Pamětník
počátků dějin
počítačů
komentuje
Ahaswebovy noviny
redaktor a vydavatel Jan Bílek/AHASWEB První
téměř
každý den
události
kolem sebe   
  HOME   POČÍTAČE

HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Ahasweb hovoří sto osmdesátý druhý den - 3.května 1999, pondělí

"Už mám toho všeho dost. Nic už mě tady nezadrží," říká s těžko potlačovanou zlostí Alex Bertschinger. Dvaašedesátiletý farmář má v úmyslu v příštích několika měsících odejít na Nový Zéland a opustit Jihoafrickou republiku, kde se narodil. Důvodem je stále rostoucí zločinnost a násilí v jeho dosavadní vlasti a slabá měna rand. Bertschinger se chce vydat za svými dětmi, které již žijí v zahraničí. Ačkoli říká, že svou zemi miluje, nevidí pro ni žádnou budoucnost.

Neustálý růst počtu útoků na bělošské farmáře v JAR působil, že Bertschinger se svou ženou Gail žili v neustálém strachu. Jejich farmu v Severní provincii už několikrát přepadli zloději. Při ozbrojených loupežích bylo od prvních všerasových parlamentních volbách v roce 1994 zavražděno 556 farmářů. Jednou z posledních obětí je stal i Bertschingerův soused. To pro něj byla poslední kapka, kterou kalich hořkosti přetekl a přinutil ho rozhodnout se pro odchod. "Příště by totiž mohli zabít mne," říká farmář, která zaměstnává na polích 50 zemědělských dělníků.

Farmáři však nejsou jediní, kdo volí život v cizině. Už delší dobu sužuje JAR i migrace kvalifikovaných odborníků, jako jsou lékaři či inženýři. Jak uvádí Ústřední statistický úřad JAR, od roku 1996 opouští zemi každý rok na 5000 ekonomicky aktivních migrantů. Počet kvalifikovaných lidí, kteří se naopak do Jižní Afriky stěhují, nestačí počet odcházejících nahradit. Velký počet kvalifikovaných a polokvalifikovaných lidí, kteří opustili JAR, způsobil i potíže v hospodářské oblasti. Celková ztráta na daních způsobená emigrací se odhaduje na zhruba miliardu randů (asi 5,7 miliardy Kč).

Bertschinger a jemu podobní vidí pro sebe chmurnou budoucnost, která potrvá do té doby, dokud v JAR bude vysoká zločinnost a násilí. Jejich řešení je prosté a drastické. Doporučují obnovení trestu smrti, veřejné popravy a utínání rukou lupičům a zlodějům.

Takový je výsledek převratu, který v JAR uskutečnil bojovník za svobodu, nyní již bývalý prezident Mandela. Země se vrací tam, kde byla před násilným příchodem bílých kolonistů: do středověku. Je to země, která je právě tak vhodná pro přijetí politických masových vrahů. Proč jinak by právě Miloševič ulil většinu svých nakradených peněz do Jihoafrické republiky? Nejspíše po předchozí dohodě se svým kamarádem Mandelou. Teď se tam ještě dostat a uniknout mezinárodnímu soudu v Haagu.

 


Chcete se stát agentem, agentkou tajné služby ? Jste nespokojen, nespokojena se svým zaměstnáním? Máte pocit, že vaše schopnosti nejsou dostatečně využívány? Neuspokojuje vás podnikání? Rádi cestujete a dovedete držet jazyk za zuby? Jste skutečně nepodplatitelný? Dovedete se rychle rozhodovat v krizových situacích? Pak je pro vás práce v Bezpečnostní informační službě tím pravým zaměstnáním. Na serveru BIS najdete další požadavky na vaše kvality:

