HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Konec války? Po čtyřech dnech jednání vojenské delegace Severoatlantické aliance a Jugoslávské svazové republiky podepsaly 9. června v Makedonii dohodu o stahování srbských sil z Kosova a rozmisťování mezinárodních mírových jednotek v této jihosrbské provincii.

Americký prezident Bill Clinton vyjádřil "velkou spokojenost" s uzavřením dohody. "Jsem velmi spokojen ...," řekl Clinton novinářům, kteří se ho zeptali na jeho reakci při ceremoniálu, při němž prezident slavnostně zahajoval provoz ve zdravotním centru ve Washingtonu.

Bude obtížné zajistit, aby pozice, které uvolní srbské vojenské síly při stahování z Kosova, neobsadila ještě před příchodem mezinárodních jednotek Kosovská osvobozenecká armáda (UCK), soudí zvláštní zpravodaj Komise OSN pro lidská práva v Jugoslávii Jiří Dienstbier. Dienstbier nyní v Jugoslávské svazové republice (JSR) monitoruje výsledky jedenáctitýdenního bombardování letadly NATO.

Jugoslávský prezident Slobodan Miloševic v rozhlasovém a televizním projevu 10.června k národu oznámil konec "agrese" NATO a poblahopřál Srbům k vítězství. "Agrese skončila, mír zvítězil nad násilím", řekl Miloševic krátce poté, co Severoatlantická aliance oznámila pozastavení náletů na Jugoslávii. Byl to jeho první projev k národu od zahájení vojenské operace NATO proti Jugoslávii. Po dobu náletů se sice několikrát objevil v televizi, ale nikdy ne v přímém přenosu. Dohoda o stažení jugoslávských sil z Kosova je podle jeho slov vítězstvím, protože Jugoslávie postoupila celý problém Organizaci spojených národů a jednotky OSN budou zajišťovat bezpečnost všech lidí v Kosovu. "Nedali jsme Kosovo a tato provincie pouze dostane autonomii. Zachovali jsme svrchovanost a územní celistvost Jugoslávie. Otázka možné nezávislosti Kosova byla uzavřena dohodou s mezinárodním společenstvím a tato záruka je obsažena v návrhu rezoluce OSN."

Všichni potentáti jsou spokojeni a všichni vyhráli. Skutečně nevídaná válka, ve které jako vždy prohráli jen ti obyčejní Srbové a Albánci, kteří jsou pod drnem. Prohráli i ti, kteří ze svých vesnic a měst museli uprchnout, nebo ještě budou muset uprchnout. Přišli o svůj těžce vydřený majetek, někteří ztratili navždy svoji zemi a budou do konce života žít kdesi v Evropě jako přivandrovalci, lidé nižší sorty trpění nebo nenávidění. Proč se to všechno muselo stát? Proč nakonec vždycky dopadnou špatně ti obyčejní lidé?

Jedno staré české přísloví praví: "Vašku, nechoď s pány na led. Pán uklouzne a ty si zlomíš nohu." Proč vedle sebe v jedné vesnici nemohou v klidu žít Srb s Albáncem? Protože páni politici, aby se stali opravdovými vůdci, aby mohli být těmi neobyčejnými nadlidmi, dokáží malé, obyčejné lidi přesvědčit, že jsou si nepřáteli, že jedni jsou lepší než druzí. Že mají oba výhradní právo na ten kousek pole či dům. Církevní otcové k tomu přidají něco o tom, že ta půda je svatá a pak už nic nechybí k tomu, aby se ti dva do sebe pustili a podřezali si navzájem krky. Když to všechno na chvíli skončí, ani jeden z nich neví, proč a kdy to všechno vraždění vlastně začalo. Nejhorší na tom je, že není žádná naděje na konec podobných "ozbrojených střetů", "lokálních válek" a "silových konfliktů", jak se dnes válkám vznešeně a se snahou zastřít pravdu, říká.

