenku se v závěru svého života naložit do lihu a uchovat tak můj jedinečný organizmus pro případné naklonování dalším generacím.

Jinak tato zpráva z Austrálie poněkud připomíná známý Haškův článek do Světa zvířat o krásném párečku vlkodlaků, které je možné si chovat doma, protože jsou velmi přítulní. Doufám, že si z nás pan profesor Archer nestřílí a že se budeme moci brzy zajít podívat do Troje na páreček vakovlků.

Objev na internetu v podobě článku MgDr. et RNDr. Mirco Vzoromila mě ovšem přivádí spíše na myšlenku, že se opět stáváme obětí podařené letní kachny procházející se mezi okurkami. Internet je ale zrádné médium se stránkami bez mezinárodně uznávaných certifikátů pravosti zde zobrazovaných informací a tak zde nalézáme i pojednání Malá tajemství evoluce: Dokonalost a nedokonalost Jiřího Svrška, kde se o vakovlkovi hovoří jako o skutečně reálné bytosti. I ČTK uvádí, že "Tasmánský vakovlk údajně nevyhynul. V pralese na západní Nové Guinei byla prý objevena skupina tzv. tasmánských tygrů - zvířat, která měla být již vyhubena. Zprávu z pro-vincie Irian Jaya ještě musí prověřit tým odborníků. Tasmánský vakovlk (Thylacinus cynocephalus) je masožravý vačnatec podobný psu, který dříve obýval Austrálii a Tasmánii, kde byl jako škodná vyhuben, protože dávil ovce. Poslední známý exemplář pošel v roce 1933 v zoologické zahradě.", uvádí ČTK. Nezbývá nám tedy nic jiného než čekat, zda se vakovlkové objeví skutečně v prodejnách zvířat.

Temelín se dostaví. Bez ohledu na "státnický" projev prezidentův k novinářům v Královské zahradě vláda odsouhlasila dostavbu Temelína. Havlův projev byl klasickou ukázkou jeho představ o tom, jak se má dělat hradní politika. Malá ukázka z jeho projevu:

"Dámy a pánové, jak víte, dneska v půl osmé má vláda České republiky rozhodovat a pravděpodobně definitivně rozhodnout o tom, zda se bude či nebude pokračovat ve výstavbě jaderné elektrárny Temelín.
Já jsem k této věci dlouho mlčel. Dlouho jsem se domníval, že jde o téma do té míry odborné, složité, že by mělo zůstat v rukou odborníků a v rukou vlády, která na základě mínění odborníků rozhodne. Během let jsem ale dospěl k názoru, že k této věci nemohu nadále mlčet, že nemohu dělat mrtvého brouka.
Nebudu radit vládě, jak má rozhodnout. Pouze bych ji rád veřejně, to znamená před vámi, požádal, aby přihlédla k několika rozmanitým souvislostem, které toto rozhodnutí má. Je to možná nejzávažnější rozhodnutí, jaké tato vláda bude po dobu své dosavadní existence dělat."

Každý myslící a hlavně profesionální politik by v této situaci udělal něco zcela jiného: objednal by se na zasedání vlády a vyzbrojen věcnými argumenty od kohorty svých poradců by bojoval za svou věc. Prostě by nesl svoji kůži na trh i s vidinou možného neúspěchu. Místo toho sice a nedělal mrtvého brouka, ale udělal si alibi, aby mohl za pár let říkat "vidíte, já to říkal, že to nebude dobré, měl jsem pravdu, jako ostatně vždycky..." Tohle ale není polika, to je politikaření.

Jak bojovat s korupcí nám předvádí čínská justice. Šest vysokých čínských představitelů včetně šéfa celní správy přístavního města Čan- ťiang odsoudil ve středu k trestu smrti za přijímání úplatků, falšování dokumentů a pašování soud v městě Kuang-čou. Dalších osm lidí bylo odsouzeno k smrti s dvouletým odkladem, což znamená, že při dobrém chování jim může být trest změněn na doživotní vězení. Případ, označovaný za "nejtěžší korupční aféru" v Číně za 50 let trvání komunistické vlády, sledoval přímo i sám prezident Ťiang Ce-min.

K tomu nelze dodat nic víc, že my, žijící ve středu civilizované Evropy sledujeme s odporem, jak krutě se zachází v Číně s vysokými i nízkými státními představiteli. Kdybychom měli postupovat podle tohoto starodávného receptu, nebylo by v brzku nikoho, kdo by tuto zemi řídil a nám vládnul. K takovému nerozvážnému vybíjení těch nejschopnějších se rozhodně neuchýlíme a měli bychom co nejdůrazněji protestovat na vysoké státní úrovni proti takovému bezprecedentnímu porušování osobních práv na svobodné podnikání, pašování a podplácení. Vždyť je to nenahraditelný motor pokroku a není divu, že je taková země jako Čína zaostalá ve všech oborech lidské činnosti. Dokonce i internet je tam jen na povolení státní policie.

Home