"Každý, kdo se chce stát příslušníkem BIS, by měl vědět, že práce ve zpravodajské službě je službou demokracii, národním zájmům a bezpečnosti České republiky. Na samém začátku svého zájmu a rozhodování by si měl také položit otázku, zda uznává potřebu existence tajné služby ve svobodné, demokratické společnosti a zda je ochoten a schopen se s ní identifikovat. Je to velmi důležité, protože pouhá loajalita nestačí. Jako pracovník zpravodajské služby se totiž budete muset vědomě a zcela dobrovolně ztotožnit s faktem, že svou příslušností k elitní organizaci zvláštního typu - jakou tajná služba demokratického státu bezesporu je - jste částečně omezen ve svých občanských právech a svobodách, včetně jejich prosazování. Nebude např. možné, abyste vyjadřoval na veřejnosti své politické postoje, názory a pohledy na celospolečenské problémy, doma probíral své pracovní záležitosti, abyste z toho či onoho důvodu poutal na sebe veřejnou pozornost. Řečeno z opačného konce, budete muset svoji přirozenou touhu po veřejném uznání či satisfakci podřídit kázni a potřebě důvěrnosti, zachovávat mlčenlivost a přijmout pravidlo, že Služba má z bezpečnostních důvodů právo přiměřeně nahlížet i do vašeho soukromého života. "

Opravdu se na to cítíte? Pokud ano, není to zdaleka všechno, co se po vás bude chtít. Chcete se totiž dostat do jedné z nejelitnějších organizací. Zpytujte své osobní vlastnosti dále:

"Další specifické požadavky a nároky klade zpravodajská služba na výkonné kontrarozvědné důstojníky, kteří pracují přímo v terénu. Nesmějí být výstřední v chování, impulzivní, agresivní, nenávistní. Důležité jsou zvídavost, sebedůvěra, emocionální stabilita, trpělivost, nezastupitelné je umění jednat s lidmi, vzbudit důvěru a sympatie, nezbytná je schopnost podřídit se autoritě a týmu, vyžadována je ochota přijmout odpovědnost, rychle jednat a nést důsledky za nesprávné rozhodnutí. Kontrarozvědný důstojník musí mít v sobě zvláštní druh zvídavosti, která se nejprve zaměří na to, co je před ním a následně se rozšiřuje do souvisejících oblastí. Se zvídavostí jde ruku v ruce schopnost rozpoznat strukturu jednání (schéma, styl, model), analogii a paralelu. Nejjednodušší formou struktury jednání je to, čemu kriminální policie říká modus operandi - styl práce konkrétního zločince. Bankovní lupič, který má dvakrát na hlavě lyžařskou kuklu, dvakrát míří zbraní na hlavu místo na tělo a ani jednou z banky neutíká, ale vycouvá, vytváří model, který jej může identifikovat. Ve zpravodajské práci jsou ovšem modely a schémata podstatně složitější. "

Ještě stále hodláte pokračovat? Začínáte se dostávat mezi skutečnou elitu. Pořadavky na vaši nadlidskost ale pokračují:

"Základním etickým imperativem a věcí cti zpravodajského důstojníka musí být zjišťování skutečného, objektivního stavu věcí navzdory osobním, skupinovým či stranickým zájmům a navzdory svému pohodlí. Zpravodajský důstojník si musí být vědom potenciální závažnosti své činnosti a produkovaných informací, kdy např. nedbalost v úsudku či zaujatost může vážně poškodit toho či onoho člověka i chráněné zájmy. Je nezbytné, aby každá jeho zpravodajská aktivita byla funkčně a morálně přiměřená situaci (např. konkrétnímu bezpečnostnímu riziku), což platí zejména při postupech narušujících lidská práva. Je také povinen chránit bezpečnost, identitu, čest, pověst, majetek a zdraví svých zdrojů. Pokud je zpravodajský důstojník někdy nucen pracovat s osobami, které páchají trestnou činnost nebo závažně porušují lidská práva, musí se pokusit využít svůj vliv a zabránit vážným škodám. Vždy se však musí snažit zabránit ztrátám na lidském životě a zdraví. A nezapomeňte: zpravodajská služba nepotřebuje kovboje ani dobrodruhy. "

Je to až neskutečné. Nepopírám, že by bylo krásné, kdyby všichni naši příslušníci a příslušnice BIS splňovali alespoň polovinu uvedených požadavků (a to jsem neodcitoval všechny). Bylo by zajímavé prověřit autora, do jaké míry splňuje on sám to, co tak krásně sepsal. Ale buďme realisté: je vyloučeno, že se mezi příslušníky BIS nachází někdo, kdo je oním ideálním agentem. Spíše tam bude více oněch dobrodruhů a kovbojů, těch, kteří sledují spíše své kolegy než úředně určené cíle. Největším problémem od zrušení komunistické Státní tajné bezpečnosti a založení BIS je dodnes jmenování jejího ředitele, který by měl být skutečným ztělesněním oné proklamované dokonalosti. Jestliže takový člověk ochotný současně pracovat v BIS neexistuje, jak může vlastně BIS existovat?