Když se vyšetřuje vražda, od pradávna platí dobrý recept, jak najít vraha. Stačí se zeptat, kdo má z té smrti užitek. Kdo tedy měl nebo bude mít z toho "banálního" konfliktu na Balkáně užitek? Zdá se, že dokonce i "poražený" Miloševič se svojí bandou. Určitě dodavatelé letadel, raket, bomb a munice. Sklady se vyprázdnily a je možné dodávat za peníze daňových poplatníků nové, lepší, schopné efektivněji a přesněji ničit a zabíjet. Užitek budou mít všechny firmy, které se budou moci zůčastnit poválečné obnovy zničené země. Obdoba Marshalova plánu se už chystá. I naše firmy budou mít možnost se zapojit do této bohulibé činnosti.

Domyslíme-li to, můžeme v analogii k poválečnému vývoji v Německu předpokládat, že na této válce budou profitovat i samotní obyvatelé Kosova, ať už to budou jen Albánci, nebo i ti odvážnější Srbové. Ti, kteří v nastalém zmatku neuprchnou z Kosova v obavách před pomstou vítězů. Když se totiž podíváme tváří v tvář faktu, že německý národ byl dvakrát poražen v děsivé válce a přesto je dnes nejsilnějším v Evropě, dospějeme k paradoxnímu závěru, že válka pomohla poraženému Německu k blahobytu a jeho dnešní mocenské pozici. Tedy tomu Německu, které bylo podporováno Spojenými státy, americkým kapitálem. Je v tom jen jeden malý rozdíl: Hitler byl po smrti ale soudruh Miloševič žije stejně jako Husajn. Pokud se Miloševiče podaří odsoudit za válečné zločiny a posadit do vězení, pak je tu šance na analogii. Ještě bude důležité, aby se obyvatelé Kosova ukázali být stejně pracovitými, jako Němci.

Podle předběžných zpráv začne rozmisťování mírových sil složených převážně z vojáků NATO v pátek. Síly čítající 50.000 mužů mají zajistit návrat několika set tisíc kosovských uprchlíků, odzbrojení nebo demilitarizaci kosovských povstalců a vybudování zničené infrastruktury.

Na závěr této války několik výroků Slobodana Miloševiče:

"Ukázali jsme světu, jak jsme jednotni a silní. Naše armáda je neporazitelná a že je to nejlepší armáda světa.
Protože národ je armáda a armáda je národ.
Naše první myšlenka musí patřit hrdinům, kteří položili svůj život v boji na obranu vlasti, za svobodu a důstojnost svého lidu.
Po skončení této války je hrdinou lid, a proto se tak musí chovat: důstojně, ušlechtile a odpovědně.".

Tohle a jiné podobné výroky pronesl ke svému národu tento vzrůstem malý muž stojíc poněkud bezradně uprostřed prázdného pozlaceného sálu prezidentského paláce. Vsadím se, že dosti značná část srbského národa to sledovala se slzou v oku. Války neskončí, dokud budeme sledovat s pohnutím výroky vůdců a zapomínat při tom na zdravý rozum.

Není nad rodové právo. Kasační soud v Ženevě odsoudil k 18 letům vězení Turka kurdského původu, který byl obviněn, že zabil manželku, rozsekal ji na 538 kousků a navíc ještě skalpoval. Podle vyšetřování se žena, která disponovala v Istanbulu bankovním kontem, na němž bylo 53.000 dolarů, chtěla rozvést. K dramatu došlo v červenci 1994 v Ženevě. Kousky těla byly nalezeny v pytlích na odpadky, jiné ve spalovně odpadu. Hlava byla objevena ve sklepě.

Manželé žili asi deset let ve Švýcarsku, po vraždě muž zmizel. V roce 1997 byl zadržen v Montrealu, když chtěl dostat v Kanadě politický azyl. Téhož roku jej Kanada vydala Švýcarsku. Prokurátor v procesu zdůraznil, že obviněný opustil děti a již v roce 1987 byl odsouzen za obchod s drogami, a žádal pro něho doživotí. Obhájce zase zdůrazňoval, že se jeho mandant řídil rodovým právem platným v jeho vlasti.

Zdá se vám, že tato zpráva nijak nesouvisí s válkou na Balkáně? Nezapomínejte na fakt, že Balkán byl dlouhou dobu pod tureckou nadvládou. A rodová práva na Balkáně se až podezřele příliš podobají zvyklostem panujícím v Malé Asii.

Home