 


Sedm způsobů tunelování. Máte chuť si zatunelovat? Pak si prostudujte klasifikaci tumelářských praktik přednesenou členem představenstva investičního fondu Trend V. I. F. Michaelem Bluhmanem na konferenci Etické a právní předpoklady ekonomické transformace. Konferenci uspořádala Transparency International ČR koncem loňského roku v Senátu.


Praktika I.
Různé dceřiné společnosti, ovládané tunelářem, získaly rozhodující balík akcií, které poté jednotlivě prodaly za standardní burzovní cenu firmě vlastněné tunelářem. Ta ji poté i s příslušnou prémií prodala konečnému zájemci. Milionové prémie ovšem neinkasovali akcionáři fondů, povětšinou dikové, ale manažer fondů a vlastník zprostředkující společnosti v jedné osobě.

Praktika II.
Tunelář, ovládající nějaký investiční fond, dohodne prodej akcií jistého podniku sobě spřízněné společnosti. Prodej se uskuteční za korektní cenu, ovšem ve smlouvě je dohodnuta nesmyslně vysoká pokuta z prodlení při převodu akcií. Tunelář potom záměrně zdrží převod o několik dní a po odečtení pokut získá nový nabyvatel akcie určitého podniku doslova za babku.

Praktika III.
Tunelář si také může najmout spřízněnou reklamní agenturu a objednat u ní velkoryse pojatou reklamní kampaň. S reklamní firmou, která mu patří, nebo již přes své známé ovládá, uzavře pro jím spravovaný podnik velmi nevýhodnou a pro reklamní agenturu naopak velmi výhodnou smlouvu. Například tunelář zaplatil za reklamní kampaň na pět let dopředu mnoho milionů. Podobný trik lze úspěšně realizovat nejen s reklamními, ale i třeba s různými konzultačními agenturami.

Praktika IV.
Při prodeji akcií tunelář použil antidatování smluv. Takže například při prodeji akcií z portfolia jím spravovaného fondu docházelo k podpisu smluv vždy údajně v den, kdy byla cena na burze nejnižší za dlouhé období. K převodu však docházelo mnohem později, což vedlo právě k podezření z antidatování. Nabyvatel těchto levných akcií je pak obratem ruky za hodinu po jejich převodu prodal za dvojnásobnou cenu, ten den na burze aktuální.

Praktika V.
Tunelář prodal akcie, ale na splatnost jejich ceny nechal své spřízněné firmě až několik desítek let. Takže jím spravovaný fond dostane za akcie zaplaceno třeba za třicet let, zatímco jeho soukromá (či jinak spřízněná) společnost získá akcie okamžitě po zaplacení třeba jen deseti procent jejich ceny.

Praktika VI.
Šestá praktika je zvláště aktuální a populární v poslední době. Tunelář převede majetek a prosperující výrobu společnosti na svoji soukromou firmu a ve staré společnosti nechá často pouze dluhy. Takto „neúspěšně vedená společnost skončí v likvidaci, ale majetek, z nějž by šlo uspokojit věřitele, je již dávno převeden pryč.

Učebnicově možná bude popsán, až vyšetřovatel uzavře kauzu mělnické Liberty, kde jedna z bývalých zaměstnankyň obvinila z jejího vytunelování současného ministra financí Iva Svobodu a jeho bývalou hlavní poradkyni Barboru Snopkovou . Svoboda i Snopková totiž Libertu spoluřídili, jiná jejich firma ji spoluvlastnila a na jinou těsně před krachem převedli lukrativní části dřívější královny dětských kočárků.

Praktika VII.
Sedmou a v našem výčtu poslední praktikou tunelářů je vysátí společnosti při jejím konkursu za aktivního přispění správce konkursní podstaty a bezmocného přihlížení věřitelů."


 

Home
Home
http://volny.cz/ahasweb/